Přeskočit na obsah

Goliath (lehký nosič nálože)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Goliáš SdKfz. 303, dálkově ovládaný lehký nosič nálože
Ruční přeprava Goliáše na vozíku (Varšava 1944)

Goliáš[zdroj?] – lehký nosič nálože, sebedestrukční minitank (německy Leichter Ladungsträger – Goliath), pro Spojence (anglicky beetle tank) byl malý pásový transportér zkonstruovaný za druhé světové války německým Wehrmachtem podle francouzského vzoru, který nacistické Německo ukořistilo. V bojovém provedení byl určen k dopravě nálože k cíli a jejímu odpálení nebo v ženijním provedení k vytvoření průchodu minovým polem. V období války byly nasazeny na východní i západní frontě a bylo vyrobeno přes 7500 kusů těchto nosičů, které svým vzhledem připomínaly malý tank ale bez bojové věže. Dálkové ovládání, vůbec prvně použité u takového druhu bojové techniky, umožňovalo na vzdálenost přibližně 1000 m navedení transportéru s výbušninou na požadované místo a následné odpálení.

Taktika

SdKfz. 302, exponát v Deutsches Panzermuseum

Goliáš se svými malými rozměry a nízkou hmotností (kolem 400 kg, podrobněji viz technická data) byl snadno transportovatelný na místo operačního nasazení. Na větší vzdálenosti byl tažen jako přívěs na lehkém dvoukolovém vozíku za tažným vozidlem[1] a na místo operačního nasazení dopravován na vozíku ručně, obsluhou, kde byl z vozíku uvolněn a připraven k činnosti. Obsluha Goliáše včetně obsluhy tažného vozidla čítala 4–5 mužů – vojáků.[2] Z hlediska bojové taktiky byl Goliáš první pozemní pancéřované vozidlo dálkově ovládané kabelem určené k demolici.[1][3]

Obsluha ovládala Goliáše pomocí dálkového, kabelového elektrického řízení, které umožňovalo obsluze z bezpečné vzdálenosti, například ze zákopu nebo z bunkru navést Goliáše k požadovanému cíli a provést dálkové odpálení destrukční nálože.[2] Cílem útoku Goliáše mohlo být nepřátelské bojové vozidlo (tank), bunkr nebo obecně budova včetně jejího interiéru, kulometná hnízda, ženijní konstrukce (most), dopravní cesta (železnice), rozražení útoku pěchoty nebo demonstrace a jiné objekty podléhající poškození nebo destrukci vlivem detonace nebo exploze. Goliáše bylo možno využít i k vytvoření průchodu minovým polem. V takovém případě Goliáš nenesl nálož určenou k odpálení, ale pouze svým pohybem aktivoval roznětky min a přivedl je k výbuchu. I v tomto případě byla obsluha při použití dálkovému ovládání dostatečně vzdálena od místa výbuchu.[1][2][4][3]

Typ této zbraně, která je při splnění taktického úkolu sama zničena, je označována jako sebedestrukční.[4]

Historie

SdKfz. 303, exponát v Tank Museum Bovington

Vývoj Goliáše započal koncem roku 1940, kdy se Wehrmacht rozhodl nahradit větší a těžkopádné „Borgwardy“[2] podobného účelu. Inovací měl být malý a lehký nosič nálože (minimálně o hmotnosti nálože 50kg) s dálkovým ovládáním sestrojený podle prototypu původně navrženého francouzským konstruktérem Adolphem Kégressem[4] několik měsíců před anektováním Francie Německem a ukořistěným Němci.[3][5]

Projekt této zbraně neměl žádnou prioritu a tak první verze s označením SdKfz. 302 (Sonderkraftfahrzeug, "speciální vozidlo"),[6] první jednota, která Goliáše testovala byla 3. mittlere Panzer Kompanie/Panzer Abteilung 300 (F.L.) a bojové nasazení se prvně uskutečnilo na Krymu u Sevastopolu v červnu 1942.[7] Stroje vyrobila automobilová společnost Carl FW Borgward v německých Brémách.[4] První řada SdKfz. 302 (Gerät 67) měla elektrický pohon realizovaný dvěma elektromotory napájených z baterie, které si Goliáš vezl s sebou. Goliáš v této verzi mohl vézt pouze 60 kg nálože. Nevýhodou této verze byly nejen poměrně vysoké výrobní náklady, malý akční rádius, hmotnost baterií ale i jeho nízká rychlost ve spojení se slabou ochranou proti palným zbraním nepřítele, což jej činilo zranitelným.[3][7][5]

Další verze s označením SdKfz. 303a (Gerät 671) byla uvedena do bojového nasazení již na podzim roku 1942. Oproti verzi 302 byla tato verze Goliáše vybavena spolehlivým dvouválcovým benzínovým motocyklovým dvoutaktním motorem SZ7 Zündapp, který poskytoval vyšší výkon a byl lehčí než elektromotory s bateriemi. Touto konstrukční změnou se podařilo zvýšit rychlost a Goliáš mohl vést 75 kg (165 liber) nálože. Taktéž bylo na čelní straně zesíleno pancéřování pro zvýšení odolnosti proti zbraním nepřítele. Konstruktéři u této inovované verze experimentovali i s rádiovým dálkovým ovládáním nebo přenosem televizního signálu. Avšak pro špatnou efektivitu nebyly tyto koncepce realizovány.[7][5]

Po dvou letech, v listopadu roku 1944 byl Goliáš ještě jednou technicky upraven a pod označením SdKfz. 303b (Gerät 672) mohl nést nálož o hmotnosti až 100 kg (220 liber).[7][5]

Dochované exempláře je možno nalézt v United States Army Ordnance Museum v USA, Bovington Tank Museum ve Velké Británii, v Muzeu polského vojska, ve Vojenskohistorickém muzeu tankových zbraní a techniky v Kubince v Rusku a v Deutsches Panzermuseum v Německu. Repliky Goliášů je možno shlédnout i v Normandii (Francie) v museích Dne D.[4]

Nasazení

Část pásu Goliáše, zazděná do zdí katedrály svatého Jana Křtitele ve Varšavě a připomínající nasazení Goliášů během povstání v roce 1944

První bojové nasazení Goliáše proběhlo na Krymu při dobývání Sevastopolu v červnu 1942, kdy byl jimi vyzbrojen 300. ženijní oddíl (Panzer Abteilung 300).[8] Dalšími jednotkami vybavenými Goliáši byla v listopadu 1942 tanková ženijní rota (Panzerpionierkompanie) 811, v prosinci téhož roku ještě roty 812, 813 a 814. Podle plánu měla mít každá 162 Goliášů (a 22 obrněných transportérů SdKfz 251 v ženijní verzi).[9] Nasazen byl v bitvě v Kurském oblouku při operaci Citadela, kdy byl používán k vytvoření průchodů minovými poli. Použit byl i při potlačení Varšavského povstání v roce 1944, v Normandii při vylodění spojenců, v Ardenách a dalších případech.[7][5][4][10][11][12]

I přes očekávání úspěchu v bojovém nasazení se použití Goliáše neobešlo bez komplikací a jeho celkové nasazení do bojů bylo minimální.[13] Potíže nastávaly v členitém terénu, kde se ovládací kabel zachytával o větve, kameny a následně došlo k jeho přetržení. Goliáš neměl ani dostatek výkonu k překonávání některých překážek, nevýhodou byla i malá světlá výška.[4] Na písečném podkladu docházelo k jeho „zahrabání až po břicho“ a tím došlo k jeho znehybnění a stal se snadným terčem odstřelování protistrany.[1] K znehybnění taktéž docházelo následkem dělostřelecké palby, která přerušila ovládací kabel.[12] I při Varšavském povstání se polští bojovníci zaměřovali na ovládací kabel, když jeho přeříznutím stroje Goliáš zneškodňovali.[4]

Konstrukce

SdKfz. 302, „elektrický“ Goliáš (1942)

Prototyp Goliáše je od následné sériové verze SdKfz. 302 lišil tím, že měl (mimo hnací rozety a napínacího kola) čtyři větší plná pojezdová kola, která byla v sériové výrobě nahrazena malými pojezdovými koly.[5][14]

Všechny tři výrobní verze Goliášů s upraveným pojezdem vycházely ze stejného základu, ale mezi verzemi 302 a 303 byl konstrukční rozdíl, vyplývající z odlišného pohonu.[3][5]

SdKfz. 302

Plně elektrická verze 302 měla dva samostatné elektromotory (v prostoru prostor 18 pozdější verze) pro každý pás umístěné vně rámu mezi pojezdovou a vratnou stranou pásu. Elektromotory přenášely kroutící moment přes převodovky na přední hnací kola - rozety (5). Ve vnitřním prostoru rámu byla umístěna velká baterie zaujímající prostor (11-14 pozdější verze), který byl u další verze využit pro palivovou nádrž, motor, chlazení a spojky. Odpružení bylo řešeno kyvnými rameny s listovými pružinami.

SdKfz. 303

SdKfz. 303, konstrukce Goliáše s odkazy na jednotlivé konstrukční skupiny

Pojezd

Obě verze 303 vycházely z verze 302 a skládaly se z rámu (1), tvořeného bočnicemi a vanou, a horním krytem (není zobrazen). Kryt verze 303 se od verze 302 lišil nízkou nástavbou kryjící otvor pro sání a cirkulaci vzduchu chlazení motoru. Pojezdové pásy (2), levý a pravý, každý se 48 články byly v horní části, na každé straně, vedeny přes 3 vratné kladky (3). Hmotnost Goliáše spočívala na malých pojezdových kolech (4), které byly odpružené. Hnací síla byla na pásy přenášena přes rozety (5) poháněné řetězovými převody od motorové části, umístěné pod kryty (6). V přední části (8) byl rám zesílen pro zvýšení odolnosti proti střelám a bylo zde umístěno manipulační oko (9). Na vnějších krytech mezi pásy byl osazen čep (10) pro zajištění při přepravě na vozíku. Odpružení bylo řešeno kyvnými rameny s vinutými pružinami.

Pohon

Spalovací motor (11) byl umístěn ve střední části rámu a byl společný pro oba pojezdové pásy. Kroutící moment motoru byl přes dvě spojky (12) a převody rozváděn k rozetám pro pohon pásů. Motor byl vybaven nuceným chlazením, které zajišťoval ventilátor (13) umístěný před motorem. Palivová nádrž (14) s horním plnícím otvorem byla umístěna za motorem. V horní části rámu byla umístěna nízká nástavba pro přívod vzduchu (není zobrazena).

Ovládání

Goliáš byl ovládán dálkově pomocí ovládacího kabelu (15), který se volně odvíjel z cívky (16). Přes kabel obsluha elektrickými signály ovládala spojky pásů a odpalovala nálož. Zadní rám (17) zajišťoval polohování pokládky kabelu na terén tak, aby se kabel nedostal do kontaktu s pojezdovými pásy při zatáčení. Elektrická energie pro ovládání byla čerpána z baterií (menší než u verze 302) umístěných ve schránkách (18) vně rámu mezi pojezdovou a vratnou stranou pásu. K ovládání sloužil ovladač s pákovými ovladači (joystick) připojený k řídícímu kabelu (není zobrazen).[15]

Prostor nálože

Pro nálož byl vyhrazen prostor (19) v přední části Goliáše pod zesíleným rámem až k motorovému prostoru.

  • motorový prostor ventilátor chladiče, motor, levá a pravá spojka
    motorový prostor
    ventilátor chladiče, motor, levá a pravá spojka
  • zadní část nádrž, cívka ovládacího kabelu, zadní pásová kola
    zadní část
    nádrž, cívka ovládacího kabelu, zadní pásová kola
  • dálkové ovládání, německý voják vlevo dole ovládá Goliáše pomocí joysticku
    dálkové ovládání, německý voják vlevo dole ovládá Goliáše pomocí joysticku

Technicko-taktická data

SdKfz. 303, němečtí vojáci manipulují s Goliášem na přepravním vozíku
Technicko-taktická data Goliáše
parametr E-Goliáš V-Goliáš ref.
prototyp  SdKfz. 302   SdKfz. 303a   SdKfz. 303b 
 Gerät 67   Gerät 671   Gerät 672 
délka [cm] 160 150 162 163 [7][16]
šířka [cm] 66 85 84 91
výška [cm] 61 65 60 62
světlá výška [cm] × 11,4 16 16,8 [4][3][17]
pojezdová délka pásu [cm] × 73 × × [17]
překonání příkopu šířky [cm] × 60 85 100
brodění [cm] × × × 22
šířka pásu [cm] × 16 [14]
počet článků pásu [1] × 48 [14][5]
hmotnost [kg] 362 370 365 430 [7][16]
nálož [kg] 91 60 75 100
pohon 2x elektromotor 1x spalovací motor
typ  Bosch MM/RQL 2500/24 RL2  SZ7 Zündapp 703 ccm [7][16][14]
výkon 2,5 kW 12,5 k / 4500 ot/min [7][14]
energie 2 baterie benzín [7][16]
kapacita/objem × 6 l
rychlost  [km/h]  × 8,0 - 10,0 10,0 - 11,0 11,5
dojezd na silnici [km] × 1,5 12,0
dojezd v terénu [km] × 0,8 7,0 6,0 - 8,0
ocelový plášť [mm] × 5-6 10
dálkové ovládání elektrické, napájení z baterií
délka ovl. kabelu [m] × 400 - 650 - 2000 ×× [1][2][3][7][16]

Vysvětlivky: × údaj nedostupný, ×× údaje se liší

Výrobní data

SdKfz. 302, spojenci ukořistění Goliášové v Normandii
Výrobní data Goliáše
Údaj E-Goliáš V-Goliáš ref.
prototyp SdKfz. 302 SdKfz. 303a SdKfz. 303b
Gerät 67 Gerät 671 Gerät 672
Výrobce Borgward Borgward, Zündapp & Zachertz [4]
Cena [RM] × ~3&bnsp;000 ~1&bnsp;000 [17]
Datum výroby od - duben 1942 duben 1943 listopad 1944 [7][16]
do duben 1942 leden 1944 září 1944 1945
Vyrobených kusů v roce 1942 15 835 - -
1943 - 1 731 2 112 -
1944 - 69 2 492 202
1945 - - - 123
Vyrobených kusů typ 15 2 635 4 604 325 [pozn. 1]
pohon 2 650 4 929 [7][16]
celkem 15 7 564 [4]
Zbylých kusů po kapitulaci 1945 údaj nedostupný 2 527 [14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Welcome to our WW II Visual Quiz: The German "Goliath" [online]. Skylighters, 1996 [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Leichte Ladungstraeger "Goliath" [online]. Rev. January 31, 2003 [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g JON, Guttman. Goliath Tracked Mine: The Beetle That Started the ROV Craze [online]. History.net, May 05, 2011 [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k Vehicle:Wehrmacht Goliath [online]. CoH Stats [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h SdKfz.303 Leichter Ladungsträger GOLIATH [online]. Klub vojenské historie Pionier [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tabulka Cisel vozidel SdKfz [online]. Fronta.cz [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m Sdkfz. 302 Goliath (302 leichter Ladungsträger Ausf. A Goliath; 303 leichter Ladungsträger Ausf. B Goliath) [online]. Valka.cz [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (cs, sk,en) 
  8. ↑ FORCZYK, Robert; GERRARD, Howard. Sevastopol 1942: Von Manstein's Triumph. [s.l.]: Osprey Publishing, 2008. 96 s. ISBN 1846032210, 9781846032219. S. 27. (anglicky) 
  9. ↑ Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Enginner Vehicles) Goliath to Raeumer S, Panzer Tracts no.14. [s.l.]: Darlington Productions, 1998. 56 s. ISBN 1-892848-00-7. (anglicky) 
  10. ↑ German Goliath tracked mines near Normandy [online]. Owens Archive [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Goliath tracked mine "Gold Beach" [online]. Owens Archive [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Goliath tracked mine on "Utah Beach" [online]. Owens Archive [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Leichter Ladungsträger GOLIATH [online]. Technika WW2, 28.5.2008 [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f Leichter Ladungsträger Goliath [online]. Panzernet [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ Interesting Weapons of the World War II [online]. Iol Hunter [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c d e f g JENTZ, Thomas L. Hilary Louis Doyle - Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Vehicles ENGINEER) Goliath's Raeumer S, Panzer Tracts No.14. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 1-892848-00-7. 
  17. ↑ a b c Light demolition carrier "Goliath" (Sd.Kfz.302/303a/303b) [online]. [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
Poznámka:
  1. ↑ Prostý aritmetický součet.

Literatura

  • CHAMBERLAIN, Peter; HILARY, Doyle. Encyclopedia of German Tanks of World War Two. London: Arms & Armour, 1999. (2nd edition). ISBN 1-85409-214-6. 
  • JAUGITZ, Markus. Funklenkpanzer: A History of German Army Remote-and Radio-Controlled Armor Units. Překlad David Johnston (Winnipeg). [s.l.]: J.J. Fedorowicz Publishing, Inc., 2001. ISBN 0-921991-58-4. 
  • JENTZ, Thomas L. Panzer Tracts, No. 14: Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Engineer Vehicles, Goliath to Raeumer). S. Darlington, Maryland: Darlington Productions ISBN 1-892848-00-7. 
  • JAUGITZ, Markus. Die deutsche Fernlenktruppe. Svazek Teil 1: 1940–1943. Wölfersheim-Berstadt: Podzun-Pallas ISBN 3-7909-0502-X. Kapitola Waffen-Arsenal Special 10. 
  • JENTZ, Thomas L.; DOYLE, Hillary Louis. Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Enginner Vehicles) Goliath to Raeumer S, Panzer Tracts no.14. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN ISBN 1-892848-00-7. 
  • FLEISCHER, Wolfgang. Deutsch militärischen Schießplatz Kummersdorf. Brno: Bonus, 1997. ISBN 80-85914-43-3. 
  • Dienstvorschrift D 654/10. [s.l.]: [s.n.], 1. 4. 1943. Kapitola Leichter Ladungsträger SdKfz. 303 Gerätebeschreibung und Bedienungsanweisung. 
  • Dienstvorschrift D 654/11. [s.l.]: [s.n.], 1. 4. 1943. Kapitola Leichter Ladungsträger SdKfz. 303 Ersatzteilliste. 
  • SPIELBERGER, Walter J. SpezialPanzerfahrzeuge des deutschen Heeres. [s.l.]: Motorbuch Verlag, 1993. ISBN 3-87943-457-3. S. 156. (německy) 
  • HAHN, Fritz. Waffen und Geheimwaffen des deutschen Heeres 1933-1945 (Band 1+2). [s.l.]: Bernard & Graefe Verlag, 1998. ISBN 3-7637-5915-8. S. 552. (německy) 
  • CHAMBERLAIN, DOYLE, JENTZ. Encyclopedia of German Tanks of World War two. [s.l.]: Arms and Armor Press, 1993. ISBN 1-85409-214-6. S. 270. (anglicky) </ref>

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Goliath na Wikimedia Commons

  • MUZEUM Tosny WWII 39/45 Route de Louviers D135 [online]. Musee de Tosny [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (en, fr, de) 
  • Muzeum wojska Polskiego / Pojazd gąsienicowy SdKfz. 303a "Goliath" [online]. Muzeum Wojska Polskiego [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (polsky) 
  • Leichter Ladungsträger SdKfz 302 "Goliath - stavba repliky [online]. [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (polsky) 
  • The Story of the 222th AAA Searchlight Battalion / From Omaha Beach to V-E Day [online]. Skylighters, 1996 [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Lehké dálkově ovládané vozidlo s náloží [online]. Wolrd of Tanks [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. 

Multimediální odkazy

  • WW2-Goliath: ukázka použití, ukořistěné kusy spojenci (dobové záběry) [online]. YouTube [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Goliath Demolition Tank: ukořistěné kusy spojenci (dobové záběry) [online]. YouTube [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Goliath Light Demolitions Carrier SdKfz.302 (funkční replika) [online]. YouTube [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Goliath-Panzer der Wehrmacht HD (musejní exponát) [online]. YouTube [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Armi segrete della 2°guerra mondiale (různé tajné zbraně Wehrmachtu) [online]. YouTube [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Goliath_(lehký_nosič_nálože)&oldid=7639369“