František Šípek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O českém politikovi z Benešovska pojednává článek František Šípek (politik).
František Šípek
František Šípek (1898)
František Šípek (1898)
Narození20. prosince 1850
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. ledna 1906 (ve věku 55 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánírežisér, herec, dramatik a zpěvák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Šípek (20. prosince 1850, Vídeň27. ledna 1906, Praha[1]) byl český herec-komik a divadelní režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 20. prosince 1850 ve Vídni[2] v české rodině. Studoval reálné školy v Praze, ale brzy odešel k divadlu.[3] Roku 1867 se připravoval u Karla Šimanovského, následujícího roku poprvé veřejně vystoupil v Kravíně v úloze pážete v Tylově hře Mistr Jan Hus. Poté působil u několika divadelních společností — Švandovy, Stankovského a Pokorného. V letech 1881–2 hrál v městském divadle v Plzni. Když známý herec Jindřich Mošna onemocněl na hlasivky, nahradil jej Šípek v Prozatímním divadle, ale po jeho uzdravení odešel zpět do Švandovy společnosti. Příležitostně účinkoval i v brněnském Národním divadle.[4]

Měl velký talent pro komické role. Kvůli svým projevům na scéně měl občas problémy se zákonem; nepříjemnosti mu dělal především policejní komisař Dedera, známý z dob Karla Havlíčka. Jednou byl zatčen a postaven před soud v Kutné Hoře pro zločin pobuřování; soud jej však odsoudil pouze pro přestupek ke 14 dnům vězení.[3]

V roce 1892 uskutečnil s divadelní společností Františka Ludvíka cestu do USA, kde vystupovali především v Chicagu. Po návratu do Čech se nejprve přidal k Pištěkově společnosti a v roce 1898 se stal režisérem divadla Uranie, které zprvu hrálo na výstavě inženýrů a architektů v Praze.[4]

Roku 1904 získal koncesi pro vlastní společnost, s níž 15. září zahájil v Jičíně cestu po Čechách. Potýkala se ale s nepřízní publika i finančními těžkostmi. To mělo nepříznivý vliv na Šípkovo duševní zdraví — stával se podrážděným, zádumčivým, často se rozplakal, pronásledoval ho strach, že se neuživí. Koncem roku 1905, během pobytu v Jindřichově Hradci, byl jeho stav tak špatný, že už nebyl schopen ani hrát, ani řídit provoz divadla. Byl dopraven ke známým do Prahy,[4] a když nemoc nepolevovala, byl 9. ledna 1906 přijat do ústavu choromyslných.[5] Ranila jej rovněž mrtvice na pravou polovinu těla. Po necelých třech týdnech v ústavu zemřel v noci na sobotu 27. ledna 1906.[4] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech za velké účasti herců a dalších představitelů kultury.[2]

Soudívalo se o něm všelijak. Pro jeho zatrpklou výbojnost mu někteří dávali přezdívku "nepřítel lidu". Věděli, že tento nepřístupný morous něžně miloval svou matku, že o ni pečoval až do vysokého stáří s upřímnou synovskou láskou a vodíval ji do divadla, kdykoli vystupoval v nějaké dobré úloze? Věděli, jak pomáhal starým hereckým veteránům a jak učil mladší kolegy, u nichž našel opravdové nadání? Snad měli víc pravdy ti, kdož mu přezděli "zlý dobrák". Jeho srdce nebylo bezcitné. Bylo zraněné. Světem, lidmi, tíhou života.
— Rudolf Deyl [6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knižně vyšly jeho práce:[7]

  • Šarapatky (1901)
  • Václav Hora, myslivec 18. praporu, aneb, Pražské děti : lidová hra se zpěvy o 4 jednáních (1901)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z36, s. 183
  2. a b Pohřeb herce Frant. Šípka. Národní listy. 1906-01-30, roč. 46, čís. 29, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-03]. 
  3. a b A. N. Z divadla na výstavě. Zlatá Praha. 1898-09-09, roč. 15, čís. 44, s. 526. Dostupné online [cit. 2011-12-03]. 
  4. a b c d Pohřeb herce Frant. Šípka. Národní politika. 1906-01-29, roč. 24, čís. 28, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-03]. 
  5. Do ústavu choromyslných. Národní listy. 1906-01-10, roč. 46, čís. 9, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-03]. 
  6. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 82
  7. Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]