Přeskočit na obsah

Magnetický odpor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Magnetický odpor
Název veličiny
a její značka
Magnetický odpor
RM
Hlavní jednotka SI
a její značka
H-1
Definiční vztah

Magnetický odpor nebo též reluktance[1] je fyzikální veličina, která popisuje odpor, který klade prostředí průchodu magnetického toku. V magnetickém obvodu představuje ekvivalent elektrického odporu v elektrickém obvodu.

Značení a jednotky

[editovat | editovat zdroj]
  • Značení:
  • Jednotky: (Henry na mínus první); (Ampérzávit na Weber)
  • V magnetickém obvodu platí Hopkinsonův zákon, který je obdobou Ohmova zákona pro elektrické obvody:[1]
    • , kde:
    • UM - magnetické napětí
    • Φ - magnetickým tok
  • Magnetický odpor jádra cívky/elektromagnetu lze spočítat jako:[2]
    • , kde:
    • l - délka magnetického obvodu (délka střední magnetické siločáry)
    • μ0 - absolutní permeabilita
    • μR - relativní permeabilita materiálu jádra
    • S - průřez jádra (plocha, přes kterou protéká magnetický tok)
  • Indukčnost cívky/elektromagnetu lze vypočítat jako:[3]
    • , kde:
    • N - počet závitů
  1. a b MALÝ, Marek. Magnetické pole [online]. Přírodovědecká fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. 
  2. NĚMEČKOVÁ, Vendula. Elektromagnety, přitažlivá síla elektromagnetu [online]. [cit. 2024-12-18]. Dostupné online. 
  3. Veličiny magnetickeho pole [online]. Střední průmyslová škola Hradec Králové [cit. 2024-12-18]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]