Hadí ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o ostrově u Ukrajiny. O ostrově u Brazílie pojednává článek Queimada Grande.
Hadí ostrov
Острів Зміїний
Pohled z moře
Pohled z moře
Schlangeninsel.png
• StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
• oblastOděská oblast
Topografie
Rozloha0,17 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka0,615 km
Šířka0,440 km
Nejvyšší vrchol (41 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel100 (odhad)
Hustota zalidnění588,2 obyv./km²
Největší sídloBile
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hadí ostrov (také Zmijí ostrov[1][2], ukrajinsky Острів Зміїний, Ostriv Zmijinyj, rumunsky Insula Șerpilor, rusky Остров Змеиный / Ostrov Změjnyj, řecky Φιδονήσι, Fidonísi, turecky Yilan Adası) je malý ostrov o rozloze 0,205 km². Tento černomořský ostrov se nachází přibližně 35 km východně od ústí Dunaje. Náleží de iure Ukrajině, v jejímž rámci je součástí Oděské oblasti. Po útoku 24. února 2022 loděmi černomořské flotily se de facto dostal pod kontrolu Ruska.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku byla tato pevnina, ležící zhruba 35 km východně od ústí Dunaje do moře,[3] nazývána Řeky „Achillův ostrov“, neboť na ostrově byl Achillův chrám a sám bájný Achilles zde měl být pohřben. Jiný řecký název skalnatého ostrova byl Λευκός , tj. „Bílý ostrov“. Tento název převzali Římané, kteří pro ostrov používali jméno Alba, tedy Bílý.

Novodobý název Hadí ostrov, používaný v ukrajinštině, ruštině, rumunštině, novořečtině i turečtině pochází od skutečnosti, že na ostrově se vyskytovalo velké množství „vodních hadů“ (užovek), které sem byly zaneseny vodními proudy z dunajské delty. Podle novořeckého jména ostrova Φιδονήσι (Fidonísi) se odvozuje i název jedné z bitev rusko-turecké války – námořní bitvy u Fidonísi, která se zde odehrála 14. července 1788.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ostrov se nachází přibližně 35 km východně od delty Dunaje, asi 12 námořních mil od rumunského pobřeží. Jako 41 m vysoká bílá skála vyčnívá z moře. Ostrov má průměr asi 600 m, rozlohu 17 hektarů a pobřeží 4 km.

Informace o zařízeních vybudovaných na skalnatém ostrově jsou rozporuplné, protože v sovětských dobách to byla vojenská oblast pro veřejnost nepřístupná. Údajně zde stojí 23 m vysoký maják postavený po druhé světové válce s dosahem 19 námořních mil. Dále jsou zde dvě mola pro lodě s velkou a střední tonáží a ukrajinská pohraniční stanice. Sovětská Černomořská flotila zde prý vybudovala sklady munice a paliva, radarové systémy a stanoviště raket.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku byl Hadí ostrov znám jako Leuké (starořecky Λεύκη, z leukos „bílý“). Pausaniás zmiňuje že podle Krotónských a Himerských byl zasvěcen Achilleovi, měřil po obvodu dvacet stadií,[pozn. 1] byl hustě zarostlý vegetací a bohatý na dravá i mírná zvířata. Jako první měl ostrov objevit Leónymos z Krotónu, který byl zraněn ve válce a na radu věštírny v Delfách se vydal právě na toto místo, kde se mu zjevil Aiás a vyléčil jeho zranění. Ostrov měli obývat Achilles a jeho manželka Helena, Aiás Větší, Aiás Menší, PatroklosAntilochos.[4]

18. až 20. století[editovat | editovat zdroj]

Poloha Hadího ostrova

Nedaleko ostrova byla 14. července 1788 svedena námořní bitva, součást rusko-turecké války (1787–1792), kterou historie nazývá podle řeckého jména ostrova bitva u Fidonísi. Ruská černomořská flotila pod velením kontradmirála Marka Vojnoviče přesvědčivě porazila početnější osmanské loďstvo.

Od léta roku 1843 je na ostrově vybudován maják vysoký 12 metrů, nacházející se na nejvyšším místě na ostrově a 41 metrů nad vodní hladinou. Na ostrově je vybudováno malé molo pro lodě a heliport pro přistání vrtulníků.

Po porážce Ruska v krymské válce byl Hadí ostrov vrácen Osmanské říši a po rusko-turecké válce v letech 1877-1878 se stal součástí Rumunského knížectví. Součástí následného Rumunského kálovství zůstal až do roku 1947, kdy o něj v důsledku Pařížské mírové smlouvy po druhé světové válce Rumunsko přišlo. V roce 1948 Hadí ostrov daroval rumunský komunistický předák Gheorghe Gheorghiu-Dej Sovětskému svazu.

Od roku 1991[editovat | editovat zdroj]

Skalnaté pobřeží Hadího ostrova

Ukrajina ostrov získala po rozpadu Sovětského svazu. Od té doby leží v jejích teritoriálních vodách. Rumunsko na něj vznášelo nárok u Mezinárodního soudního dvoraHaagu, zatím bezúspěšně. V roce 2009 Mezinárodní soudní dvůr rozhodl ve prospěch Ukrajiny.

Ruská invaze v roce 2022[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku útok na Hadí ostrov.

Dne 24. února 2022 byl Hadí ostrov v rámci ruské invaze na Ukrajinu obsazen ruským vojenským námořnictvem. Při obsazení mělo podle prvních zpráv zemřít 13 ukrajinských pohraničníků,[pozn. 2] kteří se nechtěli vzdát.[7] Na výzvu ruských vojáků, aby odložili zbraně, odpověděli: Ruská válečná lodi, jdi do prdele![8][9] Podle ruských zdrojů se na ostrově vzdalo 82 ukrajinských vojáků.[10][11] Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj udělil každému z těchto třinácti vojáků (podle původních zpráv in memoriam) titul „Hrdina Ukrajiny“.[7][12] Dne 28. února 2022 bylo oficiálně potvrzeno, že pohraničníci přežili a padli do zajetí.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. T.j. zhruba 3,7 kilometru
  2. Jejich smrt byla později zpochybněna.[5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Зміїний (острів) na ukrajinské Wikipedii.

  1. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 89, 109. Standardizované jméno: Zmijí ostrov[zdroj?!]. 
  2. Index českých exonym: Standardizované podoby, varianty. 3. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2020. 212 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-88197-20-1. S. 160. 
  3. Seznam. Hadí ostrov [online]. mapy.cz [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  4. Pausaniás. Cesta po Řecku I.. Praha: Svoboda, 1973. S. 257–258. Kniha III., kapitola 19.. 
  5. State Border Guard Service: there is hope that Ukrainian defenders of Snake Island may be alive. Interfax-Ukraine [online]. 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ukraine island defenders who told Russian navy ‘go fuck yourself’ may still be alive. The Guardian [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b HAYNES, Danielle. Slain Ukrainian guards deemed heroes for defiant stand on Snake Island [online]. UPI, 2022-02-25 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Válečná lodi, jdi do prdele! Ukrajinci položili život za strategický ostrov. iDNES.cz [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  9. 13 Ukrajinců vs. ruský křižník. Rusové: Vzdejte se! Ukrajinci: Jděte do prdele!. Reflex [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  10. В Минобороны сообщили о сдавшихся украинских военных на острове Змеиный. Lenta.RU [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (rusky) 
  11. НОВОСТИ, Р. И. А. В Минобороны заявили о сдавшихся украинских военных у острова Змеиный. РИА Новости [online]. 20220225T1100 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Snake Island: Ukraine says soldiers killed after refusing to surrender [online]. BBC, 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Idi na chuj! Hrdinové ze Zmijího ostrova jsou naživu, oznámila Ukrajina. iDNES.cz [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]