Fiat 130

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fiat 130
Fiat 130 165PS 1976 2.jpg
Výrobce Fiat
Koncern Fiat Group
Roky produkce 19691977
Předchůdce Fiat 2300
Příbuzné vozy Opel Admiral, BMW E3, Mercedes-Benz W108, Jaguar XJ
Karoserie 4 dv. sedan
2dv. kupé
Designér Fiat Centro Stile, kupé Paolo Martin pro studio Pininfarina
Třída Vyšší střední
Technické údaje
Délka 4750 mm
Šířka 1803 mm
Výška 1473 mm
Rozvor 2720 mm
Pohotovostní hmotnost 1550 kg
Motor
Motor 2,866 litr V6 OHC
3,235 litr V6 OHC
Převodovky
Převodovka 5 st.manuální
3 st. automatická
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fiat 130 Coupé
Fiat 130 Coupé

Fiat 130 byl prostorný luxusní automobil vyráběný italskou automobilkou Fiat v letech 19691977.

Fiat 130 se představil na Ženevském autosalonu v roce 1969 jako sedan. Jednalo se o zcela moderní automobil s nezávislým odpružením kol, posilovačem řízení, kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech a alternátorem místo dynama, poháněný vidlicovým šestiválcem objemu 2,866 litru. Verze kupé byla představena v roce 1971 rovněž na Ženevském autosalonu. Pro tuto verzi byl použit motor 3,235 litru. Byl vyroben i prototyp ve verzi kombi. Sedan se přestal vyrábět v roce 1976, kupé o rok později. Celkově bylo vyrobeno 15093 sedanů a 4294 kupé.

Historie modelu[editovat | editovat zdroj]

První reakce na předváděný Fiat 130 byly na Ženevském autosalonu 1969 rozpačité. Vypadal jako zvětšený model 125, jeho barokní, chromem přetékající verze Special. Jen toho chromu bylo ještě víc. Připomínal americké automobily, mezi nimi ale velikostně patřil ke kompaktním vozidlům. Intertiér byl standardní Fiat, plastické hmoty a čalounění. Udávané výkony nebyly nejslibnější a zkušební jízdy je potvrzovaly. Jízdní vlastnosti byly sice vynikající, ale nevýkonný motor o 142 koních si ve spojení se standardně montovanou automatickou (manuální byla na objednávku) převodovkou s poměrně těžkým vozem nedovedl příliš poradit. Podvozek s nezávislým zavěšením všech kol, pérování vpředu torzními tyčemi a vzadu vinutými pružinami, nastavitelnost světlé výšky přední nápravy, kotoučové brzdy na všech kolech nebo řízení standardně doplněné posilovačem ZF, příliš zvětšily hmotnost automobilu. I volant byl výškově a podélně stavitelný, klimatizace se dodávala sice za příplatek, ale v předváděcích vozech této třídy samozřejmě nesměla chybět. Přestože podvozek měl na tu dobu excelentní vedení kol a oproti německým luxusním automobilům s rovněž nezávislým odpružením při propružení neměnil sklon kol, byl také příliš těžký, takže celkové jízdní vlastnosti byly nakonec obdobné lehčím (a výrobně levnějším) řešením. Nato, že se podvozkové součásti více opotřebovávají, přišli noví majitelé většinou příliš pozdě. Prostornost kabiny Fiat 130 byla ale obrovská, stejně jako velikost zavazadlového prostoru. "Kufr" byl prý na mrtvoly.

Prodejnosti prvních automobilů Fiat 130 sice napomohla obnova vozových parků italských institucí, které dlouho neměly na výběr novější nabídku ostatních tuzemských výrobců stejné třídy (i Fiat půl roku před 130 nabízel jako vrcholný model pouze typ 125 Special). Automobilka ale pracovala na zlepšení modelu 130. Rok po premiéře zvýšila především kompresní poměr motoru, tím jeho výkon na 162 koní, spotřeba však stále připomínala americké osmiválce.

Koncem roku 1969 navíc došlo v Itálii, rok po Francii, k mohutným studentským protestům, při bombovém útoku v Miláně následně zahynulo 17 osob a celková bezpečnostní situace v Itálii se počátkem sedmdesátých letech, oproti Francii, radikálně změnila. Stejně prodejnost jednotlivých tříd automobilů.

Dva roky po premiéře sedanu se v Ženevě objevilo dvoudveřové kupé Fiat 130 Coupé, které na rozdíl od sedanu vzbudilo mimořádný ohlas. Jeho zcela nová karoserie nepřipomínala sedan v ničem. Byla dílem studia Pininfarina, stejně jako luxusnější interiér. Motor byl převrtán, objem narostl na 3,235 litru, výkon se mírně zvýšil na 167 koní, především se ale zlepšil průběh točivého momentu. Motor nebylo potřeba tolik vytáčet, čímž mírně klesla spotřeba. Převodovka byla manuální, na objednávku byla automatická. Kupé Fiat 130 přitom napřed vůbec nemělo vzniknout. Jeho výroba nakonec pomohla zvýšit prodejnost a náklady investované do vývoje typu 130 alespoň zčásti navrátit. Zvýšila i prodej karosářské verze sedan podporované reklamními fotografiemi dvojice pospolu. Dárcovské akce papamobilu nebo výhercům sledovaných sportovních soutěží byly další činností marketingového oddělení Fiat. Motor kupé a částečně i jeho luxusnější interiér získal ještě roku 1971 také modernizovaný sedan 130 B.

Ateliér Pininfarina postavil i z kupé vycházející prototypy třídveřového kombi 130 Maremma v roce roku 1974 a roku 1975 čtyřdveřový sedan 130 Opera. Ani jeden se do sériové výroby nedostal. Proběhl ropný šok, Fiat už vlastnil značku Lancia a experimentovat dál v nabídce luxusních vozidel honosících se jménem výrobce lidových automobilů se mu už nechtělo.

Model 130 skončil pro Fiat prodejním neúspěchem. Na nezájem veřejnosti reagoval přesunem pozornosti k menším vozům a model 130 již přímého nástupce neměl.

Studio Pininfarina se však prací na čtyřdveřové verzi odvozené z kupé Fiat 130 určitě inspirovalo při návrhu karoserie Peugeot 604 a Rolls-Royce Camargue.

Širší historie modelu Fiat 130[editovat | editovat zdroj]

Fiat 130 vznikl jako nástupce Fiatu 2300 z let 1961–1969, oproti kterému byl sice skoro o třídu výš, ale poválečná západní Evropa se zmáhala a Fiat, který slavil úspěch zejména s malými modely, zaznamenával zvyšující se prodej svých větších modelů. Jak šestiválecový sedan 2300 stárnul, pracovalo se na jeho nástupci. V prosinci 1963 byla interně představena první maketa modelu s označením 130, v zásadě zvětšená verze 2300. S hospodářským rozmachem na začátku šedesátých let přibylo italským automobilkám nové trápení: na italských silnicích začalo jezdit stále více zahraničních aut, velkých sedanů a kupé, často německé provenience (v šedesátých letech byly nejprodávanějšími šestiválci na evropském trhu modely německé značky Opel, tzv. zlatá trojice KAD (typy Kapitän, Admiral a Diplomat), patřící tehdy americkému koncernu GM. Fiat 2300 nikdy úplně nebyl na úrovni svých severnějších konkurentů, jak výkonem, tak konstrukcí. Nedostatek, který byl samozřejmě hodně v rozporu s italským smyslem pro styl a potřebou reprezentovat vlastní zemi. Roku 1965, kdy byl Fiat druhým největším evropským výrobcem automobilů po VW a poprvé vyrobil přes milion vozidel, proto zahájil projekt X1/3, který měl vytvořit novou vlajkovou loď, velký luxusní sedan. Italská značka se vracela do segmentu vyzkoušeného v roce 1938 jiným šestiválecem, velkým typem 2800, v jehož výrobě po válce ale nepokračovala. Model 130 se nyní měl stát vlajkonošem značky Fiat v luxusní třídě a ukázat světu, jak kombinovat eleganci a technický důvtip jako výraz moderního životního stylu, přesně k 70. výročí vzniku společnosti. Měl ilustrovat požadavek na vedoucí postavení italského obra, který dobyl téměř čtvrtinu trhu s automobily v Evropském hospodářském společenství. Překvapení pro řadu odpovědných zaměstnanců, neboť bylo zjevné, že přirozeným tržním segmentem Fiatu jsou automobily masové výroby a nikoli luxusní sedany. Většina výroby totiž připadla na malinkatý Fiat 500. Měli pochybnosti o konečném výsledku kvůli důvodu vzniku a harmonogramu, který byl pro typ 130 nastaven. Hlavní konstruktér Dante Giacosa poznamenal, že je iluzorní, aby nový model, přestože by byl postaven na nových prvcích, by mohl okamžitě konkurovat zavedeným značkám, jako Mercedes a BMW, které po mnoho let vyrábějí luxusní vozidla a těží tak z jejich postupných inovací. Doporučil vzdát se vývoje modelu 130 ve prospěch rozšíření karoserie vyvíjené pro Fiat 125 a prodloužení jeho kapoty, aby pojala bezvadný řádový šestiválec 2,3 litru. Obdobný postup předcházel konstrukci modelu 2300, který byl technicky blízký Fiatu 1300/1500 s řadovým čtyřválcem. Vnuk zakladatele Gianni Agnelli, který se roku 1966 ve věku 45 let prakticky usadil v čele společnosti Fiat, ale požadoval italský "Mercedes". Lidstvo se právě připravovalo také dobýt Měsíc. Kvůli brzkému termínu požadované premiéry modelu se v konstrukci použilo už zavedených prvků. Styl karoserie vycházel z posledních masově vyráběných řad automobilky. Začátky vývoje však přesto byly obtížné, neboť se upřednostnil vývoj modelů s větší prodejností, Autobianchi A112 a Fiat 128. Současně se musela věnovat pozornost i dalšímu rozvoji sportovního Fiat Dino 135, který byl vyráběn především pro dosažení potřebné produkce motorů konstrukce Ferrari (které do svých vozů vyráběl Fiat), kvůli homologaci a možné účasti Ferrari v závodech Formule 2. Koupěschopní o Ferrari ve Fiatu totiž nejevili zájem a Fiat měl ve Ferrari podíl. Práce bylo přespříliš a některá dlouholetá rozhodnutí ji ještě ztížila. Vývoj motoru Fiat 128 byl rozdělen a zahájily se práce na odvozeném větším, šestiválcovém vidlicovém motoru. Fiat tak paralelně pracoval na dvou vidlicových motorech, které musely být odlišné, neboť úlohy důstojně poklidně pohánět Fiat 130 a sportovně energicky hnát Fiat Dino, byly zcela rozdílné. První svíral úhel 60 °, druhý 65 °. Ventilový rozvod používal dva horní vačkové hřídele u Fiat 130 (jeden na každou řadu válců), čtyři u Fiat Dino. Ventilový rozvod byl poháněn ozubeným řemenem u prvního, dvojitým řetězem u druhého. Motor 130, jehož válcová jednotka byla 1,2 násobkem té u Fiat 128, zdědil ventily umístěné rovnoběžně nad řadou válců a klínový spalovací prostor. Fiat Dino 135 měl účinnější polokulový spalovací prostor. Malému motoru Fiat 128 zhoršený spalovací prostor nevadil, měl sací a výfukové potrubí na stejné straně a malý objem válce (asi 0,27 litru), což vytvořilo rotační pohyb palivové směsi ve válci, zlepšující hoření. Fiat 130 měl ale sací potrubí mezi řadami válců naproti výfukovému se zcela odlišnou dynamikou palivové směsi, což se podepsalo na vyšší spotřebě, které napomohl i karburátor. Prémiová konkurence už používala vstřikování. Motor Fiat 130 neměl ani automatické vymezování vůle ventilů, tehdy již také montované do luxusních vozů. Obtíž navíc, která v této kategorii rovněž rozhodovala. Sedan mimo italské instituce kupovali především ti, co ocenili jeho prostornost, jako šéfové stavebních firem a lékaři. Sportovci, kteří vůz získali jako dar, se ho většinou zbavili, jakmile se projevilo opotřebení neobvyklého podvozku. Pouze jeden člověk ho používal skoro až do konce života. Při cestě ve Fiatu 130 byl unesen a nedlouho poté zavražděn politik Aldo Moro. Psal se rok 1978. Nadějné vyhlídky šedesátých let ale Fiatu skončily už mnohem dřív.[1][2][3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Fiat 130 na Wikipedia[editovat | editovat zdroj]

https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Fiat+130&title=Special%3ASearch&go=Continuer&uselang=cs&ns0=1&ns6=1&ns12=1&ns14=1&ns100=1&ns106=1

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUCHOŇ, Jiří. Fiat 130 (1969): operace se povedla; pacient zemřel. AutoRevue.cz [online]. [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  2. Když ještě Fiat dělal velká auta. Typ 130 dojel na slabé a užrané motory. Auto.cz [online]. [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. HERRIOTT, Author richard. Driven To Write [online]. 2016-05-02 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HERRIOTT, Author richard. Driven To Write [online]. 2016-07-29 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]