František Dedera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. František Dedera
František Dedera, policejní komisař
František Dedera, policejní komisař
Narození 15. listopadu 1817
Jindřichův Hradec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. srpna 1878 (ve věku 60 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Dedera[p 1] (15. listopadu 1817, Jindřichův Hradec[1], Rakouské císařství17. srpna 1878, Praha, Rakousko-Uhersko) byl český vysoký policejní úředník, zvěčněný v Tyrolských elegiích Karla Havlíčka Borovského.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

František Xaver Dedera[p 2] se narodil v rodině měšťana a zámečnického mistra Josefa Dedery a matky Barbory, rozené Morávkové.[1]

Studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci a jako zajímavost se často uvádí, že byl – coby kvintán – domácím učitelem Bedřicha Smetany. S druhým hrdinou Tyrolských elegií, Karlem Havlíčkem Borovským, se Bedřich Smetana spřátelil při studiích v Německém Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Někdy se udává, že i Havlíček byl Smetanovým domácím učitelem.[2]

Po dokončení právnických studií nastoupil do praxe ke kriminálnímu soudu. Podle svědectví Jana Nerudy ovládal češtinu, němčinu, francouzštinu a latinu.[3]

Kariéra policejního úředníka[editovat | editovat zdroj]

  • 1843 přestoupil k c. k. policejnímu ředitelství[4]
  • 1847 se stal prozatímním policejním komisařem v Krakově
  • 1848 se vrátil k pražské policii; téhož roku byl přeložen jako pohraniční komisař k třetímu armádnímu sboru
  • V prosinci 1851 eskortoval Karla Havlíčka Borovského do Brixenu
  • 1853 se stal policejním komisařem a působil jako lázeňský komisař v Karlových Varech a Teplicích[5]
  • V říjnu 1866 navštívil císař František Josef I. Prahu a při té příležitosti udělil řadě osob vyznamenání oceňující jejich činnost v době prusko-rakouské války. František Dedera byl vyznamenán "zlatým křížem záslužným s korunou".[6] Byl též nositelem řeckého, pruského a švédského vyznamenání.[7]
  • 1867 byl jmenován "titulárním radou policejním";[8] téhož roku mu byla svěřen správa hořejšího okresu novoměstského
  • 1868 se stal šéfem policejního odboru pro tiskové a divadelní záležitosti.[5]
  • 1868 tisk referoval o Dederově osobním zásahu v čele oddílu husarů proti nepovolenému táboru dělnictva na Pankráci, které se konalo 2. října téhož roku.[9][p 3]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Informace o jeho rodinném životě se v dobovém tisku ani odborných pracích nepodařilo dohledat. Výjimkou je pražská policejní přihláška a Soupis pražských domovních příslušníků, dle kterých byl ženat s Emilií, rozenou Patschovou z Hořovic (1826–1903). Měli spolu čtyři děti: Karla (* 1862), Franze (* 1858, námořní důstojník), Emilii (* 1854) a Marii (* 1859).[10][11]

Ve svém fejetonu 18. 8. 1872[3] zmiňuje Jan Neruda epigramy, které Dedera k různým příležitostem tvořil v různých jazycích. K příležitosti svatby dcery Emilie byly zhudebněny Dederovy verše.[12]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

František Dedera zemřel 17. srpna 1878 "ochrnutím srdce". Podle oficiálního nekrologu byl "úředník svému povolání velmi oddaný a pro své vědomosti a svůj stále dobrý rozmar velmi oblíbený".[4]

Hrob Františka Dedery[editovat | editovat zdroj]

František Dedera je pohřben ve III. oddělení Olšanských hřbitovů v Praze (Olšanské hřbitovy, III, 6, 44), nedaleko hrobu Karla Havlíčka Borovského. Hrob, který byl ještě nedávno neupraven, byl v roce 2015 adoptován; je nyní obnoven a doplněn fotografií a výraznou, tmavě modrou smaltovanou popisnou tabulí s následujícím textem:[13]

JUDr. František DEDERA      C.k. vrchní policejní a vládní rada       * 15.11.1817    –     † 17.8.1878
Na příkaz císaře Františka Josefa I. eskortoval v noci 16. prosince 1851 významného českého politika a publicistu Karla Havlíčka Borovského do vyhnanství v tyrolském Brixenu.
Úsměvným paradoxem Dederova a Havlíčkova života je, že ve svých studentských letech dávali kondice stejnému studentovi, pozdějšímu slavnému skladateli Bedřichu Smetanovi.

—Informační tabule u hrobu, opis, [13]

František Dedera v uměleckém ztvárnění[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Havlíček Borovský zmiňuje komisaře Dederu v Tyrolských elegiích na více místech:
    • při zatýkání v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod)
    • při přenocování v Českých Budějovicích (Nesmím ale zapomenout Budějovice, tam Dedera koupil mělnického čtyři lahvice.)
    • při jízdě Alpami (darmo křičí Dedera: „Drž koně!“ prázdný je kozlík).
    • po příjezdu do Brixenu (Přijeli jsme do Brixenu bez vší turbací, krajská vláda dala Dederovi na mne kvitancí.)
  • Již v den úmrtí napsal Jan Neruda (pod šifrou trojúhelníku) o Františku Dederovi fejeton; v něm popisuje kriticky, ale i s vlídným ironickým nadhledem, jeho činnost cenzora a osobní vlastnosti.[3][p 4]
  • V roce 1900 vzpomínal Ignát Herrmann (šifra "ypsilon") na jednání o provozování hry Julius Cesar, s jejíž částí cenzor nesouhlasil. Dedera zde byl popisován jako poněkud nerozhodný muž, který se považuje za vlastence a kterého nakonec čeští divadelníci ošálili.[14]
  • Ve filmu Karel Havlíček Borovský z roku 1931 hrál Dederu Jaroslav Marvan.[15]
  • Karel Michal v apokryfu Elegie (časopis Plamen, 1960; později v exilové knize Rodný kraj, 1977) představuje Dederu jako hodného pána
  • Roli Františka Dedery též ztvárnil Jiří Pleskot ve snímku o Jakubu Arbesovi Romaneto z roku 1980[16]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

O tom, že František Dedera byl všeobecně známou osobností svědčí i ironicko-satirické texty v dobovém českém tisku:

  • Národní listy uvedly roku 1867 tento inzerát:

Dne 27. srpna 1867 o 6. hodině ráno skonfiskoval p. policejní vrchní komisař Dedera v bytě K. Paiera knížku Pouť Slovanů do Ruska. Knížka tato prodává se v kněhtiskárně dr. Ed. Grégra v Růžové ulici 1416-II. za 50 krejcarů a je též v každém kněhkupectví k dostání.[17]

  • Humoristické listy ironizovaly Františka Dederu vícekrát, např. v roce 1868:[18]

Pan Dedera (v Široké ulici uprostřed zástupu): "Ve jmenu zákona vyzývám Vás, abyste se rozešli!"- Lid nic. - Pan Dedera (ze všech sil): "Vyzývám Vás poprvé!" - Nikdo ani hni. - Pan Dedera: "Vyzývám Vás po druhé!" - Lid pořád jako hluchý. - Pan Dedera: " Ve jménu zákona: po třetí!" - Hlas z lidu: "Cák je tu ňáká licitace?"

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle publikace Jiřího Moravy Havlíček v Brixenu (AVE/Regulus, 1997) se příjmení psalo se dvěma "r" Dederra. To však neodpovídá matričnímu záznamu o narození a křtu a jiný doklad prokazující tuto variantu se nepodařilo dohledat.
  2. Křestní jméno František používal český tisk, v matričních a jiných dokumentech je udávána německá verze Franz
  3. Jan Neruda i Františka Vachtová píší, že se Pražané Dederovi pomstili tak, že utopili jeho oblíbeného chrta Fidelia.
  4. Uvádí např. půvabnou osobní vzpomínku z roku 1862, kdy Dedera sice souhlasil s vydáním Havlíčkova životopisu, ve kterém on sám byl nepříznivě zmiňován, ale dodal: "Ale tohle to by vám můj přítel Havlíček nikdy nebyl odpustil."

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených Jindřichův Hradec 12, 1817–1822, s.43 (snímek 44) [1]
  2. HELFERT, Bedřich. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany [online]. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. Dostupné online. , s.10
  3. a b c Národní listy, 18.8.1878, s.1 Feuilleton[2]
  4. a b Ohlas od Nežárky, 24.8.1878, s.274[3]
  5. a b Národní listy, 18.8.1878, s.3[4]
  6. Národní listy, 28.10.1866, s.2[5]
  7. Epoche, 18.8.1878, s.2[6]
  8. Národní listy, 7.12.1867, s.2[7]
  9. Morawské noviny, 6.10.1868, s.1 a 2[8]
  10. Pražská policejní konskripce - Franz Dedera s rodinou[9]
  11. Soupis pražských domovních příslušníků, František Dedera s rodinou[10]
  12. Prager Abendblatt, 1.5.1876, s.2[11]
  13. a b Policisté: František Dedera - vrchní policejní rada [online]. Olšanské hřbitovy, III, 6, 44: Správa pražských hřbitovů, adoptované hroby, 2015-12-03 [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  14. Národní listy, 8.4.1900, s.9, Náš pátý živel[12]
  15. FDb.cz, film Karel Havlíček Borovský[13]
  16. FDb.cz, film Romaneto[14]
  17. Národní listy, 1.9.1867, příloha s.3[15]
  18. Humoristické listy, 1.2.1868, s.18[16]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie [17]
  • Správa pražských hřbitovů: Informace o hrobu Františka Dedery [18]
  • VACHTOVÁ, Františka. Dederův rod. Heraldika. 1973, čís. 2-3, s. 35-38. Dostupné online. 
  • Wikizdroje: Karel Havlíček Borovský (Tůma)/XLI. Zavlečen do vyhnanství[19]