Bohumil Kučera (1910–1979)
prof. JUDr. Bohumil Kučera, DrSc. | |
---|---|
Děkan Právnické fakulty UJEP | |
Ve funkci: 1970 – 1973 | |
Předchůdce | Vladimír Klokočka |
Nástupce | Josef Macur |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 10. října 1910 Jindřichův Hradec Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. května 1979 (ve věku 68 let) Brno Československo |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | historik práva |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Bohumil Kučera (10. října 1910 Jindřichův Hradec[1] – 1. května 1979 Brno) byl právní historik, profesor a děkan Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Zabýval se dějinami dělnického hnutí a obecnými dějinami státu a práva.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako nejmladší z pěti dětí do krejčovské rodiny. Přesto vystudoval reálné gymnázium v Jindřichově Hradci a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1934 získal titul doktora práv. Už za studií vstoupil KSČ, po promoci se živil jako advokátní koncipient v Praze, Čáslavi a Kutné Hoře. Po německé okupaci se zapojil do odboje, byl zatčen gestapem a odsouzen pro přípravu velezrady. Zatčena a uvězněna byla i jeho manželka Věra, rozená Radová. Bohumil Kučera prošel několika vězeními a také koncentračními tábory Escherhausen a Dreibergen-Bützow, kde se dočkal konce války. Zdravotní následky už ale nesl celý život.[2]
Po válce působil jako předseda okresní vyšetřovací komise, prokurátor Lidového soudu v Kutné Hoře a předseda okresního výboru KSČ v Čáslavi. Roku 1946 odešel do Zlína, aby tam pomáhal s obžalobou vedení společnosti Baťa a se znárodněním celého podniku. Po Únoru 1948 se stal vedoucím právního oddělení a nakonec jedním z ředitelů společnosti. Hodně se angažoval, veřejně přednášel např. dějiny KSČ nebo teorii marxismu-leninismu. Na krátkou dobu vedl i Jáchymovské doly, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se ale vrátil do Gottwaldova, kde nakonec v pozici ředitele zdejšího krajského muzea zpracovával oblastní dějiny dělnického hnutí. To jej přivedlo k vědecké práci.[3]
Stal se odborným asistentem na katedře marxismu-leninismu Přírodovědecké fakulty UJEP v Brně, kde se zabýval problémy „batismu“, „masarykismu“, „sociáldemokratismu“ a „revizionismu“ a vydal práci Batismus – ideologie sociálfašismu. Postupně přešel ke státovědeckým otázkám dělnicko-rolnické vlády a diktatury proletariátu, což vedlo např. k vydání prací Dělnická vláda v Sasku v roce 1923 nebo Španělsko, lidové fronty – nový typ státu. Absolvoval řadu studijních pobytů v socialistických zemích, roku 1963 se habilitoval a po obnovení právnické fakulty byl na ní roku 1970 jmenován profesorem obecných dějin státu a práva. Fakultu také v letech 1971–1973 jako děkan vedl. Kromě toho byl členem kolegia věd o státu a právu ČSAV nebo redakčních rad časopisů Právník, Universitas a Právněhistorické studie.[4] Už roku 1965 Bohumil Kučera získal státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu. Farnost Jindřichův Hradec [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2018-12-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Bohumil Kučera (1910 – 1979) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31.
- ↑ SCHELLE, Karel; VLČEK, Eduard. Život a dílo prof. JUDr. Bohumila Kučery, DrSc. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0960-8.
- ↑ Bohumil Kučera (1910 – 1979) [online]. Brno: The European Society for History of Law [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Kučera (1910–1979)