Charlotte Moore Sitterly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charlotte Moore Sitterly
Narození24. září 1898
Ercildoun
Úmrtí3. března 1990 (ve věku 91 let)
Washington, D.C.
Příčina úmrtísrdeční selhání
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley (do 1931)
Swarthmore College
Povoláníastronomka, fyzička a astrofyzička
ZaměstnavatelObservatoř Mount Wilson
OceněníCena Annie Jump Cannonové za astronomii (1937)
Cena Williama F. Meggerse (1972)
medaile Catheriny Bruceové (1990)
ChoťBancroft W. Sitterly
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charlotte Moore Sitterly (rodným jménem Charlotte Emma Moore Sitterly, 24. září 1898 Ercildoun, v Pensylvánii3. března 1990 Washington, D.C.) byla americká astronomka.[1] Je známá svými spektroskopickými studiemi Slunce a chemických prvků. Její rozsáhlé multipletové tabulky dat jsou známé svou spolehlivostí a stále se používají.[2] Během své kariéry napsala nebo byla spoluautorkou více než 100 článků nebo publikací.

V roce 1949 se stala první ženou, která byla zvolena členkou Královské astronomické společnosti Velké Británie na počest její práce na multipletových tabulkách a identifikaci slunečních skvrn.

V roce 1988 jí byla vyjádřena pocta v pamětním vydání časopisu Journal of the Optical Society of America.[3] Byl po ní pojmenován Asteroid 2110 Moore-Sitterly.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Budova patřící náboženskému hnutí kvakerů - Fallowfield Friends Meeting v Ercildoun

Charlotte Moore se narodila Georgi a Elizabeth Mooreovým v Ercildounu v Pensylvánii, malé vesnici poblíž Coatesville. Její otec byl školním inspektorem v okrese Chester a její matka byla učitelka. Oba rodiče byli kvakeři a i ona byla celoživotní členkou Fallowfield Friends Meeting.[4]

Navštěvovala soukromou vysokou školu svobodných umění Swarthmore College v Pensylvánii. Účastnila se mnoha mimoškolních aktivit, jako je lední hokej, studentská samospráva, sbor a doučování. Aby mohla zaplatit školné, pracovala jako suplující učitelka a usilovala o studium na vysoké škole. Učitelství se ale v budoucnu věnovat nechtěla, přestože to v té době byla jedna z mála možností vyššího vzdělání pro ženy.[5]

V roce 1920 Charlotte Moore absolvovala Swarthmore College s bakalářským titulem z matematiky a pokračovala na Princetonské univerzitě.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Slunce vysílá záření, jehož spektrum lze rozdělit na: ultrafialové (vlnová délka pod 380 nm), viditelné (vlnová délka 380 až 780 nm) tvoří asi 45 % dopadajícího záření, infračervené (vlnová délka přes 780 nm)

V roce 1920 na doporučení svého profesora matematiky získala Charlotte Moore práci na observatoři Princetonské univerzity, kde pracovala pro astronoma a profesora Henryho Norrise Russella jako lidský počítač.[6] Prováděla výpočty potřebné k použití fotografických desek k určení polohy Měsíce. Postupem času se rozvíjel její zájem o astrofyziku a začala s Russellem provádět výzkum dvojhvězd a hvězdných hmotností. Snažili se klasifikovat 2500 hvězd na základě jejich spektra (elektromagnetického záření rozdělené podle vlnové délky a odpovídající frekvence). Během pěti let spolupráce napsali na toto téma několik publikací.[7]

Po pěti letech na Princetonské univerzitě si Charlotte Moore vzala zdravotní dovolenou. Jedním z důvodů mohlo být i odmítnutí udělení doktorátu od profesora Russella. V té době to nebyl výjimečný postup, protože až do roku 1961 nebyly ženy v žádném z princetonských postgraduálních programů. Charlotte Moore o tom řekla: Byla jsem zvyklá na předsudky vůči ženám, protože Princeton byl baštou mužů a žena tam opravdu nemohla držet krok.[8]

Příklady spekter: a) spojité spektrum b) čárové (emisní) spektrum c) pásové spektrum d) absorpční čárové spektrum

Po roce 1925 se Charlotte Moore přestěhovala na observatoř Mount Wilson v Kalifornii, kde dál pokračovala ve spolupráci s Russellem a tamními výzkumnými skupinami.[8] Během svého pobytu na Mount Wilson intenzivně pracovala na sluneční spektroskopii, analyzovala spektrální čáry Slunce, spektra slunečních skvrn a identifikovala chemické prvky na Slunci. Odvodila například teplotu slunečních skvrn na asi 4 700 kelvinů.

Spektrum technecia, 400 - 700 nm

Její snímky z observatoře Mount Wilson pomohly definovat novou mezinárodní Angstromovu tabulku vlnových délek ve slunečním spektru, kterou vytvořil již v roce 1868 švédský fyzik Anders Jonas Ångström. Tato tabulka je používána v astronomické spektroskopii, atomové spektroskopii a v dalších vědách, které se zabývají strukturami v atomárním měřítku.

V roce 1931 získala Charlotte Moore titul Ph.D. v astronomii na Kalifornské univerzitě v Berkeley, která měla volnější pravidla pro ženy než Princetonská univerzita. Během práce na svém doktorátu pokračovala ve výzkumu spektroskopie a shromažďovala a analyzovala data o spektrech chemických prvků a molekul, která jsou pro ně unikátní a mohou sloužit k jejich identifikaci. Po získání titulu Ph.D. se vrátila na Princetonskou univerzitu, aby pokračovala ve spolupráci s Russellem jako výzkumná asistentka. Jedním z jejích nejvýznamnějších příspěvků fyzice byla identifikace technecia ve slunečním světle (první příklad přirozeně existujícího technecia).

V roce 1945 nastoupila do tehdejšího Národního úřadu pro standardy (National Bureau of Standards, NBS).[9] Zde vytvořila tabulky atomových spekter a energetických hladin, které zůstaly po desetiletí základními konstantami ve spektroskopii. Zde také začala zkoumat infračervené sluneční spektrální čáry a úrovně atomové energie. Na začátku roku 1946 rozšířila svou práci na ultrafialové spektrální čáry díky práci Richarda Touseyho a měřením provedeným na raketách V-2. Předtím se její studie omezovaly na teleskopická pozorování částečně blokovaná zemskou atmosférou. V roce 1950 vydala publikaci Ultraviolet Multiplet Table o výsledcích své několikaleté spolupráci s Richardem Touseyem.

V roce 1968 ve svých 70 let odešla ze své pozice v Národním úřadu pro standardy. Pokračovala ale ve výzkumu v Naval Research Laboratory až do své smrti na srdeční selhání ve věku 91 let.[10]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Charlotte Moore na konci kariery
Astronomické sympozium v Utrechtu 1963 – Jan Hendrik Oort, Donald Menzel, Charlotte Moore Sitterly, Marcel Minnaert, Albrecht Unsöld

Charlotte Moore se během práce na Princetonské univerzitě seznámila s fyzikem Bancroftem W. Sitterlym, za kterého se provdala v roce 1937 ve svých 39 letech. Své dívčí jméno si ponechala pro svoji vědeckou karieru a vydávání článků, protože v té době již byla známou vědkyní.

Ráda cestovala a věřila, že cestování je jedním z nejdůležitějších aspektů života vědců, protože podporuje spolupráci mezi nimi. Ráda také zahradničila a se svým manželem se věnovala hudbě až do jeho smrti v roce 1977.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ceny

  • Cena Annie Jump Cannonové za astronomii (1937)
  • Fellow of the Optical Society (1959) – členka první třídy OSA Fellows, jedna z pouhých pěti žen ve 115. ročníku.[11]
  • Spolková cena pro ženy (1961)
  • Cena Williama F. Meggerse od Optické společnosti (1972)
  • Medaile Catheriny Bruceové (1990)

Funkce

  • Viceprezidentka Americké astronomické společnosti
  • Viceprezidentka Americké asociace pro pokrok ve vědě
  • Předsedkyně Komise pro základní spektroskopických dat v Mezinárodní astronomické unii
  • V roce 1958 byla pozvána na desáté valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie do Společné komise pro spektroskopii v Moskvě.
  • V roce 1963 se zúčastnila Astronomického sympozia v nizozemském Utrechtu

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • A Multiplet Table of Astrophysical Interest, 1933
  • The Solar Spectrum (with Harold D. Babcock), 1947
  • The Masses of the Stars (with Henry Norris Russell), 1940
  • Ultraviolet Multiplet Table, 1950
  • Atomic Energy Levels as Derived from the Analyses of Optical Spectra, 1958

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Charlotte Moore Sitterly na anglické Wikipedii a Charlotte Moore Sitterly na německé Wikipedii.

  1. Martin, William C. Obituary: Charlotte Moore Sitterly. Physics Today. April 1991, s. 128–130. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 5, 2013. DOI 10.1063/1.2810096. Bibcode 1991PhT....44d.128M. 
  2. Charlotte Emma Moore Sitterly: 1990 Bruce Medalist [online]. Department of Physics & Astronomy, Sonoma State University, June 24, 2021 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. 
  3. GARTON, W. P. S.; MARTIN, W. C. C. M. Sitterly (1898 – 3 March 1990). Quarterly Journal of the Royal Astronomical Society. June 1, 1991, s. 209–210. ISSN 0035-8738. Bibcode 1991QJRAS..32..209G. 
  4. RUBIN, Vera C. Charlotte Moore Sitterly. Journal of Astronomical History and Heritage. July 2010, s. 145–148. ISSN 1440-2807. DOI 10.3724/SP.J.1440-2807.2010.02.10. Bibcode 2010JAHH...13..145R. 
  5. Oral History Interviews: Interview of Charlotte Moore Sitterly by David DeVorkin [online]. Niels Bohr Library & Archives, American Institute of Physics, June 15, 1978 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. 
  6. SHEARER, Benjamin F. Notable women in the physical sciences : a biographical dictionary. 1. publ.. vyd. Westport, Conn. [u.a.]: Greenwood Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0313293030. S. 375–381. 
  7. ROMAN, Nancy G. Obituary: Charlotte Moore Sitterly, 24 September 1898– 3 March 1990. Bulletin of the American Astronomical Society. September 1991, s. 1492–1494. Dostupné online. Bibcode 1991BAAS...23.1492R. 
  8. a b LANDAU, Elizabeth. How Charlotte Moore Sitterly Wrote The Encyclopedia of Starlight [online]. September 23, 2019 [cit. 2022-10-07]. Dostupné online. 
  9. Walter Sullivan. Charlotte Sitterly, 91; Devoted Career to Sunlight Studies. The New York Times. March 8, 1990. Dostupné online. 
  10. KESSLER, Karl G. Dr. Charlotte Moore Sitterly and the National Bureau of Standards. Journal of the Optical Society of America B. 1988, s. 2043. DOI 10.1364/JOSAB.5.002043. Bibcode 1988JOSAB...5.2043K. 
  11. OSA's First Fellows [online]. The Optical Society. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 24, 2019. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]