Carlo Crivelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Carlo Crivelli
Trůnící Madona se světci (polyptych z kostela San Domenico v Ascoli, dnes Národní galerie v Londýně)
Trůnící Madona se světci (polyptych z kostela San Domenico v Ascoli, dnes Národní galerie v Londýně)
Narození mezi 1430 a 1435
Benátky
Úmrtí mezi 1495 a 1500
Ascoli Piceno
Národnost Ital
Vzdělání pravděpodobně vyučen v dílně Antonia a Bartolomea Vivarini; později v padovské dílně Francesca Squarcioneho
Povolání malíř oltářních polyptychů a deskových obrazů
Hnutí raná renesance
Významná díla Trůnící Madona se světci (polyptych z Massa Fermana, 1468), Trůnící Madona se světci (polyptych z kostela San Domenico v Ascoli, 1476), Zvěstování se sv. Emidiem (1486), Korunování Panny Marie (1493)
Ovlivněný muránskou malířskou školou a linearismem Franceca Squarcioneho
Vliv na malbu v oblasti Benátska, Marche a Dalmácie
Ocenění rytířský titul „ mile“ (1490) malíři udělil Ferdinand II. Aragonský (1452-1516)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Crivelli, podepisující se jako Carolus Crivellius Venetus (1430/35 Benátky – 1495/1500 Ascoli Piceno, Marche) byl italský raně renesanční malíř, jehož oltářní obrazy však vykazovaly ještě řadů charakteristik pozdně gotické malby. Po opuštění Benátek (1458) jeho malířský projev ustrnul a bez podstatnějších změn si jeho malba zachovala rysy žáka muránské malířské školy. Jeho umělecký projev měl blízko k Donatellově plastice první poloviny 15. století, takže jím malované postavy již neodpovídaly vkusu doby.[1]

Životopisná data[editovat | editovat zdroj]

Carlo Crivelli se narodil do benátské rodiny malíře Jacoba Crivelliho, což dokládá dokument z roku 1444 nalezený ve farnosti San Moise (Benátky). Jeho mladším bratrem byl Vittore Crivelli (1440–1501), se kterým Carlo příležitostně spolupracoval v Marche. Existence Donata Crivelliho a Ridolfa dal Ricci jako dalších Carlových bratrů nebyla potvrzena. První malířskou zkušenost získal ještě jako chlapec v otcově dílně a snad i v benátské dílně Jacobello del Fiore (1370–1439). Potřebným technikám deskové malby se pravděpodobně vyučil až v muránské dílně Vivariniů, kde se přímo nebo nepřímo seznámil i s pracemi Francesca Squarcioneho.[2] Zlomovým datem v jeho životě se stal rok 1457, kdy byl za únos a cizoložství s Tarsií Cortesovou, ženou námořníka, odsouzen na šest měsíců do benátského vězení. Po propuštění opustil Benátky (1458), kam se již nikdy nevrátil. Přes Padovu odešel do Dalmácie, kde nějaký čas působil v Zadaru (dnes Chorvatsko). Jeho pobyt je zde doložen v letech 1463 a 1465. Po návratu do Itálie žil v regionu Marche (od roku 1468) a to v městech Camerino a Ascoli Piceno (od roku 1473 natrvalo). V Ascoli Piceno se také oženil s Jolandou (?), s níž měl dceru a syna. Pravděpodobně v tomto městě také mezi roky 1495 a 1500 zemřel. Jeho žena pak vedla dlouhý spor o dědictví s Carlovým mladším bratrem Vittorem.

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

Trůnící Madona se světci (sv. Jan Křtitel, sv. Vavřinec, sv. Silvestr, sv. František z Assisi); na predele výjevy z Kristova utrpení; nahoře mrtvý Kristus mezi P. Marií a andělem ze Zvěstování (datováno 1468, Massa Fermana, Fermo, Marche, Itálie)

Carlo Crivelli maloval výhradně temperou na dřevěnou desku, přestože se již v té době v Benátkách prosazovala olejomalba na plátně. V jeho dochované tvorbě nejsou doloženy žádné obrazy se světskou tematikou. Maloval převážně oltářní polyptychy, v té době již nemoderní, z nichž mnohé byly později rozděleny na jednotlivé desky a následně rozptýleny po obrazových galeriích v Evropě i v mimo ni. První signovanou a datovanou Crivelliho prací je polyptych pro kostel San Silvestro v Massa Fermana (1468).

Centrální tryptych Madona se svíčkou a světci (původně polyptych objednaný pro katedrálu v Camerinu, 1488; dnes Madona v Galerii Brera, obě postranní desky v benátské Accademia)

Jedním z z později rozptýlených polyptychů byl i oltář s centrální deskou zobrazující Madonu s dítětem (tzv. Madona se svíčkou, dnes Pinacoteca di Brera, Milán)[3] a se sv. Petrem a Pavlem a se sv. Ansovinem a sv. Jeronýmem (dnes Gallerie dell´Accademia, Benátky).[4]. Obraz Madona se svíčkou byl původně středovou deskou tryptychu, který doprovázely další dvě řady deskových obrazů dnes rozptýlených po muzeích v Evropě a ve Spojené státech. Příčinou rozptýlení jednotlivých desek polyptychu, který objednal Bartolomeo di Angelo Consuli (kaplan katedrály v Camerinu), bylo těžké poškození města zemětřesením, včetně tamního dómu.[5]

Krátce před malířovou smrtí vznikl obraz nazvaný Korunovace Panny Marie (1493, Pinacoteca di Brera, Milán), který představoval završení Crivelliho malířské tvorby. Na tomto deskovém obraze o rozměrech 225×255 cm Crivelli zobrazil vše typické pro jeho tvorbu, která v sobě zahrnovala byzantské i gotické prvky. Z byzantského umění to byl ornament s výjimečnou abstrakcí a z gotického umění malířova záliba v luxusních textiliích. Přitom barevnost obrazu zůstala vyvážená, nevzbuzující dojem nepřiměřené pestrosti.[6] Přesto však v duchu Crivelliho malby pokračoval pouze jeho mladší bratr Vittore a Pietro Alemanno (1430–1498), jeho žák a pomocník.

Madona s dítětem (asi 1480, Victoria and Albert Museum, Londýn, V. Británie)

Carlo Crivelli byl také autorem řady drobných, bohatě zdobených obrazů s půvabnou Pannou Marií a Ježíškem. Crivelliho Madony se vyznačovaly zasněným výrazem tváře a štíhlýma rukama s dlouhými prsty, což upomínalo na náboženskou horlivost typickou pro pozdní gotiku. Téměř nikdy na těchto obrazech nechyběla dekorativní vyobrazení různých druhů ovoce (třešně, hrušky, granátová jablka) a zeleniny (dýně, okurky), stejně jako četné květiny, jež v sobě skrývaly křesťanskou symboliku. Tyto symbolika umožňovala divákovi připomenout to, co v polyptychu Crivelli maloval na oltářní křídla, predelu či horní nástavby – příběhy ze života a utrpení Ježíše Krista. A tak vyobrazené třešně připomínaly nebeskou slast, zatímco rudý karafiát upomínal na vřelou Kristovu lásku k Panně Marii, stejně jako na pozdější Kristovo utrpení.[7]

Umělecko-historický význam díla Carla Crivelliho[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se Carlo Crivelli vyučil v muránské malířské dílně Vivariniů, jeho styl měl blíže k umbrijskému malířství, jmenovitě k Pietro Peruginovi (1450–1523), a to pro realismus a zálibu v detailu. Pro původní poučení v Benátkách svědčí jen mimořádná barevnost jeho děl, takže byl považován za vynikajícího koloristu. Jeho styl byl kombinací pozdně gotické malby s nastupující ranou renesancí. Pro provinční charakter jeho maleb malíř po své smrti upadl do zapomnění. Byl znovu objeven v 19. století díky preraffaelistům, jmenovitě E. C. Burne-Jonesovi (1833–1898) a F. W. S. Burtonovi (1816–1900). Od nich vedla již přímá cesta k pozdější secesi.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Crivelli, Carlo. In: Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 133-134.
  2. Kolektiv autorů. Carlo Crivelli. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 65-66/C.
  3. Gentile F. Madonna della Candeletta. In: I Tesor, Brera (G. R. Gentile, ed.), Vydala Industria Grafica-Firenze. Str. 20.
  4. Nepi Seire G.. Valcanover F. Crivelli, Carlo. In: Accademia Galleries of Venice. Vydala Electa SpA, Milan (English Edition), 1985. Str. 114.
  5. Madona se svíčkou https://pinacotecabrera.org/en/collezione-online/opere/madonna-della-candeletta/
  6. Steer J. The Early Renaissance in Venice (Carlo Crivelli). In: A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Str.43-46.
  7. Lurker M.Symbol a symbolika. In: Slovník symbolů (P. Švěhlová, red.). Vydala Euromedia Group - Knižní klub, Bánská Bystrica, 2005. Str. 503-514.
  8. Kolektiv autorů. Preraffaelisté. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 285/P.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV AUTORŮ Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Stran 374.
  • STEER J. A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, |London, 1970. Stran 216. ISBN 0-500-20101-3
  • GOLSENNE T. Carlo Crivelli et le matérialisme mystique du Quattrocento (francouzsky). Vydalo nakladatelství Collection Art & Société. Rennes, Francie: Lisy Universitaires de Rennes 2017. Stran 280. ISBN 978-2-7535-5253-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]