Stejnosměrný motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Princip motoru. Šipkami jsou znázorněny odpudivé síly mezi vnějším polem statoru a polem rotoru. Rotor je tvořený cívkou a magnetické pole, které cívka vytváří, je na ní barevně znázorněno.

Stejnosměrný motor je v elektrotechnice točivý elektrický stroj na stejnosměrný proud, který může pracovat v režimu elektromotor nebo generátor[1] (dynamo). Napájení rotoru je realizováno přes komutátor, který přepíná vinutí rotoru. Některé novější konstrukce nahrazují mechanický komutátor elektronickým obvodem. Princip stejnosměrného motoru objevil v roce 1873 Zénobe Gramme, je tedy nejstarším typem motoru. Sériový motor má velký rozběhový točivý moment. Změnou velikosti, v některých případech polarity, napájecího napětí umožňuje řízení rychlosti otáčení. Na rozdíl motorů s vnější komutací jeho otáčky jsou závislé na konstrukci a velikosti zatěžovacího momentu. Proto mohou být vyšší, než například u asynchronního motoru. Malé stejnosměrné motory jsou používány v mnoha nástrojích, hračkách a běžných spotřebičích. Stejnosměrné motory byly nahrazovány střídavými motory. V současnosti jsou využívány především u ručního nářadí, kde díky poměrně vysokým pracovním otáčkám vychází pohon malý a lehký. Pro pohon dopravních prostředků závislé i nezávislé trakce jsou komutátorové motory nahrazovány asynchronními a nejnověji synchronními.

Princip činnosti[editovat | editovat zdroj]

Stejnosměrný motor se skládá z rotoru (upevněn na hřídeli) a statoru (pevná část elektromotoru). Jeden z nich (rotor/stator) musí být vždy elektromagnet, druhý může být buď také elektromagnet nebo také permanentními magnet. Kotvou je označován elektromagnet, na kterém dochází k přepólování napájení jeho vinutí (buď pomocí komutátoru nebo řídícím elektronickým obvodem). Kotva může být na statoru i na rotoru (podle konstrukce motoru).

Magnetické toky budícího vinutí a kotvy na sebe silově působí. Stejné póly se odpuzují a opačné přitahují. Tím vzniká točivý moment. Pokud by při pootočení nedošlo k přepnutí vinutí kotvy (komutaci), došlo by k zastavení. Vektory spřaženého magnetického toku by nevyvozovaly vzájemné silové účinky (magnetická pole by byla orientována proti sobě). Tento jev je využíván u elektromagnetického měřicího ústrojí. Pro zachování dosavadního směru otáčení je kotva přepólována tak, aby se rotor pootočil směrem do další neutrální polohy, ale mezi tím dojde opět k další komutaci části vinutí kotvy. Pro plynulejší pohyb má kotva tři a více vinutí. Změna směru otáčení motoru nebo polarity výstupního napětí dynama je možno uskutečnit reverzací (přepólováním) jen kotvy, nebo jen buzení. Pro rychlou reverzaci motoru je obvykle reverzována kotva, která má mnohem menší časovou konstantu než budicí obvod.

Snížením velikosti budícího proudu se snižuje velikost magnetického budícího toku. Odbuzením statoru se zvyšují otáčky motoru (při konstantním momentu zátěže a napětí), podle vztahu U=KΦω, který je odvozen ze vztahu U=BIv, kde U − indukované napětí v kotvě, K − konstanta stroje, Φ − budící tok, ω − úhlová rychlost vodičů kotvy, l − délka vodiče, v − rychlost vodiče v magnetickém poli. Snížením velikosti proudu v kotvě se snižuje se velikost kroutícího momentu na hřídeli (při konstantních otáčkách a napětí), podle vztahu M=KΦI, který je odvozen ze vztahu F=BIl, kde je M − kroutící moment, K − konstanta stroje, Φ − budící tok, I − proud kotvou, F − síla, l − délka vodiče. Při konstantním buzení narůstá lineárně výkon motoru od nuly až do jmenovitých otáček P=ωM. Po dosažení jmenovitých otáček dochází k odbuzování a tím klesá hyperboliky moment motoru M=P/ω.

Po úpravě mg. obvodu statoru na feromagnetický obvod z elektricky izolovaných plechů (dynamoplechy) je možno komutátorový motor napájet střídavým napětím proudem.

Typy stejnosměrných motorů[editovat | editovat zdroj]

Základními typy stejnosměrných elektromotorů je kartáčový a bezkartáčový stejnosměrný motor.

Kartáčový motor[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kartáčový stejnosměrný motor.

Kartáčový motor má na hřídeli rotor = kotvu v jejichž drážkách je vloženo vinutí rotoru připojené na komutátor. Komutátor je soustava vzájemně elektricky oddělených vodivých kovových lamel upevněných na hřídeli rotoru. Na komutátor přiléhají uhlíky (kartáče), kterými je přiveden do rotoru elektrický proud. Komutátor s uhlíky zajišťují komutaci vinutí - přepínání částí vinutí rotoru. Během provozu dochází k opotřebovávání uhlíků otěrem o lamely a jiskřením při přepínání napájení pro jednotlivé části vinutí. Komutátor je nejporuchovější součástí stejnosměrného kartáčového motoru, která vyžaduje pravidelnou údržbu. Napětí a proud procházející vinutím rotoru je vždy střídavý!

Stator kartáčového motoru je obsahuje budicí obvod, který je tvořen permanentními magnety nebo cívkami budicího vinutí.

Vektor magnetického toku buzení (statoru) je pootočen o 90°elektrických vůči vektoru magnetického toku kotvy. Oba magnetické toky jsou spřaženy ve společném magnetického obvodu. Tím k silovému působení mezi magnetickými toky cívek a vznikákroutící moment.

Uhlíky jsou umístěny v ose magnetické neutrály, kdy ve vinutí nevzniká pohybové napětí. V tom případě dochází jen ke komutaci pracovního proudu. Komutace se opakuje tak, aby si vektor magnetického toku kotvy zachovával stálou polohu.

Změna otáček a kroutícího momentu je prováděna změnou velikosti přivedeného elektrického napětí na kotvu a změnou budicího proudu.

Bezkartáčový motor[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bezkartáčový stejnosměrný motor.

Bezkartáčový stejnosměrný motor má rotor tvořen permanentními magnety, a proto nepotřebuje na rotor přivádět elektrický proud. Vinutí cívek statoru je zapínáno řídící elektronikou tak, aby byl neustále vyvoláván točivý moment na rotoru, což znamená že stejnosměrné napájení je elektronickou řídící jednotkou měněno na střídavý proud. Řídící jednotka musí sledovat pozici rotoru, například pomocí Hallovy sondy, aby správně přepojovala vinutí statoru. Změna otáček je prováděna změnou frekvence přepínání cívek ve statoru. Řídící jednotka může regulovat napětí a proud do cívek statoru, čímž může ovlivňovat rychlost otáčení, točivý moment. Tím, že není použit komutátor, je bezkartáčový motor nenáročný na údržbu. Bezkartáčové motory jsou v podstatě synchronní motory. Na rozdíl od běžných střídavých synchronních motorů (komutaci zajišťuje vnější střídavá síť) je komutace vinutí prováděna elektronicky. Jsou též označovány jako BLDC elektromotory (anglicky brushless DC electric motor). Příkladem bezkartáčového motoru je motor ventilátoru chlazení PC.

Další typy motorů[editovat | editovat zdroj]

Existují další bezkartáčové stejnosměrné motory (v praxi nevyužitelné):

  • Homopolární motor
  • Motor z kuličkových ložisek

Buzení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Buzení (elektrotechnika).

První komutátorové motory měly výhradně statorové budící vinutí. U nových konstrukcí bývá nahrazováno permanentním magnetem. Odbuzením (snížením budicího proudu) vinutí statoru umožňuje u komutátorového motoru zvýšení rychlosti otáčení. Současně klesá kroutící moment. U komutátorového generátoru - dynama se zvýšením magnetického toku budicího vinutí (přibuzením) zvyšuje výstupní napětí a výkon dynama.

Komutátorové motory používají čtyři typy elektrického propojení buzení a kotvy: sériové, derivační (paralelní) a kompaundní (kombinace obou) a cizí buzení. Každý ma jinou charakteristiku točivého momentu k otáčkám motoru pro různé zátěže a rozdílné výstupní charakteristiky dynam.[2][3]

Motor s cizím buzením[editovat | editovat zdroj]

Cize buzený motor má kotvu (rotor) i statorové buzení napájeny z různých nezávislých zdrojů, které mohou být řiditelné. Pro brzdění protiproudem - zavedení elektrodynamické brzdy (změnu směru práce ve IV. kvadrantu ) stačí jednoduché zapojení obvodů. Tento motor nepotřebuje šuntování budicího vinutí (buzení má vlastní regulaci). Využíval se po rozvoji výkonové elektroniky (pulzní měniče). Využívá se u českých lokomotiv řady 163, 263, 363.

Motor se sériovým buzením[editovat | editovat zdroj]

Statorové budicí vinutí je spojeno do série s vinutím rotoru. Dopravní prostředky závislé i nezávislé trakce (vlaky, metro, tramvaje,...) vyžadují pohon motory s velký záběrovým momentem. Tomu nejlépe vyhovoval motor se sériovým buzením. Mluvíme o sériovém elektromotoru. Točivý moment motoru je nepřímo úměrný otáčkám. Při nulových otáčkách dosahuje motor maximálních hodnot kroutícího momentu. V dieselelektrických lokomotivách, ve spojení s generátorem, je sériový motor schopen ideálně nahradit mechanickou převodovku. Současná výkonová technika s frekvenčním měničem umožňuje plně a rovnocenně nahradit komutátorové motory třífázovými asynchronními motory a v nejnovějších konstrukcích třífázovými synchronními motory s permanentními magnety na rotoru. Při stejném výkonu a stejné momentové charakteristice menší, lehčí a umožňují rekuperaci, pokud to provozní podmínky napájení dovolují. Pro přechod sériového motoru do generátorického chodu vyžaduje motor přepojení, které není za provozu možné realizovat. Dynamo se sériovým vinutím není běžně používáno.

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Motory se sériovým buzením nemají omezení rychlosti otáčení. Při běhu naprázdno se motor může roztočit do vysokých otáček kdy hrozí mechanické roztržení rotoru s možným zraněním obsluhy.[1]

Derivační motor[editovat | editovat zdroj]

Zapojení derivačního motoru.

Derivační motor (anglicky shunt DC motor) je komutátorový motor, jehož budící vinutí i kotva je napájeno ze společného zdroje - zapojeno paralelně. Jedná se v podstatě o obdobu cize buzeného motoru. Otáčky motoru v pracovním oblasti jsou málo závislé na zátěži motoru. Derivační motoru je využíván u poháněných zařízení s požadavkem malých změn otáček. Proud statoru i buzení je možno samostatně regulovat. Derivační motor přechází samočinně z motorického režimu do reřimu generátorického (z I. do II. kvadrantu) a zpět v závislosti na mechanické charakteristice poháněného zařízení. Například: Pokud by nedošlo včas k odpojení dynama automobilu od akumulátoru, tak by "dynamo" samočinně přešlo do motorického chodu a snažilo by se pohánět spalovací motor vozidla. Obdobně pracuje dynamostartér.

Zapojení motoru umožňuje samostatnou regulaci a smyslu proudu ve statorovém budícím vinutí a vinutí rotoru (kotvy). Tím je možno měnit otáčkovou a momentovou charakteristiku motoru a dynama. Při pohonu z vnějšího zdroje výkonu přechází stejnosměrný motor samočinně z motorické do generátorické oblasti − pracuje jako dynamo. Motor je možno jen odbuzovat a omezovat proud kotvy. Momentová charakteristika je velmi podobná jako u motoru cize buzeného. Spouštění motoru: před zapnutím motoru musí být nastaven maximální budící proud, tedy vyřazen - zkratován rezistor Rb a zařazen celý odpor rezistoru Rs. Derivační motory pracující téměř výhradně napájené stejnosměrným proudem.

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Derivační motor se může při přerušení budícího obvodu přetočit, hrozí mechanické poškození rotoru až zranění obsluhy.[1]

Kompaundní motor[editovat | editovat zdroj]

Zapojení kompaundního motoru.

Kompaundní motor (anglicky compound DC motor) neboli elektromotor se smíšeným buzením má sériové i paralelní budící vinutí, jejichž magnetické toky působí buď souhlasně, nebo proti sobě. Podle toho, které část budícího vinutí (sériová nebo derivační) má převládající vliv na budící tok, se mění pracovní charakteristiky kompaundního motoru. Výstupní charakteristiky jsou kompromisem derivačního a sériového motoru. Působí-li obě vinutí stejným směrem, má motor větší záběrný moment než motor s paralelním buzením a otáčky se nesnižují tolik jako u motoru se sériovým buzením. Působí-li sériové vinutí proti paralelnímu, udržuje motor otáčky při proměnném zatížení. Zvětší-li se zatížení, otáčky klesnou, sériovým vinutím prochází větší proud, buzení se zeslabí a otáčky se opět zvýší.

Spouštění motoru: Před zapnutím motoru musí být nastaven maximální budící proud, tedy vyřazen - zkratován rezistor Rb a zařazen celý odpor rezistoru Rs. Po vyřazení odporu v obvodu kotvy, se snižuje buzení odporníkem v obvodu buzení. Používá se k pohonu výtahů, bagrů, trolejbusů atd. Kompaundní motory pracující téměř výhradně napájené stejnosměrným proudem.

Protikompaundní zapojení[editovat | editovat zdroj]

Je-li sériové budící vinutí zapojené tak, že magneticky tok sériového vinutí působí proti magnetickému toku paralelního vinutí, je motor velmi nestabilní a lehce se přetočí. Takové zapojení může nastat omylem špatným zapojením na svorkách. Zapojení je využíváno výjimečně pro zmenšení vlivu kolísavého zapojení na otáčky motoru.[1] Protikompaudní zapojení bylo úspěšně využíváno u rotačních usměrňovačů pro sváření elektrickým obloukem (tzv. Triodyn), kdy derivační vinutí vybudí dostatečné velké zapalovací napětí oblouku a sériové omezí velikost proudu elektrodou a obloukem.

Charakteristiky[editovat | editovat zdroj]

Porovnání charakteristik, na zobrazeném grafu jsou zobrazeny momentové charakteristiky motorů v závislosti na otáčkách [S] - sériový, [D] - derivační, [C] - kompaundní.

Na zobrazeném grafu jsou zobrazeny momentové charakteristiky motorů v závislosti na otáčkách [S] - sériový, [D] - derivační, [C] - kompaundní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechnika. 2. vyd. Praha: Europa-Sobotáles cz, 2006. 624 s. ISBN 80-86706-13-3. Kapitola Motory a generátory, s. 450-464. 
  2. TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechnika. 2. vyd. Praha: Europa-Sobotáles cz, 2006. 624 s. ISBN 80-86706-13-3. Kapitola Zapojení stejnosměrných motorů, s. 460. 
  3. Herman, Stephen. Industrial Motor Control. 6th ed. Delmar, Cengage Learning, 2010. Page 251.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]