Dyleňský les
| Dyleňský les | |
|---|---|
.jpg) Radiokomunikační věž na vrcholu Dyleně | |
| Nejvyšší bod | 940 m n. m. (Dyleň) |
| Rozloha | 160 km² |
| Nadřazená jednotka | Český les |
| Sousední jednotky | Chebská pánev Smrčiny Podčeskoleská pahorkatina Přimdský les |
| Podřazené jednotky | Žďárská vrchovina Tišinská vrchovina Třísekerská pahorkatina Dyleňská hornatina |
| Stát |  Česko |
 | |
  Dyleňský les | |
| Horniny | fylit, svor, pararula, ortorula, žula |
| Povodí | v ČR: Ohře → Labe; Mže → Labe |
| Souřadnice | 49°56′29″ s. š., 12°34′23″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IA-1D |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dyleňský les (německy Tillenberger Wald) je geomorfologický podcelek v severní části Českého lesa v okrese Cheb v Karlovarském kraji a okrese Tachov v Plzeňském kraji. Nejvyšším bodem je vrchol Dyleně s nadmořskou výškou 940 m, nejnižší bod leží u vesnice Horní Lažany na severním okraji území v nadmořské výšce 470 m.
Vymezení území[editovat | editovat zdroj]
Větší, severní část Dyleňského lesa, leží v okrese Cheb, menší jižní část zasahuje do okresu Tachov. Západní hranici Dyleňského lesa tvoří státní hranice s Německem. Na německém území na něj navazuje Hornofalcký les (německy Oberpfälzer Wald).[1]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]
Na českém území sousedí Dyleňský les (označení 1A-1D) s následujícími geomorfologickými celky: na severu s Chebskou pánví a asi dva kilometry dlouhou hranici se Smrčinami, konkrétně geomorfologickým podcelkem Chebskou pahorkatinou; na východě hraničí s Podčeskoleskou pahorkatinou. Na jihu probíhá severně od Halže ohraničení Dyleňského lesa vůči dalšímu geomorfologickému podcelku Českého lesa – Přimdskému lesu. [2][1] Podrobné dělení včetně okrsků je uvedené v tabulce.
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Na území Dyleňského lesa se setkávají dvě geologické jednotky Českého masivu. Severní část je součástí saxothuringika (Sasko-durynské oblasti) a náleží k chebsko-dyleňskému krystaliniku. Převládajícími horninami jsou zde svory a fylity, v nejsevernější části zasahují do území okrajově sedimenty chebské pánve. Jižní část náleží ke geologické jednotce moldanubiku. Převládají zde pararuly a migmatity.[3]
Nerostné suroviny[editovat | editovat zdroj]
Ložisek nerostných surovin jsou zejména v moldanubické oblasti. V linii Zadní Chodov – Stará Voda se nachází projevy tektonické linie nazývané českým křemenným valem. Tektonické pohyby hornin vytvořily podmínky pro vznik ložisek rud. Hornická činnost, která byla významná v minulosti, probíhala v okolí Třech Seker a Zadního Chodova. V okolí Tří seker se nacházela v délce asi 10 km bohatá ložiska měděných rud. Těžily se převážně žíly s chalkopyritem s výrazným podílem stříbra. Počátky dolování jsou kladeny do doby předhusitské. Poblíž zaniklé Slatiny probíhala těžba železných rud. Na Cechu svatého Víta vrcholila na konci 17. století výnosná těžba měděných a stříbrných rud. Tato lokalita stála u zrodu uranového hornictví. Vedle Jáchymova byl Cech svatého Víta druhým ložiskem v rakousko-uherské monarchii, kde byly již v druhé polovině 19. století těženy uranové rudy pro výrobu uranových barviv. Po druhé světové válce geologové prováděli průzkum v okolí Cechu svatého Víta. Výsledkem byl nález uranového ložiska Zadní Chodov.[4]
Vodstvo[editovat | editovat zdroj]
Územím neprotékají významnější vodní toky. Z menších toků v povodí Ohře zde pramení Stebnický potok, Jesenický potok, Šitbořský potok a Paličský potok. Z povodí Mže zde pramení Kosový potok, Hamerský potok, Bahnitý potok, Panský potok, Tichá, Huťský potok a několik menších potoků.[5]
Sídla[editovat | editovat zdroj]
Území Dyleňského lesa je pro svoji odlehlost řídce osídlené. Jediná oblast s rozsáhlejším zalidněním je okolí Tří Seker. K menším sídlům, většinou jen malé vesnice a osady, patří na severu Palič, na severovýchodě území Vysoká na jihu Broumov. Mnohé vesnice při státní hranici s Německem zanikly po druhé světové válce po odsunu německého obyvatelstva a vytvoření hraničního pásma v padesátých letech dvacátého století.[6] Mezi taková sídla v bezprostřední blízkosti státní hranice patřila např. vesnice Slatina.
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
V Dyleňském lese se nachází šest maloplošných chráněných území. Z přírodních rezervací to jsou Mechové údolí, Lipovka, Broumovská bučina, Tišina a Bučina u Žďáru. Z přírodních památek je to Žďár u Chodského Újezda.[7] Jižní část Dyleňského lesa v okrese Tachov, jižně od Broumova, severně od Halže, již leží v CHKO Český les.[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel v Paliči -
Kostel ve Vysoké -
Svatovítský zámek v Broumově -
Janovského pramen ve Slatině -
Hraniční kámen na státní hranici ve Slatině -
Haldy strusky u Chodovské Huti -
Rozhledna na Panském vrchu -
Památný strom Jasan u Čadilů -
Přírodní rezervace Mechové údolí -
Přírodní rezervace Broumovská bučina -
Přírodní památka Žďár u Chodského Újezda
.jpg)
_kostel_Narozen%C3%AD_sv._Jana_K%C5%99titele_listopad_2019_(1).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Dyleňský les a jeho bohatství od A do Z. In: TÁJEK, Přemysl. Časopis Arnika. Mariánské Lázně: Správa CHKO Slavkovský les, 2008. ISSN 1804-1914. Kapitola Geomorfologie a geologické poměry Dyleňského lesa, s. 2–3.
- ↑ Geomorfologická mapa území [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Geovědní mapy – geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
- ↑ HLÁVKA, Jiří. Dyleňský les a jeho bohatství od A do Z. In: TÁJEK, Přemysl. Časopis Arnika. Mariánské Lázně: Správa CHKO Slavkovský les, 2008. ISSN 1804-1914. Kapitola K historii dolování v Dyleňském lese, s. 7–8.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
- ↑ TRÉGLER, Miroslav. Dyleňský les a jeho bohatství od A do Z. In: TÁJEK, Přemysl. Časopis Arnika. Mariánské Lázně: Správa CHKO Slavkovský les, 2008. ISSN 1804-1914. Kapitola Ochrana krajinného rázu, s. 37.
- ↑ ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 151, 154, 456, 457, 480.
