Fiat X1/9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fiat X1/9
Fiat X1/9
Fiat X1/9
Výrobce Fiat 19721982
Bertone 19821989
Koncern Fiat
Roky produkce 19721989
Místa výroby Itálie
Předchůdce Fiat 850 Spider
Nástupce Fiat Barchetta
Příbuzné vozy Fiat 128
Fiat Ritmo
Karoserie dvoumístná
Designér Bertone: Marcello Gandini
Třída sportovní
Technické údaje
Délka 3830 mm (1972–1978)
3969 mm (1978–1989)
Šířka 1570 mm
Výška 1170 mm (1972–1978)
1180 mm (1978–1989)
Rozvor 2202 mm
Hmotnost Parametr "hmotnost" (nyní s hodnotou "880–920 kg") šablony "Infobox - automobil" je zastaralý. Více informací po kliknutí.880–920 kg (parametr potřebuje upřesnit)
Motor
Motor 1290 cm³ (1972–1978)
1498 cm³(1978–1989)
Převodovky
Převodovka čtyřstupňová manuální 1972–1978)
pětistupňová manuální (1978–1989)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiat X1/9 je sportovní dvoumístný italský automobil navržený společností Bertone a vyráběný nejprve v letech 1972–1982 automobilkou Fiat a následně v letech 1982–1989 společností Bertone.[1] Celkem bylo vyrobeno přibližně 160 000 vozů (součet výroby Fiat a Bertone).

Vůz je oceňován pro svůj design, výklopné světlomety, lehkou odnímatelnou střechu, zavazadlový prostor vpředu i vzadu a v neposlední řadě pro umístění motoru před zadní nápravou (první sériově vyráběný vůz s touto koncepcí), což přineslo vyvážené zatížení přední a zadní nápravy a tím i bezpečný vůz s vynikajícími jízdními vlastnostmi. Vůz byl také od počátku navrhován tak, aby vyhověl tehdejším americkým bezpečnostním a emisním předpisům.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Design a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Model X1/9 vycházel z konceptu Autobianchi A112 Bertone Runabout, který byl poprvé vystavován v roce 1969.[3] Koncept Runabout měl výrazný klínový tvar a přestože některé obzvláště avantgardní dílčí prvky designu se do produkční verze X1/9 nedostaly, je podobnost zřejmá a dala modelu X1/9velmi výrazný a nezaměnitelný vzhled.

Model X1/9 využívá tehdy zcela nový motor Fiat 128 SOHC a převodovku z Fiatu 128, motor a převodovka byly ovšem umístěny příčně před zadní nápravu, před motor byla umístěna palivová nádrž a náhradní kolo. Tím se dosáhlo takřka ideálního rozložení hmotnosti na přední a zadní nápravu, kromě toho se získal zavazadlový prostor vpředu i vzadu.[4][5]

Zajímavé je i samotné označení modelu (X1/9). Fiat v době pro označování svých automobilů používal číselný systém (např. 127, 128, 124, 131) označující relativní pozici v modelové řadě, ale model X1/9 si uchoval svůj prototypový kód i jako obchodní jméno. (U prototypů se označení X0 používalo pro motory, X1 pro osobní automobily a X2 pro užitkové vozy. Číslice 9 znamená, že šlo o devátý osobní automobil vyvinutým v rámci tohoto systému značení.)

Technická data[editovat | editovat zdroj]

X1/9 interiér, bez střechy

Objem motoru 1290 (55,2 kW): v letech 1972–1978 nebo 1498 cm³ (63 kW): v letech 1978–1989. Maximální rychlost byla 170, respektive 185 km/h.

Kódy barev pro barvy mica red (408) and mica blue (407) (používané v letech 1988 až 1989) nejsou uvedeny v katalogu barev Fiat (protože jde o Bertone barvy). Najdeme je ale v katalogu barev Volvo, protože barvy použité pro Volvo 780 jsou stejné jako pro model Bertone X1/9 (dokonce používají i stejné číselné kódy 408/407). Je to tím, že Volvo i X1/9 byly vyráběny a lakovány ve stejnou dobu a ve stejném závodě Bertone.

Výroba a další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Původně byla první prezentace modelu X1/9 plánována na autosalon v Turíně (listopad 1972), ale nakonec byla záměrně odložena až na období skončení přehlídky, aby se zabránilo kolizi s uvedením nového městského auta Fiat 126 na trh. První zkušební jízdy pro motoristické novináře se konaly koncem listopadu 1972 na Sicílii na silnicích, kde se jezdil slavný závod Targa Florio.[6]

Model X1/9 měl nahradit Fiat 850 Spider (také design Bertone), nikoliv dražší Fiat 124 Sport Spider, jehož výroba pokračovala nadále. Karosérie byla vyráběna v závodě Grugliasco (Turín) společnosti Bertone, odkud se převážela na finální montáž do závodu Fiat Lingotto.[7]

Jak bylo uvedeno výše, model X1/9 používal motor, který byl odvozen z modelu Fiat 128, konkrétně Fiat 128 Coupé 1300, ale s určitými úpravami, např. používal hliníkovou hlavu, hliníkovou olejovou vanu a některé další upravené součásti. Motor s dvojitým karburátorem Weber a při kompresním poměrem 8,9:1 dosahoval výkonu 75 koní (55 kW) při 6000 otáček, točivý moment byl 97 Nm při 3400 otáčkách.[5]

Plně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka byla také převzata z Fiatu 128, ale byla jinak zpřevodována, aby se využila lepší aerodynamika sportovního vozu. V důsledku toho X1/9 dosahoval rychlost přes 170 km, o 10 km/h více než Fiat 128 Coupé 1300 s téměř shodným motorem (přestože Fiat 128 byl o 65 kg lehčí).[5]

Disky z lehkých slitin byly za příplatek, standardně se dodávaly ocelové o rozměrech 4,5J×13 palců, s pneumatikami 145 HR 13.[7] Všechna kola měla nezávislé zavěšení typu typu MacPherson. Brzdy jsou kotoučové na všech kolech o průměru 227 mm.[7]

Interiér byl standardně čalouněný koženkou, dvě sedadla s integrovanými opěrkami hlavy byla prošita ozdobným stehem, volant je čtyřramenný (připomínající ten, který byl použit u automobilu Lamborghini Marzal).

Původní model se čtyřstupňovou převodovkou a motorem o objemu 1,3 litru lze na první pohled rozlišit od pozdějšího modelu s pětistupňovou převodovkou a motorem 1,5 litru podle odlišných nárazníků a jiného víka motorového prostoru.

Fiat oficiálně začal vyrábět verzi s pravostranným řízen až v roce 1976. Předtím prováděla tyto úpravy firma Radbourne Racing pro prodej na britském trhu. Není známo, že by se dochoval některý kus s touto úpravou.

1976 Fiat X1/9 (motor 1.3)

V roce 1982, krátce po uvedení modelu 1500 (verze s motorem 1,5 litru a pětistupňovou převodovkou) byla celá výroba přemístěna do závodu Bertone, tento model se posléze označoval jako Bertone X1/9. Kromě výše popsaných odlišností nárazníků a víka motoru byly změny provedeny také v interiéru, zejména byl upraven prostor pro nohy, aby vysoké osoby mohly sedět pohodlněji, než umožňoval původní design.

Poslední výrobní série byla nazvána Gran Finale a prodávala se v období 1989/1990. Byly to modifikace prováděné dealery, které se označovaly jako speciální edice (SE) a zahrnovala přidání zadního spoileru a znaku Gran Finale.

USA verze[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že Bertone od počátku model vyvíjel s ohledem na prodej v USA, verze zde prodávané byly hodně podobné evropské verzi. Přesto zde určité odlišnosti existují a model X1/9 prošel v USA třemi generacemi: 1974, 1975-78 a 1979-87.

Model z roku 1974 se nejvíce blížil evropské verzi, ale měl odlišné nárazníky, motor o objenu 1290 cm³ se čtyřstupňovou převodovkou měl výkon 63 hp (47 kW).

1978 USA verze Fiat X1/9 s odlišnými nárazníky

Automobily pro USA z let 1975-78 byly nejvíce odlišné. Měly mohutné nárazníky vpředu i vzadu. Aby byly splněny přísné emisní normy USA, byly X1/9s vybaveny recirkulačními ventily výfukových plynů, vzduchovými čerpadly a systémy s aktivním uhlím. Tyto automobily měly výkon 61 hp (45 kW).[8]

1986 USA verze Bertone X1/9

V roce 1979 získaly americké vozy motor o objemu 1498 cm³ pětistupňové převodovky, výkon se zvýšil na 67 hp (50 kW). Model z roku 1979 používal stejné systémy pro dosažení emisních limitů jako předchozí modely.[8]

Modelové roky 1980 a 1981 znamenaly přechod od karburátoru na systém vstřikování paliva L-Jetronic firmy Bosch. Kombinace vstřikování paliva, katalyzátoru a bezolovnatého benzínu umožnila těmto automobilům splnit kalifornské a pozdější federální emisní normy. Vozidla se systémem vstřikování palivem měla výkon 75 hp (56 kW).

U modelu z roku 1979 došlo také k řadě změn exteriéru i interiéru včetně integrovaných nárazníků vpředu i vzadu, nové čelní mřížky, změnila se přístrojová deska a některé ovládací prvky byly přemístěny ze středové konzole na přístrojovou desku a naopak.

Během roku 1982 Fiat ukončil přímé působení na trhu USA. Společnost International Automobile Importers, Inc., kterou vedl vedené Malcolm Bricklin, převzala marketing a veškeré poprodejní služby. Výroba modelu se kompletně (nejen pro USA, ale i pro Evropu) přesunula do závodu Bertone, který pokračoval v dalších úpravách jako je lepší ochrana proti korozi, upravená sedadla a modernizovaný elektrický systém pro modely z roku 1984.

V druhé polovině 80. let prodeje v USA klesaly a tak rok 1987 byl posledním rokem, kdy společnost International Automobile Importers dovezla X1/9 do USA. Od poloviny roku 1987 do konce výroby v roce 1989 byly Bertone X1/9 dováženy do USA firmou M.I.K. Automotive, Inc. z Kalifornie, kterou vlastnil Miro Kefurt, který v té době byl pro Bertone dealerem číslo jedna v USA. Poslední kusy X1/9 byly do USA dovezeny v dubnu 1990 (vyrobeny byly již v prosinci 1989, kdy jejich výroba definitivně skončila).

Koncepty a prototypy[editovat | editovat zdroj]

Bertone vytvořil nejméně dvě designerské a inženýrské studie během výroby běžného modelu X1/9.

První byla celohliníková karoserie vyvinutá ve spolupráci se společností ALCAN. Bylo vyrobeno pět celohliníkových vozů tak. aby byla dosažena stejná pevnost a tuhost jako u běžných vozů a tyto vozy byly testovány na vibrace, hluk, zatížení a odolnost vůči korozi. Úspora hmotnosti byla třetina proti běžnému vozu.[9]

Druhá studie byla navržena jako vůz pro 2 + 1 osobu a byla dokončena v roce 1981. Vůz byl prodloužen asi o 18 centimetrů v prostoru mezi dveřmi a zadní nápravou, přes pět centimetrů byl rozšířen. Náhradní pneumatika byla přesunuta do nového prostoru za sedadlem řidiče a třetí sedadlo bylo přidáno do prostoru za sedadlem spolujezdce původně použitým pro rezervu. Motor s objemem 1,5 litru byl nahrazen motorem 2.0 litru DOHC FIAT, aby vyšší výkon kompenzoval zvýšenou hmotnost. Nejméně jeden exemplář vozu 2 + 1 byl vystavován v muzeu Bertone předtím, než společnost v roce 2014 zbankrotovala.

Závodní vozy[editovat | editovat zdroj]

Filipinetti X1/9[editovat | editovat zdroj]

Filipinetti X1/9 od Scuderia Filipinetti byl poprvé představen na autosalonu v Ženevě mezi 15. 3. 1973 až 25. 3. 1973 jako první závodní vůz odvozený od Fiat X1/9. Byl vytvořen v kooperaci s Fiatem, pod vedením technika a závodníka Mike Parkese, který později vyvinul a postavil Lancii Stratos. Filipinetti X1/9 měl motor o objemu 1290 cm³ s mechanickým vstřikováním paliva Lucas. Výkon byl asi 119 kW při 8600 ot./min a maximální rychlost 210 km/h.[10]

Abarth Prototipo[editovat | editovat zdroj]

1974 Abarth X1-9 Prototipo

Abarth, dceřiná společnost Fiat v roce 1973 vyvinula model Abarth X1/9 Prototipo, který měl nahradil 124 Spider Abarth jako hlavní rallye auto Fiatu (ale nakonec byl jako hlavní soutěžní vůz vybrán jiný projekt, 131 Abarth).

Prototipo X1/9 používal motor o objemu 1840 cm³ s vlastní 16ventilovou hlavou válců a dvojitými 44 mm Weber IDF karburátory. Zvnějšku měl vůz vytažené blatníky, malý „kachničkový“ zadní spoiler a nasávání vzduchu ve stylu F1, které bylo navržen tak, aby nasávalo chladný vzduch z prostoru nad střechou. Všechny vozy Prototipo X1/9 závodily v tradičním barevném provedení Abarth: žlutozelené/žluté a oranžové/růžové schéma.

Protože šlo o prototypy, nelze přesně říci, kolik automobilů bylo vyrobeno. Komponenty a celé karosérie byly běžně vyměňovány a nahrazovány jako součást procesu vývoje, ale předpokládá se, že celkem bylo vyrobeno 5 vozů.

Dallara Icsunonove[editovat | editovat zdroj]

1975 Dallara Icsunonove

Společnost Dallara Automobili si v roce 1975 vybrala model X1/9 pro svou účast na World Sportscar Championship. Použila upravený motor s vlastní 16ventilovou hlavou, zcela přepracované zavěšení a odlišnou karoserii, na které jsou nejnápadnější masivní blatníky pro široká kola a velké zadní křídlo.[11]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Následující fotografie jsou z 18. setkání italských vozů, které se uskutečnilo v sobotu 29. dubna v Poděbradech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiat X1/9 na anglické Wikipedii.

  1. a b The Fiat Bertone X1/9 Story [online]. [cit. 2008-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-16. (anglicky) 
  2. Unlisted Author. (1977), Motor, February 26, 1977:At its announcement in 1972, Fiat's Bertone styled X1/9 had the distinction of being the first mid-engined sports car destined for volume production.
    ...the X1/9 is a remarkably safe car with excellent handling and high reserves of roadholding...
  3. 1969 Autobianchi Runabout (Bertone) [online]. [cit. 2012-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Šablona:Cite magazine
  5. a b c X1/9—Corse, eccola!. Autosprint. 27 November 1972, s. 43–45. (italsky) 
  6. POWER, Robert. Fiat X1/9—Grazie, Dante Giacosa!. Grace—Classic & sport cars. Barbero Editori, October 2004, s. 24–29. (italsky) 
  7. a b c BERNABÒ, Ferruccio. Un nuovo modello sportivo Fiat si chiama X1/9, supera i 170 orari. La Stampa. 26 November 1972, s. 9. Dostupné online [cit. 4 March 2017]. (italsky) 
  8. a b Šablona:Cite magazine
  9. The Building and Test-Track Evaluation of an Aluminum Structured Bertone X1/9 Replica Vehicle [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Filipinetti X1/9 World - Zeitungsartikel in "Motor" April 1973 [online]. 2007-11-12 [cit. 2010-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-18. (anglicky) 
  11. The history of the Fiat X1/9 Dallara group 5 [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]