Bobby Orr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bobby Orr
Fotografie Bobbyho Orra v dresu
Osobní informace
Datum narození 20. března 1948
Místo narození Parry Sound, Ontario, Kanada Kanada
Občanství Kanada kanadské
Výška 180 cm
Váha 91 kg
Klubové informace
Aktivní roky 1962-1979
Číslo 4
Pozice obránce
Kluby Oshawa Generals (MJAL, OHA)
Boston Bruins (NHL)
Chicago Blackhawks (NHL)
Přehled medailí
Kanadský pohár
vítěz KP 1976 Kanada

Robert Gordon Orr, OC (* 20. března 1948 v Parry Soundu, Ontario, Kanada) je bývalý profesionální kanadský hokejista. Byl to obránce a je znám jako jeden z nejlepších hráčů hokejové historie. V NHL hrál dvě sezony za Chicago Blackhawks a zbytek kariéry za Boston Bruins.

Orr vyhrál dvakrát Stanley Cup. Nejprve v roce 1970, kdy jeho Bruins porazili ve finále St. Louis Blues a poté v roce 1972, kdy vyřadili New York Rangers. V obou případech vstřelil vítězné góly a vyhrál Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Do finále Bruins dovedl ještě jednou, v roce 1974, kdy ale neuspěli proti Philadelphia Flyers. Orr vyhrál osmkrát v řadě Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy, což je stále platný rekord, a bývá často označován za revolucionáře této pozice. Také je stále jediným obráncem, který vyhrál Art Ross Trophy pro vítěze bodování ligy, kterou vyhrál dvakrát. Mezi obránci stále drží rekord v počtu bodů a asistencí v jedné sezoně. Také vyhrál třikrát za sebou Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy.

Po ukončení kariéry se stal hráčským agentem, společně s Paulem Krepelkou a Rickem Curranem v roce 2002 založil Orr Hockey Group, která reprezentuje 33 aktivních hráčů v NHL, mezi něž patří Eric Staal, Cam Ward, Jeff Carter a Jason Spezza.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Orr se narodil v Parry Soundu, v kanadské provincii Ontario a už od dětství bylo vidět, že má hodně hokejového talentu. Jeho talent našli skouti Boston Bruins na turnaji v Ontariu, což přimělo tým přispět 1 000 dolarů jeho týmu a získat na něj práva. Ve čtrnácti podepsal s Bruins smlouvu a v šestnácti se připojil k týmu Oshawa Generals v Ontario Hockey Association. Pravidla NHL zakazovala hráčům mladším osmnácti let hrát v této lize a tak musel Orr čekat. Ve třetí sezoně vyhrál s Generals J. Ross Robertson Cup pro vítěze OHA a v roce 1966 vyhrál Memorial Cup pro nejlepší kanadský juniorský tým. V poslední sezoně s Generals zaznamenal v průměru 2 body za zápas. První smlouva s Bruins mu zajišťovala 25 000 dolarů.

Boston Bruins[editovat | editovat zdroj]

Ve své první profesionální sezoně vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL. Přestože Bruins skončili na posledním místě, Orr změnil tým k dobrému, až na tolik, že v dalších devětadvaceti sezonách se vždy dostali do play-off. V prvním Orrově roce vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy Harry Howell z New York Rangers, který řekl, že je rád, že to stihl, protože Orr ji bude vyhrávat od další sezony až do konce kariéry.

V roce 1968 kvůli zranění odehrál pouze 46 zápasů, i přesto ale získal první ze svých rekordních osmi Norris Trophy v řadě.

V roce 1970 nasbíral 120 bodů a stal se prvním obráncem, který vyhrál Art Ross Trophy pro vítěze bodování ligy. Stále je jediným obráncem, kterému se to povedlo. Kromě Art Ross Trophy a Norris Trophy vyhrál v této sezoně také Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče základní části sezony a později také Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Stal se tak prvním hráčem, který vyhrál čtyři hlavní trofeje NHL.

Orr v této sezoně vedl Bruins k zisku Stanley Cupu. 10. května 1970 skóroval ve finále Stanley Cupu asi nejznámější gól hokejové historie, kterým dal Bruins první Stanley Cup od roku 1941. Na gól nahrával po čtyřiceti sekundách v první části prodloužení Derek Sanderson. Když obránce St. Louis Blues Noel Picard viděl, že puk se dostává za brankáře Glenna Halla, podrazil Orra a ten s rukama nahoře, radující se z gólu letěl vzduchem. Fotografie která let zachytila vyhrála mnoho soutěží a je jistě nejznámějším hokejovým obrázkem.

V roce 1971 byli Bruins ještě daleko silnější. V sezoně se jim povedlo překonat mnoho ofenzivních rekordů. Orr byl druhý v kanadském bodování soutěže, přesto ale vytvořil nový a stále platný rekord pro počet bodů v jedné sezoně zaznamenaný obráncem a pro statistiku plus-minus pro jakoukoliv pozici - +124. Bruins se tak stali tím největším kandidátem na Stanley Cup, v play-off je ale zaskočili Montreal Canadiens s nováčkem Kenem Drydenem v brance.

V roce 1972 vyhráli Bruins další Stanley Cup, autorem vítězného gólu byl opět Bobby Orr. Ten vyhrál již podruhé Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

V roce 1973 se na jeho počtu zápasů nepříjemně projevily stále se zhoršující problémy se zraněným kolenem. I přesto ale Orr dovedl Bruins do finále Stanley Cupu, kde ovšem prohráli s Philadelphia Flyers.

V roce 1976 byl i přes několik operací kolene, kvůli kterým hrál v bolestech vyhlášen nejužitečnějším hráčem na mezinárodní soutěži Canada Cup.

Chicago Blackhawks[editovat | editovat zdroj]

Bruins nabídli Orrovi velmi lukrativní nabídku, kde nabízeli i 18tiprocentní podíl na vlastnictví Bruins. Orrův agent a ředitel NHLPA Alan Eagleson mu ale řekl, že Chicago Blackhawks mají pro něj lepší nabídku. Říká se, že Eagleson neřekl Orrovi o podílu na vlastnictví týmu Bruins.

Don Cherry, který byl v té době trenérem Bruins řekl, že Orr nepodepsal novou smlouvu s Bruins, protože měl plnou důvěru v Eaglesonovi, často prý říkal, že je jako jeho bratr. Ve třech sezonách s Blackhawks odehrál kvůli četným zraněním pouhých 26 zápasů a poté v roce 1979 ukončil kariéru.

Na konci kariéry měl Orr 270 gólů a 645 asistencí v 657 zápasech a 953 trestných minut. Pouze Wayne Gretzky, Mario Lemieux a Mike Bossy měli za své kariéry lepší průměr bodů na zápas než Bobby Orr.

Styl hry[editovat | editovat zdroj]

Orr inspiroval hokejovou veřejnost svou schopností útočit i bránit, což před jeho příchodem do NHL nebylo mezi obránci zvykem. Byl velmi rychlý, především měl úžasné zrychlení a tak se uměl skvěle pohybovat na volném prostoru. Stanovil skoro všechny rekordy pro obránce.

V kontrastu s pouze defenzivní hrou obránců v padesátých a šedesátých letech, Orr vynikal v bruslení a forecheckingu. Jeho forechecking mu umožnil být přesně tam, kde je puk, což mu umožnilo nejen skórovat, ale také skvěle bránit. Dlouholetý kouč a generální manažer Bruins Harry Sinden řekl, že Orr se stal hvězdou už když hráli národní hymnu na jeho prvním zápase.

Orr měl také výhodu v tom, že skoro celou kariéru odehrál v Boston Garden, která byla asi o tři metry kratší a o přes půl metru užší než standardní kluziště v NHL. To mu právě při forecheckingu umožnilo se vrátit daleko rychleji než bylo zvykem.

Jeho styl hry ale bohužel nebyl šetrný k jeho kolenům, což mu výrazně zkrátilo kariéru.

Důchod[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 Orr postoupil několik operací kolene a měl problémy s chozením i bruslením. Rozhodl se tak, že už dále nebude hrát hokej a svému týmu, Chicago Blackhawks oznámil, že ukončuje kariéru. Svůj poslední gól vstřelil 28. října 1978 na detroitském Olympia Stadium. NHL pro něj zrušila čekací lhůtu tří let a už v jednatřiceti letech ho uvedla do Hokejové síně slávy. Je tak jedním z desíti hráčů, kteří byli uvedeni bez čekání. Gordie Howe řekl, že ztráta Bobbyho Orra je největší ztráta, kterou kdy NHL utrpěla. Orr hodně pomohl rozšířit hokej v Americe. V lednu 1979 bylo jeho číslo 4 vyřazeno týmem Boston Bruins. Při příležitosti, dav v Boston Garden nepřestal tleskat a tak musel být zbytek večerního programu zrušen.

Orr je velice věrný bývalým hráčům a personálu Bruins. Když se jeho bývalý spoluhráč Derek Sanderson ocitl v závislosti na alkoholu a drogách a bez peněz, Orr utratil své vlastní peníze na zaplacení kompletní rehabilitace. Později spolu založili vlastní business, kdy se starali o finance jiným hráčům. Orr pomohl také bývalému asistentovi trenéra Bruins Johnu Forristallovi, když ho Tampa Bay Lightning v roce 1994 vyhodili za alkoholismus. Poté co se Forristall vrátil do Bostonu, dostal se do potíží s bratrem a byl nezaměstnaný. Navíc mu byla zjištěna rakovina mozku. Orr nabídl Forristallovi bydlení u něj doma až do smrti. Forristall zemřel v jednapadesáti letech. Orr je také jedním ze jmen na Kanadském chodníku slávy. V roce 1979 se Orr stal důstojníkem Řádu Kanady.

Orr později hrál jednu z hlavních rolí v kriminálním případu jeho právníka Alana Eaglesona. Sice o něm dříve říkal, že je jako jeho vlastní bratr, když zjistil, že mu neříkal pravdu, tak ale změnil názor a přátelství ukončil. Nezávislý účetní po ukončení Orrovi kariéry zjistil, že Orr se žene do bankrotu a to i přesto, že za svou kariéru dostával jeden z nejvyšších platů té doby. Díky podporám a práci s veřejností se ale z finančních problémů dostal.

Kromě úmyslného mýlení svých klientů o podmínkách kontraktů také zneužíval NHLPA ke svému obohacení. Později byl Eagleson obviněn jak v USA, tak v Kanadě a byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení, z nichž si odseděl pouze šest. Orr byl jedním z devatenácti hráčů, kteří oznámili, že odejdou z Hokejové síně slávy pokud odtamtud nebude Eagleson vyhozen. Ten nakonec odešel v roce 1998, krátce po jeho obvinění.

Po řadu let si Orr vybíral nejlepší hráče z kanadských juniorských lig spadajících pod CHL, které stavil proti výběru bývalého trenéra Bruins Dona Cherryho. Cherry považuje Orra za nejlepšího hráče hokejové historie, protože uměl dobře bruslit, střílet góly, bít se i bránit.

12. února 2010 byl jedním z dvanácti nosičů olympijské vlajky na zahajovacím ceremoniálu Olympijských her 2010 ve Vancouveru.

Kariéra hráčského agenta[editovat | editovat zdroj]

Po hráčské kariéře Orr sloužil jako asistent trenéra Chicago Blackhawks a jako konzultant NHL a Hartford Whalers. Mnoho let strávil jako bankovní manažer v Bostonu.

Později se stal hráčským agentem, když si jednu agenturu koupil v roce 1996. V roce 2002 se bostonská agentura Orr Hockey Group, většinově vlastněná Orrem stala nezávislou. Nejznámější hráči jsou Eric Staal, Jason Spezza, Jordan Staal, Nathan Horton, Rick DiPietro, Marc Staal, Jeff Carter, Tomáš Kaberle, Steve Downie, Anthony Stewart nebo Colton Orr.

Osobní fakta[editovat | editovat zdroj]

Orr má s manželkou Peggy dvě děti, ani jedno z nich ale nehraje hokej. Orr si vždy své soukromí kryl, takže o něm není moc známo.

Úspěchy a fakta[editovat | editovat zdroj]

Mezi obránci je momentálně šestý v počtu gólů v kariéře, jedenáctý v počtu asistencí a devátý v počtu bodů.
Mezi hráči všech postů je momentálně padesátýprvní v počtu asistencí a osmdesátý v počtu bodů.
V sezoně 1974-75 se stal prvním obráncem, který v jedné sezoně vstřelil 40 gólů.
Mezi lety 1968 a 1975 byl pokaždé jmenován do Prvního výběru hvězd NHL.
V roce 1967 byl jmenován do Druhého výběru hvězd NHL.
V roce 1967 získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony.
Mezi lety 1968 a 1975 vyhrál osmkrát v řadě Norris Trophy pro nejlepšího obránce sezony.
V letech 1970 a 1975 vyhrál Art Ross Trophy pro vítěze kanadského bodování základní části sezony.
Mezi lety 1970 a 1972 vyhrál třikrát v řadě Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče základní části sezony.
V letech 1970 a 1972 vyhrál Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off, stal se prvním hráčem, který trofej vyhrál dvakrát.
V letech 1970 a 1972 vyhrál Stanley Cup.
V letech 1970 a 1972 vyhrál kromě Stanley Cupu také Norris Trophy, Art Ross Trophy, Hart Trophy a Conn Smythe Trophy a stal se prvním hráčem v historii, který vyhrál všechny tyto hlavní trofeje v jedné sezoně.
Mezi lety 1968 a 1973 a v roce 1975 hrál Utkání hvězd NHL.
V roce 1970 vyhrál Lou Marsh Trophy pro nejlepšího kanadského sportovce roku.
Mezi lety 1969 a 1975 pokaždé, kromě roku 1973 vedl ligu ve statistice plus/minus.
V roce 1975 získal Lester B. Pearson Award pro nejužitečnějšího hráče ligy podle NHLPA.
V roce 1976 byl jmenován nejužitečnějším hráčem Canada Cupu.
V roce 1979 se stal důstojníkem Řádu Kanady.
V roce 1979 zíksal Lester Patrick Trophy za příspěvek k rozvoji ledního hokeje v USA.
V roce 1979 se stal nejmladším člověkem, který byl uveden do Hokejové síně slávy.
V roce 1970 obdržel ocenění "Sportovec roku" od magazínu Sports Illustrated.
Čtenáři novin Boston Globe ho zvolili nejvýznamnějším sportovcem v historii Bostonu.
V roce 1997 byl hokejovým magazínem The Hockey News zvolen druhým nejlepším hráčem hokejové historie, před něj se dostal pouze Wayne Gretzky.
V roce 1999 ho televizní stanice ESPN zvolila 31. nejvýznamnějším sportovcem 20. století.

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce bodů zaznamenaných obráncem v jedné sezoně (139 v sezoně 1970-71).
Nejvíce asistencí zaznamenaných v jedné sezoně obráncem (102 v sezoně 1970-71).
Nejlepší statistika plus/minus v jedné sezoně (+124 v sezoně 1970-71).
Spoludržitelem rekordu pro nejvíce asistencí zaznamenaných v jednom zápase obráncem (6).
Mezi lety 1971 a 1981 byl držitelem rekordu pro nejvíce asistencí v jedné sezoně (102, překonali ho Wayne Gretzky a Mario Lemieux, stále drží tento rekord mezi obránci.
Mezi lety 1971 a 1986 držel rekord pro nejvíce gólů zaznamenaných v jedné sezoně obráncem (37, překonal ho Paul Coffey).

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Nejlepší statistiky v kariéře jsou napsány tučně.

Základní část Play-off
Sezona Tým Liga Z G A B TM +/- GP GO VG Z G A B TM
1962–63 Oshawa Generals Metro Jr.A 34 6 15 21 45
1963–64 Oshawa Generals OHA 56 29 43 72 142 6 0 7 7 21
1964–65 Oshawa Generals OHA 56 34 59 93 112 6 0 6 6 10
1965–66 Oshawa Generals OHA 47 38 56 94 92 17 9 19 28 14
1966–67 Boston Bruins NHL 61 13 28 41 102 n/a 3 1 0
1967–68 Boston Bruins NHL 46 11 20 31 63 +30 3 0 1 4 0 2 2 2
1968–69 Boston Bruins NHL 67 21 43 64 133 +65 4 0 2 10 1 7 8 10
1969–70 Boston Bruins NHL 76 33 87 120 125 +54 11 4 3 14 9 11 20 14
1970–71 Boston Bruins NHL 78 37 102 139 91 +124 5 3 5 7 5 7 12 10
1971–72 Boston Bruins NHL 76 37 80 117 106 +86 11 4 4 15 5 19 24 19
1972–73 Boston Bruins NHL 63 29 72 101 99 +56 7 1 3 5 1 1 2 7
1973–74 Boston Bruins NHL 74 32 90 122 82 +84 11 0 4 16 4 14 18 28
1974–75 Boston Bruins NHL 80 46 89 135 101 +80 16 2 4 3 1 5 6 2
1975–76 Boston Bruins NHL 10 5 13 18 22 +10 3 1 0
1976–77 Chicago Blackhawks NHL 20 4 19 23 25 +6 2 0 0
1978–79 Chicago Blackhawks NHL 6 2 2 4 4 +2 0 0 0
Celkem v OHA 193 107 173 280 391 29 9 32 41 45
Celkem v NHL 657 270 645 915 953 +597 76 16 26 74 26 66 92 92

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Bobby Orr - statistiky [online]. hockeyDB.com, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bobby Orr na anglické Wikipedii.
Šablona {{Překlad}} očekává hodnoty v kompletní trojici parametrů: Buď jen v pojmenovaných, anebo jen v anonymním sledu. Zde však byla zadána nekompletní trojice pojmenovaných vstupů: "jazyk=", "článek=", "revize=326268753", a ty zde nelze kombinovat s nepojmenonovanými! ("1=en";"2=Bobby Orr";"3=")