Karel Šimanovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Šimanovský
Karel Šimanovský (1873)
Karel Šimanovský (1873)
Narození 4. listopadu 1825
Skřivaň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. června 1904 (ve věku 78 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Šimanovský, vlastním jménem Karel Šíma, (4. listopadu 1825 Skřivaň u Rakovníka[1]14. června 1904 Praha) byl český divadelní herec a režisér.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině rolníka, začal studovat na německé škole v Rakovníku, přáním rodičů bylo, aby se stal knězem [2]. Z hmotných důvodů musel opustit gymnázium, vyučil se truhlářství a řezbářství. Upozornil na sebe v ochotnickém divadle staroměstských řemeslníků a tovaryšů a v roce 1845 vstoupil do pražského Stögrova divadla. Až do roku 1848 mu ale herectví bylo jen vedlejším povoláním, dále pracoval jako truhlář. Poté hrál profesionálně ve Stavovském divadle, ale v roce 1851 po zrušení subvencí pro česká představení byl propuštěn.[3] Kočoval necelý rok s J. K. Tylem po venkově u společnosti J. Kullase, pak byl znovu přijat do Stavovského divadla, kde zůstal až do roku 1862. V tomto roce přešel do Prozatímního divadla a v roce 1881 do Národního divadla, kde zůstal až do roku 1898. Dvakrát zde byl jmenován režisérem (1874–6, 1880–1), ale vždy se funkce z osobních důvodů vzdal. Hrál především tragické a hrdinské role (Hamlet, Othello, Král Lear, Julius Caesar v Shakespearových hrách, Rudolf II. ve hře Magelona J. J. Kolára). V 50. a 60.  letech 19. století patřil k nejlepším představitelům Schillerových postav. Byl znám především jako vynikající deklamátor, jeho postavám ale mnohdy chyběla živost.

V roce 1903 byl zvolen předsedou Ústřední jednoty českého herectva.

Je pohřben v Praze na Olšanském hřbitově. (Olšanský hřbitov VI, odd. 3, hrob 9)[4]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Rubeš a Tyl našli mne v Karlíně koncem r. 1844. Byl jsem řezbářem, jak se píše ... ono to ale vlastně ani řezbářství nebylo: tak jsem lepil a strojil drobné okrasy, jak to tenkráte bývalo. V prázdné chvíli nedělní jsem hrával s ochotníky a tu jedenkráte přišli oba apoštolové divadelnictví, jak jsme Tylovi a Rubešovi říkali, na nás podívat. Nějak jsem se jim zalíbil a už mě nepustili.
—  Karel Šimanovský [5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. NERUDA, Jan. Ve službách českého divadla, vydal L. Mazáč, Praha, 1927, str. 198
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 488
  4. Doprovodná informační cedule umístěná u hrobu Karla Šimanovského na Olšanském hřbitově v Praze. (Olšanský hřbitov VI, odd. 3, hrob 9)
  5. Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč.II, č.17, 1. června 1904, Praha, str. 410

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František. Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 110, 147, 149, 185, ISBN 80-200-0782-2.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 73, 226, 320, 406, 463, 464.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 487–8.
  • NERUDA, Jan. Ve službách českého divadla, vydal L. Mazáč, Praha, 1927, str. 198–200.
  • Sirius. Za Karlem Šimanovským, In: Divadlo, roč.II, č.19 a 21, Praha, 1904, str. 409–412, 454–6.
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 34–36.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]