Felix Orsini-Rosenberg

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Felix hrabě Orsini-Rosenberg
Erb rodu Orsini-Rosenberg
Erb rodu Orsini-Rosenberg
Zemský velitel v Chorvatsku (13. armádní sbor v Záhřebu)
Ve funkci:
1. května 1905 – 15. července 1905
PředchůdceHugo von Klobus
NástupceAntonín Malovec z Malovic
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1897), generálmajor (1893)
Narození22. června 1846
Maria Loretto
Úmrtí15. července 1905 (ve věku 59 let)
Čakovec
Titulhrabě
RodičeFriedrich von Orsini-Rosenberg
DětiFelix Graf von Orsini und Rosenberg
PříbuzníLothar Orsini-Rosenberg (sourozenec)
Felix Orsini-Rosenberg (vnuk)
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix von Valois hrabě Orsini-Rosenberg (22. června 1846 Maria-Loretto u Klagenfurtu – 15. července 1905 Čakovec) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1865, působil jako štábní důstojník a v císařské vojenské kanceláři, uplatnil se také jako diplomat. Jako posádkový velitel několik let sloužil v Čechách, v armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1897). Krátce před smrtí zastával funkci zemského velitele v Chorvatsku (1905).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Záme Maria-Loretto (Korutany), rodiště Felixe Orsini-Rosenberga

Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, narodil se do početné rodiny hraběte Bedřicha Orsini-Rosenberga (1801–1887) a jeho manželky Johanny, rozené baronky Jöchlingerové (1815–1892).[1][2] Felixovým rodištěm byl starobylý zámek Maria-Loretto na břehu jezera Wörthersee v Korutansku, který byl majetkem rodu až do 21. století. Studoval na ženijní akademii a jako poručík začal službu u pěšího pluku č. 50 (1865). V letech 1868–1870 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti rytmistra nastoupil službu u generálního štábu, v roce 1876 získal titul c. k. komořího.[3] Jako plukovník (1887) se stal náčelníkem štábu 11. armádního sboru ve Lvově (1886–1890) a poté 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci (1890–1893).[4] V roce 1890 byl členem diplomatické mise, která přispěla k uzavření příměří mezi Srbskem a Bulharskem. V hodnosti generálmajora (1893) se stal velitelem 32. pěší brigády v Sibiu, později velel 9. pěší divizi v Praze.[5] Na této pozici setrval i po povýšení na polního podmaršála (1898),[6][7] poté přešel jako velitel 36. pěší divize do Záhřebu.[8] V roce 1905 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive zemským velitelem v Chorvatsku, zemřel však krátce poté.[9]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1875 se ve Vídni oženil s baronkou Františkou Václavou (Fanny) Hennigerovou ze Seebergu (1853–1932), dcerou c. k. majora Leopolda Hennigera. Františka se později stala dámou Řádu hvězdového kříže.[10] Z jejich manželství se narodily tři děti. Nejstarší dcera Hedvika (1877–1931) byla manželkou hraběte Guidobalda Consolatiho (1870–1935), který působil jako státní úředník v Trentu. Mladší dcera Gabriela (1879–1951) se provdala za hraběte Pavla Černína z Chudenic (1879–1938), který sloužil v c. k. armádě a zastával nižší posty v diplomacii. Jediný syn Felix (1886–1962) vstoupil do diplomatických služeb Rakouské republiky, v meziválečném období byl rakouským vyslancem v Nizozemí a Egyptě, po druhé světové válce zakončil svoji kariéru jako vyslanec v Belgii a Bulharsku.

Na přelomu 19. a 20. století sloužilo v armádě více členů rodiny Orsini-Rosenbergů, Felixův bratranec Maxmilián Orsini-Rosenberg (1846–1922) byl generálem jízdy a působil jako dlouholetý nejvyšší hofmistr arcivévody Rainera.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Za zásluhy byl nositelem několika vysokých státních vyznamenání, jako příslušník vysoké rakouské šlechty se službou u generálního štábu, v císařské vojenské kanceláři a příležitostný diplomat obdržel také řadu ocenění od zahraničních panovníků. [11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg dostupné online
  2. ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg na webu almanachdegotha dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online
  4. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1893; s. 197–198 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer; Vídeň, 1898; s. 98 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1900; Vídeň 1899; s. 127, 155 dostupné online
  7. ↑ Služební postup Felixe Orsini-Rosenberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 153 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 153 dostupné online
  9. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2014; Praha, 2011; s. 156 (heslo Henniger ze Seebergu) ISBN 978-80-904241-5-9
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Felixe Orsini-Rosenberga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 276 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg s. 1132–1142 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Felix_Orsini-Rosenberg&oldid=23806900“