13. armádní sbor (rakousko-uherská armáda)
| 13. armádní sbor | |
|---|---|
 Velitelství 13. armádního sboru v Záhřebu | |
| Země |  Rakousko-Uhersko |
| Existence | 1883 - 1918 |
| Vznik | 1. ledna 1883 |
| Zánik | 1918 |
| Posádka | Záhřeb |
| Účast | |
| Války | První světová válka |
13. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší jednotkou rakousko-uherské armády, respektive zemským velitelstvím pro Chorvatsko-slavonské království se sídlem v Záhřebu. Za první světové války byl sbor nasazen v Srbsku, později byl přeložen do Haliče a v závěru války bojovaly jednotky sboru v Itálii.
Historie[editovat | editovat zdroj]
_1898.jpg)
13. armádní sbor (13. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády a rozdělením dosavadních oblastních velitelství pro jednotlivé korunní země. Třináctý armádní sbor s působností pro celé Chorvatsko-slavonské království měl sídlo v Záhřebu.[1] Sborové velitelství bylo umístěno v bývalém šlechtickém paláci na náměstí Jezuitski trg v Záhřebu. Ke 13. sboru patřila 7. pěchotní divize v Osijeku a 36. pěchotní divize v Záhřebu, 8. jezdecká brigáda v Záhřebu a 13. dělostřelecká brigáda v Záhřebu. Pod záhřebské velení částečně spadalo i válečné námořnictvo v Rijece, kde byla umístěna 71. pěchotní brigáda a Rijeka byla také jedním z doplňovacích okresů pro sbor. Dalšími doplňovacími okresy byly Bjelovar, Karlovac, Osijek, Otočac, Petrovaradín a Záhřeb. Pod armádní sbor spadaly tři posádkové věznice (Záhřeb, Osijek, Petrovaradín), dále pak posádková nemocnice v Záhřebu a devět útvarových nemocnic (Bjelovar, Rijeka, Osijek, Otočac, Karlovac, Petrovaradín, Varaždín a Zemun).
V roce 1914 měl 13. armádní sbor početní stav přibližně 60 000 mužů. Na začátku první světové války byl sbor nasazen k invazi do Srbska v rámci 5. armády generála Potiorka,[2] později byl přeložen na východní frontu. V závěru války bojovaly jednotky sboru v jižním Tyrolsku a na italské frontě (bitva u Vittorio Veneta). Po odchodu většiny sboru na frontu v roce 1914 zůstala v Záhřebu nadále umístěna menší posádka, jejímž velením byli po dobu války pověřeni generálové Eugen Scheure (1914–1915), Josef Seipka (1915–1918), Alfred von Schenk (1918) a nakonec na podzim roku 1918 krátce Ignaz Snjaric.[3]
Velitelé 13. armádního sboru[editovat | editovat zdroj]
- 1883–1889 generál jezdectva Hermann baron von Ramberg
- 1889–1891 polní podmaršál Josef von Reicher
- 1891–1902 generál jezdectva Anton baron von Bechtolsheim
- 1902–1905 polní zbrojmistr Hugo von Klobus
- 1905 polní podmaršál Felix hrabě von Orsini-Rosenberg
- 1905 polní podmaršál Antonín baron Malovec z Malovic
- 1905–1906 polní podmaršál Karel hrabě z Auerspergu
- 1906–1907 polní zbrojmistr Rudolf von Chavanne
- 1907–1912 generál pěchoty Raimund Gerba
- 1912–1916 generál pěchoty Adolf baron Rhemen z Barenfeldu
- 1916–1917 polní podmaršál Maximilian Csicserics von Bacsány
- 1917 polní podmaršál Alfred von Schenk
- 1917–1918 generál pěchoty Frigyes Csanády von Békés
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 231 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ 13. armádní sbor na webu weltkriege dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Kais. Königl. Militär Schematismus, Vídeň, 1883–1889 dostupné online
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine, Vídeň, 1890–1914 dostupné online
- Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army
