Carolina Hurricanes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USA Carolina Hurricanes
PNC Center
Konference Východní konference
Divize Metropolitní divize
Založení 22.června 1979 jako Hartford Whalers
25.června 1997 přestěhování do Caroliny
Historie New England Whalers 1972 - 1979 (WHA)
Hartford Whalers 1979 - 1997 (NHL)
Carolina Hurricanes 1997 - dodnes (NHL)
Stadion RBC Center o kapacitě 18 680 diváků
Město Raleigh / Severní Karolína
Barvy červená, černá, bílá a stříbrná
                       
Vlastník USA Peter Karmanos
Manažér Kanada Ron Francis
Trenér Kanada Bill Peters
Kapitán Kanada Eric Staal
Farma Charlotte Checkers (AHL)
Florida Everblades (ECHL)
Stanley Cup (1x) - 2006
Konferenční titul (2x) - 2002, 2006
Divizní titul (3x) - 1999, 2002, 2006
Dlouhodobé výsledky klubu
Současná soupiska klubu
Oficiální stránky klubu
Aréna - RBC Centru - Philips Arena
Mapa


Přehled medailí
StanleyCup.jpg
Stanley Cup
Zlatá medaile 2005/2006 Carolina Hurricanes [1]
Vítěz základní části
Zlatá medaile nezískali Carolina Hurricanes
Vítěz východní konference
Zlatá medaile 2001/2002 Carolina Hurricanes
Zlatá medaile 2005/2006 Carolina Hurricanes

Carolina Hurricanes je hokejový klub NHL.

Historie týmu[editovat | editovat zdroj]

Carolina Hurricanes má za sebou kočovnou historii. Tým byl původně založen v Bostonu, působil i ve Springfieldu, Hartfordu, Greensboru a Raleighu. V době kdy se jmenoval Hartford Whalers, se stal členem NHL. Svoji kariéru zde ukončil slavný Gordie Howe, jednu chvíli s ním hrála i další legenda, Bobby Hull. V Hartfordu tým vydržel 18 let, za tuto dobu vyhrál jedinou sérii play-off. Stalo se tak v roce 1986, kdy porazil tehdejší Quebec Nordiques (dnes Colorado Avalanche). Až na tuto výjimku se ale Hartford Whalers řadil spíš k podprůměru. Jeho největší hvězdou byl centr Ron Francis, kterého draftovali v roce 1981. Navzdory tomu, že byl hlavní oporou týmu, v roce 1991 jej vyměnili do Pittsburghu Penguins.

Severní Karolína (1997–současnost)[editovat | editovat zdroj]

O prázdninách roku 1998 se Francis do svého mateřského klubu vrátil, už ne ale do Hartfordu, ale do Greensbora, kam se klub mezitím přestěhoval. V té době byl klub zařazen do severovýchodní divize ve východní konferenci. Hlavními oporami týmu byli útočníci Keith Primeau a Sami Kapanen, v bráně se jednu dobu mihla legenda Kirk MacLean, jedničkou však byl Trevor Kidd.

V roce 1998 byla Carolina přeřazena do jihovýchodní divize, do ligy totiž vstoupil tým Nashville Predators. Tuto divizi klub v této sezóně vyhrál, hlavně díky výkonům lotyšského brankáře Arturse Irbeho. V prvním kole play-off narazili na Boston Bruins, kterému ale podlehli 2:4 na zápasy. To by nebylo tak tragické, kdyby se tenkrát v autě při přesunu domů nezabil obránce týmu Steve Chiasson. V následující sezóně 1999/2000 se klub v tabulce jihovýchodní divize propadl na třetí místo a do play-off nepostoupil. K postupu do play-off chyběl „Hurikánům“ jediný bod. V následujícím ročníku bylo mužstvo o něco silnější, hlavně díky přítomnosti Roda Brind'Amoura a Sandise Ozolinše. Do play-off tým postoupil díky vyššímu počtu výher než měl devátý Boston (oba týmy měly stejný počet bodů). Zde vypadl hned v prvním kole, nestačil na obhájce Stanley Cupu z New Jersey. Hodně tvrdý byl ale způsob, jakým obránce New Jersey Devils Scott Stevens vyřadil ze hry Shanea Willise a Rona Francise.

2001–02 Stanley Cup Finals[editovat | editovat zdroj]

V následující sezóně se stala Carolina velkým překvapením. Jádrem mančaftu byli hlavně brankáři Arturs Irbe a Kevin Weekes, útočníci Rod Brind'Amour, Jeff O'Neill, Bates Battaglia a Sami Kapanen. Kvalitní výkony a výsledky vynesly tým na první místo Jihovýchodní divize. V play-off to bylo ještě lepší. „Hurikáni“ v prvním kole smetli New Jersey Devils 4:2 na zápasy, ve druhém kole Montreal Canadiens stejným poměrem a ve finále konference Toronto Maple Leafs, rovněž 4:2 na zápasy. Senzačně tak postoupili do finále Stanley Cupu. Tam je ale čekal nelehký soupeř, hvězdami nabitý Detroit Red Wings, v jehož dresu chytal Dominik Hašek. Ačkoliv Hurricanes ohromili Wings v první zápase, kdy Francis vystřelil vítězství svého týmu už v první minutě prodloužení, Red Wings následně vyhráli čtyřikrát za sebou a získali Stanley Cup. Zápas č. 3 v Raleighu představoval thriller, který až ve 3. nastavení rozhodl Igor Larionov a stal se tak nejstarším hráčem, který dal vítězný gól ve finále. Komentátoři nazvali tento souboj jedním z nejlepších finálových zápasů v historii NHL a Don Cherry označil RBC za nejhlasitější budovu v NHL.

2005–06 Stanley Cup Champions[editovat | editovat zdroj]

Ročník 2004-05 znamenal v NHL výluku a ta vedla ke snížení rozpočtu na 26 000 000 dolarů. Canes se však stali jedním z největších překvapení NHL, zaznamenali nejlepší sezonu ve své historii. V základní části skončili s výsledkem 52-22-8 a nasbírali 112 bodů. V play-off, poté, co prohráli první dva zápasy série konferenčního čtvrtfinále proti Montrealu Canadiens, Laviolette posadil do té doby brankářskou jedničku Martina Gerbera ve prospěch nováčka Cama Warda. Hurricanes vyhráli obě hry v Montrealu a celou sérii 4:2. V dalším kole, které se ukázalo jako překvapivě jednostranné, Carolina čelila New Jersey Devils, které smetli 4:1 na zápasy.

Ve finále Východní konference stálo v cestě Buffalo Sabres, které skončilo jen jediný bod za Hurricanes v základní části. Diskutabilní série se rozhodovala až v 7. zápase, kde Rod Brind'Amour vstřelil vítězný gól a Hurricanes postoupili do finále Stanley Cupu podruhé v historii.

Stanley Cup prapor za vítězství v PNC Arena

O pohár se utkali s překvapením západu - Edmontonem Oilers. Série se zdála být zprvu jednoznačná, po 4 zápasech za stavu 3:1 měli Hurricanes pohár nadosah, doma však padli v prodloužení, následně v Edmontonu nevstřelili ani gól a o vítězi tak musel rozhodnout zápas č. 7 v Raleigh. Hurricanes už znova doma nezaváhali, František Kaberle svým vítězným gólem zajistil pro Severní Karolínu první profesionální prvoligový sportovní titul. Stejně tak se Hurricanes stali prvním týmem v historii NHL, který prohrál devět nebo více her v play-off a přesto vyhrál Stanley Cup. V roce 2011 je napodobili Boston Bruins.

2007-2008[editovat | editovat zdroj]

Hurricanes nebyli schopni navázat na jejich úspěch stejně jako v letech 2003–2004. V sezoně 2006-07 skončili třetí ve své divizi a jedenáctí celkově ve Východní konferenci. Tímto výsledkem se zapsali nelichotivě do historie, když se jako druhý tým po Chicagu BlackHawks nedokázali kvalifikovat do playoffs sezonu před ani po mistrovském titulu. V sezoně 2007-08 Carolina opět nepostoupila, jelikož Washington uzmul divizní titul v posledním dni sezóny, takže Hurricanes obsadili druhé místo v divizi a deváté v konferenci a stali se teprve druhým klubem v NHL, který nedokázal postoupit do play-off dvě následující sezóny po triumfu.

2008-2009[editovat | editovat zdroj]

Po pomalém startu do sezóny 2008-09 byl trenér Peter Laviolette nahrazen na začátku prosince svým předchůdcem, Paulem Mauricem. Klub do té doby balancující opět na hraně postupu do playoff 7. února získal Jussiho Jokinena z Tampy Bay Lightning. Následná bilance 12-3-2 včetně 9 výher v řadě zajistila Hurricanes postup do vyřazovacích bojů ze 6. místa a po třech letech se fanoušci v Raleigh dočkali prodloužené sezony.

V playoff se hurikán rozfoukal opět naplno, jak už bývá téměř zvykem, a odnesli to New Jersey v prvním kole. Ve 4. zápase série za stavu 3:3 Jussi Jokinen rozhodl, kdy do konce základní hrací doby zbývalo 0,2 sekundy! Vstřelil tak nejtěsnější vítězný gól v historii NHL, který už se bude jen stěží překonávat. Vyrovnaná série dospěla až ke hře č.7, Devils vstupovali do závěrečných dvou minut zápasu v Prudential Center v Newarku s vedením 3:2, ale poté Canes udeřili. V čase 58:40 Jussi Jokinen vyrovnal na 3:3 a v čase 59:12 Chad Larose vysunul Erica Staala do sóla po pravém křídle a ten prostřelil brankáře Brodeura. Šokovaní Devils už nedokázali v tak krátkém čase odpovědět a prohráli zápas i sérii 3:4. Staalova branka se stala nejpozdějším vítězným gólem v 7. zápase v historii.

Ve druhém kole byli soupeřem Boston Bruins, ale než se stihli rozehrát, prohrávali 1:3 na zápasy. Celou sérii však dokázali ještě dvěma výhrami zdramatizovat a o vítězi musel rozhodnout znovu 7. zápas a stejně jako v prvním kole v něm byli úspěšnější Hurricanes. Scott Walker rozhodl zápas v čase 78:46 a posunul Carolinu do konferenčního finále proti Pittsburgh Penguins. Na pozdějšího šampiona už Canes nenašli recept a vypadli po výsledku 0:4.

2010-současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2010 Hurricanes čekají na další úspěch, už čtyřikrát v řadě nepostoupili do playoffs a rádi by začali psát novou éru. Draftovaní hráči jako Jeff Skinner, Justin Faulk, Ryan Murphy, Elias Lindholm, Haydn Fleury nebo naposledy Noah Hanifin dávají klubu naději do budoucna. Navíc se podařilo uzavřít dlouhodobou smlouvu s Alexanderem Seminem a z Pittsburghu přišel Jordan Staal. Pro sezonu 2013-14 Hurricanes představili nové dresy.


Individuální[editovat | editovat zdroj]

Počet Hráč Roky
Conn Smythe Trophy
1 Cam Ward 2006
King Clancy Memorial Trophy
1 Ron Francis 2002
Lady Byng Memorial Trophy
1 Ron Francis 2002
Lester Patrick Trophy
1 Peter Karmanos 1998
Frank J. Selke Trophy
2 Rod Brind'Amour 2006,2007
Calder Memorial Trophy
1 Jeff Skinner 2011

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Následující seznamy obsahují pouze hráče (trenéry) týmu Carolina Hurricanes.

Kapitáni týmu[editovat | editovat zdroj]

Trenéři týmu[editovat | editovat zdroj]

Honorovaná čísla[editovat | editovat zdroj]

Vyřazená čísla z oběhu[editovat | editovat zdroj]

Individuální rekordy jednotlivých sezón[editovat | editovat zdroj]

sezóna NHL Branky v ZČ Asistence v ZČ Body v ZČ
1. 1997/1998 26 Sami Kapanen 37 Sami Kapanen 63 Sami Kapanen
2. 1998/1999 30 Keith Primeau 35 Sami Kapanen 62 Keith Primeau
3. 1999/2000 25 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 73 Ron Francis
4. 2000/2001 41 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 63 Jeff O'Neill
5. 2001/2002 31 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 77 Ron Francis
6. 2002/2003 30 Jeff O'Neill 35 Ron Francis 61 Jeff O'Neill
7. 2003/2004 19 Josef Vašíček 33 Justin Williams 45 Josef Vašíček
2004/2005 Sezóna zrušena
8. 2005/2006 45 Eric Staal 55 Cory Stillman 100 Eric Staal
9. 2006/2007 33 Justin Williams 56 Rod Brind'Amour 83 Ray Whitney
10. 2007/2008 38 Eric Staal 44 Eric Staal 82 Eric Staal
11. 2008/2009 40 Eric Staal 53 Ray Whitney 77 Ray Whitney
12. 2009/2010 30 Jussi Jokinen 41 Eric Staal 70 Eric Staal
13. 2010/2011 33 Eric Staal 43 Eric Staal 76 Eric Staal
14. 2011/2012 24 Eric Staal 46 Eric Staal 70 Eric Staal
15. 2012/2013 23 Jiří Tlustý 35 Eric Staal 53 Eric Staal
16. 2013/2014 33 Jeff Skinner 40 Eric Staal 61 Eric Staal
17. 2014/2015 23 Eric Staal 34 Justin Faulk 53 Eric Staal
18. 2015/2016 28 Jeff Skinner 28 Eric Staal
28 Elias Lindholm
51 Jeff Skinner

Češi a Slováci v Carolina Hurricanes[editovat | editovat zdroj]

Sezóna NHL Hráči - Češi Hráči - Slováci
1992/1993 nikdo nikdo
1993/1994 nikdo nikdo
1994/1995 nikdo nikdo
1995/1996 nikdo nikdo
1996/1997 nikdo nikdo
1997/1998 Robert Kron nikdo
1998/1999 Robert Kron, Marek Malík nikdo
1999/2000 Robert Kron, Marek Malík nikdo
2000/2001 Josef Vašíček, Marek Malík nikdo
2001/2002 Josef Vašíček, Marek Malík, Jaroslav Svoboda nikdo
2002/2003 Radim Vrbata, Jan Hlaváč, Josef Vašíček, Jaroslav Svoboda, Pavel Brendl, Tomáš Kůrka Tomáš Malec
2003/2004 Radim Vrbata, Josef Vašíček, Jaroslav Svoboda, Pavel Brendl, Tomáš Kůrka Tomáš Malec
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 František Kaberle, Josef Vašíček, Radim Vrbata nikdo
2006/2007 František Kaberle, Josef Vašíček nikdo
2007/2008 František Kaberle nikdo
2008/2009 František Kaberle, Jakub Petružálek nikdo
2009/2010 Jiří Tlustý nikdo
2010/2011 Jiří Tlustý nikdo
2011/2012 Jiří Tlustý, Jaroslav Špaček nikdo
2012/2013 Jiří Tlustý, Michal Jordán nikdo
2013/2014 Jiří Tlustý, Radek Dvořák Andrej Sekera
2014/2015 Michal Jordán nikdo
2015/2016 Michal Jordán, Andrej Nestrašil nikdo
2016/2017

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.eliteprospects.com/team.php?team=55&year0=2006&status=stats Soupiska

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Carolina Hurricanes ve Wikimedia Commons