Bohumil Kučera (1910–1979)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Bohumil Kučera, DrSc.

Děkan Právnické fakulty UJEP
Ve funkci:
1970 – 1973
Předchůdce Vladimír Klokočka
Nástupce Josef Macur
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 10. října 1910
Jindřichův Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. května 1979 (ve věku 68 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese historik práva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Kučera (10. října 1910 Jindřichův Hradec[1]1. května 1979 Brno) byl právní historik, profesor a děkan Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Zabýval se dějinami dělnického hnutí a obecnými dějinami státu a práva.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší z pěti dětí do krejčovské rodiny. Přesto vystudoval reálné gymnázium v Jindřichově Hradci a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1934 získal titul doktora práv. Už za studií vstoupil KSČ, po promoci se živil jako advokátní koncipient v Praze, Čáslavi a Kutné Hoře. Po německé okupaci se zapojil do odboje, byl zatčen gestapem a odsouzen pro přípravu velezrady. Zatčena a uvězněna byla i jeho manželka Věra, rozená Radová. Bohumil Kučera prošel několika vězeními a také koncentračními tábory Escherhausen a Dreibergen-Bützow, kde se dočkal konce války. Zdravotní následky už ale nesl celý život.[2]

Po válce působil jako předseda okresní vyšetřovací komise, prokurátor Lidového soudu v Kutné Hoře a předseda okresního výboru KSČ v Čáslavi. Roku 1946 odešel do Zlína, aby tam pomáhal s obžalobou vedení společnosti Baťa a se znárodněním celého podniku. Po Únoru 1948 se stal vedoucím právního oddělení a nakonec jedním z ředitelů společnosti. Hodně se angažoval, veřejně přednášel např. dějiny KSČ nebo teorii marxismu-leninismu. Na krátkou dobu vedl i Jáchymovské doly, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se ale vrátil do Gottwaldova, kde nakonec v pozici ředitele zdejšího krajskému muzea zpracovával oblastní dějiny dělnického hnutí. To jej přivedlo k vědecké práci.[3]

Stal se odborným asistentem na katedře marxismu-leninismu Přírodovědecké fakulty UJEP v Brně, kde se zabýval problémy „batismu“, „masarykismu“, „sociáldemokratismu“ a „revizionismu“ a vydal práci Batismus – ideologie sociálfašismu. Postupně přešel ke státovědeckým otázkám dělnicko-rolnické vlády a diktatury proletariátu, což vedlo např. k vydání prací Dělnická vláda v Sasku v roce 1923 nebo Španělsko, lidové fronty – nový typ státu. Absolvoval řadu studijních pobytů v socialistických zemích, roku 1963 se habilitoval a po obnovení právnické fakulty byl na ní roku 1970 jmenován profesorem obecných dějin státu a práva. Fakultu také v letech 1971–1973 jako děkan vedl. Kromě toho byl členem kolegia věd o státu a právu ČSAV nebo redakčních rad časopisů Právník, Universitas a Právněhistorické studie.[4] Už roku 1965 Bohumil Kučera získal státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu. Farnost Jindřichův Hradec [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. 
  2. a b Bohumil Kučera (1910 – 1979) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. 
  3. SCHELLE, Karel; VLČEK, Eduard. Život a dílo prof. JUDr. Bohumila Kučery, DrSc. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0960-8. 
  4. Bohumil Kučera (1910 – 1979) [online]. Brno: The European Society for History of Law [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]