Hořany (Most)
| Hořany | |
|---|---|
 Rekultivovaný prostor bývalé obce Hořany | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Most |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′12″ s. š., 13°35′1″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Hořany (6,40[1] km²) |
  Hořany | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 256 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hořany (německy Hareth) jsou zaniklá vesnice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi čtyři kilometry západně od centra města Mostu u jihozápadního úpatí kopce Resslu v nadmořské výšce 275 metrů a její katastrální území měřilo 356 hektarů. Obec byla zbořena v letech 1980–1981 kvůli těžbě hnědého uhlí. Katastrální území Hořan je součástí města Most. Stojí v něm místní části Čepirohy, Souš a Most.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice vycházel z její polohy ve vyvýšené poloze ve významu ves Hořanů (lidí bydlících na hoře), ale už nejstarší zaznamenaný tvar (Horant) je poněmčený. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Horant (1396), v Hořanech (okolo roku 1420), in Horzanech (1450), Horžany a Harett (1585), na Hořanech (1615), Harreth (1787) a Harreth (též Hareth, Harret, Harräth; 1846).[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší písemná zpráva o Hořanech pochází z roku 1396, kdy Václav a Těma z Koldic věnovali plat ze zdejší vsi faráři Janovi z Krupky. V 15. a 16. století byla ves manstvím mosteckého hradu a její majitelé se střídali. V 16. století ji měli v majetku Satanéřové z Drahovic. Na konci 16. století bylo manství zrušeno. V té době vlastnil vesnici Jindřich Domináček z Písnice (1555–1608), který ji v roce 1595 prodal městu Mostu za 9000 kop míšeňských grošů. Město však Hořany zanedlouho (roku 1600) prodali Markétě Hochhauserové z Hochhauseru a jejímu synovi Janu Václavovi. V roce 1626 získal Hořany Jiří Schön ze Schönecku, císařský rychtář v Mostě.
V 18. století se uvádějí jako majitelé Zessnerové ze Spitzenberka a roku 1773 byl majitelem pražský měšťan František Xaver Glaser z Glasersbergu, který v tomto roce v obci zřídil hřbitov. V roce 1811 přešel statek Hořany na svobodnou paní Marii z Ottlilienfeldu a Annu Dominiku z O`Byrnu, obě rozené z Glasersbergu. V majetku Ottlilienfeldů zůstaly Hořany až do roku 1848.
Po tomto roce ves stala samostatnou obcí. Hořany příslušely do farnosti ve Slatinicích a děti do Slatinic chodily do školy. Roku 1883 byla v Hořanech zřízena škola, která byla do roku 1888 expoziturou slatinické školy a poté jako samostatná dvoutřídní škola. V první polovině 19. století vznikl v Hořanech nejmladší pivovar na Mostecku, který vyráběl pivo i pro statek Stránce. Po obtížích s nákupem chmele byla výroba roku 1882 zastavena a jeho budova se od té doby využívala jako stáje.
Od druhé poloviny 18. století se v Hořanech začali usazovat Židé, kteří zde vytvořili silnou židovskou komunitu. V roce 1851 zde žili 104 Židé z celkového počtu 354 obyvatel. Židé si zde postavili synagogu, která byla později přeměněna na obytný dům.
Obec zanikla v letech 1980–1981 v důsledku rozšíření těžby hnědého uhlí. Uhelné sloje již byly vytěženy a oblast byla rekultivována pro zemědělské využití.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 893 obyvatel (z toho 446 mužů), z nichž bylo 403 Čechoslováků, 478 Němců a dvanáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale třináct lidí bylo evangelíky, 28 jich patřilo k církvi československé a 274 bylo bez vyznání.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 015 obyvatel: 418 Čechoslováků, 590 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a šest cizinců. Kromě 26 evangelíků, 32 členů církve československé a 301 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[4]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 333 | 509 | 605 | 656 | 813 | 893 | 1 015 | 652 | 607 | 502 | 443 |
| Domy | 52 | 54 | 57 | 63 | 63 | 63 | 104 | 121 | 112 | 111 | 107 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Původně raně barokní dvoupatrový zámek, přestavěn v letech 1811–1813 a 1836. Zámecká kaple svatého Blažeje byla postavena v roce 1701.[6]
- Socha svatého Jana Nepomuckého ze druhé poloviny 18. století
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Katastrální území Hořany: podrobné informace [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2023-09-12]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Hořany, s. 691.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 224.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-08-04]. Kapitola Okres Most. Dostupné online.
- ↑ Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice – kaple sv. Blažeje, kat. území: Hořany [online]. [cit. 2013-12-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 30.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hořany na Wikimedia Commons - Hořany na stránkách Zaniklé obce
| Statutární město Most | |
|---|---|
|
Starý Most (k. ú. Most I, Konobrže, Kopisty, Pařidla, Střimice) • Most (část k. ú. Most II, část k. ú. Hořany) • Čepirohy (k. ú. Čepirohy, Slatinice u Mostu, část k. ú. Hořany) • Komořany (k. ú. Komořany u Mostu, Třebušice, Ervěnice, Dřínov u Komořan) • Rudolice (k. ú. Rudolice nad Bílinou) • Souš (k. ú. Souš, část k. ú. Most II) • Velebudice (k. ú. Velebudice, Skyřice) • Vtelno (k. ú. Vtelno) | |
