Grado (Itálie)
Grado | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 45°41′ s. š., 13°24′ v. d. |
Nadmořská výška | 2 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Itálie |
Grado | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 111,3 km² |
Počet obyvatel | 7 658 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 68,8 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 0431 |
PSČ | 34073 |
Označení vozidel | GO |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Grado (Gravo; Grau; Gradus[2]) je město v severovýchodním italském regionu Furlansko-Julské Benátsko. Nachází se na ostrově a přilehlém poloostrově Jaderského moře mezi Benátkami a Terstem.
Město bývalo rezidencí i rybářským střediskem. V současnosti je oblíbené jako turistické letovisko L'Isola del Sole („Sluneční ostrov“). Grado se také proslavilo jako lázeňské město; spolu s Marano Lagunare tvoří středisko Laguna di Marano, proslavené neznečištěnou přírodou. V Gradu se narodil Biagio Marin, básník, který o ostrově zpíval v místním benátském nářečí.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Grado se nachází asi 70 km východně od známějšího Lignana, směrem na Terst, s nímž je spojeno pravidelnou lodní i autobusovou dopravou. Patří k nejbližším střediskům italského Jadranu při cestě z České republiky.[zdroj?]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Grado není novodobým přímořským letoviskem. Má dlouhou a bohatou historii. Počátky se datují do 2. století před Kristem, doby římského impéria, kdy bylo pod názvem Ad Aquas Gradatas[3] nebo Aquae Gradatae přístavem vedoucím do prosperujícího města Aquileia, které leží ve vnitrozemí asi 10 km od Grada. Jeho prostřednictvím město Aquileia obchodovalo s dnešní Sýrií, Arábií, Kyprem a Malou Asií. Dnes je Grado více než rybářským přístavem vyhlášeným lázeňským městem.[zdroj?]
V 5. století, v době zániku Západořímské říše, uprchlo před nájezdy barbarských kmenů mnoho obyvatel Aquileje do Grada, a to včetně tamního biskupa Nicetase. V 6. až 12. století byly na římských základech postupně vybudovány tři chrámové stavby: v základech dochovaný sv. Jan, sv. Eufemie s baptisteriem a P. Marie delle Grazie.
Grado se také stalo domovským sídlem flotily Aquilejského patriarchátu, který do Benátek přemístil až papež Mikuláš V. roku 1451; do té doby tedy bylo Benátkám z pohledu církevní hierarchie Grado nadřazené. Z důvodů ochrany před vpádem nepřátel bylo staré město již během 14. století opevněno a pozůstatky hradebních zdí jsou na několika místech patrné na bočních stěnách domů, které byly do hradeb přistavěny.
Církevní a politický význam Grada od 2. poloviny 15. století upadal. Během sekularizace života v období osvícenství se stalo málo významnou vesnicí. Ve 2. polovině 18. století byl postaven drobný jednolodní kostel sv. Rocha (Chiesa di San Rocco).
V roce 1810 bylo Grado napadeno Angličany, kteří vypálili městské archivy a podobně si počínala o dva roky později i francouzská armáda císaře Napoleona. V roce 1815 bylo rozhodnutím Vídeňského kongresu Grado připojeno k Rakousku, kterému patřilo do roku 1918, kdy s koncem první světové války připadlo vítězné Itálii.
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Základy chrámu sv. Jana (Chiesa San Giovanni;Chiesa delle corte), byl postaven v 5. století na místě římské budovy ze 4. století; základy baziliky s apsidou, mozaikovou podlahou a kamennými sarkofágy jsou po archeologickém průzkumu zpřístupněné v Parku růží (Parco delle rose) vedle radnice (Municipio),
- Katedrála – pětilodní bazilika svaté Eufémie s byzantskými mozaikami v apsidách bočních lodí, mozaikovou podlahou a sochou anděla na věži z 15. století (anděl zvaný L'anzolo je symbolem města); neobvyklá mramorová kazatelna je završena kupolí s výklenky ve tvaru tzv. oslích hřbětů; V ambitu je instalováno lapidárium římských a středověkých fragmentů; severně stojí osmiboké raně křesťanské Baptisterium se stupňovitým vstupem do bazénku
- na náměstí před katedrálou: kamenný sloup s patriarším křížem, na vrcholu bronzový kříž papežský, který dal osadit na památku své návštěvy papež Jan Pavel II.
- trojlodní bazilika Santa Maria delle Grazie, románská stavba stojící severně od katedrály; s románskou chórovou přepážkou a cyklem románských nástěnných maleb.
- Zbytky městských hradeb – na pěší zóně, do jejich zdí přistavěné pozdější obytné domy
- Parc delle rose: památník obětí světových válek
- Vrtule německého stíhacího bombardéru, který havaroval na ostrově roku 1943 (vykopána při terénních úpravách parku vedle radnice a vystavena od roku 2003)
Turistické středisko
[editovat | editovat zdroj]Do lázní v Gradu jezdili od začátku 19. století příslušníci významných rodin, především Habsburkové[4][5] a město v lázeňské tradici pokračuje i díky velkému vodnímu parku s vnitřními i venkovními bazény a wellness centru nabízejícímu lázeňské procedury. Turisty přitahuje i centrum města, které je pro dopravu zavřené a nachází se v něm mnoho obchodů, barů a restaurací.
Město nabízí sportovní vyžití včetně tenisu, jachtingu, windsurfingu a golfu. Z Grada se lze výletní lodí dopravit do stejnojmenné laguny a navštívit několik ostrovů v ní, jako je například Barbana.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Historické centrum
-
Dům vestavěný do hradební zdi
-
Dům se zbytkem hradební zdi
-
Bazilika sv. Eufémie
-
Mozaika v bazilice sv. Eufémie
-
Baptisterium
-
Základy baziliky sv. Jana
-
Kanál
-
Bazilika Santa Maria delle grazie
-
Ostrůvek Barbana s kostelem
-
Pláže
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grado, Friuli-Venezia Giulia na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Barrington Atlas of the Greek and Roman World: Map-By-Map Directory. Redakce Richard J.A. Talbert. Princeton, NJ and Oxford, UK: Princeton University Press, 2000. ISBN 0691049459. S. 276.
- ↑ http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0006:id=ad-aquas-gradatas
- ↑ Discover the marine spa, The Sea Spa offers a sense of well-being.. gradoit.it [online]. [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The marine baths of Grado. Turismo FVG [online]. [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Enrico MASSETTI: Trieste and Friuli (With Aquileia, Grado, Lignano, Gorizia, Cividale, Udine, Pordenone, Tarvisio, Massetti 2018 (4.vydání), s. 10-11.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Grado na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky