Přeskočit na obsah

František Antonín z Hartigu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Antonín z Hartigu
Nemocný František de Paula z Hartigu a jeho manželka Eleonora jako Caritas Romana, od Barbary Krafftové olej na plátně, 1797
Nemocný František de Paula z Hartigu a jeho manželka Eleonora jako Caritas Romana, od Barbary Krafftové olej na plátně, 1797
Narození29. srpna 1758
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí1. května 1797 (ve věku 38 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie nebo Drážďany
Saské královstvíSaské království Saské království
Povoláníhrabě, diplomat, spisovatel a básník
ChoťMarie Eleonora z Colloredo-Waldsee (od 1783)[1]
DětiFrantišek z Hartigu
Tereza Marie z Hartigu[2]
RodičeAdam František z Hartigu[2] a Marie Terezie Krakovská z Kolovrat[2]
RodHartigové
PříbuzníEdmund z Hartigu, Eleonora z Hartigu a Bedřich z Hartigu[2] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Paula Antonín hrabě z Hartigu (německy Franz de Paula Anton Graf von Hartig, 29. srpna 1758, Praha – 1. května 1797 tamtéž) byl česko-rakouský šlechtic, císařský diplomat, osvícenský učenec, spisovatel a básník ze šlechtického rodu Hartigů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

František Antonín se narodil v Praze jako syn císařského vyslance Adama Františka hraběte z Hartigu (1724–1783), pozdějšího císařského ministra při francko-švábského říšského okresu, a jeho manželky, Marie Terezie hraběnky Kolowrat-Krakowské. 10. září 1783 se oženil s Marií Eleonorou hraběnkou Colloredovou (* 19. února 1764), s níž prožil 14 let, a která jej dále přežila o 21 let.

Hrabě Hartig, přítel císaře Josefa II., byl skutečný tajný rada a komorník. V roce 1787 se ve svých 29 letech stal vyslancem a zmocněným ministrem u saského kurfiřtského dvora v Drážďanech, kde se později narodil jeho syn František de Paula hrabě z Hartigu.

V roce 1794 se však musel kvůli plicnímu onemocnění vzdát své diplomatické dráhy, což mu ovšem umožnilo více se věnovat literatuře a básnictví. Jeho dílo si našlo uznání po celé Evropě. Hrabě Hartig byl také předsedou Královské české společnosti nauk a vlastnil též rozsáhlou šlechtickou knihovnu.[3]

Byl majitelem panství Mimoň, Stráž pod Ralskem, či Horní Beřkovice.

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Anton von Hartig na německé Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-07-22].
  2. ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 24. 3. 2020]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Autobiografie: Biographie Sr. Excellenz Franz Grafen von Hartig, Herrn auf Niemes, Wartenberg, Alteiche, Berskowitz etc., Wirklichen Geheimen Rathes, Kammerers u. ehemal. bevollm. ministrs am Churf. Sächsischen Hofe, Wien 1799

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Antonín_z_Hartigu&oldid=24096829“