Dentacita
Dentacita (z lat. dentis - zub; také vaznost) je v koordinační chemii vlastnost ligandů vyjadřující počet koordinačně-kovalentních vazeb s centrálním atomem, které je ligand schopen vytvořit.[1] Jelikož ligand vytváří vazbu s centrálním atomem poskytnutím elektronového páru, dá se také chápat jako počet různých atomů v molekule ligandu, které volným elektronovým párem disponují.[2] Dentacitu je nutno rozlišovat od hapticity (označované řeckým písmenem η), která popisuje počet souvisle propojených atomů ligandu účastnících se vazby s centrálním atomem.
Ligand, který obsahuje jeden donorový atom, označujeme jako jednovazný (monodentátní, monodonorový), ligand s více donorovými atomy jako vícevazný (bi-, tri-, polydentátní). Pokud se polydentátní ligand naváže na centrální atom dvěma nebo více svými atomy, vzniká chelát.[3]
Volné elektronové páry musí být na různých atomech v ligandu, takže například oxidový ion (O2−) se nemůže vázat dvěma vazbami k témuž centrálnímu atomu, přestože nese čtyři volné elektronové páry. Jednoduché anorganické ligandy jsou bez výjimky monodentální. Mezi dvou a vícevazné ligandy patří většinou složitější organické molekuly, např. ethylendiamin (en).
Názvosloví
[editovat | editovat zdroj]U polydentátních ligandů je nutné vzhledem k vazebné izomerii rozlišit, kterým atomem je uskutečněna vazba. Pro označení denticity se používá řecké písmeno κ následované značkou atomu. Pokud se polydentátní ligand váže více atomy stejného druhu, ke κ se počet atomů zapíše do pravého horního indexu. V případě polydentátních atomů s různými typy vazných atomů jsou κ-symboly odděleny čárkou.[3]
Ligand | Název |
---|---|
-ONO | dioxidonitráto-κO |
-ONO- | dioxidonitráto-κ2O,O´ |
-NO2 | dioxidonitráto-κN |
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Syntéza, struktura a katalytické vlastnosti vybraných sloučenin palladia a platiny (Diplomová práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav chemie, 2018 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online.
- ↑ denticity. Oxford Reference [online]. [cit. 2024-05-31]. DOI: 10.1093/oi/authority.20110803095710882. Dostupné online. DOI 10.1093/oi/authority.20110803095710882. (anglicky)
- ↑ a b SEDMIDUBSKÝ, David; JANKOVSKÝ, Ondřej. Anorganické názvosloví v kostce. 1. vyd. Praha: VŠCHT Praha, 2020. 56 s. ISBN 978-80-7592-058-4. S. 41-42.