František Koláček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Možná hledáte: František Koláček (1881-1942), kartograf, syn Františka Koláčka.

František Koláček
František Koláček
František Koláček
Narození 9. října 1851
Slavkov u Brna
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. prosince 1913 (ve věku 62 let)
Praha-Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Koláčkova pamětní deska v jeho rodném městě

František Koláček(9. říjen 1851 Slavkov u Brna[1]8. prosinec 1913 Praha-Vinohrady[2]) byl matematik, fyzik, profesor na pražské univerzitě a technice v Brně.

Narodil se jako jediné dítě Kláře (roz. Karlická) a radnímu města Slavkova Janovi Koláčkovi (v letech 1851-61 starosta města, který zavedl českou řeč v městském úřadě). V devíti letech Fr. Koláček vstoupil na německé gymnázium v Brně, které úspěšně dokončil maturitní zkouškou v roce 1868. Poté rok studoval na pražské univerzitě. Státní zkoušku složil v roce 1872 na univerzitě ve Vídni, na které získal aprobaci učitele matematiky a fyziky pro vyšší gymnázia v jazyce českém i německém. Doktorát z filozofie získal v roce 1877 na pražské univerzitě. Po ročním suplování na německém gymnáziu v Brně, se stal profesorem na Slovanském gymnáziu. V roce 1882 habilitoval na německé technice v Brně. Docentury se vzdal po dvou letech. Během svého působení v Brně byl několikrát navrhován na místo řádným profesorem matematické fyziky na české univerzitě v Praze. Řádným profesorem byl jmenován až po smrti prof. A. Seydlera v roce 1891. V roce 1900 se vrací do Brna jako profesor experimentální fyziky na českou techniku, na které se snažil vybudovat co nejlepší vědecké prostředí. Po dvou letech byl znovu jmenován do Prahy, kde nakonec zůstal. V Brně jej vystřídal Vladimír Novák[3]. Se svou manželkou Aloisií měl dceru Hermínu a syna Františka, který se v roce 1918 stal profesorem geografie na Masarykově univerzitě v Brně. Zemřel na srdeční mrtvici.[4]

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Ukázka z jeho knihy o elektřině a magnetismu

Zabýval se optikou, termodynamikou, akustikou, hydrodynamikou a teorií elektromagnetického vlnění. Nové poznatky uplatňoval v praxi. Své matematické schopnosti využil ve své práci pojednávající o teorii Lummerově planparalelní desce, ale i v práci o magnetostrikci a jevech s ní souvisejících, v níž se F. Koláčkovi podařilo tento jev obecně vyřešit i v souhlasu s pozorováním[5].

Jeho vědeckou práci dobře popsal jeho žák F. Záviška, zde bychom mohli uvést následující: „Fr. Koláček také první upozornil na důležitý a nyní všeobecně uznávaný důsledek elektromagnetické teorie světla, že totiž starý spor mezi teorií Fresnelovou a Neumannovou o to, je-li kmitová rovina vektoru světelného k rovině polarizační kolmá nebo s ní paralelní, ze stanoviska teorie elektromagnetické nemá smysl, poněvadž ta má vektory dva, elektrickou sílu, resp. indukci, která je identická s vektorem Fresnelovým, a ma­gnetickou sílu, jež opět odpovídá vektoru Neumannovu. Každá změna elektrické síly je doprovázena změnou magnetické síly a naopak; oba vektory vystupují tedy současně, jsou také vždy k sobě kolmé a k popisu optických dějů se hodí stejně. Tím tedy ukončil spor, jehož řešení bylo dlouho marně hledáno. Koláčkovy zásluhy v tomto směru zdůrazňuje sám G. L. Hertz[6].

Členství[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ŠIŠMA P. Vladimír Novák [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné online.  
  4. Národní politika, 9.12.1913, s.2, Universitní profesor náhle zemřel.
  5. TRKAL, Viktor. Profesor Dr. František Koláček. Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. Roč. 1957, čís. 4 [cit. 16.3.2013], s. 420-429. Dostupné online.  
  6. ZÁVIŠKA, František. Profesor Dr. František Koláček. Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. Roč. 1912, čís. 4 [cit. 17.3.2013], s. 281-281. Dostupné online.  
  7. ŠIŠMA P. František Koláček [online]. [cit. 2013-03-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]