Ethyl-acetacetát

Ethyl-acetacetát
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	ethyl-3-oxobutanoát
Ostatní názvy	ethylacetacetát, ethylester kyseliny acetyloctové
Sumární vzorec	C6H10O3
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	141-97-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	205-516-1
PubChem	8868
ChEBI	17602
SMILES	CCOC(=O)CC(=O)C
InChI	1S/C6H10O3/c1-3-9-6(8)4-5(2)7/h3-4H2,1-2H3
Vlastnosti
Molární hmotnost	130,14 g/mol
Teplota tání	−45 °C (228 K)
Teplota varu	180,8 °C (454,0 K)
Rozpustnost ve vodě	11 g/100 ml (17 °C)
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	rozpustný v ethanolu, acetonu, ethylacetátu a chloroformu
Rozpustnost v nepolárních; rozpouštědlech	rozpustný v benzenu a diethyletheru
Tlak páry	0,1 kPa (20 °C)
Bezpečnost
	; GHS05 ; GHS07; Nebezpečí
H-věty	H315 H318 H319 H335
P-věty	P261 P264 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P310 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P403+233 P405 P501
Teplota vzplanutí	84 °C (357 K)
Teplota vznícení	295 °C (568 K)
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ethyl-acetacetát (zkráceně EAA) je organická sloučenina, ethyl ester kyseliny acetyloctové. Slouží jako meziprodukt při výrobě řady dalších sloučenin a v potravinářství jako ochucovadlo.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Ethyl-acetacetát se průmyslově vyrábí reakcí diketenu s ethanolem.^[2]

V laboratoři se dá připravit Claisenovou kondenzací z ethyl-acetátu. Dva moly ethyl-acetátu kondenzují za vzniku jednoho molu ethyl-acetacetátu a jednoho molu ethanolu.

Reaktivita a použití[editovat | editovat zdroj]

Kyselost[editovat | editovat zdroj]

Ethyl-acetacetát funguje jako dvojsytná kyselina:^[3]

CH₃C(O)CH₂CO₂Et + NaH → CH₃C(O)CH(Na)CO₂Et + H₂

CH₃C(O)CH(Na)CO₂Et + BuLi → LiCH₂C(O)CH(Na)CO₂Et + BuH

Keto-enol tautomerie[editovat | editovat zdroj]

U ethyl-acetacetátu se vyskytuje tautomerie. V kapalném skupenství při 33 °C je podíl enolové formy 15 %.^[4]

V organické syntéze[editovat | editovat zdroj]

Ethylacetát se používá jako reaktant v organické syntéze, kde se využívá kyselosti protonu v poloze alfa vůči karbonylové skupině a toho, že u vzniklého karboaniontu dochází k nukleofilní substituci. Často se používá na přípravu esterů kyseliny acetyloctové podobným způsobem, jakým se z diethyl-malonátu získávají estery kyseliny malonové, a také v Knoevenagelových kondenzacích. Poté je možné provést tepelnou dekarboxylaci.^[5]

Dianion ethylacetacetátu lze také použít jako reaktant, pokud se elektrofil nenavazuje na koncový uhlík. Tento postup lze znázornit následujícím vzorcem:^[3]

LiCH₂C(O)CH(Na)CO₂Et + RX → RCH₂C(O)CH(Na)CO₂Et + LiX

Ligand[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako u acetylacetonu může i enolát ethylacetacetátu sloužit jako bidentátní ligand. Jako příklad lze uvést tvorbu fialových komplexů se železitými solemi:

Reduction[editovat | editovat zdroj]

Redukcí ethylacetacetátu vzniká ethyl-3-hydroxybutyrát.

Transesterifikace[editovat | editovat zdroj]

Ethylacetacetát lze použít k transesterifikační přípravě benzylacetacetátu; meziproduktem je přitom acetylketen. Nitrosáty ethyl-acetacetátu lze za přítomnosti ekvimolárního množství dusitanu sodného v kyselině octové použít k nitrosacím, jejichž produkty jsou oximinoacetacetátové estery. Jejich redukce rozpouštěným zinkem v kyselině octové za přítomnosti ketoesterů nebo betadiketonů je podstatou Knorrovy syntézy pyrrolů, využívané při syntéze porfyrinů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Frukton, ketal ethylacetacetátu a ethylenglykolu, používaný jako aroma

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ethyl-acetacetát na Wikimedia Commons
International Chemical Safety Card 1024
Inchem properties database

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethyl acetoacetate na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m Ethyl acetoacetate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Wilhelm Riemenschneider; Hermann M. Bolt. Esters, Organic. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 3527306730. DOI 10.1002/14356007.a09_565.pub2.
↑ ^a ^b Jin Yinghua; Frank G. Roberts; Robert M. Coates. Stereoselective Isoprenoid Chain Extension with Acetoacetate Dianion: [(E, E, E)-Geranylgeraniol from (E, E)-Farnesol. Organic Syntheses. 2007, s. 43. DOI 10.15227/orgsyn.084.0043.
↑ Jane L. Burdett; Max T. Rogers. Keto-Enol Tautomerism in β-Dicarbonyls Studied by Nuclear Magnetic Resonance Spectroscopy. I. Proton Chemical Shifts and Equilibrium Constants of Pure Compounds. Journal of the American Chemical Society. 1964, s. 2105–2109. DOI 10.1021/ja01065a003.
↑ Francis A. Carey. Organic Chemistry. New York: McGraw-Hill, 2006. Dostupné online. ISBN 0-07-111562-5.

[pubchem_cid_8868-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m Ethyl acetoacetate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Wilhelm Riemenschneider; Hermann M. Bolt. Esters, Organic. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 3527306730. DOI 10.1002/14356007.a09_565.pub2.

[RmC-3] Jin Yinghua; Frank G. Roberts; Robert M. Coates. Stereoselective Isoprenoid Chain Extension with Acetoacetate Dianion: [(E, E, E)-Geranylgeraniol from (E, E)-Farnesol. Organic Syntheses. 2007, s. 43. DOI 10.15227/orgsyn.084.0043.

[4] Jane L. Burdett; Max T. Rogers. Keto-Enol Tautomerism in β-Dicarbonyls Studied by Nuclear Magnetic Resonance Spectroscopy. I. Proton Chemical Shifts and Equilibrium Constants of Pure Compounds. Journal of the American Chemical Society. 1964, s. 2105–2109. DOI 10.1021/ja01065a003.

[5] Francis A. Carey. Organic Chemistry. New York: McGraw-Hill, 2006. Dostupné online. ISBN 0-07-111562-5.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]