Emil David von Rhonfeld

Emil baron David von Rhonfeld
Místodržitel v Dalmácii
Ve funkci: 1890 – 1902
Předchůdce	Karl Blažeković
Nástupce	Erasmus von Handel
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1893), polní podmaršál (1886), generálmajor (1880)
Narození	1. července 1837 Praha
Úmrtí	10. května 1918 (ve věku 80 let)
Titul	baron (1902)
Děti	Valerie David z Rhonfeldu
Profese	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil svobodný pán David z Rhonfeldu (německy Emil Freiherr David von Rhonfeld) (1. července 1837 Praha – 10. května 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1855 a zúčastnil se vojenských konfliktů druhé poloviny 19. století. Později se uplatnil jako štábní důstojník a velitel různých vojenských jednotek. V letech 1890–1902 zastával funkci guvernéra v Dalmácii. Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1893) a po odchodu do výslužby získal titul barona (1902). Díky sňatku svého staršího bratra byl blízce spřízněn s rodinou českého spisovatele Julia Zeyera.

Životopis

Byl synem rakouského důstojníka Franze Davida, účastníka napoleonských válek povýšeného v roce 1846 do šlechtického stavu, matkou byla Terezie, rozená Kofferová. Emil (uváděný též jako Emilian) studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1855 jako podporučík. Následně si doplnil vzdělání na C. k. válečné škole ve Vídni a dokončil ji v hodnosti nadporučíka (1857). Během války se Sardinií byl povýšen na kapitána a za účast v bitvě u Solferina obdržel Vojenskou záslužnou medaili (1859). Poté sloužil u 5. pěšího pluku a v roce 1866 u generálního štábu v Itálie (během prusko-rakouské války, respektive třetí italské války za nezávislost. V roce 1868 byl povýšen na majora a v hodnosti podplukovníka (1872) působil znovu u generálního štábu. V roce 1875 se stal plukovníkem a zástupcem velitele 66. pěšího pluku. S tímto plukem se vyznamenal během okupace Bosny a Hercegoviny (1878), načež obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878).

V roce 1880 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 17. pěší brigády v Praze a poté se podílel na potlačení povstání v Dalmácii, díky tomu v roce 1883 obdržel velkokříž srbského Takovského řádu. Od roku 1884 byl zástupcem velitele XIV. armádního sboru v Innsbrucku, tj. zemského velitelství pro Tyrolsko a Vorarlbersko. V roce 1886 byl povýšen na polního podmaršála, v roce 1887 byl přeložen k 15. armádnímu sboru do Sarajeva, kde byl v letech 1889–1890 zástupcem velitele (zemské velitelství pro Bosnu a Hercegovinu).

K datu 11. října 1890 byl jmenovám guvernérem, respektive místodržitelem v Dalmatském království, kde byl zároveň vrchním velitelem se sídlem v Zadaru. Současně byl v roce 1890 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelenceod roku 1890 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 72 dislokovaného v Prešpurku. V Zadaru byl v počátcích svého působení tako prezidentem zemského finančního ředitelství. V Dalmácii podporoval hospodářský růst, nechal budovat nové silnice a odvodňovat močály, prosazoval také chorvatštinu jako úřední jazyk. Potenciál Dalmácie viděl především v kulturním bohatství a památkách a stal se jedním z prvních propagátorů turistiky v tomto regionu, usiloval také o financování archeologických výzkumů. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1893). Mezitím byl dekorován Řádem železné koruny I. třídy (1892) a velkokřížem Leopoldova řádu (1898), v Turecku obdržel v roce 1902 Řád Osmanie. V březnu 1902 rezignoval na funkci guvernéra v Dalmácii a současně byl penzionován v armádě. V roce 1902 byl povýšen na barona (svobodný pán) a mimo aktivní službu nakonec v roce 1908 dosáhl hodnosti generála pěchoty.

Rodina

V roce 1866 se oženil s Marií von Maschirevies. Z manželství se narodily dvě dcery. Starší Julie se v roce 1889 provdala za barona Wladimira Giesla (1860–1936), který v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála, působil také jako diplomat a před první světovou válkou byl rakousko-uherským vyslancem v Srbsku. Mladší dcera Valerie (1874–1947) se díky rodinným vazbám od mládí pohybovala v německy mluvících kulturních kruzích v Praze a v letech 1893–1895 udržovala poměr s básníkem Rainerem Mariou Rilkem.

Nejstarší z pěti bratrů Davidových byl Franz (1831–1902). Sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti plukovníka u dělostřelců. Narodil se ve Lvově, od sňatku roku 1870 žil trvale v Praze na Vinohradech. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. V roce 1870 se v kostele sv. Jindřicha oženil s Johannou Vilhelmínou Marií Zeyerovou (1842–1924), sestrou slavného českého básníka Julia Zeyera (1841–1901) a architekta Jana Zeyera (1847–1903). Jejich jediná dcera se jmenovala rovněž Valérie Davidová z Rhonfeldu (1871-1924).

Odkazy

Externí odkazy

• Biografie Emila Davida von Rhonfeld na webu austro-hungarian army

Autoritní data	GND: 136325106 ISNI: 0000 0000 5589 8314 VIAF: 80689247