Elektromagnet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elektromagnet v teorii
Elektromagnet v praxi

Elektromagnet je cívka s jádrem z magneticky měkké oceli, používaná k vytváření dočasného magnetického pole. Princip spočívá v přeměně energie elektromagnetického pole na energii mechanickou. Magnetická síla zde vzniká při průchodu elektrického proudu vinutím cívky na ocelovém jádře, které přitahuje pohyblivou část - kotvu. Magnetické pole elektromagnetu je tím silnější, čím větší elektrický proud prochází cívkou a dále také čím více má cívka závitů. V běžné technické praxi je tato síla fyzikálně omezena, mimo jiné, též celkovou magnetickou vodivostí jádra elektromagnetu, která samozřejmě nemůže být nekonečná.

Použití v praxi[editovat | editovat zdroj]

Elektromagnet je používán např. v elektrickém zvonku, v jističích, stykačích, v hutním průmyslu, ve sběrnách kovového šrotu nebo v elektromagnetických relé. Elektromagnet se používá, mimo jiné, také v automobilovém průmyslu například jako snímač otáček klikového hřídele, nebo pro brzdění tramvajových vozů, obráběcích strojů a ve zdravotnictví.

Výpočty[editovat | editovat zdroj]

W_{mech} = F \cdot lmechanická energie


W_{mag} = \frac {B H}{2} – energie magnetického pole


F = \frac{B H}{2l} – vznik magnetické síly