Fitzroya cypřišovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxFitzroya cypřišovitá
alternativní popis obrázku chybí
Fitzroya cypřišovitá (Fitzroya cupressoides)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
Rod fitzroya (Fitzroya)
J. D. Hooker ex Lindley 1844
Binomické jméno
Fitzroya cupressoides
(Molina) I. M. Johnst., 1924
Mapa rozšíření
Mapa rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fitzroya cypřišovitá (Fitzroya cupressoides) je vysoký, dlouhověký, stálezelený strom, jediný druh monotypického rodu, který roste pouze na jihozápadě Jižní Ameriky. Vyrůstá v Argentině a Chile, nesouvisle v pásmu mezi 40° až 43° jižní zeměpisné šířky. Populace je rozdělena Andami, jedinci rostoucí na východních andských svazích se geneticky liší od západních.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Fitzroya cypřišovitá není na stanoviště náročná, roste na různých typech půd vulkanického původu v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky 1500 m. Klima je tam mírné, zimní teplota klesá jen mírně pod bod mrazu. V nižších výškách se vyskytuje na půdách špatně odvodněných, bohatých na organickou hmotu, s nízkým pH a vysokým obsahem uhlíku a dusíku, roste i v mělkých bažinách. Ve výškách nad 800 m bývají půdy písčité, dobře odvodněné, s minimem živin a ročně tam spadnou 2 až 4 m dešťových srážek (v ČR asi 0,6 m). Vyjma období mladých let je netolerantní k zastíněnému stanovišti. Stromy začínají vytvářet prvá semena ve věku 20 až 40 let a později plodí nepravidelně v několikaletých intervalech. Vytváří úzké letokruhy, asi jen 0,1 mm široké a v mládí přirůstá do výšky ročně okolo 5 cm.[3][4][5][6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvoudomé dřeviny (řidčeji jednodomé) které bývají průměrně vysoké 45 m s přímým kmenem, které mívají mají výčetní tloušťku přes 3 m. Kmen zakončený kuželovitou až sloupovitou korunou má načervenalou, svraštělou kůru odlupující se v pásech a horizontálně nebo převisle rostoucí větve nejsou v přeslenech. Šupinovité listy přetrvávají po několik let, jsou jehlicovité, odstálé, 4 mm dlouhé, obvejčité až podlouhle kopinaté a vyrůstají ve střídavých přeslenech po třech. Jsou nepatrně zakřivené a na horní, vyduté straně mají dva bílé stomatálními proužky a na spodní, vypuklé straně širokou střední žilku s dvěma bílými proužky po bocích.

Samčí šištice jsou válcovité, nejvýše 8 mm dlouhé a 3 mm široké, rostou jednotlivě v úžlabí listů při koncích visících větviček a obsahují 15 až 24 tyčinek umístěných po třech ve spirále. Samičí šištice jsou kulovité, hnědé, mají jen 6 mm v průměru, vyrůstají jednotlivě a na vrcholu jim ústí žláza vyměšující pryskyřici. Mají devět plodných šupin ve třech přeslenech, nejspodnější jsou nejmenší a sterilní, střední jsou o něco větší a obvykle také sterilní a horní jsou největší a každá šupina nese dvě až šest vejčitých semen se dvěma až třemi křidélky. Šištice dozrávají prvým rokem, semena jsou drobná, mají jen 2,5 mm v průměru. Některé stromy mají šištice pouze samčí, jiné samičí a některé oboje. Mezi téměř všemi diploidními jehličnany je fitzroya tetraploidní, n = 11.[3][7][8][9]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Přirozeně se rozmnožuje semeny, nebo ojediněle odnoženi z povrchových kořenů. V pěstitelské praxi se semenáče vypěstují po několikaměsíční studené stratifikaci ze semen, která však mají rozdílnou klíčivost v jednotlivých létech. Zkouší se i pěstování nových stromků z řízků za pomoci růstového hormonu, obvykle za dva až tři měsíce zakoření. Semenáč vyroste za rok do výšky asi 15 cm a za deset let je vysoký okolo 2,5 m.[8][9][10]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo stromu je odedávna velmi žádané, má tmavohnědou až červenohnědou barvu a měrnou hmotnost 0,5 kg/dm³. Je lehké, odolné proti napadení hmyzem nebo houbami a pro svá přímá vlákna se dobře řeže, soustruží i štípe. V minulosti se z něho vyráběly stožáry, skříně, nábytek i šindele na střechu.

V současnosti je, vzhledem k vzácnosti druhu, jeho průmyslové využívání jak v Argentině, tak i v Chile zakázáno a slouží jen jako okrasný strom. Jsou také vysazené do parků v jiných zemích, nejvyšší je pravděpodobně v Killertonu ve Velké Británii, vysoký asi 18 m.[8][9][10]

Výjimečnosti[editovat | editovat zdroj]

U nejstaršího žijícího a téměř nepřístupného exempláře rostoucího v chilských Andách bylo v roce 1993 naměřeno stáři 3622 let, je druhou nejstarší rostlinou na světe. (První je borovice osinatá (zhruba 5060 roků) rostoucí v horském pásmu White MountainsKalifornii). Na neschůdných místech ve stejné oblasti And se vyskytují i fitzroye vysoké 60 až 70 metrů. V argentinském národním parku "Los Alerces" je běžně k vidění exemplář vysoký 57 m s průměrem kmene 2,2 m, který je starý je okolo 2600 roků. Fitzroye jsou nejvyšší stromy Jižní Ameriky.[7][8][9]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Fitzroya cypřišovitá byla po mnoho let intenzivně těžena a místy byly její porosty vypalovány při přeměně lesů na pastviny. Navzdory zákazu těžby její populace v současnosti nejeví známky obnovy a nadále se snižuje. V Argentině je asi 80 % lesů ve kterých roste v chráněných národních parcích, kdežto v Chile je téměř stejné množství soukromým majetkem. Druh je podle IUCN hodnocen jako ohrožený (EN) a byl zařazen do přílohy č. I v CITES.[3][8][9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. US National Plant Germplasm System: Fitzroya cupressoides [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d IUCN Red List of Threatened Species: Fitzroya cupressoides [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2016 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b ČEŘOVSKÝ, Jan. Putování za rostlinami z červených knih .... Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2006 [cit. 01.08.2016]. Čís. 6, s. 257-259. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky) 
  5. CONDE, Raul. BOTANY.cz: Fitzroya cupressoides [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.04.2012 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (česky) 
  6. Dendrologie.cz: Fitzroya cupressoides [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 07.06.2007 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b c EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Fitzroya cupressoides [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 11.02.2016 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e KITZBERGER, Thomas; ANAHI, Perez; IGLESIAS, Gustavo et al. Distribución y estado de conservación del alerce Fitzroya cupressoides .... Bosque [online]. Universidad Austral de Chile, Valdivia, Chile, 2000 [cit. 01.08.2016]. Roč. 21, čís. 1, s. 79-89. Dostupné online. ISSN 0717-9200. (španělsky) 
  9. a b c d e Arboles: Fitzroya cupressoides [online]. ChileBosque, Chile [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. a b SOTO, Daniel P. New record of a Fitzroya cupressoides .... Gayana. Botánica [online]. Instituto de Silvicultura, Universidad Austral, Valdivia, Chile, 2009 [cit. 01.08.2016]. Roč. 66, čís. 1, s. 103-106. Dostupné online. ISSN 0717-6643. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]