Franz Fiedler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franz Fiedler
Narození 17. března 1885
Prostějov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. února 1956 (ve věku 70 let)
Drážďany
Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo
Povolání fotograf
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz Fiedler (17. března 1885 Prostějov[1]5. únor 1956 Drážďany) byl německý fotograf. Proslavil se jako mistr secesních technik bromolejtisku, gumotisku a uhlotisku, které používal ještě ve 30. letech 20. století. Vedle toho ale rád používal i nejmodernější technologie. Již při své druhé cestě do zahraničí nahradil kameru 9 x 12 cm kinofilmovou kamerou Contax. Od dvacátých let zkoušel barevnou fotografií. Po druhé světové válce experimentoval se zvláštními fotografickými technikami, například se Sabatierovým efektem.[2] Je rovněž autorem fotografických příruček, článků v odborném tisku a cestopisných črt, které doprovázel svými fotografiemi.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině prostějovského fotografa Franze Fiedlera (10. ledna 1854 Bohušovice – 19. března 1921 Prostějov) a jeho ženy Marie (10. ledna 1860 – 28. prosince 1908). Otec měl koncesi na montáž telefonů a telegrafů a od roku 1894 provozoval fotografický ateliér. Ten měl krátkou dobu i pobočku ve Šternberku.

Franz měl o tři roky mladší sestru Johannu (Jeanette) (16. února 1988 – 10. listopadu 1966 v Prostějově).[p 1] Přestože projevoval literární i výtvarné nadání, ve škole měl špatný prospěch, nemohl tedy pomýšlet na studium výtvarného umění, a v letech 1901–1904 se učil fotografem v plzeňské pobočce ateliéru Pietzner. Rutinní práce v živnostenském ateliéru jej ale neuspokojovala. V časopisu Das Atelier des Photohraphen, který vycházel v Halle, objevil reprodukce průkopníků fotografie (talbotypie Davida Octavia Hilla) i díla moderních tvůrců (Edward Steichen, Wilhelm Weimar, Rudolf Dührkoop, Nicola Perscheid, Heinrich Kühn a další). V roce 1904 byl propuštěn z práce protože v tomto časopisu zveřejnil fotografie pod svým jménem, což majitel považoval za nekalou konkurenci. V roce 1907 obdržel 5. cenu v soutěži tohoto časopisu.

V roce 1905 pracoval v ateliéru Rudolfa Dührkoopa v Hamburku. Poté zkoušel štěstí v Nice (Francie) a v Plzni, ale bez úspěchu. V Mariánských Lázních fotografoval významné návštěvníky, jako byl anglický král Eduard VII. nebo perský vládce Muzaffaruddín Šáh. V roce 1907 otiskl fotografii své sestry Jeanette v publikaci Photographisches Rundschau 1908. Od roku 1908 pracoval v ateliéru Hugo Erfurtha v Drážďanech a v následujícím roce s ním spolupracoval na tvorbě velkoformátových uhlotisků a gumotisků pro výstavu Internationale Photograpishe Ausstellung in Dresden. V roce 1912 pracoval znovu pro Rudolfa Dührkoopa v jeho ateliéru v Berlíně - Charlottenburgu.

Během první světové války sloužil v armádě

Dne 2. listopadu 1919 se v Drážďanech oženil s Ernou Dorotou Hauswaldovou (nar. 1892). Současně začal budovat fotografický ateliér v Drážďanech, Südvorstadt, Sedanstraße Nr. 7. Pravděpodobně v roce 1925 tento ateliér dokončil. Zde pracoval až do roku 1945.

Na jaře 1924 podnikli manželé Fiedlerovi cestu po Itálii. Během cesty fotografoval kamerou formátu 9 x 12 cm. Z těchto fotografií pak Fiedler publikoval svůj první fotografický cestopis.[5]

V roce 1934 podnikli manželé několikatýdenní cestu na Sicílii a do severní Afriky (Tunis, Alžír, Libye). Tentokrát byl vybaven kinofilmovým fotoaparátem Contax a nasnímal s jeho pomocí asi 5 000 snímků (200 metrů kinofilmu), částečně na barevný film Agfacolor. Následujícího roku pak zveřejnil svůj druhý fotografický cestopis.[6] Manželé Fiedlerovi rádi cestovali a navštívili během dvacátých a třicátých let Itálii, Řecko, severní Afriku, Moravu a Slovensko.

Během náletu na Drážďany v noci z 13. na 14. února 1945 byl Fiedlerův ateliér zcela zničen. Část jeho díla se zachovala mimo Německo, například na Moravě.[p 2] Po válce se mu nepodařilo obnovit fotografickou živnost, žil v Halle a fotografoval již jen amatérsky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Fotografické dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako profesionál se ve svém ateliéru v Drážďanech věnoval především portrétní fotografii. Známé jsou jeho portréty umělců (Otto Dix, Georg Gelbke). Vedle toho vytvářel i akty, fotografie tanečních scén či inscenovaných symbolických výjevů. Mimo ateliér a na svých cestách fotografoval krajiny, veduty a reportážní portréty. Ve dvacátých letech experimentoval s barevnou fotografií systému Duxochrome, později zkoušel i barevný materiíl Agfacolor. Od třicátách let se věnoval i fotografii reklamní.

V roce 1926 zvítězil v soutěži na plakát Německé fotografické výstavy (Deutsche Photographische Ausstellung) ve Frankfurtu nad Mohanem. Soutěže se zúčastnili například August Sander, Hugo Erfurth, Franz Grainer nebo Willy Petzold. Motivem vítězného Fiedlerova plakátu byl ženský portrét en face, rozdělený na čtvrtiny a provedený střídavě v pozitivu a negativu. Tento motiv pak používal i jako logo svého ateliéru.

Po druhé světové válce se zabýval fotografikou a zvláštními fotografickými technikami, například Sabatierovým efektem.

Výtvarné dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se i výtvarným technikám: kresbě, malbě akvarelů i olejem. Z grafických technik používal lept, litografii, dřevořez, dřevoryt, mědiryt a lynoryt. Jsou zachována jeho kreslířská, malířská a grafická díla z let 1906–1943.[8]

Literírní dílo[editovat | editovat zdroj]

Své fotografie z cest (Itálie, Řecko, severní Afrika), otiskované v ročenkách Deutscher Kamera – Almanach doprovázel cestopisnými črtami.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • 1921 Thea Girardelli: Narre Tod – Mein Spielgesell (Bláznivá smrti, můj kamaráde), bibliofilie s devíti fotografickými ilustracemi na volných listech.[9]
  • 1922 Der Schulplattler in Wort, Bild und Ton dargest., München: vlastní náklad[10]
  • 1925 Künstlerische Aktaufnahmen von Franz Fiedler, Berlin: Union, Zweigniederlassg
  • 1925 Bildnis-Aufnahmen von Franz Fiedler, publikace obsahuje reprodukce ze štočků Fiedlerových fotografií publikovaných v časopisech Photographie für Alle a Kamera – Alamanach. reprodukce jsou doplněny Fiedlerovým textem Meine Ziele (Mé cíle). Text vyšel v českém překladu v roce 2005 v knize Antonína Dufka Franz Fiedler : fotografie = photographs = Fotografien[11]
  • 1925 Lichtbilder von Franz Fiedler Fresden
  • 1930 Dresden in Bildern, Wien : Verlag Dr. H. Epstein
  • 1933 Elementare Bildkomposition, Berlin : Photokino-Verlag
  • 1933 Das Porträt im Kunstlicht, Berlin : Photokino-Verlag
  • 1934 Porträt-Photographie, Berlin : Photokino-Verlag. Knia
  • 1957 Porträtfotografie, Halle/Saale : VEB Knapp,

V roce 1960 o něm vyšla monografie Helmuta Grunwalda Franz Fiedler und seine Zeit[12] vydání komentoval v českém tisku Jiří Macků.[13]

Články v časopisech[editovat | editovat zdroj]

  • 1921 Zveřejnil svůj první publicistický člínek Photographische Bildniskunst (Fotografické umění portrétu)[14]
  • 1925 FIEDLER, Franz. Kunstphotograaphische Streifzüge durch Italien. Deutscher Kamera - Almanach. 1925, roč. 16, s. 25. (německy) 
  • 1929 Photographische Wanderfahrt in Hellas, in: tamtéž 19, 1928, s. 99–118; druhý obrazový cestopis, tentokrát z Řecka[15]
  • 1935 Fotografie z cesty do severní Afriky a Itálie z roku 1934 zveřejnil v Deitsche Kamera – Almanach, roč. 25
  • 1938 Ein photographisches Skizzenbuch, fotografie z Itálie. Patrně jeho poslední zahraniční cesta, s manželkou navštívili Milán, Veronu, Benátky, Sienu, Řím, Positano, Capri a Sicílii.[16]

Členství v organizacích[editovat | editovat zdroj]

  • 1925 Geselschaft deutscher Lichtbildner

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

Účast na skupinových výstavách[editovat | editovat zdroj]

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1922 – Čestný diplom (Ehren Urkunde), 44. Deutsche Ausstellung für das gesamte Lichtbildwesen, Lipsko
  • 1923 – Diploma di fuori concorso, Turín

Zastoupen ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ta se rovněž stala fotografkou. V roce 1910 obdržela první cenu a střibrnou státní medaili na výstavě profesionálních fotografů v Brně. V roce 1919 se vdala za fotografa Roberta Jeništu. Po smrti svého otce v roce 1921 převzala jeho fotografický ateliér v Prostějově. Jeho činnost byla v polovině třicátých let utlumena.[4]
  2. Podobně jako dílo jiného drážďanského fotografa - Erwina Rauppa.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele u sv.Kříže v Prostějově
  2. a b MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie. 1. vyd. Praha: Videopress MON, 1989. 391 s. ISBN 80-7024-004-0. S. 101, 334. 
  3. DUFEK, Antonín. Franz Fiedler : fotografie = photographs = Fotografien. Brno: Moravská galerie, 2005. 169 s. ISBN 80-7027-136-1. Kapitola Umět nové - nezavrhnout staré : rozčtvrcený fotograf, s. 6-18. (česky, anglicky, německy) 
  4. DUFEK, Antonín. Franz Fiedler : fotografie = photographs = Fotografien. Brno: Moravská galerie, 2005. 169 s. ISBN 80-7027-136-1. Kapitola Franz Fiedler - život a dílo, s. 29- 30. (česky, anglicky, německy) Muzeum Prostějovska v Prostějově 30.6.-28.8.2005, Moravská galerie v Brně, Pražákův palác 15.12.2005-5.3.2006. 
  5. FIEDLER, Franz. Kunstphotograaphische Streifzüge durch Italien. Deutscher Kamera - Almanach. 1925, roč. 16. (německy) 
  6. FIEDLER, Franz. Deutscher Kamera - Almanach. 1935, roč. 25. (německy) 
  7. Dufek, 2005, str. 20, pozn. 39
  8. Dufek, 2005, str. 9
  9. Fiedler Franz (1885–1956) | Narre Tod – Mein Spielgesell, 1921. www.sypka.cz [online]. Aukční dům Sýpka [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  10. FIEDLER, Franz. Der Schulplattler in Wort, Bild und Ton dargest. 2. Aufl. vyd. München: Selbstverlag 40 s. Dostupné online. 
  11. Dufek, 2005, str. 26-27
  12. GRUNWALD, Helmut. Franz Fiedler und seine Zeit. Halle (Saale): Fotokinoverlag Halle, 1960. 136 s. (německy) 
  13. MACKŮ, Jiří. Franz Fiedler a jeho doba. Fotografie. 1961, roč. 5, čís. 3, s. 33, 81. ISSN 0015-8828. 
  14. FIEDLER, Franz. Photographische Bildniskunst. Deutscher Kamera - Almanach. 1921, čís. 12, s. 27-37. (německy) 
  15. FIEDLER, Franz. Photographische Wanderfahrt in Hellas. Deutscher Kamera - Almanach. 1928, roč. 19, s. 99–118. (německy) 
  16. FIEDLER, Franz. Ein photographisches Skizzenbuch. Deutscher Kamera - Almanach. 1938, roč. 28. 
  17. Film und Foto | Object:Photo | MoMA. www.moma.org [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  18. Moravská galerie v Brně - Melancholie. www.moravska-galerie.cz [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  19. Díla Franze Fiedlera ve sbírkách MG. Moravská galerie, sbírky on-line [online]. Moravská galerie v Brně [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  20. Krone-Sammlung. www.iapp.de [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFEK, Antonín. Franz Fiedler : fotografie = photographs = Fotografien. Brno: Moravská galerie, 2005. 169 s. ISBN 80-7027-136-1. (česky, anglicky, německy) 
  • GRUNWALD, Helmut. Franz Fiedler und seine Zeit. Halle (Saale): Fotokinoverlag Halle, 1960. 136 s. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]