Přeskočit na obsah

Engelbert Seibertz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Engelbert Seibertz
Engelbert Seibertz, autoportrét (1832)
Engelbert Seibertz, autoportrét (1832)
Narození20. dubna 1813
Brilon (Sársko)
Úmrtí2. října 1905 (ve věku 92 let)
Arnsberg (Severní Porýní-Vestfálsko)
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Engelbert Seibertz (20. dubna 1813 Brilon (Sársko) – 2. října 1905 Arnsberg (Severní Porýní-Vestfálsko)) byl německý malíř, působící též v Praze, kde se stýkal např. s Josefem Mánesem.

Hrob rodiny Seibertzových v Arnsbergu

Engelbert Seibertz byl nejstarší syn Johanna Suiberta Seibertze (1788–1871), doyena vestfálské historie. Jeho synovcem byl stejnojmenný berlínský kostelní architekt Engelbert Seibertz jun.

V sedmnácti letech odešel do Düsseldorfu na místní uměleckou akademii. V roce 1832 se přestěhoval do Mnichova, kde studoval na Královské umělecké akademii.

V letech 1835 až 1841 se Seibertz vrátil do Brilonu, kde tvořil skici a ilustrace pro Goethova Fausta. V letech 1841 až 1848 působil v Praze.

Od roku 1850 do roku 1870 žil opět v Mnichově. Vytvořil na 300 děl pro bavorského krále Maxmiliána II., včetně dvou monumentálních fresek v Maximilianeu, z nichž jedna se tam dochovala. Pro glasgowskou katedrálu navrhl Seibertz vitráže (které byly odstraněny během druhé světové války a nebyly restaurovány). V roce 1870 se malíř vrátil do Arnsbergu.

Seiberts se dožil 92 let a byl proto ve své době označován za „nejstaršího německého malíře“.[1] Je pohřben na hřbitově Eichholz v Arnsbergu.

Pobyt v Praze

[editovat | editovat zdroj]

V Praze byl policejně hlášen na Malé Straně, v č. p. 282 (roh Mostecké a Lázeňské ulice). Žil zde sám, rodinu neměl.[2]

Uvedení Alexandra von Humboldt mezi rytíře Maximilianova řádu (Mnichov, Maximilianeum)

Za života Engelberta Seibertze byly za jeho nejvýznamnější dílo považovány nástěnné malby Shromáždění významných diplomatů v době vídeňského kongresu a Uvedení Alexandra von Humboldt mezi rytíře Maximilianova řádu v mnichovském paláci Maximiliania.[3]

Byl znám jako portrétista a autor historických maleb, v době pobytu v Praze též jako karikaturista.

Zajímavost – karikatura Josefa Mánesa

[editovat | editovat zdroj]
Engelbert Seibertz: Karikatura Josefa Mánesa

V letech 1842-43 docházel Engelbert Seibertz na setkání umělců na nedělních večerech pořádaných hrabětem Thunem. Karikatury, které zde vytvořil, vyšly knižně v roce 1928 v pražském nakladatelství Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart.[4]

František Kožík zachytil v životopisném románu Josef Mánes fiktivní setkání Engelberta Seibertze a Josefa Mánese na večeru umělců u hraběte Thuna, kde vznikla i Mánesova karikatura. Seibertz zde měl dle Kožíka vyslovit názor, že Mánes je velmi podobný Ferenci Lisztovi.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Engelbert Seibertz (Maler) na německé Wikipedii.

  1. In Arnsberg.... S. 19. Wiener Zeitung [online]. 1905-10-13 [cit. 2022-03-16]. S. 19. Dostupné online. 
  2. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 531, obraz 249 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2022-03-15]. Dostupné online. 
  3. RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný 11. [s.l.]: I. L. Kober, 1874. Dostupné online. Kapitola Seibertz Engelbert, s. 599. 
  4. SEIBERTZ, Engelbert. Kniha karikatur z uměleckých dýchánků u hr. Thuna v Praze v zimě 1842 - 1843 [online]. Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart/Nakladatelství Ztichlá klika, 1928 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  5. KOŽÍK, František. Josef Mánes. Praha: Obelisk, 1973. (náhled; text dostupný online v NK ČR) Dostupné online. Kapitola Sníh v Praze, s. 29–33. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]