Chlupáček myší ouško
 Chlupáček myší ouško | |
|---|---|
 Chlupáček myší ouško (Pilosella lactucella) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | chlupáček (Pilosella) |
| Binomické jméno | |
| Pilosella lactucella Wallr., 1822 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlupáček myší ouško (Pilosella lactucella) je nízká, sivě zelená rostlina vlhčích míst, rozkvétající drobnými, žlutými úbory. V minulosti byl řazen do široce pojatého rodu jestřábník (Hieracium) jako jestřábník myší ouško. Druhové jméno myší ouško dostal podle tvaru a zbarvení listů.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Chlupáček myší ouško je bylinou evropskou, roste nesouvisle od Pyrenejí na západě skoro přes celou střední, jižní a částečně i severní Evropu až na Ukrajinu a převážnou část evropského Ruska. Druhotně se rostlina dostala do jihozápadní Kanady a severozápadních Spojených států amerických. Vyskytuje se v širokém spektru nadmořských výšek, v horách ji lze nalézt až ve 2600 m n. m.
V České republice se objevuje jen ostrůvkovitě, převážně ve vlhčích a chladnějším oblastech, téměř neznámý je v teplých půdách na vápencovém podloží. Roste hlavně ve středních a vyšších polohách, nejhojnější je v mezofytiku, hlavně na Českomoravské vrchovině, Šumavě, Středočeské pahorkatině, v Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech. Výškového maxima, přes 1400 m, dosahuje na Králickém Sněžníku.[2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Hemikryptofyt preferující vlhká až zrašeliněná stanoviště, který je nejčastěji řazen do svazu Caricion canescenti-nigrae, na mírně kyselá rašeliniště a rašelinné louky či pastviny. Jen zřídka se vyskytuje na sušších loukách, mezích a okrajích cest, kde vyhledává na živiny chudé půdy s vyšším obsahem organické hmoty. Podle jeho výskytu lze stanoviště, kde roste, považovat za místa s nenarušeným vodním režimem a s malým obsahem živin. Kvete od konce května do počátku srpna.
Druh se vyskytuje ve více ploidních úrovních, které obvykle rostou na stanovištích společně, v Česku bývají např. tetraploidní (2n = 36) nebo pentaploidní (2n = 45). Je to přičítáno hlavně apomiktickému rozmnožování, kdy nové rostliny dědí pouze mateřské vlastnosti.[1][2][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Nenápadná, drobná, vytrvalá bylina s nadzemními i podzemními odnožemi, jejíž květná lodyha vyrůstá obvykle do výšky jen 10 až 20 cm. Na koncích nadzemních výběžků bývají nahloučeny větší listy. Lodyha vyrůstá z listové růžice, je zelenohnědá až nachově hnědá, přímá nebo vystoupavá, zpravidla nevětvená a ve spodní části roztroušeně chlupatá. Pět až osm listů v růžici je sivozelených, řapíkatých, obkopinatých, 4 až 9 cm dlouhých a 0,5 až 1,5 cm širokých, celokrajných, na vrcholu okrouhlých, na líci lysých a na rubu na střední žilce chlupatých. Ve spodní části lodyhy vyrůstá jediný lodyžní list, který je podobný listům přízemním.
Na vrcholu lodyhy bývají 2 až několik drobných žlutých květních úborů tvořících stažené vrcholíky. Polokulovité úbory bývají v průměru velké 6 až 10 mm a obsahují 40 až 60 světle žlutých, jazykovitých kvítků s plochou ligulou až 9 mm dlouhou. Zákrovní listeny jsou 8 mm dlouhé, červenozelené a po obvodě mají zřetelný světlý lem, jsou kopinaté s tupým vrcholem a bývají porostlé hvězdicovitými chlupy i stopkatými žlázkami, stejně jsou ochlupené i stopky úborů. Plod je tmavě hnědá, asi 1,5 mm velká nažka s bílým chmýrem 4 mm dlouhým.
Rostliny se rozmnožují jak rozrůstáním odnoží, tak i semeny roznášenými větrem nebo vodou. Semena si podržují klíčivost po dobu kratší než jeden rok.[1][2][3][6][7]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Tato nenápadná a málo konkurenceschopná bylina se ještě počátkem 20. století vyskytovala poměrně hojně. V posledních desetiletích se však následkem změn na stanovištích, hlavně zarůstáním vzrůstnějšími rostlinami, její stavy rapidně snížily. Nepříjemně na ni působí i celková eutrofizace krajiny a odvodňování pozemků. Pro zastavení úbytku byl chlupáček myší ouško zařazen v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ mezi rostliny silně ohrožené (C2t).[5][8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jestřábník myší ouško, s. 372–373.
- ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Jestřábník myší ouško [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.06.2013 [cit. 2017-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b SLOVÁKOVÁ, Nina. Rozšíření druhů Hieracium lactucella a Hieracium caespitosum v České republice. Brno, 2016 [cit. 20.04.2017]. Diplomová práce. Masaryková univerzita v Brně. Vedoucí práce Olga Rotreklová. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Hieracium lactucella [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b Květena ČR: Jestřábník myší ouško [online]. Petr Kocián [cit. 2017-04-20]. Dostupné online.
- ↑ STROTHER, John L. Flora of North America: Hieracium lactucella [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wilde planten: Hieracium lactucella [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2017-04-20]. Dostupné v archivu. (nizozemsky)
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 20.04.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jestřábník myší ouško na Wikimedia Commons 
Taxon Hieracium lactucella ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření jestřábníku myší ouško v ČR
