Přeskočit na obsah

Evangelický kostel (Oráčov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Českobratrské církve evangelické
kostel v roce 2014
kostel v roce 2014
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresRakovník
ObecOráčov
Souřadnice
Map
Základní informace
CírkevEvangelická církev v Rakousku (1781–1918), Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Českobratrská církev evangelická
Současný majitelFarní sbor Českobratrské církve evangelické v Podbořanech
Architektonický popis
Výstavba1902
Další informace
AdresaOráčov, ČeskoČesko Česko
Kód památky50808/2-4435 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evangelický kostel v Oráčově je kulturní památkou od roku 2001.

Obec Oráčov leží v okrese Rakovník, 5 km severozápadně od Jesenice. Do druhé světové války žilo v obci téměř výhradně německé obyvatelstvo, v letech 1938–1945 ležela obec v Sudetech. Po válce bylo původní obyvatelstvo odsunuto, obec byla částečně dosídlena.

Evangelický sbor[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo bylo převážně katolické, přestupkové hnutí v Německu na přelomu 19. a 20. století vedlo ke vzniku kazatelské stanice augspurského sboru v Chomutově (Komotau). V roce 1908 byl oráčovský sbor přefařen k nově vzniklému sboru v Hořovičkách (Deutsch-Horschowitz). Po vzniku Československé republiky v roce 1918 vstoupil sbor do Německé evangelické církve, která byla v roce 1945 zrušena.

V roce 1948 byla v Oráčově zřízena kazatelská stanice sboru Českobratrské církve evangelické v Kralovicích, v roce 1952 přefařen k nově ustavenému sboru v Podbořanech spadajícího do Západočeského seniorátu.

V současnosti se v kostele bohoslužby konají jedenkrát měsíčně vždy druhou neděli v měsíci.

Historie a architektura kostela[editovat | editovat zdroj]

Německá evangelická kazatelská stanice si postavila v roce 1902 jednolodní novogotický kostel na západním okraji obce. Stavbu projektoval stavitel Josef Schindler z Podbořan v novogotickém slohu.[1] Kostel má příčně komponovanou předsíň, v ose průčelí je dominantní čtyřboká věž pokrytá plechem.[2][3]

Evangelíci se scházeli ke svým bohoslužbám v hostinci čp. 20 a později v soukromém domě čp. 19. Provizorní prostory však vzrůstající evangelické komunitě brzy přestaly stačit. S financemi na stavbu kostela začátkem 20. století evangelíkům v Oráčově pomohla německá evangelická nadace Gustava Adolfa protestantů ze Šlesvicka-Holštýnska velkorysým finančním darem, který pokryl většinu nákladů.[4] Se stavbou kostela se začalo 1. května 1902 a už 1. listopadu téhož roku byl kostel vysvěcen.

Zvony do kostela věnoval majitel továrny na výrobu kartonových obalů v Žatci Moritz Lüdersdorf, jeden z největších podniků svého druhu v Rakousko-Uhersku.

Po zrušení německé evangelické církve v roce 1945 připadl kostel Českobratrské církvi evangelické.

Kazatelé[editovat | editovat zdroj]

V Oráčově působil v letech 1952–1958 jako kazatel Jan Jelínek, zachránce mnoha pronásledovaných na Volyni za druhé světové války.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kostely v Oráčově - Oficiální stránky obce Oráčov. www.oracov.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  2. NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických \)a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 333. 
  3. BEDNAŘÍK, Tomáš. Historické památky Rakovnicka. 1. vyd. Nové Strašecí: Raport, 1997. 178 s. ISBN 80-902190-2-0. S. 38. 
  4. Stručná historie - Oficiální stránky obce Oráčov. www.oracov.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  5. Farář Jan Jelínek za války zachránil desítky životů. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ELZNICOVÁ, Jana. Farář: Bude se opravovat!. Rakovnický deník. 2008, č. 189, s. 3. ISSN 1212-5857.
  • POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. Sv. 2. Praha: Academia, 1978, s. 540.
  • Toulky Jesenickem - Oráčov. Jesenický občasník. 2002, č. 5, s. 3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]