Erih Koš

Erih Koš
Erih Koš
Narození	15. dubna 1913 ; Sarajevo
Úmrtí	25. května 2010 (ve věku 97 let) ; Bělehrad
Povolání	jazykovědec, spisovatel, překladatel, autor autobiografie, básník-právník, literární kritik a autor sci-fi
Alma mater	Právnická fakulta Bělehradské univerzity
Ocenění	Literární cena NIN (1967)
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Erih Koš (Erich Kosch; srbsky Ерих Кош; 15. dubna 1913 Sarajevo, tehdy Rakousko-Uhersko – 25. května 2010 Bělehrad, Srbsko)^[1] byl srbský a bosenskohercegovský spisovatel a překladatel židovského původu. Používal i pseudonym E. Minić.

Život[editovat | editovat zdroj]

Erih Koš se narodil v sarajevské židovské rodině.^[2] Základní školu i gymnázium absolvoval v rodném Sarajevu. Poté studoval na právnické fakultě Bělehradské univerzity a jako právník působil až do roku 1935. V roce 1938 byl jako člen Komunistické strany Jugoslávie odsouzen. Od roku 1941 se podílel na odbojovém hnutí jugoslávských partyzánů a zastával různé politicko-kulturní funkce. Po skončení druhé světové války byl veřejně činný v komunistické Jugoslávii, byl místopředsedou Výboru pro kulturu vlády FNRJ a pak vedl ministerstvo kultury a vzdělání Svazové výkonné rady, celostátní jugoslávské vlády. Krátce působil i jako diplomat.

Koš psal zejména romány a povídky, týkající se jugoslávského odboje nebo problémů jugoslávské společnosti. Kromě těchto výpravných děl psal duchovně bohaté eseje. Do srbštiny překládal díla Goetheho a Chamissa.

V roce 1967 získal prestižní jugoslávskou literární cenu časopisu NIN za román Mreža (Síť). V roce 1974 byl zvolen členem korespondentem a v roce 1978 řádným členem Srbské akademie věd a umění (SANU) v sekci jazyk a literatura.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

U vatri – povídka 1947
Tri hronike – povídky 1949
Zapisi o mladim ljudima – 1950
Vreme, povídky 1952
Čudnovata povest o Kitu Velikom takođe zvanom Veliki Mak, román 1956
Il tifo, román 1958
Kao vuci, povídky 1958
Sneg i led, román 1961
Novosadski pokolj, román 1961
Vrapci Van Pea, román 1962
Prvo lice jednine, povídky 1963
Imena, román 1964
Taj prokleti zanat spisateljski, eseje 1965
Mreža, román 1967
Satire, 1968
Mešano društvo, povídky 1969
Zašto da ne 1971
Dosije Hrabak, román 1971
Cveće i bodlje, povídky 1972
Na autobuskoj stanici, povídky 1974
U potrazi za Mesijom, román 1978
Bosanske priče, povídky 1984
Satira i satiričari, eseje 1985
Šamforova smrt, román 1986
Pisac govora, 1989
Uzgredne zabeleške, aforismy 1990
Miševi, román 1991

Překlady jeho děl byly vydány ve Velké Británii, Nizozemsku, bývalém Československu, bývalém Sovětském svazu, v Bulharsku, Finsku, Itálii, Maďarsku, Německu a Spojených státech.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Medaile Partizanska spomenica 1941
Cena 7. července

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erih Koš na anglické Wikipedii.

↑ Erih Koš – úmrtní oznámení Archivováno 6. 3. 2012 na Wayback Machine., navštíveno 2016-05-20 (srbsky)
↑ ROMANO, Jaša, 1980. Jevreji Jugoslavije 1941-1945: žrtve genocida i učesnici narodnooslobodilačkog rata. Beograd: Jevrejski Istorijski Muzej, Saveza jevrejskih opština Jugoslavije.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Antun Barac: Geschichte der jugoslawischen Literaturen von den Anfängen bis zur Gegenwart, Wiesbaden 1977, ISBN 978-3447018746.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(srbsky) Srbská akademie věd a umění^{[nedostupný zdroj]} (fotografie)

[1] Erih Koš – úmrtní oznámení Archivováno 6. 3. 2012 na Wayback Machine., navštíveno 2016-05-20 (srbsky)

[2] ROMANO, Jaša, 1980. Jevreji Jugoslavije 1941-1945: žrtve genocida i učesnici narodnooslobodilačkog rata. Beograd: Jevrejski Istorijski Muzej, Saveza jevrejskih opština Jugoslavije.

[1]

[2]