Ferdinand Vitáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand Vitáček
Ferdinand Vitáček (okolo roku 1920)
Ferdinand Vitáček (okolo roku 1920)
Narození7. dubna 1853
Žebrák
Úmrtí4. října 1929 (ve věku 76 let)
Nový Čestín
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníinženýr, strojní inženýr a velkostatkář
ZaměstnavatelPrvní kyjevská strojírenská továrna (od 1888)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Vitaček (7. dubna 1853 Žebrák – 4. října 1929 Nový Čestín[1]) byl český strojní inženýr, politik, poslanec Českého zemského sněmu, podnikatel a tovární ředitel dlouhodobě působící v Kyjevě, ředitel kyjevského strojírenského závodu Greter & Křivánek.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Žebráku ve středních Čechách. Vystudoval pražský polytechnický institut. Nejprve byl zaměstnán v karlínské strojírně Daněk.

Roku 1880 odešel do Kyjeva, na tehdejším území Ruského impéria, aby zde pomohl budovat zdejší pobočku závodu Märky, Bromovský a Šulc. Následně však onemocněl, odjel k léčení do Švýcarska, odkud se pak navrátil zpět do Čech. Usídlil se v Praze, kde zakoupil dům a mj. zde působil ve spolkovém životě. Rou 1890 zakoupil velkostatek Nový Čestín u Klatov, kam následně přesídlil. Roku 1892 byl za staročeskou stranu zvolen poslancem Českého zemského sněmu.[2]

V roce 1896 se vrátil do Kyjeva, kde přijal místo ředitele První kyjevské slévárny a mechanické strojírny Greter & Křivánek.[3], jehož podílníkem a posléze majitelem byl český inženýr Josef Křivánek. Závod byl pak na přelomu 19. a 20. století druhým největším zaměstnavatelem v Kyjevě a zaujal téměř monopolní postavení v oblasti dodávek zařízení pro cukrovary na Ukrajině.[3] Hlavními provozy podniku byly slévárna, kotlárna, soustružna, kovárna a rafinerie. Spolu s dalším továrním inženýrem českého původu, Viktorem Kašparem, a synem Ferdinandem Vitáčkem mladším si posléze otevřel v kyjevské čtvrti Šuljavka vlastní podnik, továrnu na sportovní vybavení a oděvy.[4] Z Kyjeva s rodinou odešel roku 1912, kdy se vrátil zpět na Klatovsko.

Nadále se politicky angažoval: byl členem české agrární strany a při vzniku Československa v říjnu 1918 se stal předsedou klatovského Národního výboru československého, který v době zániku Rakouska-Uherska dočasně přebral politickou moc v okrese. Roku 1919 se pak stal předsedou správní komise klatovského okresu, kterou vykonával až do roku 1924.

Ferdinand Vitáček zemřel 4. října 1929 v Novém Čestíně. Pohřben byl v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Фердинанд Вітачек na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z3, s. 328
  2. ↑ REDAKCE. Výpravy zpět aneb co se kdysi psalo 250. Klatovský deník. 2014-11-23. Dostupné online [cit. 2024-02-09]. 
  3. ↑ a b Найстарішому київському машинобудівному заводу – 125 років | КПІ ім. Ігоря Сікорського. kpi.ua [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Когда чешскими в Киеве были не только трамваи | Большой Киев. web.archive.org [online]. 2017-12-14 [cit. 2024-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-14. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Světozor: světová kronika současná slovem i obrazem : časopis pro zábavu i poučení. Praha: J. Otto, 06.12.1923, 24(7), s. 173. Dostupné online
  • Šumavan: týdenník pro zábavu a poučení. Klatovy: Max. Čermák, 05.10.1929, 61(77), s. [2]. Dostupné online
  • Zprávy Spolku architektův a inženýrů v Království českém. Praha: Spolek architektův a inženýrů v Království českém, 1886–1887, 21(1), s. [[40]e]. ISSN 1803-3342. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Vitáček&oldid=23694183“