Rudolf von Chavanne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf von Chavanne
Zemský velitel v Chorvatsku (13. armádní sbor v Záhřebu)
Ve funkci:
1907 – 1907
PředchůdceKarel hrabě Auersperg
NástupceRaimund Gerba
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1907), polní podmaršál (1901), generálmajor (1897)
Narozeníčerven 1850
Bela Crkva
Úmrtí30. října 1936 (ve věku 86 let)
Štýrský Hradec
Místo pohřbeníFriedhof St. Leonhard
ChoťMaria Anna Künigl Gräfin zu Ehrenburg
RodičeJoseph Edler von Chavanne a Karolina Rakittievich von Toplitza
DětiHildegarde Marie Edle von Chavanne
PříbuzníWolfgang Freiherr Steeb[1], Johannes-Evangelist Georg Freiherr Steeb[1] a Alice Freiin von Steeb[1] (vnoučata)
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1893)
rytíř Císařského řádu Leopoldova (1905)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1916)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf von Chavanne (23. června 1850 Bela Crkva – 30. října 1936 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil v roce 1869 a prodělal rychlou kariéru jako důstojník generálního štábu, několik let byl také pobočníkem císaře Františka Josefa. Vojenskou dráhu zakončil jako zemský velitel v Chorvatsku (1907), odkud byl krátce poté odeslán na zdravotní dovolenou. Mimo aktivní službu dosáhl v roce 1908 hodnosti generála pěchoty.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl synem c. k. majora Josefa Ludvíka von Chavanne (1806–1887) povýšeného v roce 1871 do šlechtického stavu. Studoval na kadetní škole v Mariboru a později na jezdecké škole v Hranicích. Do armády vstoupil v roce 1869 jako poručík, sloužil ve Vídni a Lvově, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl v roce 1874 zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Sloužil v Krakově a Štýrském Hradci, od roku 1880 působil v kanceláři císařského generálního pobočníka generála Mondela.[2] V roce 1884 byl jmenován císařským pobočníkem a o rok později byl povýšen na majora.[3] I jako císařský pobočník nadále sloužil u různých posádek, mimo jiné v Linci, později byl šéfem štábu pěší divize v Záhřebu. Jako podplukovník (1889) byl přidělen ke kartografické kanceláři generálního štábu, současně vedl také kurzy pro důstojníky.[4] V roce 1891 by povýšen na plukovníka a stal se velitelem pěšího pluku č. 65. V roce 1895 byl jako pozorovatel rakousko-uherské armády účastníkem vojenských manévrů ve Švédsku.

V roce 1897 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 37. pěší brigády v Plzni,[5] v roce 1901 byl přeložen do Lublaně jako velitel 28. pěší divize a téhož roku dosáhl hodnosti polního podmaršála.[6] V lednu 1907 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive zemským velitelem v Chorvatském království.[7] V květnu 1907 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra, ale již v listopadu téhož roku byl odeslán na zdravotní dovolenou. V roce 1908 byl jmenován generálem pěchoty,[8] formálně byl penzionován k datu 1. května 1914.[9] Krátce poté se chtěl zapojit do bojů první světové války, byl ale odmítnut, později ve Vídni vedl klub vlastenecké mládeže. Po válce se usadil ve Štýrském Hradci, kde také zemřel. Je pohřben na hřbitově St. Leonhard.

V roce 1884 se oženil s hraběnkou Marií Annou Küniglovou (1864-1947), dcerou generálmajora hraběte Aloise Künigla.[10] Z manželství se narodilo pět dětí, dva synové a tři dcery.[11]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, většina ocenění ze zahraničí pochází z doby, kdy působil jako císařský generální pobočník.[12]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Kais. Königl Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 157 dostupné online
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 71, 113, 158 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 153, 176 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 127 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 115, 154 dostupné online
  7. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ Služební postup Rudolfa Chavanne in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
  10. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 525 dostupné online
  11. ↑ Rodina Rudolfa Chavanne na webu geni.com dostupné online
  12. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Chavanne in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 276 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_von_Chavanne&oldid=23644969“