Bohumil Rytíř

brig. gen. Bohumil Rytíř
brig. gen. Bohumil Rytíř
Narození	29. dubna 1889; Litoměřice ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. dubna 1955 (ve věku 65 let); Praha ; Československo
Povolání	voják a legionář
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Rytíř (29. dubna 1889 Litoměřice^[1] – 12. dubna 1955 Praha) byl český důstojník a československý legionář.

Život

Narodil se v Litoměřicích a po úspěšném absolvování základního a středního vzdělání vystudoval techniku. Jako jednoroční dobrovolník narukoval v října 1911 k C. k. zeměbraneckému pluku č. 8 v Praze. Následně absolvoval školu důstojníků v záloze a dále sloužil jako velitel čety a v lednu 1913 byl povýšen na důstojnického čekatele. Po vyhlášení mobilizace nastoupil koncem července roku 1914 k LIR 8^[2] Praha a s jednotkou odjel na frontu první světové války. Od konce měsíce září 1914 bojoval na srbské frontě a v polovině prosince byl převelen na ruskou frontu. V únoru 1915 byl povýšen do hodnosti poručíka a jako velitel roty v březnu 1915 padl do ruského zajetí. V červenci 1916 se v Taškentu přihlásil do československých legií a v říjnu 1917 odjel z Ruska do Francie v rámci transportu kpt. O. Husáka. Ve Francii pobýval ve městě Cognac, kde byl v lednu 1918 zařazen do vznikajícího 21. čs. střel. pluku a po absolvování důstojnického kurzu v Saint-Maixent byl převelen k 22. čs. střel. pluku do Jarnacu. V létě 1918 byl nasazen s jednotkou na frontě v Alsasku na úpatí pohoří Vogézy a v září téhož roku byl přesunut do oblasti Argonne na řeku Aisne. Zde se v říjnu vyznamenal v čele 5./II. roty v bojích o předmostí u Vouziers.

V Československu

Po návratu do nově vzniklého státu byl v lednu 1919 jmenován okrskovým velitelem II./23. praporu v Kladně. V srpnu byl převelen do Jičína, kde zastával funkci zatímního velitele 22. čs. střel. pluku. V říjnu téhož roku byl zařazen do vojensko-politické mise k Československému vojsku na Rusi, které tehdy velel pplk. Václav Kopal. Ze Sibiře se vrátil společně se štábem československého vojska v rámci 23. transportu^[3], který odplouval z Vladivostoku v dubnu 1920. K datu 20. června 1920 ukončil své působení v československých legiích a od července sloužil jako důstojník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. V listopadu 1921 byl převelen do Českého Těšína jako velitel pěšího pluku 8. a od října 1922 byl jmenován přednostou 23. oddělení (automobilního) MNO. V červenci 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála a od prosince byl jmenován velitelem 5. pěší brigády v Terezíně. Od září 1936 byl převelen do Banské Bystrice jako velitel 10. divize. Po vyhlášení Slovenského štátu v březnu 1939 se generál Rytíř vrátil do okupované Prahy, kde úzce spolupracoval s premiérem Aloisem Eliášem. V letech 1939–1941 finančně podporoval rodiny vězněných a popravených odbojářů a od konce roku 1944 byl trvale napojen na "Ilegální skupinu Bartoš". Při pražském povstání v květnu 1945 byl zástupcem generála Karla Kutlvašra. Po osvobození byl jmenován velitelem III. sboru v Plzni, ale od června 1946 byl přeložen do výslužby. Od července 1947 vykonával civilní zaměstnání jako stavbyvedoucí. Zemřel v Praze 12. dubna 1955.