Přeskočit na obsah

David Strauss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Friedrich Strauss
Narození27. ledna 1808
Ludwigsburg, Bádensko-Württembersko Vlajka Bádenska-Württenberska
Úmrtí8. února 1874 (ve věku 66 let)
Ludwigsburg, Německé císařství Vlajka Německého císařství
Místo pohřbeníAlter Friedhof
BydlištěSummer house of the German order Heilbronn (1842–1843)
Alma materUniverzita Tübingen
Tübinger Stift
Povoláníteolog, filozof, životopisec, spisovatel a křesťanský teolog
Nábož. vyznáníprotestantismus
ChoťAgnese Schebest (1842–1848)
PodpisDavid Friedrich Strauss – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Friedrich Strauss (nebo Strauß, 27. ledna 18088. února 1874) byl německý protestantský teolog, filozof a spisovatel.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27. ledna 1808 v Ludwigsburgu v rodině obchodníka. Matka ho vychovávala v duchu protestantské zbožnosti. Navštěvoval evangelický teologický seminář v Blaubeurenu a pak univerzitu v Tübingenu. V roce 1831 byl jmenován profesorem hebrejštiny a řečtiny na teologickém semináři v Maulbronnu, ale již na podzim téhož roku se odebral do Berlína, kde chtěl poslouchat přednášky Hegelovy, ten však v listopadu 1831 zemřel; Strauss tedy navštěvoval přednášky Schleiermacherovy, které ho též značně ovlivnily. Roku 1832 byl jmenován pomocníkem na teologickém ústavu v Tübingenu, kde pak na univerzitě s velkým úspěchem přednášel o Hegelově filozofii.[2]

Po vydání Života Ježíšova byl Strauss roku 1835 zbaven místa v Tübingenu a přesazen na lyceum do Ludwigsburgu; tohoto místa se však vzdal již v roce 1836. V roce 1839 byl povolán za profesora dogmatiky a církevních dějin na univerzitu v Curychu, ale pro odpor ortodoxních kruhů byl penzionován ještě předtím, než místo nastoupil; bylo mu přiznáno výslužné 1000 franků. Dále žil jako soukromník a věnoval se vědecké a publikační činnosti. V roce 1842 si vzal zpěvačku Agnes Schebestovou, leč manželství bylo roku 1847 rozvedeno. Jeho pokus vstoupit v roce 1848 do politiky skončil neúspěšně. David Strauss zemřel v Ludwigsburgu 8. února 1874.[3]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Veřejně ale pobouřil křesťanskou Evropu svou knihou Život Ježíšův (něm. Das Leben Jesu, 1. vydání 1835[4]), což byl jeden z prvních projevů mladohegelovců, ke kterým se Strauss hlásil. Strauss si v tomto svém díle položil otázku: Je to, co se vypráví v Novém zákoně o Ježíšovi, věrným líčením historických událostí? Jeho odpovědí bylo, že zázračná vyprávění Nového zákona nejsou svědectvím o historických událostech, nýbrž jsou to vyprávění mytická. Pojem mýtu pro něj znamenal, že se v něm v dobových motivech, formou poetické pověsti, která se nikdy nestala, líčí věčné náboženské ideje. Tento mýtus je třeba odlišit od skutečné historie Ježíšova života, o nějž se však Strauss již dále nezajímá. Stal se jedním z prvních průkopníků zkoumání historického původu Ježíše. Jeho práce nicméně vzbudila prudký odpor ze strany protestantských i katolických teologů; katolická církev dekretem ze dne 27. srpna 1838 zařadila Straussův Život Ježíšův na Index zakázaných knih.[5]

Po uveřejnění Straussovy knihy Život Ježíšův se jasně projevil rozkol hegelovské školy na levé a pravé křídlo.[6] Praví hegelovci, kteří přijali jako východisko hegelovskou ideu o jednotě filosofie a náboženství, se snažili v boji proti Straussově mytologické koncepci dokázat, že filozofie nemůže vynášet soud nad náboženstvím, protože je na něm založena. Avšak proti Straussovi vystoupili nejen konzervativní Hegelovi stoupenci, ale i Bruno Bauer, který přešel na levohegelovské stanovisko. Kritizoval jak závěry, k nimž dospěl Strauss, tak i filozofickou koncepci, již je základem jeho analýzy Evangelií, podle níž je vývoj náboženství a veškerého lidstva „substanciální“ neuvědomělý proces.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Das Leben Jesu, kritisch bearbeitet (2 svazky, 1835) – Život Ježíšův, kriticky zpracovaný
  • Die christliche Glaubenslehre in ihrer geschichtlichen Entwicklung und im Kampfe mit der modernen Wissenschaft (2 svazky, 1840–1841) – Křesťanská věrouka ve svém dějinném vývoji a v boji s moderní vědou
  • Schubarts Leben in seinen Briefen (1849) – Schubartův život v jeho dopisech [Ch. F. D. Schubart (1739–1791), básník a skladatel]
  • Christian Märklin (1851) [Ch. Märklin (1807–1849), protestantský teolog]
  • Leben und Schriften des Dichters und Philologen Nicodemus Frischlin (1855) – Život a spisy básníka a filologa Nicodema Frischlina [N. Frischlin (1547–1590)]
  • Ulrich von Hutten (1858)
  • Hermann Samuel Reimarus (1862)
  • Das Leben Jesu für das deutsche Volk bearbeitet (1864) – Život Ježíšův pro německý lid
  • Der Christus des Glaubens und der Jesus der Geschichte, eine Kritik der Schleiermacherschen Lebens Jesu (1865) – Kristus víry a Ježíš historický, kritika Schleiermacherova Života Ježíšova
  • Lessings Nathan der Weise (1865) – Lessingův Moudrý Nathan
  • Die Halben und die Ganzen (1865) – Poloviční a celí
  • Voltaire, sechs Vorträge (1870) – Voltaire, šest přednášek
  • Der alte und der neue Glaube. Ein Bekenntniss (1872). – Stará a nová víra. Zpověď

Sebrané spisy (Gesammelten Schriften) Davida Strausse v jedenácti svazcích vydal v Bonnu v letech 1876–1878 jeho přítel Eduard Zeller (1814–1908, historik antické filozofie), který též napsal Straussův životopis.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • STRAUSS, David Friedrich. Život Ježíšův prostonárodně sestavený. Chicago: Aug. Geringer, 1883. 262 s.
  • PEŠEK, Jiří, ed. Výbor z filozofických spisů mladohegelovců. 1. Překlad Naděžda Pelcová. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 355 s. ISBN 80-205-0078-2. [Straussův Život Ježíšův (výběr, ukázky) je na str. 41–94.]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAGER, Werner. Strauß, David Friedrich [online]. www.bibelwissenschaft.de, 2009-02 [cit. 2016-04-19]. Dostupné online. 
  2. RIEGER, František Ladislav, ed. a MALÝ, Jakub, ed. Slovník naučný. 8. díl. Praha: Kober & Markgraf, 1870. 1213 s. [Viz str. 318.]
  3. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 24. díl. V Praze: J. Otto, 1906. 901 s. [Viz str. 204–205.]
  4. RANKE-HEINEMANN, Uta. Das Leben Jesu. Die Zeit. 1983-07-15. Dostupné online [cit. 2016-04-19]. ISSN 0044-2070. 
  5. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Strauss, David Friedrich: Das Leben Jesu – viz na str. 259.]
  6. Ojzerman 1978, s. 37.
  7. Ojzerman 1978, s. 37–38.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBRIGHT, William Foxwell; SCHUBERT, Kurt; STEINMANN, Jean. Cesty k pramenům: biblická archeologie a literární kritika: [sborník]. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1971. 228 s. [Stať „D. F. Strauss" je na str. 162–163; autor J. Steinmann.]
  • BARTH, Karl. Protestantská teologie v devatenáctém století: [skripta pro stud. účely Komenského ev. bohosl. fak. v Praze]. Sv. 2., Dějiny. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1988. s. 413-669. [Kapitola „Strauss" je na str. 533–560.]
  • KREJČÍ, František a MASARYK, Tomáš Garrigue. David Bedřich Strauss: ke 100. výročí jeho narozenin. V Praze: Volná myšlenka, 1908. 22 s.
  • OJZERMAN, Teodor Il'jič, 1978. Utváření marxistické filozofie (původním názvem: Formirovanije filosofii marksizma). Redakce : Odpovědná redaktorka Jarmila Oborská; překlad z ruského originálu: Milena Manová; ilustrace : Obálku navrhl a graficky upravil Jan Solpera. 1. vyd. Praha: Svoboda. 580 s. 
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 24. díl. V Praze: J. Otto, 1906. 901 s. [Heslo „David Friedrich Strauss" je na str. 204–205.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]