Bohumil Kovář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohumil Kovář
Narození 20. září 1921
Slavětice, Československo
Úmrtí 26. ledna 1979 (ve věku 57 let)
Třebíč, Československo
Národnost česká
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Tovaryšstvo Ježíšovo
Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova - Jezuité
Příbuzní Antonín Zdeněk Kovář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Kovář (20. září 1921, Slavětice26. ledna 1979, Třebíč) byl český římskokatolický duchovní, člen jezuitského řádu, po dobu téměř deseti let administrátor v Hostimi na Znojemsku.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Slavěticích u Hrotovic, jeho mladším bratrem byl Antonín Zdeněk Kovář, pozdější kapucín. Absolvoval obecnou školu v Dalešicích a následně i reformní reálné gymnázium ve Velkém Meziříčí, kde s výborným prospěchem maturoval v roce 1940. Poté nastoupil na teologii do brněnského alumnátu, ale po dvou absolvovaných ročnících byl v listopadu 1942 totálně nasazen na práci do Říše. V letech 1942 až 1944 pracoval v Ritterhude u Brém, poté v pracovním táboře v Ludwigshafenu, kde byl nasazen až do konce války.

Po návratu do osvobozeného Československa vstoupil 14. září 1945 do Tovaryšstva Ježíšova. Po dvouletém noviciátu na Velehradě a dvouletém studiu filozofie v Děčíně (byly mu započteny předchozí dva ročníky teologie v Brně) byl poslán k dalšímu studiu do Trnavy. Tam byl 13. dubna 1950 zajištěn komunistickou státní mocí a spolu s ostatními jezuity internován v rámci tzv. Akce K nejprve v Jasově a později v Podolinci. 5. září 1950 byl odeslán k 52. PTP do Svaté Dobrotivé v Čechách, ale již 24. prosince 1950 přijal v Praze tajné kněžské svěcení z rukou světícího biskupa Kajetána Matouška. Ze svazku PTP byl propuštěn 31. prosince 1953.

Po skončení vojny pracoval s P. Františkem Slavíkem jako železář v Pardubicích a od roku 1956 sloužil jako kostelník P. Slavíka v Robousích. Tam byli oba 26. ledna 1960 zatčeni a v rámci procesu s řádovým viceprovinciálem Antonínem Zgarbíkem odsouzeni na tři roky vězení. Z valdické věznice byl Bohumil Kovář propuštěn na amnestii 10. května 1962 a až do roku 1968 pracoval jako stavební dělník v Dolní Rožínce. Díky politickému uvolnění koncem šedesátých let pobýval v letech 19681969 v Innsbrucku, kde si doplňoval studia. Po návratu v roce 1969 byl ustanoven administrátorem v Hostimi na Znojemsku, kde působil až do své smrti. Zemřel v třebíčské nemocnici. Pohřbu v Dalešicích se zúčastnili mj. tehdejší řádový provinciál Jan Pavlík,[2] jezuita František Lízna nebo disidentka Dana Němcová,[3] jejíhož zetě Milana Hlavsu P. Kovář v roce 1974 pokřtil.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FORMÁNKOVÁ, Eva. Hostim : Z historie obce. Církev v obci Hostim [online]. [cit. 2011-04-03]. Dostupné online. 
  2. PAVLÍK, Jan. P. Bohumil Kovář [online]. [cit. 2011-04-03]. Dostupné online. 
  3. BÁRTA, Jan. Dana Němcová : Lidé mého života. Praha: Portál, 2003. 168 s. ISBN 80-7178-759-0. S. 81. (čeština) 
  4. LEIEROVÁ, Martina. Němcovi : Takový je život v Ječný. Xantypa. 2011, roč. 17, čís. 4, s. 57. ISSN 1211-7587. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]