Bitva u Jarmúku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Jarmúku
konflikt: Byzantsko-arabské války
{{{alt}}}
Ilustrace Bitvy u Jarmúku neznámého katalánského ilustrátora
trvání: 15.-20. srpna 636
místo: Poblíž Jarmúku
výsledek: Vítězství Arabů
změny území: Sýrie a Palestina ovládnuty Araby
strany
Byzantská říšeByzantská říše Byzantská říše Black flag.svgRášidský chalífát (muslimští Arabové)
velitelé
Byzantská říšeTheodoros Trithyrios Black flag.svgChálid ibn al-Valíd

síla
100 000-200 000 (primárně arabské zdroje)

Do 150 000 (současné odhady)

24 000-40 000 (dobové zdroje)

15 000-40 000 (současné odhady)

ztráty
Okolo 50 000 (současné odhady)

70 000-120 000 (primárně dobové odhady)

3000 zabitých

Bitva u Jarmúku[p 1]byl jeden z nejvýznamnějších vojenských střetů Byzantské říše a Rášidského chalifátu. Bitva se uskutečnila v srpnu roku 636 u řeky Jarmúk blízko dnešní syrsko-jordánsko-izraelské hranice. Byzantské vojsko podlehlo muslimským Arabům, které vedl Chálid ibn al-Valíd.

Před bitvou[editovat | editovat zdroj]

Po zavraždění byzantského císaře Maurikiaroku 602 byl císařem provolán Fokas. Proti němu vypukla po celé říši povstání, která byla velmi krutě potlačována. K povstání se připojil také africký exarcha Herakleios starší, jehož syn Herakleios mladší ovládl roku 610 Konstantinopol a sám se stal císařem. Vládu zahájil správními reformami, díky kterým je považován za prvního středověkého byzantského císaře.

Maurikiova zavraždění využil perský král Husrav II. a obnovil válku proti Byzanci. Po obsazení Sýrie , Palestiny a části Malé Asie byl roku 622 poražen v Arménii. Poté koordinoval svůj postup s Avary, se kterými roku 626 oblehl Konstantinopol. Tam byl poražen a následujícího roku utrpěl další velkou porážku u Ninive. Po ní byl svržen a jeho nástupce Kavád II. navrátil Byzanci dobyté provincie a uloupené relikvie, včetně Svatého kříže, který pak Herakleios vrátil do Jeruzaléma.

Mezitím začal na Arabském poloostrově prorok Mohamed kázat islám, jenž sjednotil do té doby nejednotné arabské kmeny. Po jeho smrti pak vznikl chalífát, který zahájil expanzi do Sýrie, Palestiny a Mezopotámie. Nedávno vrácené provincie však nebyly plně pod byzantskou kontrolou, a vojenské posádky nebyly schopny účinného odporu. Do oblasti byl proto vyslán s vojskem císařův bratr Theodor. Ten byl po počátečních úspěších poražen roku 634 Chálidem ibn al-Valídem u Adžnádajnu a po dalších porážkách odvolán.

Následujícího roku byl do Sýrie vyslán generál Theodoros Trithyrios s velkým vojskem složeným z Arménů, oddílů z Anatolie a křesťanských Arabů. Zvlášté křesťanští Arabové však nechtěli bojovat za Byzantskou říši proti svým příbuzným a Arméni vedení generálem Vahanem se nechtěli podřídit byzantskému velení. Velká část armády byla proto nespolehlivá. Arabský vojevůdce se vyhýbal bitvě a nakonec zaujal postavení u řeky Jarmúk.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Vítězství muslimů přispělo k rozmachu islámské expanze do Sýrie, Palestiny a Egypta a znamenalo definitivní konec byzantské vlády v těchto zemích.Toto střetnutí také vedlo k rychlému rozšíření islámu v do té doby křesťanských krajích na Středním východě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V anglických zdrojích Battle of Yarmouk. V češtině též psáno Jarmuk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Battle of Yarmouk na anglické Wikipedii a Bitva u Jarmúku na slovenské Wikipedii.