Boston Bruins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boston Bruins
TD Garden
TD Garden
Název Boston Bruins
Stát USA Spojené státy americké
Město Boston
Založen 1924
Soutěž NHL (Atlantická divize)
Klubové barvy černá, zlatá a bílá
                 
Stadion
Název TD Garden, Boston
Kapacita 17 565
Vedení
Vlastník Delaware North Companies
Předseda Jeremy Jacobs
Generální manažer Don Sweeney
Realizační tým
Trenér Bruce Cassidy
Kapitán Zdeno CháraKapitán
Klubové úspěchy
Tituly 6× vítěz Stanley Cupu (1928/29, 1938/39, 1940/41, 1969/70, 1971/72, 2010/11)
Oficiální webové stránky
Přehled medailí
Stanley Cup
Stříbrná medaile 1926/1927 Boston Bruins
Zlatá medaile 1928/1929 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1929/1930 Boston Bruins
Zlatá medaile 1938/1939 Boston Bruins
Zlatá medaile 1940/1941 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1942/1943 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1945/1946 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1952/1953 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1956/1957 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1957/1958 Boston Bruins
Zlatá medaile 1969/1970 Boston Bruins
Zlatá medaile 1971/1972 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1973/1974 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1976/1977 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1977/1978 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1987/1988 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1989/1990 Boston Bruins
Zlatá medaile 2010/2011 Boston Bruins
Stříbrná medaile 2012/2013 Boston Bruins

Boston Bruins je profesionální americký klub ledního hokeje, který sídlí ve městě Boston v Massachusetts. Do NHL vstoupil v ročníku 1924/25 a hraje v Atlantické divizi v rámci Východní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale TD Garden s kapacitou 17 565 diváků. Klubové barvy jsou černá, zlatá a bílá.

Bruins se v roce 1924 stali prvním týmem NHL ze Spojených států. Jsou také jedním z týmů "Original Six" (původní šestice) společně s Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings, New York Rangers, Montreal Canadiens a Chicago Blackhawks. Bruins jsou dále druhým nejúspěšnějším týmem z USA v počtu vyhraných Stanley Cupů. Své domácí zápasy hrají Bruins na ledě bostonské TD Garden, kde hrají již od roku 1995, kdy opustili Boston Garden.

Historie klubu[editovat | editovat zdroj]

Eddie Shore, 1939.

Před 2. světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1923 se bostonskému potravinářskému magnátovi Charlesi Adamsovi podařilo přesvědčit vedení NHL k rozšíření do Spojených států amerických. Adams se zamiloval do hokeje při sledování finále Stanley Cupu mezi Montreal Canadiens a Calgary Tigers. Adams přesvědčil vedení ligy aby mu udělila práva na založení týmu v Bostonu, což se stalo 1. listopadu 1924.

První co pro svůj tým Adams udělal, bylo že si najal bývalého hráče Arta Rosse jako generálního manažera týmu. Ross se stal tváří Bruins na třicet let a to nejen jako generální manažer, ale i jako trenér.

Dále Adams pověřil Rosse vymyšlením názvu pro tým. Mělo to být nezkrocené zvíře zobrazující rychlost, hbitost a mazanost. Ross tak vymyslel název Bruins. Bruin je slovo označující medvěda ve starých klasických anglických pohádkách. Původními týmovými barvami se staly hnědá a žlutá, pocházející z barev Adamsova řetězce obchodů s potravinami First National Stores.

1. prosince 1924 hrál tým v bostonské Boston Areně svůj první zápas, když porazil Montréal Maroons 2:1. V první sezoně se ovšem Bruins podařilo vyhrát pouze šest zápasů a skončili tak na posledním místě. V Boston Areně hrál tým už jen další tři sezóny, než se přestěhoval do Boston Garden. Boston Arenu později převzala Northeastern University, která v roce 1979 arénu renovovala a přejmenovala. Boston Arena s novým jménem Matthews Arena je nyní nejstarší funkční hokejovou arénou na světě.

Ve třetí sezoně se tým značně zlepšil. Ross využil zániku Western Hockey League k pořízení některých hvězdných hráčů. Jedním z nich byl také obránce původem z Fort Qu'Appelle v Saskatchewanu Eddie Shore. Bruins se v té sezoně dostali až do finále Stanley Cupu, ale prohráli s Ottawa Senators. Vyhrát se Bruins povedlo až v roce 1929 když ve finále narazili na New York Rangers. Kromě Shora se na tomto úspěchu významně podepsali také Harry Oliver, Dit Clapper, Dutch Gainor a brankář Tiny Thompson. Tato sezona byla první kterou Bruins hráli v Boston Garden.

O sezonu později stanovili Bruins rekord, který stále platí. V základní části totiž vyhráli hned 87,5 procenta zápasů. Kromě toho přepsali také hodně týmových rekordů. Ve finále Stanley Cupu ale prohráli s Montreal Canadiens.

V roce 1939 tým změnil své barvy na nynější černou a zlatou a opět vyhrál Stanley Cup. V této sezoně byl brankář Tiny Thompson vyměněn za Franka Brimseka, který vyhrál také Vezina Trophy a Calder Trophy, navíc se stal prvním nováčkem, který byl nominován do prvního All-Star týmu sezony a pro své úspěchy vyfasoval přezdívku „Mr. Zero“ (Pan Nula). Kromě něj k zisku tohoto Stanley Cupu významně přispěli i Bill Cowley, Mel Hill (kterému se pro góly v prodlouženích přezdívalo „Náhlá Smrt“), Milt Schmidt, Bobby Bauer a Woody Dumart.

V roce 1940 Bruins vyměnili Eddieho Shora do New York Americans, kde ve stejném roce ukončil kariéru. O rok později vyhrál Boston svůj na dlouhou dobu poslední Stanley Cup. Další vyhráli až po 29 letech.

2. světová válka a éra „Original Six“[editovat | editovat zdroj]

2. světová válka negativně postihla i Bruins. Brimsek, Schimdt, Bauer a Dumart ztratili ve válce svá nejproduktivnější léta. Tým ale vedly jiné hvězdy, Bill Cowley, Dit Clapper a Busher Jackson. V roce 1943 byl počet týmů v NHL snížen na šest a tak začala éra „Original Six“. O rok později, Herb Cain, hrající za Bruins stanovil nový rekord v počtu bodů v základní části – 82. Bruins se ale stejně nedostali do play-off a Cain o dva roky později ukončil kariéru.

Předválečné hvězdy se do týmu vrátili v sezoně 1945–46, kdy Dit Clapper vedl tým zpět do finále Stanley Cupu jako hrající trenér. O rok později pak ukončil kariéru a stal se prvním hráčem, který hrál v NHL alespoň 20 sezón. Další dva roky zůstal s Bruins už pouze jako kouč. Brimsek už nebyl tak dobrý jako před válkou, což se projevilo v tom, že po roce 1946 vypadli Bruins třikrát za sebou v prvním kole play-off, což vyústilo v rezignaci kouče Clappera. Brimsek byl v roce 1949 vyměněn do Chicaga. Naděje Bruins Don Gallinger dostal doživotní zákaz hraní hokeje. A tak se jediným velkým talentem týmu stal Johnny Peirson, kterého si pamatují i fanoušci ze sedmsátých let, kdy byl spoluhlasatelem přímých přenosů Bruins na WSBK-TV.

Na začátku padesátých let nastala velká krize. Weston Adams, syn zakladatele Charlese Adamse a prezident týmu se dostal do finančních problémů a v roce 1951 musel být vykoupen majitelem basketballových Boston Celtics a arény Boston Garden Walterem A. Brownem. Mezi lety 1947 a 1967 se povedlo pouze čtyřikrát postoupit do play-off. V letech 1953, 1957 a 1958 se Bruins podařilo postoupit až do finále Stanley Cupu, ale pokaždé vypadli s Montreal Canadiens. Navíc v letech 1960–1967 se nedostali do play-off ani jednou.

1. ledna 1954, Robert Skrak, asistent Franka Zamboniho, vynálezce nejznámější rolby na světě, předvedl personálu Boston Garden novou rolbu Zamboni Model E. Bruins pak jeden model rolby objednali a stali se prvním týmem NHL, který používal rolby této značky. První rolba vyjížděla na led Boston Garden ještě v osmdesátých letech, v roce 1988 si jí pak vzala pod svou ochranu Hokejová síň slávy v Torontu.

18. ledna 1958, první hráč černé pleti, Willie O'Ree nastoupil k zápasu NHL. Za Boston hrál v sezonách 1957–58 a 1960–61, nastoupil ve 45 zápasech a připsal si 6 gólů a 10 asistencí.

V této části historie týmu, Bruins neměli vypracovaný systém farem v nižších ligách. Proto museli často hledat volné hráče. Bruins tak podepsali Tommyho Williamse, vítěze ZOH 1960 za USA a jediného amerického hráče v NHL v roce 1962. „Uke Line“, ofenzivní formace pojmenovaná po ukrajinském původu jejich hráčů zažívala produktivní roky, a to i přesto, že celkově se týmu vůbec nedařilo. Členové lajny byli Johnny Bucyk, Vic Stasiuk a maďarský hráč Bronco Horváth.

Rozšíření ligy a éra „Velkých zlých Bruins“[editovat | editovat zdroj]

Weston Adams koupil tým zpět v roce 1964 po Brownově smrti a začal ho přestavovat. Do týmu přivedl především nyní legendárního obránce Bobbyho Orra, který v sezoně 1966–67 vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony.

Pak Bruins získali tři mladé forvardy, Phila Esposita, Kena Hodge a Freda Stanfielda z Chicaga. Phil Esposito vedl Bruins v lajně s Hodgem a Waynem Cashmanem. Stal se prvním hráčem v lize se 100 bodů a zlomil i další rekordy. Esposito je navíc stale jedním ze čtyř hráčů, kteří dokázali vyhrát Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL čtyřikrát v řadě. Dalšími třemi jsou Gordie Howe, Wayne Gretzky a Jaromír Jágr. S dalšími hvězdami jako byli Johnny Bucyk, John McKenzie, Derek Sanderson, Ken Hodge, Dallas Smith a brankář Gerry Cheevers se „Velcí zlí Bruins“ stali předním týmem ligy od šedesátých do osmdesátých let.

V roce 1970, Bobby Orr svým gólem v prodloužení rozhodl finále Stanley Cupu proti St. Louis Blues a ukončil tak sérii 29 let bez poháru. Ve stejné sezoně navíc Orr získal nejvíce trofejí. Získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce, Art Ross Trophy, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Je stále jediným hráčem, kterému se povedlo vyhrát v jedné sezoně tyto čtyři trofeje.

V další sezoně se stal trenérem Bruins bývalý obránce Bostonu a Montrealu Tom Johnson a v základní části se podařilo opět překonat několik rekordů. Stále drží rekord v počtu hráčů v nejlepší desítce kanadského bodování základní části. Dostalo se tam hned sedm hráčů. Čtyři z nich navíc překonali hranici sta bodů – byli to Orr, Esposito, Bucyk a Hodge. Navíc se jim povedlo překonat rekord v počtu vítězství v základní části. Ve čtvrtfinále play-off je ale vyřadili Montreal Canadiens s nováčkem Kenem Drydenem v brance.

Další sezona sice nebyla v základní části tak vydařená, ale v play-off se Bruins dostali až do finále, kde porazili New York Rangers v šestizápasové sérii. Tento Stanley Cup je zatím poslední, který Bruins vyhráli. Zadák Rangers Brad Park, pak o Orrovi prohlásil, že rozdíl nedělal, ale sám rozdílem byl.

Po zbytek sedmdesátých let zůstali Bruins stále silní, i přesto, že ztratili Cheeverse, McKenzieho i Sandersona. V roce 1974 se dostali opět do finále Stanley Cupu, ale prohráli s Philadelphia Flyers.

Na další sezonu si nový kouč Don Cherry přivedl do týmu pár rváčů, Bruins ale stále dokázali soutěžit na nejvyšších příčkách ligy.

V roce 1976 pak odešel Bobby Orr do Chicaga, kde v roce 1979 ukončil kariéru po mnoha operacích kolene. Dále Bruins vyměnili Esposita do New York Rangers za Brada Parka, Jeana Ratella, Carola Vadnaise a Joa Zanussiho. Park pak zaplnil díru v obraně po Bobbym Orrovi. Bruins se v té sezoně dostali do semifinále, kde prohráli s Philadelphií.

Gerry Cheevers se po sezoně vrátil zpět a Bruins se dostali přes Flyers do finále play-off, ale prohráli s Montrealem. Příběh se opakoval v roce 1978, s tím rozdílem, že Bruins měli velmi vyrovnaný útok – 11 hráčů překonalo hranici dvaceti gólů, což je dosud platný rekord NHL. Potom se Johnny Bucyk rozhodl ukončit kariéru, což znamenalo pro Bruins další velkou ztrátu.

V semifinále roku 1979 pak Bruins narazili opět na Canadiens. Ve třetí třetině sedmého zápasu vedli Bruins o gól, ale dostali se do oslabení za příliš mnoho hráčů na ledě, což pomohlo Canadiens vyrovnat a v prodloužení skóre otočit. Trenér Bruins Don Cherry pak odešel do Colorada.

23. prosince 1979 v newyorské Madison Square Garden, fanoušek New York Rangers ukradl hokejku Stana Jonathana při strkanici po konci zápasu a poté ho s ní praštil. Terry O'Reilly, pozdější kapitán Bruins, poté s některými svými spoluhráči vylezl do hlediště a porval se s některými fanoušky. Dostal za to trest na osm zápasů.

Osmdesátá a devadesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Ray Bourque, legendární obránce a držitel několika rekordů NHL

V roce 1979 pak přišel do týmu další skvělý obránce a opět, hvězda Bruins v dalších dekádách, Ray Bourque. S hvězdami jakými byli právě Bourque, Park a dále Rick Middleton, se Bruins každý rok v osmdesátých letech podařilo dostat do play-off, nedostávali se ale moc daleko. V základní části dosáhli největšího úspěchu v roce 1983, kdy skončili první a jejich brankář Pete Peeters vyhrál Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana ligy.

Bourque, Cam Neely a Keith Crowder vedli Bruins do dalšího finále Stanley Cupu v roce 1988. S Edmonton Oilers ale vypadli již po čtyřech zápasech. Z těchto čtyř zápasů ale hráli Oilers tři doma. Čtvrtý zápas byl původně plánován v bostonské Boston Garden, ale za vyrovnaného stavu ve třetí třetině vypadl proud a zápas byl anulován. Čtvrtý zápas se tak hrál až později v edmontonské aréně Northlands Coliseum.

V roce 1990 s Bourquem, Neelym, Craigem Janneym, Bobbym Carpenterem, Donem Sweeneym a bývalým brankářem Oilers Andym Moogem, se Bruins dostali opět do finále, ale opět podlehli Edmontonu, tentokrát až po pěti zápasech.

V letech 1988, 1990, 1992 a 1994 vždy narazili v play-off i na Montreal Canadiens a pokaždé je vyřadili. Bostonští fanoušci to brali jako pomstu za četná vítězství Canadiens v éře „Original Six“. V letech 1991 a 1992 byli Bruins pokaždé vyřazeni ve finále konference Pittsburghem, který vedl Mario Lemieux.

Od roku 1993 se Bruins až nedokázali dostat v play-off moc daleko, i přesto, že měli talentované zbraně, kterými byli Adam Oates, Jozef Stümpel a Rick Tocchet. V roce 1993 skončili Bruins druzí v základní části, ale v prvním kole play-off je vyřadili Buffalo Sabres. Při předávání ocenění hodně členů týmu skončilo na druhých místech – Bourque na Norris Trophy, Oates na Art Ross Trophy a Lady Byng Trophy, Joe Juneau na Calder Trophy, Dave Poulin na Frank J. Selke Trophy, Moog na William M. Jennings Trophy a trenér Brian Sutter na Jack Adams Award. Ray Bourque se ale dostal do prvního All-Star týmu a Juneau do týmu nejlepších nováčků.

V roce 1995 se Bruins stěhovali z Boston Garden. Poslední oficiální zápas byla prohra v play-off s New Jersey Devils, v září téhož roku se zde ale hrál i exhibiční zápas s Montrealem. Bruins se na další sezonu přestěhovali do FleetCenteru, který se nyní jmenuje TD Garden.

V roce 1997, Bruins se poprvé po třiceti letech nedokázali dostat do play-off. Třicetiletá šňůra účastí v play-off je tak rekordem mezi všemi profesionálními týmy hrající nejvyšší severoamerické ligy.

Největším rivalem Bostonu jsou Montreal Canadiens, na které v play-off narazili v historii třicetkrát. Dalším velkým rivalem je tým New York Rangers. Velkými rivaly byli také Hartford Whalers, než se přestěhovali do Severní Karolíny.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Glen Murray (vpravo), prožil začátek i konec své kariéry v Bostonu

V roce 2001 se Bruins, pod novým koučem Mikem Keenanem opět nedokázali dostat do play-off. Nejlepším střelcem byl Jason Allison.

O rok později ale noví Bruins vyhráli poprvé od roku 1993 Severovýchodní divizi. V týmu dominovali nové hvězdy Joe Thornton, Sergei Samsonov, Brian Rolston, Bill Guerin, Mike Knuble a Glen Murray. V play-off je ale hned v prvním kole vyřadili Canadiens.

V sezoně 2002–03 střídali Bruins dva brankáře – Steva Shieldse a Johna Grahama. V polovině sezony se ale jedničkou týmu stal nově příchozí veterán Jeff Hackett. Tým vypadl v play-off s pozdějším šampionem New Jersey Devils.

Další sezonu začal v bráně bývalý brankář Maple Leafs Felix Potvin. V sezoně ho ale nahradil Andrew Raycroft, který dovedl tým k dalšímu vítězství divize a sebe k vítězství Calder Trophy. Bruins vypadli v play-off s Montrealem.

Další sezona se kvůli stávce nekonala a tak se Bruins snažili pracovat především na lovení volných hráčů. Do týmu přišli Alexej Žamnov a Brian Leetch. Kapitán týmu Thornton byl vyměněn do San Jose Sharks za Marca Sturma, Brada Stuarta a Wayna Primeaua. V další sezoně startoval jako první brankář Fin Hannu Toivonen, ale ten se později zranil a novou jedničkou se stal Tim Thomas. Bruins se poprvé po pěti letech nedostali do play-off. Nový generální manažer Peter Chiarelli po sezoně přivedl obránce Zdena Cháru a útočníka Marca Savarda.

Sezona 2006–07 dopadla bídně, Bruins skončili v divizi na posledním místě. V další sezoně vypadli Bruins v play-off s Montrealem. Po většinu sezony byl zraněn šikovný útočník Patrice Bergeron, ale mladíci David Krejčí, Milan Lucic, Vladimír Sobotka a Petteri Nokelainen ho dokázali výborně nahradit.

Omlazení týmu[editovat | editovat zdroj]

Kouč Claude Julien, po jehož příchodu šlo mužstvo hodně nahoru

Po této neúspěšné sezoně tak přišly změny. Trenéra Dava Lewise vystřídal značně lepší Claude Julien. Bruins dostali také nové logo, které se ale od starého příliš neliší.

V sezoně 2007–08 získali Bruins zpět ztracený respekt, dostali se do play-off ale v sedmizápasové bitvě je vyřadili Canadiens. Bruins ale opět získali i zájem fanoušků Nové Anglie, kteří preferovali jiné profesionální týmy z Bostonu (nehrající hokej).

V další sezoně se Bruins hodně dobře vedlo a dokonce se začalo mluvit o comebacku „Velkých zlých Bruins“. Bruins vyhráli Východní konferenci, v play-off vyřadili rychle Montreal ale poté nestačili na Carolina Hurricanes. V dovednostní soutěži o nejtvrdší střelu na All-Star víkendu překonal bek Zdeno Chára rekord. Ten stanovil na 169,7 km/h.

Po sezoně opustil tým jeden z nejlepších defenzivních útočníků ligy, Per-Johan Axelsson, který odešel do švédského týmu Frölunda HC. Dalším ztraceným hráčem se stal mladý a vynikající útočník Phil Kessel, který odešel do Toronta.

1. ledna 2010 hráli Bruins na baseballovém Fenway Parku Winter Classic a porazili Philadelphia Flyers 2:1. Po tomto zápase se ale Bruins přestalo dařit i díky četným zraněním.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Vlastník týmu[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1975 je vlastníkem týmu Jeremy Jacobs. Ten reprezentuje tým ve výboru ředitelů, který sám šéfuje. Jacobs bývá často označován jako jedna z nejvlivnějších osobností ve sportech prestižními sportovními magazíny.

Principálem týmu je Charlie Jacobs, generálním manažerem Don Sweeney, viceprezidentem Cam Neely a hlavním poradcem Harry Sinden.

Média[editovat | editovat zdroj]

Přímé přenosy zajišťuje už zhruba třicet let NESN, komentátory jsou Jack Edwards a Andy Brickley.

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Počet Hráč Roky
Art Ross Trophy
5 Phil Esposito 1968/1969, 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973, 1973/1974
2 Bobby Orr 1969/1970, 1974/1975
1 Joe Thornton 2005/2006
Bill Masterton Memorial Trophy
1 Charlie Simmer 1985/1986
1 Gord Kluzak 1989/1990
1 Cam Neely 1993/1994
1 Phil Kessel 2006/2007
Calder Memorial Trophy
1 Frank Brimsek 1938/1939
1 Jack Gelineau 1949/1950
1 Larry Regan 1956/1957
1 Bobby Orr 1966/1967
1 Derek Sanderson 1967/1968
1 Ray Bourque 1979/1980
1 Sergei Samsonov 1997/1998
1 Andrew Raycroft 2003/2004
Conn Smythe Trophy
2 Bobby Orr 1969/1970, 1971/1972
1 Tim Thomas 2010/2011
Frank J. Selke Trophy
1 Steve Kasper 1981/1982
4 Patrice Bergeron 2011/2012, 2013/2014, 2014/2015, 2017/2018
Hart Memorial Trophy
4 Eddie Shore 1932/1933, 1934/1935, 1935/1936, 1937/1938
2 Bill Cowley 1940/1941, 1942/1943
1 Milt Schmidt 1950/1951
2 Phil Esposito 1968/1969, 1973/1974
3 Bobby Orr 1969/1970, 1970/1971, 1971/1972
1 Joe Thornton 2005/2006
Jack Adams Award
1 Don Cherry 1975/1976
1 Pat Burns 1997/1998
1 Claude Julien 2008/2009
James Norris Memorial Trophy
8 Bobby Orr 1967/1968, 1968/1969, 1969/1970, 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973, 1973/1974, 1974/1975
5 Ray Bourque 1986/1987, 1987/1988, 1989/1990, 1990/1991, 1993/1994
1 Zdeno Chára 2008/2009
King Clancy Memorial Trophy
1 Ray Bourque 1991/1992
1 Dave Poulin 1992/1993
1 Patrice Bergeron 2012/2013
Lady Byng Memorial Trophy
3 Bobby Bauer 1939/1940, 1940/1941, 1946/1947
1 Don McKenny 1959/1960
2 John Bucyk 1970/1971, 1973/1974
1 Rick Middleton 1981/1982
Ted Lindsay Award
2 Phil Esposito 1970/1971, 1972/1973
1 Bobby Orr 1974/1975
Lester Patrick Trophy
1 Charles F. Adams 1966/1967
1 Walter A. Brown 1967/1968
1 Eddie Shore 1969/1970
1 Cooney Weiland 1971/1972
1 John Bucyk 1976/1977
1 Phil Esposito 1977/1978
1 Bobby Orr 1978/1979
1 Milt Schmidt 1995/1996
1 Harry Sinden 1998/1999
1 Willie O'Ree 2002/2003
1 Ray Bourque 2002/2003
Vezina Trophy
4 Tiny Thompson 1929/1930, 1932/1933, 1935/1936, 1937/1938
2 Frank Brimsek 1938/1939, 1941/1942
1 Pete Peeters 1982/1983
1 Tim Thomas 2008/2009
1 Tuukka Rask 2013/2014
Roger Crozier Saving Grace Award
1 Tim Thomas 2008/2009
NHL Plus/Minus Award
1 David Krejčí 2008/2009
1 Zdeno Chára 2010/2011
1 Patrice Bergeron 2011/2012
William M. Jennings Trophy
1 Andy Moog
Rejean Lemelin
1989/1990
1 Tim Thomas
Manny Fernandez
2008/2009

Individuální rekordy jednotlivých sezón[editovat | editovat zdroj]

sezóna NHL Branky v ZČ Asistence v ZČ Body v ZČ
1. 1924/1925 17 Jimmy Herberts 7 Jimmy Herberts 24 Jimmy Herberts
2. 1925/1926 28 Carson Cooper 5 Jimmy Herberts
Sprague Cleghorn
31 Jimmy Herberts
Carson Cooper
3. 1926/1927 18 Frank Fredrickson
Harry Oliver
13 Frank Fredrickson 31 Frank Fredrickson
4. 1927/1928 13 Harry Oliver 6 Eddie Shore 18 Harry Oliver
5. 1928/1929 17 Harry Oliver 8 Bill Carson 23 Harry Oliver
6. 1929/1930 43 Cooney Weiland 31 Norm Gainor 73 Cooney Weiland
7. 1930/1931 25 Cooney Weiland 16 Eddie Shore 38 Cooney Weiland
8. 1931/1932 21 Marty Barry 22 Dit Clapper 39 Dit Clapper
9. 1932/1933 24 Marty Barry 27 Eddie Shore 37 Marty Barry
10. 1933/1934 27 Marty Barry 27 Nels Stewart 39 Marty Barry
Nels Stewart
11. 1934/1935 21 Nels Stewart
Dit Clapper
26 Eddie Shore 40 Marty Barry
12. 1935/1936 14 Jack Beattie
Cooney Weiland
18 Jack Beattie 32 Jack Beattie
13. 1936/1937 18 Charlie Sands 22 Bill Cowley 35 Bill Cowley
14. 1937/1938 20 Bobby Bauer 22 Bill Cowley 39 Bill Cowley
15. 1938/1939 26 Roy Conacher 34 Bill Cowley 42 Bill Cowley
16. 1939/1940 22 Milt Schmidt
Woody Dumart
30 Milt Schmidt 52 Milt Schmidt
17. 1940/1941 24 Roy Conacher 45 Bill Cowley 62 Bill Cowley
18. 1941/1942 24 Roy Conacher 23 Bill Cowley 37 Roy Conacher
19. 1942/1943 27 Bill Cowley 45 Bill Cowley 72 Bill Cowley
20. 1943/1944 36 Herb Cain 46 Herb Cain 82 Herb Cain
21. 1944/1945 32 Herb Cain 40 Bill Cowley 65 Bill Cowley
22. 1945/1946 22 Woody Dumart 23 Don Gallinger 40 Don Gallinger
23. 1946/1947 30 Bobby Bauer 35 Milt Schmidt 62 Milt Schmidt
24. 1947/1948 23 Grant Warwick
Pete Babando
21 Don Gallinger 40 Grant Warwick
25. 1948/1949 22 Grant Warwick
Johnny Peirson
29 Paul Ronty 49 Paul Ronty
26. 1949/1950 27 Johnny Peirson 36 Paul Ronty 59 Paul Ronty
27. 1950/1951 22 Milt Schmidt 39 Milt Schmidt 61 Milt Schmidt
28. 1951/1952 21 Milt Schmidt 30 Johnny Peirson 50 Milt Schmidt
Johnny Peirson
29. 1952/1953 27 Fleming Mackell 23 Milt Schmidt 44 Fleming Mackell
30. 1953/1954 21 Johnny Peirson 32 Fleming Mackell 47 Fleming Mackell
Ed Sandford
31. 1954/1955 24 Leo Labine 24 Fleming Mackell 42 Leo Labine
Don McKenney
32. 1955/1956 19 Vic Stasiuk 24 Don McKenney 37 Vic Stasiuk
33. 1956/1957 31 Real Chevrefils 39 Don McKenney 60 Don McKenney
34. 1957/1958 30 Bronco Horvath 40 Fleming Mackell 66 Bronco Horvath
35. 1958/1959 32 Don McKenney 36 John Bucyk 62 Don McKenney
36. 1959/1960 39 Bronco Horvath 49 Don McKenney 80 Bronco Horvath
37. 1960/1961 36 Don McKenney 35 Jerry Toppazzini 50 Jerry Toppazzini
38. 1961/1962 22 Don McKenney 40 John Bucyk 60 John Bucyk
39. 1962/1963 27 John Bucyk 40 Murray Oliver 66 John Bucyk
40. 1963/1964 24 Murray Oliver 44 Murray Oliver 68 Murray Oliver
41. 1964/1965 26 John Bucyk 29 John Bucyk 55 John Bucyk
42. 1965/1966 27 John Bucyk 42 Murray Oliver 60 Murray Oliver
43. 1966/1967 20 Pit Martin 30 John Bucyk 48 John Bucyk
44. 1967/1968 35 Phil Esposito 49 Phil Esposito 84 Phil Esposito
45. 1968/1969 49 Phil Esposito 77 Phil Esposito 126 Phil Esposito
46. 1969/1970 43 Phil Esposito 87 Bobby Orr 120 Bobby Orr
47. 1970/1971 76 Phil Esposito 102 Bobby Orr 152 Phil Esposito
48. 1971/1972 66 Phil Esposito 80 Bobby Orr 133 Phil Esposito
49. 1972/1973 55 Phil Esposito 75 Phil Esposito 130 Phil Esposito
50. 1973/1974 68 Phil Esposito 90 Bobby Orr 145 Phil Esposito
51. 1974/1975 61 Phil Esposito 89 Bobby Orr 135 Bobby Orr
52. 1975/1976 36 John Bucyk
Jean Ratelle
69 Jean Ratelle 105 Jean Ratelle
53. 1976/1977 38 Peter McNab 61 Jean Ratelle 94 Jean Ratelle
54. 1977/1978 41 Peter McNab 61 Terry O'Reilly 90 Terry O'Reilly
55. 1978/1979 38 Rick Middleton 51 Terry O'Reilly 86 Rick Middleton
56. 1979/1980 40 Rick Middleton
Peter McNab
52 Rick Middleton 92 Rick Middleton
57. 1980/1981 44 Rick Middleton 59 Rick Middleton 103 Rick Middleton
58. 1981/1982 51 Rick Middleton 49 Ray Bourque 94 Rick Middleton
59. 1982/1983 49 Rick Middleton 61 Barry Pederson 107 Barry Pederson
60. 1983/1984 47 Rick Middleton 77 Barry Pederson 116 Barry Pederson
61. 1984/1985 34 Charlie Simmer 66 Ray Bourque 86 Ray Bourque
62. 1985/1986 38 Keith Crowder 58 Ken Linseman
Ray Bourque
84 Keith Crowder
63. 1986/1987 36 Cam Neely 72 Ray Bourque 95 Ray Bourque
64. 1987/1988 42 Cam Neely 64 Ray Bourque 81 Ray Bourque
65. 1988/1989 37 Cam Neely 46 Craig Janney 75 Cam Neely
66. 1989/1990 55 Cam Neely 65 Ray Bourque 92 Cam Neely
67. 1990/1991 51 Cam Neely 73 Ray Bourque 94 Ray Bourque
68. 1991/1992 39 Vladimír Růžička 79 Adam Oates 99 Adam Oates
69. 1992/1993 45 Adam Oates 97 Adam Oates 142 Adam Oates
70. 1993/1994 50 Cam Neely 80 Adam Oates 112 Adam Oates
71. 1994/1995 27 Cam Neely 41 Adam Oates 53 Adam Oates
70. 1995/1996 29 Rick Tocchet 67 Adam Oates 92 Adam Oates
71. 1996/1997 25 Ted Donato 55 Jozef Stümpel 76 Jozef Stümpel
72. 1997/1998 33 Jason Allison 50 Jason Allison 83 Jason Allison
73. 1998/1999 29 Dmitrij Christič 53 Jason Allison 76 Jason Allison
74. 1999/2000 23 Joe Thornton 37 Joe Thornton 60 Joe Thornton
75. 2000/2001 40 Bill Guerin 59 Jason Allison 95 Jason Allison
76. 2001/2002 41 Bill Guerin
Glen Murray
50 Jozef Stümpel 71 Glen Murray
77. 2002/2003 44 Glen Murray 65 Joe Thornton 101 Joe Thornton
78. 2003/2004 32 Glen Murray 50 Joe Thornton 73 Joe Thornton
2004/2005 Sezóna zrušena
80. 2005/2006 31 Patrice Bergeron 43 Brad Boyes 73 Patrice Bergeron
81. 2006/2007 28 Glen Murray 74 Marc Savard 96 Marc Savard
82. 2007/2008 27 Marco Sturm 63 Marc Savard 78 Marc Savard
83. 2008/2009 36 Phil Kessel 63 Marc Savard 88 Marc Savard
84. 2009/2010 22 Marco Sturm 37 Zdeno Chára 52 Patrice Bergeron
David Krejčí
85. 2010/2011 30 Milan Lucic 49 David Krejčí 62 Milan Lucic
David Krejčí
86. 2011/2012 29 Tyler Seguin 42 Patrice Bergeron 67 Tyler Seguin
87. 2012/2013 18 Brad Marchand 23 David Krejčí 36 Brad Marchand
88. 2013/2014 30 Patrice Bergeron
30 Jarome Iginla
50 David Krejčí 69 David Krejčí
89. 2014/2015 23 Patrice Bergeron 32 Patrice Bergeron
Dougie Hamilton
55 Patrice Bergeron
90. 2015/2016 37 Brad Marchand 46 David Krejčí 68 Patrice Bergeron
91. 2016/2017 39 Brad Marchand 46 Brad Marchand 85 Brad Marchand
92. 2017/2018 35 David Pastrňák 51 Brad Marchand 85 Brad Marchand
93. 2018/2019

Češi a Slováci v Boston Bruins[editovat | editovat zdroj]

Sezóna NHL Kapitán Kapitán Kapitán Hráči - Češi Hráči - Slováci Soupiska ZČ Playoffs
1990/1991 Ray Bourque Vladimír Růžička nikdo Zde Zde
1991/1992 Ray Bourque Vladimír Růžička, Petr Prajsler Jozef Stümpel Zde Zde
1992/1993 Ray Bourque Vladimír Růžička Jozef Stümpel Zde Zde
1993/1994 Ray Bourque nikdo Jozef Stümpel Zde Zde
1994/1995 Ray Bourque nikdo Jozef Stümpel Zde Zde
1995/1996 Ray Bourque nikdo Jozef Stümpel Zde Zde
1996/1997 Ray Bourque nikdo Jozef Stümpel Zde nehráli
1997/1998 Ray Bourque nikdo nikdo Zde Zde
1998/1999 Ray Bourque nikdo nikdo Zde Zde
1999/2000 Ray Bourque nikdo nikdo Zde nehráli
2000/2001 Jason Allison Zdeněk Kutlák, Pavel Kolařík nikdo Zde nehráli
2001/2002 bez kapitána Pavel Kolařík, Ivan Huml Jozef Stümpel Zde Zde
2002/2003 Joe Thornton Zdeněk Kutlák, Ivan Huml, Michal Grošek Jozef Stümpel Zde Zde
2003/2004 Joe Thornton Zdeněk Kutlák, Ivan Huml, Michal Grošek, Jiří Šlégr nikdo Zde Zde
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Joe Thornton Zdeněk Blatný, Jiří Šlégr Milan Jurčina Zde nehráli
2006/2007 Zdeno Chára Petr Tenkrát, Petr Kalus, David Krejčí Zdeno Chára Zde nehráli
2007/2008 Zdeno Chára David Krejčí, Vladimír Sobotka Zdeno Chára Zde Zde
2008/2009 Zdeno Chára David Krejčí, Vladimír Sobotka Zdeno Chára Zde Zde
2009/2010 Zdeno Chára David Krejčí, Vladimír Sobotka Zdeno Chára, Miroslav Satan Zde Zde
2010/2011 [1] Zdeno Chára Stanley Cup - David Krejčí, Tomáš Kaberle Stanley Cup - Zdeno Chára Zde Zde
2011/2012 Zdeno Chára David Krejčí Zdeno Chára Zde Zde
2012/2013 Zdeno Chára Jaromír Jágr, David Krejčí Zdeno Chára Zde Zde
2013/2014 Zdeno Chára David Krejčí Zdeno Chára, Andrej Meszároš Zde Zde
2014/2015 Zdeno Chára David Krejčí, David Pastrňák Zdeno Chára Zde nehráli
2015/2016 Zdeno Chára David Krejčí, David Pastrňák Zdeno Chára Zde nehráli
2016/2017 Zdeno Chára David Krejčí, David Pastrňák Zdeno Chára, Peter Cehlárik Zde Zde
2017/2018 Zdeno Chára David Krejčí, David Pastrňák Zdeno Chára Zde Zde
2018/2019 Zdeno Chára David Krejčí, David Pastrňák Zdeno Chára Zde
2018/2019 Zdeno Chára David Krejčí, David Pastrňák Zdeno Chára, Jaroslav Halák Zde

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Stručný přehled

Zdroj: [2]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [2]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, VP - výhry v prodloužení, R - remízy, P - porážky, PP - porážky v prodloužení, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, KPW - Konference Prince z Walesu, CK - Campbellova konference, ZK - Západní konference, VK - Východní konference, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Kanada + USA USA / Kanada (1924 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V VP R PP P VG OG +/- B Pozice Play-off
1924/25 NHL 1 30 6 0 24 49 119 -70 12 6.
1925/26 NHL 1 36 17 4 15 92 85 +7 38 4.
1926/27 NHL (Americká divize) 1 44 21 3 20 97 89 +8 45 2. Finále SC
1927/28 NHL (Vítěz Americké divize) 1 44 20 11 13 77 70 +7 51 Vítěz VK Semifinále
1928/29 NHL (Vítěz Americké divize) 1 44 26 5 13 89 52 +37 57 Vítěz VK Vítěz SC
1929/30 NHL (Vítěz Americké divize) 1 44 38 1 5 179 98 +81 77 Vítěz VK Finále SC
1930/31 NHL (Vítěz Americké divize) 1 44 28 6 10 143 90 +53 62 Vítěz VK Semifinále
1931/32 NHL (Americká divize) 1 48 15 12 21 122 117 +5 42 4.
1932/33 NHL (Vítěz Americké divize) 1 48 25 8 15 124 88 +36 58 Vítěz VK Semifinále
1933/34 NHL (Americká divize) 1 48 18 5 25 111 130 -19 41 4.
1934/35 NHL (Vítěz Americké divize) 1 48 26 6 16 129 112 +17 58 Vítěz VK Semifinále
1935/36 NHL (Americká divize) 1 48 22 6 20 92 83 +9 50 2. Čtvrtfinále
1936/37 NHL (Americká divize) 1 48 23 7 18 120 110 +10 53 2. Čtvrtfinále
1937/38 NHL (Vítěz Americké divize) 1 48 30 7 11 142 89 +53 67 Vítěz VK Semifinále
1938/39 NHL 1 48 36 2 10 156 76 +80 74 Vítěz VK Vítěz SC
1939/40 NHL 1 48 31 5 12 170 98 +72 67 Vítěz VK Semifinále
1940/41 NHL 1 48 27 13 8 168 102 +66 67 Vítěz VK Vítěz SC
1941/42 NHL 1 48 25 6 17 160 118 +42 56 3. Semifinále
1942/43 NHL 1 50 24 9 17 195 176 +19 57 2. Finále SC
1943/44 NHL 1 50 19 5 26 223 268 -45 43 5.
1944/45 NHL 1 50 16 4 30 179 219 -40 36 4. Semifinále
1945/46 NHL 1 50 24 8 18 167 156 +11 56 2. Finále SC
1946/47 NHL 1 60 26 11 23 190 175 +15 63 3. Semifinále
1947/48 NHL 1 60 23 13 24 167 168 -1 59 3. Semifinále
1948/49 NHL 1 60 29 8 23 178 163 +15 66 2. Semifinále
1949/50 NHL 1 70 22 16 32 198 228 -30 60 5.
1950/51 NHL 1 70 22 18 30 178 197 -19 62 4. Semifinále
1951/52 NHL 1 70 25 16 29 162 176 -14 66 4. Semifinále
1952/53 NHL 1 70 28 13 29 152 172 -20 69 3. Finále SC
1953/54 NHL 1 70 32 10 28 177 181 -4 74 4. Semifinále
1954/55 NHL 1 70 23 21 26 169 188 -19 67 4. Semifinále
1955/56 NHL 1 70 23 13 34 147 185 -38 59 5.
1956/57 NHL 1 70 34 12 24 195 174 +21 80 3. Finále SC
1957/58 NHL 1 70 27 15 28 199 194 +5 69 4. Finále SC
1958/59 NHL 1 70 32 9 29 205 215 -10 73 2. Semifinále
1959/60 NHL 1 70 28 8 34 220 241 -21 64 5.
1960/61 NHL 1 70 15 13 42 176 254 -78 43 6.
1961/62 NHL 1 70 15 8 47 177 306 -129 38 6.
1962/63 NHL 1 70 14 17 39 198 281 -83 45 6.
1963/64 NHL 1 70 18 12 40 170 212 -42 48 6.
1964/65 NHL 1 70 21 6 43 166 253 -87 48 6.
1965/66 NHL 1 70 21 6 43 174 275 -101 48 5.
1966/67 NHL 1 70 17 10 43 182 253 -71 44 6.
1967/68 NHL (Východní divize) 1 74 37 10 27 259 216 +43 84 3. Čtvrtfinále
1968/69 NHL (Východní divize) 1 76 42 16 18 303 221 +82 100 2. Semifinále
1969/70 NHL (Východní divize) 1 76 40 19 17 277 216 +61 99 2. Vítěz SC
1970/71 NHL (Vítěz Východní divize) 1 78 57 7 14 399 207 +192 121 Vítěz VK Čtvrtfinále
1971/72 NHL (Vítěz Východní divize) 1 78 54 11 13 330 204 +26 119 Vítěz VK Vítěz SC
1972/73 NHL (Východní divize) 1 78 51 5 22 330 235 +5 107 2. Čtvrtfinále
1973/74 NHL (Vítěz Východní divize) 1 78 52 9 17 349 221 +128 113 Vítěz VK Finále SC
1974/75 NHL (Adamsova divize) 1 80 40 14 26 345 245 +100 94 2. Předkolo
1975/76 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 48 17 15 313 237 +76 113 1. Semifinále
1976/77 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 49 8 23 312 240 +72 106 1. Finále SC
1977/78 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 51 11 18 333 218 +115 113 1. Finále SC
1978/79 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 43 14 23 316 270 +46 100 1. Semifinále
1979/80 NHL (Adamsova divize) 1 80 46 13 21 310 234 +76 105 2. Čtvrtfinále
1980/81 NHL (Adamsova divize) 1 80 37 13 30 316 272 +44 87 2. Osmifinále
1981/82 NHL (Adamsova divize) 1 80 43 10 27 323 285 +38 96 2. Semifinále KPW
1982/83 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 50 10 20 327 228 +99 110 1. Finále KPW
1983/84 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 49 6 25 336 261 +75 104 1. Čtvrtfinále KPW
1984/85 NHL (Adamsova divize) 1 80 36 10 34 303 287 +16 82 4. Čtvrtfinále KPW
1985/86 NHL (Adamsova divize) 1 80 37 12 31 311 288 +23 86 3. Čtvrtfinále KPW
1986/87 NHL (Adamsova divize) 1 80 39 7 34 301 276 +25 85 3. Čtvrtfinále KPW
1987/88 NHL (Adamsova divize) 1 80 44 6 30 300 251 +49 94 Vítěz VK Finále SC
1988/89 NHL (Adamsova divize) 1 80 37 14 29 289 256 +33 88 2. Semifinále KPW
1989/90 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 46 9 25 289 232 +57 101 Vítěz VK
Vítěz ZČ
Finále SC
1990/91 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 80 44 12 24 299 264 +35 100 1. Finále KPW
1991/92 NHL (Adamsova divize) 1 80 36 12 32 270 275 -5 84 2. Finále KPW
1992/93 NHL (Vítěz Adamsovy divize) 1 84 51 7 26 332 268 +64 109 1. Čtvrtfinále KPW
1993/94 NHL (Severovýchodní divize) 1 84 42 13 29 289 252 +37 97 2. Semifinále VK
1994/95 NHL (Severovýchodní divize) 1 48 27 3 18 150 127 +23 57 3. Čtvrtfinále VK
1995/96 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 40 11 31 282 269 +13 91 2. Čtvrtfinále VK
1996/97 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 26 9 47 234 300 -66 61 6.
1997/98 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 39 13 30 221 194 +27 91 2. Čtvrtfinále VK
1998/99 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 39 13 30 214 181 +33 91 3. Semifinále VK
1999/00 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 24 19 6 33 210 248 -38 73 5.
2000/01 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 36 8 8 30 227 249 -22 88 4.
2001/02 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 43 6 9 24 236 201 +35 101 1. Čtvrtfinále ZK
2002/03 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 36 11 4 31 245 237 +8 87 3. Čtvrtfinále ZK
2003/04 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 41 15 7 19 209 188 +21 104 1. Čtvrtfinále ZK
2004/05 NHL (Severovýchodní divize) 1 Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 29 16 37 230 266 -36 74 5.
2006/07 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 35 6 41 219 289 -70 76 5.
2007/08 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 41 12 29 212 222 -10 94 3. Čtvrtfinále VK
2008/09 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 53 10 19 274 196 +78 116 1. Semifinále VK
2009/10 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 39 13 30 206 200 +6 91 3. Semifinále VK
2010/11 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 46 11 25 246 195 +51 103 Vítěz VK Vítěz SC
2011/12 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 49 4 29 269 202 +67 102 1. Čtvrtfinále VK
2012/13 NHL (Severovýchodní divize) 1 48 28 6 14 131 109 +22 62 Vítěz VK Finále SC
2013/14 NHL (Vítěz Atlantické divize) 1 82 54 9 19 261 177 +144 117 Vítěz ZČ Semifinále VK
2014/15 NHL (Atlantická divize) 1 82 41 14 27 213 211 +2 96 5.
2015/16 NHL (Atlantická divize) 1 82 42 9 31 240 230 +10 93 4.
2016/17 NHL (Atlantická divize) 1 82 38 6 7 31 234 212 +22 95 3. Čtvrtfinále VK
2017/18 NHL (Atlantická divize) 1 82 41 9 12 20 270 214 +56 112 2. Semifinále VK
2018/19 NHL (Atlantická divize) 1 82

Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónách[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1924/1925 bez kapitána Art Ross
1925/1926 Sprague Cleghorn Art Ross
1926/1927 Sprague Cleghorn Art Ross
1927/1928 Lionel Hitchman Charles Adams
1928/1929 Lionel Hitchman Charles Adams
1929/1930 Lionel Hitchman Art Ross
1930/1931 Lionel Hitchman Art Ross
1931/1932 George Owen Art Ross
1932/1933 Dit Clapper Art Ross
1933/1934 Dit Clapper Art Ross
1934/1935 Dit Clapper Frank Patrick
1935/1936 Dit Clapper Art Ross
1936/1937 Dit Clapper Art Ross
1937/1938 Dit Clapper Art Ross
1938/1939 Cooney Weiland Art Ross
1939/1940 Dit Clapper Cooney Weiland
1940/1941 Dit Clapper Cooney Weiland
1941/1942 Dit Clapper Art Ross
1942/1943 Dit Clapper Art Ross
1943/1944 Dit Clapper Art Ross
1944/1945 Dit Clapper Art Ross
1945/1946 Dit Clapper Frank Patrick
1946/1947 Jack Crawford Art Ross
1947/1948 Jack Crawford Art Ross
1948/1949 Jack Crawford Art Ross
1949/1950 Jack Crawford Art Ross
1950/1951 Milt Schmidt Lynn Patrick
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1951/1952 Milt Schmidt Lynn Patrick
1952/1953 Milt Schmidt Lynn Patrick
1953/1954 Milt Schmidt Lynn Patrick
1954/1955 Ed Sandford Milt Schmidt
1955/1956 Fernie Flaman Milt Schmidt
1956/1957 Fernie Flaman Milt Schmidt
1957/1958 Fernie Flaman Milt Schmidt
1958/1959 Fernie Flaman Milt Schmidt
1959/1960 Fernie Flaman Milt Schmidt
1960/1961 Fernie Flaman Milt Schmidt
1961/1962 Don McKenney Phil Watson
1962/1963 Don McKenney Milt Schmidt
1963/1964 Leo Boivin Milt Schmidt
1964/1965 Leo Boivin Milt Schmidt
1965/1966 Leo Boivin Milt Schmidt
1966/1967 Johnny Bucyk Milt Schmidt
1967/1968 bez kapitána Harry Sinden
1968/1969 bez kapitána Harry Sinden
1969/1970 bez kapitána Harry Sinden
1970/1971 bez kapitána Tom Johnson
1971/1972 bez kapitána Tom Johnson
1972/1973 bez kapitána Armand Guidolin
1973/1974 Johnny Bucyk Armand Guidolin
1974/1975 Johnny Bucyk Don Cherry
1975/1976 Johnny Bucyk Don Cherry
1976/1977 Johnny Bucyk Don Cherry
1977/1978 Wayne Cashman Don Cherry
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1978/1979 Wayne Cashman Don Cherry
1979/1980 Wayne Cashman Fred Creighton
1980/1981 Wayne Cashman Gerry Cheevers
1981/1982 Wayne Cashman Gerry Cheevers
1982/1983 Wayne Cashman Gerry Cheevers
1983/1984 Terry O'Reilly Gerry Cheevers
1984/1985 Terry O'Reilly Gerry Cheevers
1985/1986 Ray Bourque a Rick Middleton Butch Goring
1986/1987 Ray Bourque a Rick Middleton Butch Goring
1987/1988 Ray Bourque a Rick Middleton John Cunniff
1988/1989 Ray Bourque John Cunniff
1989/1990 Ray Bourque Mike Milbury
1990/1991 Ray Bourque Mike Milbury
1991/1992 Ray Bourque Rick Bowness
1992/1993 Ray Bourque Brian Sutter
1993/1994 Ray Bourque Brian Sutter
1994/1995 Ray Bourque Brian Sutter
1995/1996 Ray Bourque Steve Kasper
1996/1997 Ray Bourque Steve Kasper
1997/1998 Ray Bourque Pat Burns
1998/1999 Ray Bourque Pat Burns
1999/2000 Ray Bourque Pat Burns
2000/2001 Jason Allison Pat Burns
2001/2002 bez kapitána Robbie Ftorek
2002/2003 Joe Thornton Robbie Ftorek
2003/2004 Joe Thornton Mike Sullivan
2004/2005 Sezóna zrušena
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
2005/2006 Joe Thornton Mike Sullivan
2006/2007 Zdeno Chára Dave Lewis
2007/2008 Zdeno Chára Claude Julien
2008/2009 Zdeno Chára Claude Julien
2009/2010 Zdeno Chára Claude Julien
2010/2011 Zdeno Chára Claude Julien
2011/2012 Zdeno Chára Claude Julien
2012/2013 Zdeno Chára Claude Julien
2013/2014 Zdeno Chára Claude Julien
2014/2015 Zdeno Chára Claude Julien
2015/2016 Zdeno Chára Claude Julien
2016/2017 Zdeno Chára Bruce Cassidy
2017/2018 Zdeno Chára Bruce Cassidy
2018/2019 Zdeno Chára Bruce Cassidy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boston Bruins na anglické Wikipedii.

  1. https://www.nhl.com/bruins/stats/2010-2011/playoffs/skaters/p Soupiska
  2. a b "Standings" [online]. nhl.com [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]