Edward Burne-Jones

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edward Burne-Jones
Edward Burne-Jones Photogravure Hollyer.jpg
Narození 28. srpna 1833
Birmingham
Úmrtí 17. června 1898 (ve věku 64 let)
Londýn
Povolání malíř
Vzdělání Exeter College
King Edward's School, Birmingham
Alma mater Exeter College
King Edward's School, Birmingham
Manžel(ka) Georgiana Burne-Jones
Děti Philip Burne-Jones
Významná díla The Legend of Briar Rose
The Beguiling of Merlin
Hope
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Merlinovo okouzlení

Edward Coley Burne-Jones (28. srpna 1833, Birmingham17. června 1898, Londýn) byl anglický malíř, napojený na umělecké hnutí prerafaelitů. Kromě malby se věnoval navrhování keramických dlaždic, šperků, gobelínů, vitráží a divadelních kostýmů. Věnoval se též knižním ilustracím či fotografii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem rámaře. Jeho matka zemřela šest dní po jeho narození. Vychovával ho otec a hospodyně, která byla dle Burne-Jonesových vzpomínek velmi zlá a on proto od dětství utíkal do světa snů a představ. Mnohé z tehdejších jeho dětských fantazií (např. rytíři vítězící nad nepřízní osudu) se později objevilo i v jeho tvorbě.

Původně studoval teologii na Exeter College v Oxfordu. Tam se seznámil se spisovatelem, výtvarníkem a socialistou Williamem Morrisem, který ho posléze představil malíři Johnu Ruskinovi. Ten Burne-Jonese pak uvedl do okruhu tzv. prerafaelitů. Zároveň se rozhodl učit se vedle teologie malbě, jeho učitelem se stal Dante Gabriel Rossetti. I na jeho radu se rozhodl věnovat umění a teologii opustit. Svoje studia na Oxfordu ani nezakončil. Pod vlivem Morrise se začal věnovat tvorbě vitráží, což byl druh umění, který chtěli Morris s Burne-Jonesem v Anglii obnovit. Založili společně dokonce firmu, která se věnovala výzdobě anglických kostelů a silně ovlivnila jejich vzhled. Minulost byla vůbec jeho základním inspiračním zdrojem, v jeho plátnech byl patrný vliv renesančních umělců Sandra Botticelliho či Andrey Mantegny. Dalším formujícím vlivem pro něj byly zásady prerafaelitů – bohatá barevnost, pozornost věnovaná detailu, mystické náměty.

Jeho první vystavené práce kritika nepřijala dobře. Až v roce 1877 se dočkal uznání, když vystavoval v Grosvenor Gallery osm olejomaleb. Kritika jimi byla nadšená. To byl zásadní průlom v jeho kariéře. V roce 1885 byl jmenován prezidentem Birmingham Society of Artists a v roce 1894 byl povýšen do šlechtického stavu.

Životopisce láká i malířův osobní život. Roku 1860 se oženil s Georgianou MacDonaldovou (1840–1920), která byla rovněž malířkou. Byla velmi krásnou ženou a Burne-Jonesův nejlepší přítel William Morris se do ní zamiloval. Georgiana jeho city ale neopětovala. Sám Burne-Jones měl divoký milenecký poměr se svou řeckou modelkou Mariou Zambaco, která kvůli němu dokonce chtěla spáchat sebevraždu na veřejnosti. Navíc Macdonaldové rodina sehrála velkou úlohu v britských politických a kulturních dějinách: jedna z Georgiiných sester byla matkou budoucího ministerského předsedy Stanleyho Baldwina, další spisovatele Rudyarda Kiplinga.[1]

V roce 1896 zemřel Burne-Jonesův přítel Morris. Malíř upadl do depresí, z nichž se již nevzpamatoval. Zemřel roku 1898. Na pokyn prince z Walesu se konal ve Westminster Abbey státní pohřeb. Burne-Jones byl prvním britským malířem, kterému se dostalo této pocty.

Jeho obrazy prý ovlivnily tvorbu spisovatele J. R. R. Tolkiena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flanders, Judith, A Circle of Sisters: Alice Kipling, Georgiana Burne Jones, Agnes Poynter, and Louisa Baldwin, Norton, 2001, ISBN 0-393-05210-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Arscott, Caroline. William Morris and Edward Burne-Jones: Interlacings, New Haven, London: Yale University Press, 2008. ISBN 978-0-300-14093-4.
  • MacCarthy, Fiona (2011). The Last Pre-Raphaelite: Edward Burne-Jones and the Victorian Imagination. Faber & Faber. ISBN 978-0-571-22861-4.
  • Parry, Linda, ed., William Morris, Abrams, 1996, ISBN 0-8109-4282-8
  • Robinson, Duncan (1982). William Morris, Edward Burne-Jones and the Kelmscott Chaucer. London: Gordon Fraser.
  • Spalding, Frances (1978). Magnificent Dreams: Burne-Jones and the Late Victorians. Oxford: Phaidon. ISBN 0-7148-1827-5.
  • Wildman, Stephen: Edward Burne-Jones: Victorian Artist-Dreamer, Metropolitan Museum of Art, 1998, ISBN 0-87099-859-5
  • Wood, Christopher: Burne-Jones, Phoenix Illustrated, 1997, ISBN 978-0-7538-0727-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]