Svatá Eufémie z Chalkédónu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eufémie z Chalkédónu
St Euphemia.jpg
Narození 289
Chalkedon
Úmrtí 16. září 304 (ve věku 14–15 let) nebo 16. října 304 (ve věku 14–15 let)
Chalkedon
Místo pohřbení Chorvatsko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Eufémie z Chalkédónu, chorvatsky také Eufemija nebo Fuma, rusky Евфи́мия Всехва́льная (3. století Chalkédón, † 304 Chalkédón) byla řecká křesťanka, panna a mučednice, popravená se svými druhy počátkem 4. století a uctívaná v západní i východní církvi, zejména v Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Chorvatsku a Rusku. Svátek v řecké ortodoxní církvi se slaví 16. září.

Socha ze 14. století, Udine
Andrea Mantegna: Eufémie se lvem
Sarkofág v Rovinji
Relikviář sv. Eufémie, Hagios Georgios, Istanbul

Život[editovat | editovat zdroj]

Eufemie žila ve 3. století za spoluvlády římských císařů Diokleciána a Maximiana. Byla údajně dcerou římského patricije a senátora v Chalcedonu. Během pronásledování křesťanů otevřeně vyznávala křesťanskou víru+; odmítla se zúčastnit městských oslav římského svátku boha Marta. Na příkaz městského prefekta Prisca byla zatčena a mučena. Podle Zlaté legendy byla Eufemie pověšena za vlasy a stlačována mezi kameny po dobu sedmi dnů. Jídlo jí bylo odepřeno. V té době ji živil anděl, a ona se modlila, až se kameny rozpadly na prach a Eufemie byla volná. Po té byla znovu uvězněna a uvržena do arény se lvy v hipodromu, ale ti jí nic neudělali. Dva popravčí pak skočili do arény a bodli Eufémii dýkou (nebo jí sťali hlavu mečem). Rozzuření lvi je rozsápali.

Eufémie byla pohřbena se všemi poctami. Její tělo bylo vloženo do sarkofágu a uctíváno již během církevního koncilu v Chalcédónu v roce 451. Z obavy ořed nájezdem Arabů byly ostatky roku 617 přeneseny do Konstantinopole, tam se o úctu ke světici zasloužila byzantská císařovna Irena († 703). Část ostatků byla vložena do zlaté a stříbrné relikviářové skříně v kostele sv. Jiří konstantinopolských patriarchů (Hagios Georgios), kde je uctívána dosud 11. července, tj. ve svátek přenesení těla (translatio). Tělo je uloženo na více místech, zčásti v kamenném sarkofágu v Rovinji, hlavu přenesli templáři do Nikosie na Kypru.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Bývá vyobrazena jako svatá panna mučednice v římské tunice s věncem nad hlavou. K nejstarším vyobrazením patří mozaika v chrámu San Apollinare Nuovo v Ravenně ze 6. století. V reprezentačních vyobrazeních se objevuje stojící a jako atributy svého mučednictví drží palmovou ratolest, meč nebo lilii; stojí-li s pažemi rozepjatými v gestu orantky, pak se u jejích nohou zvedají buď dva hadi (zničená mozaika v Římě), nebo se k ní lísají lvi (v Rovinji). V epických scénách je vícekrát zobrazena v hipodromu či v aréně, předhozená lvům a sledovaná z tribuny rodinou římského císaře. Jindy je zobrazena klečící s katanem, který jí stíná hlavu mečem nebo ji bodá dýkou[1].

Úcta a vybrané památky[editovat | editovat zdroj]

  • Hrob v katedrále v Cefalù
  • Kostel sv. Eufémie v Římě
  • Kostel sv. Eufémie v Kadıköy (Chalkédónu), Turecko; cyklus fresek ze 13. století
  • Kostel sv. Eufémie v Miláně
  • Katedrála sv. Eufémie v Gradu,
  • kostel sv. Eufémie v Rovinji (Istrie), kamenný sarkofág; Eufémie je patronkou města
  • Katedrála Panny Marie, Irsina, (kraj Basilicata), jižní Itálie; Eufémie je patronkou města a konají se tam procesí s její sochou
  • Andrea Mantegna: Obraz svaté Eufémie se lvem zakousnutým do její paže, Neapol, Museo di Capodimonte

Čechy[editovat | editovat zdroj]

  • Katedrála sv. Víta na Pražském hradě:
    • Svatovítský poklad: císař Karel IV. roku 1354 daroval celou "paži sv. Eufémie i s koží" v dřevěné schráně. Od roku 1356 byla vystavována v Praze společně s říšskými svátostmi ve svátek Svatých relikvií na Dobytčím trhu[2].
    • Martinická kaple (kaple sv. ostatků) – roku 1645 dal hrabě Martinic přivézt soubor relikvií z hradu Karlštejna a umístit je do přihrádek ostatkového oltáře, který je v kapli dosud, relikvie sv. Eufémie je v něm evidována[3].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LCI 6, s. 184
  2. Eduard Šittler-Antonín Podlaha, Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. Praha 1903, s. 16, 21, chrámový inventář III, a další
  3. https://kpmk.eu/kpmkeu/index.php/katedrala/relikviare/183-relikviare-ulozene-v-ostatkove-kapli

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BBKL = Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon. Svazek 1, Bautz, Hamm 1975. 2. vydání 1990, ISBN 3-88309-013-1, s. 1558–1559 (Friedrich Wilhelm Bautz: Euphemia, Märtyrerin).
  • LCI = Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 6: Ikonographie der Heiligen Cr-In, hrsg, von Wolfgang Braunfels, Rom-Freiburg im Breisgau-Basel-Wien 1974, 2. vydání 1994, ISBN 3-451-22568-9, s.182-185.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]