Dilma Rousseffová

Dilma Rousseffová
Dilma Rousseffová
	Dilma Rousseffová v roce 2019
36. prezidentka Brazílie
	Ve funkci:; 1. ledna 2011 – 31. srpna 2016
Viceprezident	Michel Temer
Předchůdce	Lula da Silva
Nástupce	Michel Temer
Stranická příslušnost
Členství	Strana pracujících
Rodné jméno	Dilma Vana Rousseff
Narození	14. prosince 1947 (76 let); Belo Horizonte, Brazílie
Choť	Cláudio Linhares (1967–1969); Carlos Araújo (1969–2000)
Rodiče	Pedro Rousseff a Dilma Jane da Silvaová
Děti	Paula Rousseff
Příbuzní	Igor Rousseff (sourozenec); Gabriel Rousseff Covolo (vnuk)
Sídlo	Porto Alegre
Alma mater	Universidade Federal do Rio Grande do Sul (UFRGS); University of Campinas
Profese	ekonomka
Náboženství	římský katolicismus
Ocenění	řetěz Řádu Isabely Katolické (2012); Bertha Lutz Prize (2012); velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2013); Řád přátelství (2024); Řád peruánského slunce; … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	dilma.com.br
Commons	Dilma Rousseff
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dilma Vana Rousseffová ([ˈdʒiwmɐ ˈvɐ̃nɐ ʁuˈsɛfⁱ] (nepřechýleně Rousseff), * 14. prosince 1947 Belo Horizonte) je brazilská ekonomka a politička, členka Strany pracujících, v letech 2011–2016 prezidentka Brazílie poté, co zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb 31. října 2010 a svém znovuzvolení 26. října 2014. Její druhé funkční období mělo trvat do 31. prosince 2018, avšak v květnu roku 2016 byla senátem suspendována a nahrazena viceprezidentem země Michelem Temerem.

Biografie

Příjmení Rousseffová (Rusev) má po otci, který byl bulharským advokátem. Pochází z dobře situované středostavovské rodiny, která ji vychovávala spíše v konzervativním duchu, avšak Dilma se po vojenském puči z roku 1964 přiklonila k socialistickému smýšlení, přestože zůstala římskou katoličkou. Spolupracovala s levicovými a marxistickými guerillami, které vedly proti vojenskému režimu ozbrojený boj (Comando de Libertação Nacional [COLINA] a Vanguarda Armada Revolucionária Palmares). Léta 1970—1972 prožila ve vězení a údajně zakusila i mučení^[1].

Následně se usadila v Rio Grande do Sul a s Carlosem Araújem, s nímž byla třicet let v manželském svazku (do roku 2000), spoluzakládala Demokratickou stranu práce a účastnila se volebních kampaní. Zastávala funkce ve správě města Porto Alegre a později byla státní tajemnicí pro hornictví a energetiku ve vládách Alceu Collarese a Olívia Dutry; v roce 2001 vstoupila do Strany pracujících.

V roce 2002 spolupracovala na vládním plánu Luly da Silva pro oblast energetiky. Zasazovala se o výstavbu několika hydroelektráren, které měly zajistit Brazílii energetickou soběstačnost. Střetla se ale s další brazilskou političkou Marinou Silva, která v roce 2003 zastávala funkci ministryně životního prostředí^[2] a v prezidentských volbách v roce 2014 skončila na 3. místě. Do roku 2005 pak byla Dilma Rousseffová ministryní hornictví a energetiky, následně šéfkou prezidentova kabinetu.

Za své priority označila podporu demokracie, svobodu tisku, náboženskou svobodu, reálnou rovnoprávnost žen, udržení inflace pod kontrolou, zlepšení veřejných služeb a zpřehlednění daňového systému.

Prezidentská inaugurace proběhla 1. ledna 2011. Stala se tak první ženou v této nejvyšší ústavní funkci.^[3]^[4]^[5]. Rousseffová však není první ženou v čele země (tou byla Isabela Brazilská jako regentka v letech 1871–1872, 1876–1877 a 1887–1888).

Petrobras

Už v roce 2011 vystoupila Rouseffová ostře proti korupci a do konce roku muselo odejít šest ministrů její vlády pro podezření z korupce. Za její vlády se však hospodářská situace Brazílie výrazně zhoršila, růst HDP poklesl na 2 % a inflace naopak vzrostla na 6 %. Už v roce 2013 vypukly masové protesty proti fotbalovému mistrovství světa, proti korupci a špatné sociální politice. V březnu 2014 začala brazilská policie vyšetřovat podezření z korupce v hospodaření polostátního ropného koncernu Petrobras, který zadával stavební zakázky za přemrštěné ceny a o získané peníze se manažeři dělili s politiky a politickými stranami. Koncern s ročním obratem asi 129 miliard EUR tak připravili o dvě miliardy. Vyšetřování, které Rouseffová podpořila, postupem času zahrnulo téměř 500 osob, z toho 22 poslanců a 12 senátorů. Do září 2016 bylo 106 osob odsouzeno a dalších 174 je ve vyšetřovací vazbě.

V říjnu 2014 Rouseffová těsně vyhrála volby a 1. ledna 2015 nastoupila své druhé funkční období. V březnu 2014 manifestovalo 1,7 milionu Brazilců proti rostoucím cenám, oslabení hospodářství a proti podezření, že prezidentka je také do skandálu zapletena. V březnu 2016 povolala Rouseffová svého populárního předchůdce Lula da Silvu jako předsedu vlády, přestože byl už vyšetřován a vzat do vazby pro podezření z praní špinavých peněz a křivou výpověď. Následující den ustavil parlament komisi, která měla vyšetřit, zda se prezidentka provinila špatným hospodařením, aby případně zahájil proces jejího odvolání. Zároveň její koaliční partner, Demokratická strana (PMDB), vystoupil z vlády, takže prezidentka ztratila parlamentní podporu. Vzhledem k tomu, že dobrá polovina poslanců už byla ve skandálu Petrobrasu vyšetřována, označovali to někteří za státní převrat, na němž se měl podílet i její viceprezident Michel Temer.

Politický pád

Na doporučení vyšetřovacího výboru rozhodl parlament velkou většinou 17. dubna o zahájení odvolacího řízení. Dne 12. května 2016 byla prezidentka Dilma Rousseffová na základě hlasování senátu, a to poměrem 55 ku 22 hlasů, na 180 dní suspendována a zastupujícím prezidentem se stal dosavadní viceprezident Michel Temer.^[6]^[7]

Dne 23. května zveřejnil deník Folha de S. Paulo přepis rozhovoru Temerova blízkého spolupracovníka Romero Jucy s manažerem Petrobrasu Machadem z března 2016, kde Juca otevřeně říká, že Rouseffová musí z úřadu pryč, protože jinak už vyšetřování - v němž jsou oba obviněni - nepůjde zastavit. Podle Jucy je to domluveno s armádními generály i u ústavního soudu. Na toto odhalení musel Temer Jucu okamžitě odvolat, jako byl už počátkem května odvolán předseda parlamentu a hlavní odpůrce Rouseffové Eduardo Cunha. Proces definitivního odvolání prezidentky přesto pokračoval podle ústavy a 31. srpna ji senát dvoutřetinovou většinou odvolal pro podezření z porušení rozpočtových zákonů. Tři jihoamerické státy na protest proti jejímu sesazení odvolaly své vyslance z Brazílie.

Po sesazení

Strana pracujících ji v primárních volbách nominovala do federálního Senátu za stát Minas Gerais.^[8] Ve volbách v roce 2018 skončila čtvrtá a nezískala ani jedno ze dvou senátorských křesel, o která ve volbách šlo. Vítězi se stali Rodrigo Pacheco a Carlos Viana.

Koncem března 2023 byla jednomyslně zvolena prezidentkou Nové rozvojové banky, mezinárodní banky zřízené společenstvím států BRICS.^[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dilma Rouseff na německé Wikipedii a Dilma Rousseff na portugalské Wikipedii.

↑ Ex-Guerrilla to be Brazil's First Female President by Bradley Brooks, Associated Press, 31 October 2010
↑ PILÁTOVÁ, Markéta. Vzpoura slabé ženy. Respekt. 2014, roč. XXV, čís. 40, s. 28–29.
↑ Brazílii poprvé povede prezidentka
↑ Odcházející brazilský prezident se chce vrátit
↑ Clintonová si potřásla rukou s Chávezem na inauguraci brazilské prezidentky
↑ RADAČIČOVÁ, Simone. Brazilský Senát odstavil prezidentku, Dilmu Rousseffovou čeká ústavní žaloba [online]. [[Economia z|Economia]] [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.
↑ ČTK, jsf. Brazilská prezidentka opustila úřad, sesazení označila za puč. Dočasně její místo zastoupí viceprezident Temer. zahranicni.ihned.cz [online]. Hospodářské noviny, 2016-05-12 [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.
↑ https://g1.globo.com/mg/minas-gerais/eleicoes/2018/noticia/2018/08/05/ex-presidente-dilma-rousseff-e-lancada-como-candidata-ao-senado-por-mg.ghtml
↑ www.reuters.com [online]. Reuters, 2023-3-24 [cit. 2023-8-03]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dilma Rousseffová na Wikimedia Commons
Osoba Dilma Rousseffová ve Wikicitátech
Zpráva Rousseffová bude brazilskou prezidentkou, vyhrála druhé kolo voleb ve Wikizprávách
Profil na stránkách serveru Latinská Amerika Dnes Archivováno 17. 8. 2020 na Wayback Machine.
(portugalsky) Oficiální blog

[YahooNewsGuerrilla-1] Ex-Guerrilla to be Brazil's First Female President by Bradley Brooks, Associated Press, 31 October 2010

[2] PILÁTOVÁ, Markéta. Vzpoura slabé ženy. Respekt. 2014, roč. XXV, čís. 40, s. 28–29.

[3] Brazílii poprvé povede prezidentka

[4] Odcházející brazilský prezident se chce vrátit

[5] Clintonová si potřásla rukou s Chávezem na inauguraci brazilské prezidentky

[6] RADAČIČOVÁ, Simone. Brazilský Senát odstavil prezidentku, Dilmu Rousseffovou čeká ústavní žaloba [online]. [[Economia z|Economia]] [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.

[7] ČTK, jsf. Brazilská prezidentka opustila úřad, sesazení označila za puč. Dočasně její místo zastoupí viceprezident Temer. zahranicni.ihned.cz [online]. Hospodářské noviny, 2016-05-12 [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.

[Senate2018-8] ttps://g1.globo.com/mg/minas-gerais/eleicoes/2018/noticia/2018/08/05/ex-presidente-dilma-rousseff-e-lancada-como-candidata-ao-senado-por-mg.ghtml

[9] www.reuters.com [online]. Reuters, 2023-3-24 [cit. 2023-8-03]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Prezidenti Brazílie

Stará republika (1889–1930)	Deodoro da Fonseca (1889–1891) • Floriano Peixoto (1891–1894) • Prudente de Morais (1894–1898) • Manuel Ferraz de Campos Sales (1898–1902) • Francisco de Paula Rodrigues Alves (1902–1906) • Afonso Pena (1906–1909) • Nilo Peçanha (1909–1910) • Hermes da Fonseca (1910–1914) • Venceslau Brás (1914–1918) • Delfim Moreira (1918–1919) • Epitácio Pessoa (1919–1922) • Artur Bernardes (1922–1915) • Washington Luís (1926–1930)

Vargasova éra (1930–1946)	Getúlio Vargas (1930–1945) • José Linhares (1945–1946)

Druhá republika (1946–1964)	Gaspar Dutra (1946–1951) • Getúlio Vargas (1951–1954) • Café Filho (1954–1955) • Carlos Luz (1955) • Nereu Ramos (1955–1956) • Juscelino Kubitschek (1956–1961) • Jânio Quadros (1961) • Ranieri Mazzilli (1961) • João Goulart (1961–1964)

Vojenská junta (1964–1985)	Ranieri Mazzilli (1964) • Castelo Branco (1964–1967) • Costa e Silva (1967–1969) • Emilio Medici (1969–1974) • Ernesto Geisel (1974–1979) • João Figueiredo (1979–1985)

Nová republika (od 1985)	José Sarney (1985–1990) • Fernando Collor de Mello (1990–1992) • Itamar Franco (1992–1994) • Fernando Henrique Cardoso (1995–2002) • Luiz Inácio Lula da Silva (2003–2010) • Dilma Rousseffová (2011–2016) • Michel Temer (2016–2018) • Jair Bolsonaro (2019–2022) • Luiz Inácio Lula da Silva (od 2023)