Přeskočit na obsah

Fluorid bismutičný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid bismutičný
Krystalová struktura fluoridu bismutičného
Krystalová struktura fluoridu bismutičného
Obecné
Systematický názevFluorid bismutičný
Anglický názevBismuth pentafluoride
Německý názevBismut(V)-fluorid
Sumární vzorecBiF5
Vzhledbílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7787-62-4
PubChem123260
SMILES[F-].[F-].[F-].[F-].[F-].[Bi+5]
InChIInChI=1S/Bi.5FH/h;5*1H/q+5;;;;;/p-5
Vlastnosti
Molární hmotnost303,97 g/mol
Teplota tání151,4 °C
Teplota varu230 °C
Hustota5,40 g/cm3
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid bismutičný je anorganická sloučeninavzorcem BiF5. Je to vysoce reaktivní, bílá pevná látka. Sloučenina je zajímavá pro výzkum, ale zatím nemá praktické využití. Jde o polymerní sloučeninu tvořenou lineárním řetězcem oktaedrů BiF6 spojenými vrcholy.[2][3]


řetězec (BiF5)
vzájemné uspořádání řetězců

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Lze ho připravit reakci fluoridu bismutitého s fluorem za teploty 500 °C.[4]

BiF3 + F2 → BiF5

Jako fluorační činidlo je možné použít i fluorid chloritý:[5]

BiF3 + ClF3 → BiF5 + ClF

Fluorid bismutičný je velmi reaktivní a má velmi silné fluorační účinky. S vodou reaguje za vzniku ozonu a difluoridu kyslíku, při teplotě 50 °C dokáže fluorovat parafin a při teplotě 150 °C oxiduje fluorid uraničitý na uranový. Při teplotě 180 °C reaguje s bromem nebo chlorem za vzniku interhalogenů BrF3 a ClF.

Reaguje také s alkalickými fluoridy za vzniku hexafluorobismutičnanů M[BiF6], ty obsahuje oktaedrický anion [BiF6].[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bismuth pentafluoride na anglické Wikipedii.


  1. a b Bismuth pentafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 691–697. 
  3. a b HEBECKER, C. Zur Kristallstruktur von Wismutpentafluorid. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1971-8, roč. 384, čís. 2, s. 111–114. Dostupné online [cit. 2019-05-22]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.19713840204. (německy) 
  4. WIBERG, EGON. Inorganic chemistry. 1st English ed.. vyd. San Diego: Academic Press xxxix, 1884 pages s. ISBN 0123526515, ISBN 9780123526519. OCLC 48056955 
  5. POPOV, A. I.; SCHARABARIN, A. V.; SUKHOVERKHOV, V. F. Synthesis and properties of pentavalent antimony and bismuth fluorides. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1989-9, roč. 576, čís. 1, s. 242–254. Dostupné online [cit. 2019-05-22]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.19895760128. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]