Ottawa Senators

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Ottawa Senators (původní), který hrával v počátcích NHL.
Ottawa Senators
Canadian Tire Centre
Canadian Tire Centre
Název Ottawa Senators
Stát Kanada Kanada
Město Ottawa
Založen 1992
Soutěž NHL (Atlantická divize)
Klubové barvy červená, černá, bílá a zlatá
                       
Stadion
Název Canadian Tire Centre, Ottawa
Kapacita 17 373
Vedení
Vlastník Eugene Melnyk
Předseda Pierre Dorion
Generální manažer Marc Bergevin
Realizační tým
Trenér Guy Boucher
Kapitán Erik KarlssonKapitán
Oficiální webové stránky
Přehled medailí
Stanley Cup
Stříbrná medaile 2006/2007 Ottawa Senators

Ottawa Senators (francouzsky: Sénateurs d'Ottawa), je profesionální kanadský klub ledního hokeje, který sídlí v Ottawě v provincii Ontario. Do NHL vstoupil v ročníku 1992/93 a hraje v Atlantické divizi v rámci Východní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale Canadian Tire Centre s kapacitou 17 373 diváků. Klubové barvy jsou červená, černá, bílá a zlatá.

Historie týmu[editovat | editovat zdroj]

Předválečná éra[editovat | editovat zdroj]

Historie týmu v letech 1903 – 1927[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem týmu Ottawa Senators byl úspěšný klub Ottawa Silver Seven, který byl čtyřnásobným vítězem Stanley Cupu. Kraloval v letech 19031906. Tým od roku 1908 hrál Eastern Canada Hockey Association, která byla profesionální soutěží. Klub změnil svoje jméno, aby se lépe reprezentoval, a jelikož byla Ottawa sídlem kanadské vlády a parlamentu, tak se podle toho přejmenovali na Senators (česky Senátoři). Ještě před vznikem NHL Senátoři v roce 1911 vyhráli Stanley Cup.

V prvním ročníku NHL skončili třetí, ale poté nastala jejich zlatá éra. V letech 1920, 1921 a 1923 získali Stanley Cup (čili ligové prvenství). Navíc se stali prvním družstvem, které dokázalo titul obhájit. V jejich týmu zářily hvězdy (viz odstavec nejlepší hráči). Manažerem byl Tommy Gorman, trenérem byl Pete Green. Senators získali Stanley Cup ještě jednou, a to v roce 1927, ve kterém získali posedmé v historii Prince Of Wales Trophy, což je trofej pro nejlepší družstvo Východní konference. Ročník 19261927 byl pro Ottawu také posledním úspěšným.

Historie týmu v letech 1927 – 1934[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšném období následoval propad, při kterém se Ottawa v sezóně 19301931 propadla až na deváté místo v celé soutěži. Tým příští sezónu celou vynechal. V ročníku 19321933 se vrátil a skončil opět devátý. Tentokrát ovšem bylo deváté místo i tím posledním, protože v roce 1931 odstoupila ze soutěže Philadelphie. Stejně se Senators umístili i v následující sezóně a klub se odstěhoval do St. Louis. Byl to smutný konec slavného týmu.

Novodobá éra[editovat | editovat zdroj]

Historie týmu v letech 1991 - 2004[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 se splnil sen všech hokejových fanoušků v Ottawě. Rozhodlo se totiž, že od sezóny 19921993 bude mít Ottawa opět svůj tým v NHL. Klub dostal jméno podle svých slavných předchůdců – Ottawa Senators. Tyto dva týmy mají ovšem společné jen jméno.

Ve své první sezóně, jak už to u nováčků většinou bývá, skončili Senátoři poslední. Vydolovali pouze 24 bodů. Kvůli tomu dostal výpověď první generální manažer týmu Mel Bridgmen. Poslední místo ale mělo i jednu výhodu. Tou výhodou bylo právo první volby v draftu 1993. Ottawa z něho draftovala Alexandra Daigleho. Tato volba se ale moc nevyplatila. Daigle se rozjel až v posledním odehraném ročníku (sezóna 20032004), ale už v barvách Minnesoty Wild. V sezóně 19951996 se rozhořel spor mezi tehdejším generálním manažerem Randy Sextonem a ruským hokejistou Alexejem Jašinem. Spor se neuvěřitelně protáhl, Jašin odmítal nastoupit a znechucením z týmu odešlo několik hvězd. Nový manažer Pierre Gauthier s Jašinem nakonec novou smlouvu podepsal.

Gauthier nakonec udělal dobře, že s Jašinem smlouvu uzavřel, protože se kolem něj začalo budovat družstvo Senátorů. V roce 1997 se klub poprvé po svém návratu dostal do play-off, kde vypadl hned v prvním kole s Buffalem Sabres, o rok později ale Ottawa senzačně vyřadila New Jersey Devils. Ale v další sezóně to byl opět krach v prvním kole a opět s Buffalem Sabres. Jašin se v této sérii téměř neprosadil a korunu tomu nasadil tím, že započal další spor o plat. Klubu se bez něj překvapivě dobře dařilo, umístili se na šestém místě ve Východní konferenci a v prvním kole play-off narazili na Toronto Maple Leafs, se kterým prohráli 4:2 na zápasy.

V září 2000 se vrátil Jašin. Klubu se základní část sezóny povedla na jedničku, získali 109 bodů a umístili se na druhém místě ve Východní konferenci. Ale v prvním kole v play-off si uřízli pěknou ostudu, když narazili na Toronto a prohráli s ním 0:4 na zápasy. Jašin se opět neprosadil.

Možná proto byl vyměněn do New York Islanders. Do ročníku 20012002 nastoupili Senátoři mizerně, nakonec však zabrali a probojovali se do play-off. Tam v prvním kole konečně uspěli a smetli NY Islanders, poté porazili Philadelphii, ale ve finále konference narazili na New Jersey Devils, kterému podlehli po sedmizápasovém dramatu. V následující sezóně se také dostali do play-off, ve kterém na ně narazilo „milované“ Toronto. Toronto nakonec vyhrálo 4:3 na zápasy.

V polovině sezóny 20022003 Senators zbankrotovali, přesto sezónu dokončili. A dokonce vyhráli základní část se ziskem 113 bodů a poprvé tak získali President's Trophy. V play-off došli do finále konference, kde podlehli New Jersey Devils 3:4 na zápasy.

Před sezónou 20032004 Senators koupil milionář Eugene Melnyk. Základní část dokončili na 5. místě v konferenci. Ale v play-off se znovu neúspěšně střetli s Toronto Maple Leafs, které zvítězilo 4:3 na zápasy. Po 9 sezónách v Ottawě klub opustil kouč Jacques Martin, který Senators dovedl do vyřazovacích bojů 8× v řadě. Na jeho místo byl dosazen Bryan Murray, který předtím působil jako generální manažer v týmu Mighty Ducks of Anaheim.

Historie týmu od roku 2004[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2004-05[editovat | editovat zdroj]

Do sezóny 20042005 klub vstoupil s novým trenérem. Z klubu odešel gólman Patrick Lalime a Radek Bonk, který v klubu odehrál skoro 700 zápasů. Jako náhrada za Lalima byl podepsán Dominik Hašek. Sezóna se nakonec neodehrála kvůli neschopnosti majitelů klubů a NHLPA se dohodnout na nové kolektivní smlouvě.

Sezóna 2005-06[editovat | editovat zdroj]

Těsně před začátkem sezóny 20052006 byl vyměněn Marián Hossa, za kterého přišel z Atlanty Dany Heatley. Senators vstoupili do sezóny znamenitě a vyhráli 19 z prvních 22 zápasů. Nakonec si zapsali 52 výher a 113 bodů a skončili celkově 2. Kvůli zranění Haška na OH v Turíně vstoupili do play-off s náhradním gólmanem Rayem Emerym. Ten se stal prvním nováčkem, který vyhrál sérii play-off od roku 2000, když Ottawa smetla Tampu Bay 4:1 na zápasy. Buffalo Sabres v dalším kole už, ale bylo nad síly Senátorů, když Sabres vyhráli všechny 3 prodloužení v sérii a celkově vyhráli 4:1. Dany Heatley i Daniel Alfredsson si shodně zapsali 103 bodů.

Sezóna 2006-07[editovat | editovat zdroj]

Sezónu 20062007 dokončili Senators s bodovým ziskem 105 bodů a počtvrté za sebou přesáhli 100 bodovou hranici. Dany Heatley vytvořil rekord Ottawy vstřelením 50 gólů i ziskem 105 bodů a skončil celkově 4. v produktivitě. V play-off Senátoři zničili Pittsburgh Penguins, New Jersey Devils i Buffalo Sabres shodně 4:1 a poprvé v novodobé historii se dostali do finále Stanley Cupu. V něm se střetli s týmem Anaheim Ducks, který vyhrál oba zápasy v Ottawě (3:2 a 1:0). Senators sice venku jednou vyhráli, ale ani potřetí doma nedokázali uspět a Ducks po výhře 4:1 na zápasy získali Stanley Cup.

Sezóna 2007-08[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2007 rezignoval generální manažer John Muckler a byl nahrazen dosavadním koučem Bryanem Murrayem. Koučem se stal dosavadní asistent John Paddock. Ottawa měla skvělý začátek sezóny a na All-Stars zápas bylo nominováno 6 hráčů, nejvíce ze všech klubů. Po špatných výkonech v lednu a únoru 2008 byl propuštěn kouč Paddock, nahradil ho asistent Ron Low. Senators se těsně do play-off dostali ze 7. místa v konferenci a střetli se stejně jako minulý rok s Pittsburghem. Nepříliš povedenou sezónu dokončila ostudná prohra 0:4 v sérii. Senators se probojovali do play-off podesáté v řadě.

Sezóna 2008-09[editovat | editovat zdroj]

V následující sezóně dostal důvěru na pozici trenéra Craig Hartsburg, který podepsal tříletou smlouvu. Ze smlouvy byl vykoupen Ray Emery. Po 11 sezónách v klubu také odešel obránce Wade Redden, ten podepsal 6letou smlouvu s Jezdci z New Yorku díky níž si přišel na 39 milionů $. Tato smlouva byla označena za jednu z nejhorších všech dob, protože Redden se nedokázal přiblížit svým výkonům z dřívějších let. Odešel také slovenský bek Andrej Meszároš do Tampy Bay, výměnou Ottawa získala Filipa Kubu, Alexandre Picarda a 1. kolo draftu. Meszároš podepsal 6letou smlouvu na 24 milionů $, ale ani on se nedostal do ottawské formy. Naopak Kuba zaznamenal nejlepší sezónu své kariéry. Smlouvu podepsali také Jarkko Ruutu a Jason Smith. Sezóna byla zahájena ve Stockholmu ve Švédsku, Ottawa ve dvou zápasech proti Pittsburghu získala 3 body. V únoru 2009 byl vyhozen Hartsburg, nahradil ho Cory Clouston kouč Binghamtonu Senators, týmu AHL. I přes zlepšené výkony i 9 vyhraných zápasů v řadě se Senators po 11 letech neprobojovali do play-off. Díky svým výkonům si Clouston vysloužil dvouletou smlouvu.

Sezóna 2009-10[editovat | editovat zdroj]

Hlavním cílem pro sezónu 20092010 byl hlavní cíl návrat do play-off. Před začátkem sezóny veřejně oznámil žádost o výměnu Dany Heatley, který nebyl spokojen s časem stráveným nad ledem a jeho rolí v týmu pod koučem Cloustonem. Heatley byl vyměněn do San Jose Sharks. Ze San Jose přišli Milan Michálek a Jonathan Cheechoo, někdejší nejlepší střelec NHL. Ottawa se po jednoleté pauze znovu vrátila do playoff, hlavně díky sérii 11 vítězných utkání v řadě (rekord týmu) a nakonec skončila 5. v konferenci. V 1. kole playoff se potřetí ve 4 letech utkala s Pittsburghem. Nedokázala ale vyhrát ani jedno ze tří domácích utkání a v sérii prohrála 2:4.

Sezóna 2010-11[editovat | editovat zdroj]

Na začátku sezóny Ottawa podepsala tříletý kontrakt se zkušeným ruským obráncem Sergejem Gončarem. 22. října kapitán Daniel Alfredsson dosáhl na metu 1 000 bodů v NHL a o 4 dny později Gončar sehrál své tisící utkání v NHL. Hranici 1 000 bodů pokořil v listopadu i Alexej Kovaljov, kromě těchto individuálních úspěchů se ale Senátorům nedařilo. Na konci ledna se Ottawa propadla na poslední místo konference, vlastník týmu Eugene Melnyk prohlásil, že neodvolá ani trenéra Cloustona ani generálního manažera Murrayho, ale bude muset v následujících měsících učinit "těžká rozhodnutí". "Těžká rozhodnutí" byly výměny dlouholetých hráčů Mika Fishera do Nashvillu Predators a Chrise Kellyho do Bostonu Bruins. Z týmu také odešli hráči, kterým na konci sezóny končila smlouva - Alexej Kovaljov a Jarkko Ruutu. Změna přišla také na postu brankáře. Brian Elliott se stěhoval do Colorada za Craiga Andersona, který později podepsal novou čtyřletou smlouvu. Senátoři nakonec skončili 13. v konferenci a po sezóně nebyla prodloužena smlouva trenéru Cloustonovi, naopak tříletého prodloužení se dočkal GM Brian Murray. Novým trenérem se stal Paul MacLean bývalý asistent trenéra Detroitu Red Wings, pro Ottawu to také znamenalo celkovou 6. volbu ve Vstupním draftu NHL 2011 (nejvyšší od roku 2001), tato volba byla použita na švédského útočníka Miku Zibanejada.

Sezóna 2011-12[editovat | editovat zdroj]

Významný časopis The Hockey News před sezónou předpověděl Ottawě poslední místo ve Východní konferenci. Tým v přestavbě opravdu mnoho hokejových odborníků nepřesvědčil a tak s postupem do playoff nepočítal téměř nikdo. Senátoři také prohráli 5 z úvodních 6 zápasů, ale na tento začátek navázali 6 vítěznými zápasy v řadě. V listopadu odešel z týmu obránce David Runblad společně s 2. kolem draftu 2012 a z Phoenixu přišel nazpět centr Kyle Turris i tento krok pomohl Ottawě ke zlepšeným výkonům. V lednu Ottawa poprvé hostila Zápas hvězd NHL, kam se probojovali čtyři domácí hráči - Daniel Alfredsson, Milan Michálek, Jason Spezza a Erik Karlsson. 1. dubna si Ottawa definitivně zajistila postup do playoff. Poté, co jeden den vedla Severovýchodní divizi, nakonec skončila 8. v konferenci a v 1. kole se utkala s New Yorkem Rangers. Znovu Ottawě nikdo nevěřil, ale série se natáhla do 7 zápasů, kdy nakonec Rangers v rozhodujícím zápase Ottawu udolali na domácím ledě 2:1. Výtečnou sezónu Ottawa korunovala na předávání ocenění v Las Vegas. Trenér Paul MacLean skončil třetí v hlasování o nejlepšího trenéra sezóny, Daniel Alfredsson skončil třetí v hlasování o Bill Masterton Memorial Trophy a získal King Clancy Memorial Trophy, ale největšího vyznamenání se dočkal 22letý obránce Erik Karlsson. Ten v sezóně zaznamenal 78 bodů, skončil celkově 11. v kanadském bodování a druhého nejlepšího obránce porazil o 25 bodů. Za tento výkon si vysloužil James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce sezóny.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Individuální trofeje[editovat | editovat zdroj]

Individuální trofeje Rok a hráč
Art Ross Trophy nikdo
Calder Memorial Trophy 1995/1996 Daniel Alfredsson
Conn Smythe Trophy nikdo
Roger Crozier Saving Grace Award 2012/2013 Craig Anderson
Hart Memorial Trophy 1923/1924 Frank Nighbor
William M. Jennings Trophy nikdo
King Clancy Memorial Trophy 2011/2012 Daniel Alfredsson
Lady Byng Memorial Trophy 1924/1925, 1925/1926 Frank Nighbor
Bill Masterton Memorial Trophy 2016/2017 Craig Anderson
Mark Messier Leadership Award 2012/2013 Daniel Alfredsson
James Norris Memorial Trophy 2011/2012, 2014/2015 Erik Karlsson
Ted Lindsay Award nikdo
NHL Plus/Minus Award 2005/2006 Wade Redden
Maurice Richard Trophy nikdo
Frank J. Selke Trophy nikdo
Vezina Trophy nikdo
NHL Foundation Player Award nikdo
Jack Adams Award 1998/1999 Jacques Martin
2012/2013 Paul MacLean

Individuální rekordy jednotlivých sezón[editovat | editovat zdroj]

sezóna NHL Branky v ZČ Asistence v ZČ Body v ZČ
1. 1992/1993 25 Sylvain Turgeon 46 Norm Maciver 63 Norm Maciver
2. 1993/1994 30 Alexej Jašin 49 Alexej Jašin 79 Alexej Jašin
3. 1994/1995 21 Alexej Jašin 23 Alexej Jašin 44 Alexej Jašin
4. 1995/1996 26 Daniel Alfredsson 35 Daniel Alfredsson 61 Daniel Alfredsson
5. 1996/1997 35 Alexej Jašin 47 Daniel Alfredsson 75 Alexej Jašin
6. 1997/1998 33 Alexej Jašin 39 Alexej Jašin 72 Alexej Jašin
7. 1998/1999 44 Alexej Jašin 50 Alexej Jašin 94 Alexej Jašin
8. 1999/2000 29 Shawn McEachern
Marián Hossa
38 Daniel Alfredsson 60 Radek Bonk
9. 2000/2001 40 Alexej Jašin 48 Alexej Jašin 88 Alexej Jašin
10. 2001/2002 37 Daniel Alfredsson 45 Radek Bonk 71 Daniel Alfredsson
11. 2002/2003 45 Marián Hossa 51 Daniel Alfredsson 80 Marián Hossa
12. 2003/2004 36 Marián Hossa 48 Daniel Alfredsson 82 Marián Hossa
2004/2005 Sezóna zrušena
13. 2005/2006 50 Dany Heatley 71 Jason Spezza 103 Dany Heatley
Daniel Alfredsson
14. 2006/2007 50 Dany Heatley 58 Daniel Alfredsson 105 Dany Heatley
15. 2007/2008 41 Dany Heatley 58 Jason Spezza 92 Jason Spezza
16. 2008/2009 39 Dany Heatley 50 Daniel Alfredsson 74 Daniel Alfredsson
17. 2009/2010 25 Mike Fisher 51 Daniel Alfredsson 71 Daniel Alfredsson
18. 2010/2011 21 Jason Spezza 36 Jason Spezza 57 Jason Spezza
19. 2011/2012 35 Milan Michálek 59 Erik Karlsson 84 Jason Spezza
20. 2012/2013 12 Kyle Turris 24 Sergej Gončar 29 Kyle Turris
21. 2013/2014 26 Kyle Turris 54 Erik Karlsson 74 Erik Karlsson
22. 2014/2015 27 Mike Hoffman 45 Erik Karlsson 66 Erik Karlsson
23. 2015/2016 29 Mike Hoffman 66 Erik Karlsson 82 Erik Karlsson
24. 2016/2017 27 Kyle Turris 54 Erik Karlsson 71 Erik Karlsson
25. 2017/2018 23 Matt Duchene
a Ryan Dzingel
53 Erik Karlsson 62 Mark Stone
a Erik Karlsson
26. 2018/2019

Češi a Slováci v Ottawa Senators[editovat | editovat zdroj]

Sezóna NHL Kapitán Kapitán Kapitán Hráči - Češi Hráči - Slováci Soupiska ZČ Playoffs
1992/1993 Laurie Boschman Tomáš Jelínek, Radek Hamr nikdo Zde nehráli
1993/1994 Gord Dineen a Mark Lamb Radek Hamr, Vladimír Růžička Pavol Demitra Zde nehráli
1994/1995 Randy Cunneyworth Martin Straka, Radek Bonk, Stanislav Neckář, Radim Bičánek Pavol Demitra Zde nehráli
1995/1996 Randy Cunneyworth Jaroslav Modrý, Radek Bonk, Stanislav Neckář, František Musil, Martin Straka Pavol Demitra Zde nehráli
1996/1997 Randy Cunneyworth Radek Bonk, Stanislav Neckář, František Musil, Radim Bičánek nikdo Zde Zde
1997/1998 Randy Cunneyworth Radek Bonk, Stanislav Neckář, Václav Prospal, Radim Bičánek Marián Hossa, Ivan Čiernik Zde Zde
1998/1999 Alexej Jašin Radek Bonk, Václav Prospal, Stanislav Neckář, Radim Bičánek Marian Hossa Zde Zde
1999/2000 Daniel Alfredsson Radek Bonk, Václav Prospal, Karel Rachůnek Marian Hossa Zde Zde
2000/2001 Daniel Alfredsson Radek Bonk, Martin Havlát, Karel Rachůnek, Václav Prospal Marian Hossa, Ivan Čiernik Zde Zde
2001/2002 Daniel Alfredsson Radek Bonk, Martin Havlát, Karel Rachůnek, Martin Prusek Marian Hossa, Zdeno Chára, Ivan Čiernik Zde Zde
2002/2003 Daniel Alfredsson Radek Bonk, Martin Havlát, Karel Rachůnek, Václav Varaďa, Martin Prusek Marian Hossa, Zdeno Chára Zde Zde
2003/2004 Daniel Alfredsson Radek Bonk, Martin Havlát, Václav Varaďa, Martin Prusek, Karel Rachůnek Marian Hossa, Zdeno Chára, Peter Bondra Zde Zde
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Daniel Alfredsson Dominik Hašek, Martin Havlát, Václav Varaďa, Filip Novák Andrej Meszároš, Zdeno Chára, Tomáš Malec Zde Zde
2006/2007 Daniel Alfredsson nikdo Andrej Meszároš, Tomáš Malec Zde Zde
2007/2008 Daniel Alfredsson nikdo Andrej Meszároš Zde Zde
2008/2009 Daniel Alfredsson Filip Kuba nikdo Zde nehráli
2009/2010 Daniel Alfredsson Filip Kuba, Milan Michálek nikdo Zde Zde
2010/2011 Daniel Alfredsson Filip Kuba, Milan Michálek Marek Svatoš Zde nehráli
2011/2012 Daniel Alfredsson Filip Kuba, Milan Michálek nikdo Zde Zde
2012/2013 Daniel Alfredsson Milan Michálek nikdo Zde Zde
2013/2014 Jason Spezza Milan Michálek, Aleš Hemský nikdo Zde nehráli
2014/2015 Erik Karlsson Milan Michálek nikdo Zde Zde
2015/2016 Erik Karlsson Milan Michálek nikdo Zde nehráli
2016/2017 Erik Karlsson nikdo nikdo Zde Zde
2017/2018 Erik Karlsson nikdo nikdo Zde nehráli
2018/2019 Erik Karlsson Filip Chlapík Marián Gáborík Zde

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Stručný přehled

Zdroj: [1]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [1]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, VP - výhry v prodloužení, R - remízy, P - porážky, PP - porážky v prodloužení, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, KPW - Konference Prince z Walesu, CK - Campbellova konference, ZK - Západní konference, VK - Východní konference, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Kanada + USA USA / Kanada (1992 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V VP R PP P VG OG +/- B Pozice Play-off
1992/93 NHL (Adamsova divize) 1 84 10 4 70 202 395 -193 24 6.
1993/94 NHL (Severovýchodní divize) 1 84 14 9 61 201 397 -196 37 7.
1994/95 NHL (Severovýchodní divize) 1 48 9 5 34 117 174 -57 23 7.
1995/96 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 18 5 59 191 291 -100 41 6.
1996/97 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 31 15 36 226 234 -8 77 3. Čtvrtfinále VK
1997/98 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 34 15 33 193 200 -7 83 5. Semifinále VK
1998/99 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 44 15 23 239 179 +60 103 1. Čtvrtfinále VK
1999/00 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 41 11 2 28 244 210 +34 95 2. Čtvrtfinále VK
2000/01 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 48 9 4 21 274 205 +69 109 1. Čtvrtfinále VK
2001/02 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 39 9 7 27 243 208 +35 94 3. Semifinále VK
2002/03 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 52 8 1 21 263 182 +81 113 Vítěz ZČ Finále VK
2003/04 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 43 10 6 23 262 189 +73 102 3. Čtvrtfinále VK
2004/05 NHL (Severovýchodní divize) 1 Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06 NHL (Vítěz Severovýchodní divize) 1 82 52 9 21 314 211 +103 113 1. Semifinále VK
2006/07 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 48 9 25 288 222 +6 105 Vítěz VK Finále SC
2007/08 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 43 8 31 261 247 +14 94 2. Čtvrtfinále VK
2008/09 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 36 11 35 217 237 -20 83 4.
2009/10 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 44 6 32 225 238 -13 94 2. Čtvrtfinále VK
2010/11 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 32 10 40 192 250 -58 74 5.
2011/12 NHL (Severovýchodní divize) 1 82 41 10 31 249 240 +9 92 2. Semifinále VK
2012/13 NHL (Severovýchodní divize) 1 48 25 6 17 116 104 +12 56 4. Semifinále VK
2013/14 NHL (Atlantická divize) 1 82 37 14 31 236 265 -29 88 5.
2014/15 NHL (Atlantická divize) 1 82 43 13 26 238 215 +23 99 4. Čtvrtfinále VK
2015/16 NHL (Atlantická divize) 1 82 38 9 35 236 247 -11 85 5.
2016/17 NHL (Atlantická divize) 1 82 34 10 10 28 212 214 -2 98 2. Finále VK
2017/18 NHL (Atlantická divize) 1 82 18 11 11 43 221 291 -70 67 7.
2018/19 NHL (Atlantická divize) 1 82

Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónách[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1992/1993 Laurie Boschman Rick Bowness
1993/1994 Gord Dineen a Mark Lamb Rick Bowness
1994/1995 Randy Cunneyworth Rick Bowness
1995/1996 Randy Cunneyworth Dave Allison
1996/1997 Randy Cunneyworth Jacques Martin
1997/1998 Randy Cunneyworth Jacques Martin
1998/1999 Alexej Jašin Jacques Martin
1999/2000 Daniel Alfredsson Jacques Martin
2000/2001 Daniel Alfredsson Jacques Martin
2001/2002 Daniel Alfredsson Jacques Martin
2002/2003 Daniel Alfredsson Jacques Martin
2003/2004 Daniel Alfredsson Jacques Martin
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Daniel Alfredsson Bryan Murray
2006/2007 Daniel Alfredsson Bryan Murray
2007/2008 Daniel Alfredsson Bryan Murray
2008/2009 Daniel Alfredsson Cory Clouston
2009/2010 Daniel Alfredsson Cory Clouston
2010/2011 Daniel Alfredsson Cory Clouston
2011/2012 Daniel Alfredsson Paul MacLean
2012/2013 Daniel Alfredsson Paul MacLean
2013/2014 Jason Spezza Paul MacLean
2014/2015 Erik Karlsson Dave Cameron
2015/2016 Erik Karlsson Dave Cameron
2016/2017 Erik Karlsson Guy Boucher
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
2017/2018 Erik Karlsson Guy Boucher
2018/2019 Erik Karlsson Guy Boucher

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b "Standings" [online]. nhl.com [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]