Gertrude Steinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gertrude Steinová

Gertrude Stein, vyfotil Carl Van Vechten, 1935
Narození 3. února 1874
Allegheny West
Úmrtí 27. července 1946 (ve věku 72 let)
Neuilly-sur-Seine
Příčina úmrtí karcinom žaludku
Místo odpočinku Hřbitov Père-Lachaise
Povolání spisovatelka
Národnost Židovka
Stát Francie
Alma mater Radcliffe College
Harvardova univerzita
Lékařská škola Johnse Hopkinse
Univerzita Johnse Hopkinse
Žánr poezie, próza, libreta, dramata
Témata lesbická láska
Významná díla Životopis Alice B. Toklasové, Hodná Anna, Tři životy, Něžné knoflíčky
Partnerka Alice B. Toklasová
Příbuzní Leo Stein
Michael Stein
Vlivy kubismus
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gertrude Steinová (3. února 187427. července 1946) byla významná americko-francouzská židovská spisovatelka, básnířka, dramatička, libretistka a překladatelka. Proslula také svým společenským salonem.

Félix Valloton, Portrét Gertrudy Steinové, 1907
Hrob na hřbitově Père-Lachaise v Paříži

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Allegheny (dnešní Pittsburgh) v Pennsylvanii jako nejmladší páté dítě do dobře situované měšťanské rodiny původem bavorských Židů (přistěhovaných z Německa roku 1841). Od dětství byla vychována jako biligvní v němčině i angličtině. S rodiči brzy cestovala po Evropě, například do Vídně, pobývala v Passy u Paříže a vyrůstala v Kalifornii. Po smrti obou rodičů ji vychovával nejstarší bratr Michael Stein.

V letech 1893-1896 studovala biologii a filozofii na Radcliffe College, což byla tehdy ženská větev Harvardu. Na radu filozofa Williama Jamese, který jí řekl, že pro studium psychologie je potřebná znalost medicíny, se roku 1897 zapsala ke studiu psychologie a medicíny na Lékařskou fakultu Johns Hopkins University v Baltimore, která nedlouho předtím začala přijímat ženy. Ve třetím roce studia odmítla svoji mateřskou roli a medicínský pohled na ženské tělo. K těmto problémům se přidalo také její povědomí o vlastní homosexualitě. Opustila školu po té, co roku 1903 vyvolala skandál rukopisem svého prvního románu Q. E. D. (Quod erat demonstrandum - Co je nutné doložit), který byl vydán tiskem až po její smrti roku 1950.

V roce 1903 odjela do Paříže za svým bratrem Leem, významným výtvarným kritikem. Strávila tam většinu svého života, psala a překládala z angličtiny i němčiny. Kromě spisovatelských aktivit byla sběratelkou avantgardních děl výtvarného umění a provozovala také společenský salón ve svém domě číslo 27, v ulici Rue de Fleurus. Navštěvovali jej mnozí umělci první třetiny 20. století, pravidelnými návštěvníky byli například výtvarníci Pablo Picasso, Georges Braque, Juan Gris, Paul Cézanne, Riba-Rovira, Henri Matisse, po 1. světové válce také spisovatelé jako Ernest Hemingway, Sherwood Anderson nebo Francis Scott Fitzgerald.

V roce 1909 se seznámila se svou budoucí přítelkyní Alicí B. Toklasovou, se kterou od roku 1912 žila v nezávislém lesbickém vztahu. Alice Toklasová ve vztahu působila jako femininní element, zároveň i jako sekretářka a publikum. Mezi lety 1912 a 1925 se Steinová věnovala spíše kratším básním. Navzájem si psaly milostné až erotické verše, které byly zveřejněny až po jejich smrti. Tematizovaly v nich lesbickou sexualitu.

Steinová v průběhu obou světových válek projevila svůj humanismus a statečný občanský postoj. Za první světové války Steinová pracovala jako dobrovolnice ve francouzských nemocnicích. Během druhé světové války odjela Steinová s Toklasovou na venkov do Bilignenu, v roce 1944 se vrátily zpátky do Paříže. Zde se Steinová připojila k americkým vojákům a cestovala s nimi do Německa.

Zemřela v roce 1946 na rakovinu jako známá osobnost. Její význam vzrostl ve druhé vlně ženského hnutí, kdy byla v rámci poststrukturalistické kritiky doceněna její role inovátorky anglického jazyka.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnovala se próze, poezii, dramatu i libretům. Patřila -stejně jako Virginia Woolfová k první generaci žen- spisovatelek klasické literární moderny. Proslavila se zejména svým experimentálním přístupem k literatuře a umění obecně. Kontroverznost jejích děl spočívala jak v obsahu, tak v jejich formální podobě.

Literární a uměleckokritická umělecká tvorba Steinové byly velice vážené. Její příležitostné kritické poznámky dokázaly pomoci získat či ztratit uměleckou reputaci.

V autorčině tvorbě můžeme objevit silný vliv kubismu, např. v básnické sbírce Něžné knoflíky (Tender Buttons, 1914). Steinová kladla důraz na zvukovou a rytmickou stránku a také na zachycení určitého okamžiku vědomí, ve svých pracích se vždy snažila o rozboření zažitých představ o podobě a stavbě věty. „Próza Gertrudy Steinové je zacházením s řečí, jako Cézannův obraz je zacházením s barvami a tvary. Text je pro ni útvarem budovaným stejně svéstojně z materiálu řeči jako Cézannův či Picassův obraz z materiálů vizuálních,“ napsal o autorčině tvorbě Jindřich Chalupecký.

Dalšími charakteristikami jejího díla jsou mnohost významů a absence interpunkce. Její literární styl je hravý, založený na opakování a vtipu. Příkladem může být slovní hříčka z básně Sacred Emily (1913): „Rose is a rose is a rose is a rose.“ Respekt si získala rovněž svým mecenášstvím a schopností adekvátně glosovat nejrůznější situace; její glosy a poznámky jsou velice citované a známé.

Protože její knihy vycházely v malých nákladech a její styl nepodléhal mainstreamovému vkusu, práce se těžko dostávaly k širšímu publiku. Nejznámější publikací je Životopis Alice B. Toklasové (The Autobiography of Alice B. Toklas, 1933), autorčin vlastní životopis pojmenovaný po její dlouholeté životní partnerce. Toto dílo se vyznačuje sdílnějším a srozumitelnějším jazykem. Možná i díky tomu se stalo bestsellerem a proslavilo dosud ryze avantgardní Gertrudu Steinovou i mezi širokou veřejností.

V češtině vyšel pouze zlomek autorčina díla, a to zmíněný Životopis Alice B. Toklasové (1968), Hodná Anna, Tři životy (obojí 1960) a Něžné knoflíky (2002).

Gender Studies[editovat | editovat zdroj]

Experimentální používání jazyka a forem ve svých dílech označovala Gertrude Steinová za odmítnutí patriarchální literární tradice. Jak shrnuje Hana Ulmanová: „Slova chápala jako zcela samostatné jednotky a jejím cílem bylo zachytit zkušenost, která by nebyla zprostředkovaná kulturními koncepty a pojmy. Po celý život psala milostné lesbické básně, které právě proto, že vyjadřovaly společensky nepřijatelné city, pracovaly se složitými soukromými symboly, jejichž význam není ani dnes zjevný a musí se pečlivě dekódovat.“ (Ulmanová 2002)

Gertrude Steinová měla velice komplikovaný vztah k feminismu – nebyla jeho jasnou představitelkou, ale v některých jejích dílech se objevují názory, které mají k feminismu blízko. Steinová odmítla konvenční představy o ženství ve svém vlastním životě, nicméně často obhajovala tradiční role pro ostatní ženy. Hana Ulmanová tvrdí, že „místo Gertrude Steinové v kontextu světového písemnictví a ženského hnutí je více než půl století po její smrti nezpochybnitelné - vyzdvihuje se úmysl bourat konvence a současné feministky si cení jejího radikálního individualismu (i v bouřlivých 20. letech byla totiž třeskutou výjimkou).“

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Kromě knih proslula Steinová svou soukromou galerií moderního umění, nashromážděnou zejména v letech 19041913. Sestavila ji spolu s bratrem Leem. Měla raná díla umělců jako Pablo Picasso, Paul Cézanne, George Braque, Henri Matisse, Félix Valotton, Paul Gauguin, fotograf Carl van Vechten. Galerie ovlivnila vznik a atmosféru salónu a celého společenského i sociálního okruhu Steinové.

Vybraná bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Three Lives. Stories Of The Good Anna, Melanctha And The Gentle Lena, 1909, česky Hodná Anna (1960), Tři životy (1960)
  • Tender Buttons], 1914, česky Něžné knoflíky (2002)
  • Objects Lie On Table, 1922
  • Geography And Plays, 1922
  • A List, 1923
  • Composition As Explanation, 1926
  • A Book Concluding With as a Wife Has a Cow, 1926
  • A Lyrical Opera Made By Two to Be Sung, 1928
  • An Acquaintance With Description, 1929
  • How to write, 1931
  • They Must Be Wedded, to Their Wife, 1931
  • Say It with Flowers, 1931
  • Matisse, Picasso And Gertrude Stein With Two Shorter Stories, 1933
  • The Autobiography Of Alice B. Toklas], 1933
  • Four Saints in Three Acts. An Opera To Be Sung, 1934
  • Everybody's Autobiography], 1937
  • A Wedding Banquet, 1938
  • What Are Masterpieces, 1940
  • "The Stein Collect» San Francisco version Page260 n°203 -Portrait of Gertrude Stein by Riba-Rovira - Gertrude Stein collection .
  • «Seeing Gertrude Stein: five stories» Page 163 n ° 130-Portrait of Gertrude Stein by Riba-Rovira - Gertrude Stein collection .
  • "Aventure des Stein: Cézanne, Matisse, Picasso ...» page 349 fig.41-Portrait of Gertrude Stein by Riba-Rovira - Gertrude Stein collection .
  • In a Garden. An Opera in One Act, 1951 (Music By Meyer Kupferman)
  • Fernhurst, QED and Other Early Writings, 1971

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEZDÍČKOVÁ, V.: Gertrude Stein. [online] Dostupné na www: http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/21678
  • BLACKMER, Corinne E. Www.glbtq.com [online]. 2006 [cit. 2010-05-08]. Stein, Gertrude (1874–1946). Dostupné z www: http://www.glbtq.com/literature/stein_g.html
  • Gertrude Stein - Brief biography (adapted from an entry in the (c)Encyclopedia Britannica) [online] Dostupné na www: http://writing.upenn.edu/~afilreis/88/stein-bio.html
  • LIUKKONEN P.: Authors´ calendar. [online] Dostupné na www: http://www.kirjasto.sci.fi/gstein.htm
  • "A LA RECHERCHE D'UN JEUNE PEINTRE" Gertrude Stein /Yale University/U.S.A. "Looking for a young paintor" Francisco Riba-Rovira .1945
  • "A LA RECHERCHE D'UN JEUNE PEINTRE" Gertrude Stein /Revue Fontaine n °42, p. 287-288, édition Paris 1945, directeur Max-Pol Fouchet.- Francisco Riba-Rovira -1945
  • STEIN, G. Writings, 1932–1946. 1st print. New York : Literary Classics of the United States, 1998. 844 s.
  • TOKLAS, Alice B. Gertrude Stein: the autobiography of Alice B. Toklas. Harmondsworth, Middlesex : Penguin Books, 1966. 272 s.
  • ULMANOVÁ, H.: Léto bez kovboje. In Respekt, r. 2002. [online] Dostupné na www: http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=9605

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]