Bitva u Ninive
| Bitva u Ninive | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Římsko-perské války | |||
.jpg) Znázornění bitvy, francouzská ilustrace kolem roku 1480 | |||
| Trvání | 12. prosince 627 n. l. | ||
| Místo | poblíž Ninive, Sásánovská říše | ||
| Souřadnice | 36°21′34″ s. š., 43°9′10″ v. d. | ||
| Výsledek | byzantské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Ninive byla rozhodující střetnutí poslední římsko-perské války, probíhající v letech 602 až 628. V této bitvě odehrávající se 12. prosince 627 zvítězilo východořímské vojsko vedené císařem Herakleiem nad Peršany, což následně vedlo k sesazení perského velkokrále Husrava II. a k ukončení konfliktu mezi oběma říšemi.
Předchozí události[editovat | editovat zdroj]
V rámci byzantsko-perských válek uzavřel roku 591 byzantský císař Maurikios s perským velkokrálem Husravem II., kterého pomohl dosadit na perský trůn, mírovou smlouvu. Po svržení císaře Maurikia novým byzantským vládcem Fokou roku 602 využil Husrev situace a rozpoutal proti Byzantské řiši nový vojenský konflikt, dovolávaje se povinnosti ochraňovat nástupnická práva Maurikiových potomků, kteří byli po převratu také zavražděni.[1]
Perská armáda vtrhla do Mezopotámie, Arménie a Kappadokie, situaci zhoršovalo i povstání jednoho z tamějších byzantských velitelů a opakované vzpoury monofyzitů a nestoriánů, příslušníků heretických křesťanských nauk, vyprovokované nesmiřitelným nepřátelským postojem ortodoxní vlády.[2]
Za této situace došlo k novému převratu. Roku 610 připlul ze severní Afriky s početným vojskem syn kartaginského exarchy Herakleios, jemuž se podařilo Foku svrhnout. Následujících více než deset let bylo vyplněno častými střetnutími s perskou armádou na východě a Avary a Slovany na západě. Přes veškeré úsilí se zatím válečné štěstí ale klonilo spíše k Peršanům, kterým se podařilo roku 619 dobýt Egypt, obilnici východořímské říše.[3] O tři roky později však zorganizoval Herakleios protiofenzívu, během níž pronikl až na Kavkaz, kde strávil několik dalších let bojem s perskými silami. Mezitím spojené avarské, slovanské a perské síly oblehly roku 626 hlavní město byzantské říše Konstantinopol, dobýt tuto metropoli se jim však nepodařilo.
Průběh a následky bitvy[editovat | editovat zdroj]
Záhy nato zaútočil Herakleios ve spojenectví s Chazary do perského vnitrozemí a střetl se s perskými silami 17. prosince 627 poblíž města Ninive. Byzantské jednotky a jejich spojenci zde oslavili rozhodné vítězství. Porážka perských sil byla natolik významná, že způsobila postupný kolaps perské říše. Král Husrav II. vinou svého selhání ztratil oblibu a byl svržen palácovým převratem, na trůn nastoupil jeho syn Kavád II., který ovšem zakrátko zemřel. Perská říše bez panovníka se měla na několik dalších let utápět v politické anarchii. Na základě smlouvy s novým perským králem Kavádem II. získal Herakleios nazpět všechna před válkou držená území a taktéž nové oblasti v Arménii.[4]
Byzantská a perská říše, oslabené dlouhou válkou, pak nedokázaly příliš úspěšně vzdorovat nastupující muslimské expanzi z Arabského poloostrova, jež ve svém důsledky připravila Byzanc o více než třetinu jejího území[5] a sásánovskou Persii pak zcela vyvrátila.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1. S. 97. Dále jen Dějiny Řecka.
- ↑ DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3. S. 54. Dále jen Dějiny středověké Evropy.
- ↑ Dějiny středověké Evropy, s. 56
- ↑ ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. S. 87. Dále jen Dějiny Byzance.
- ↑ Dějiny Byzance, s. 93
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-386-8.
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977.
- TREADGOLD, Warren. A History of the Byzantine State and Society. Stanford: Stanford University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 0-8047-2630-2.
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Ninive na Wikimedia Commons
