Chálid ibn al-Valíd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chálid ibn al-Valíd
Narození592
Mekka
Úmrtí642 (ve věku 49–50 let)
Medína nebo Homs
Místo pohřbeníKhalid ibn al-Walid Mosque
NárodnostArabové
Povolánívojevůdce
Nábož. vyznáníislám
DětiAbdulreman ibn Khalid
Muhajir ibn Khalid
Suleiman bin Khalid bin Al-Walid
RodičeWalid ibn al-Mughira a Loubaba bint Al-Harith
PříbuzníNajiyah bint al-Walid, Walid ibn Walid a Bin Al Walid (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Chálid ibn al-Valíd, Sajf Alláh - Meč boží[1], (592 Mekka - 642), jeden z nejvýznamnějších arabských vojevůdců z doby proroka Mohameda a volených chalífů Abú Bakra a Umara ibn al-Chattába. Tento významný člen kmene Kurajšovců, přestoupil na islám v roce 629[2] v době první pouti muslimů do Mekky, stejně jako další významný vojevůdce té doby Amr ibn al-Ás. V letech 634638 velel muslimským vojskům v Sýrii, poté byl nahrazen místodržícím Abú Ubajdou.

Je po něm pojmenován tank Al-Khalid

Vojenské operace Chálida ibn al-Valída[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islámská expanze.

Vláda Abú Bakra[editovat | editovat zdroj]

  • 632633 – vedl obranu Medíny proti arabským kmenům, které se vzbouřily po smrti proroka Mohameda a poté i muslimské vojsko při potlačení této vzpoury.
  • 633 – s oddílem asi 500 mužů vyrazil na pomoc kmeni Šajbán při jeho nájezdu do sasánovské Mezopotámie.
  • 634 – v dubnu odvážným pochodem z Mezopotámie překonal syrskou poušť, přebral velení nad muslimskými vojsky v Sýrii a v následné bitvě u Adžnádajnu porazil byzantská vojska vedená císařovým bratrem Theodórem.

Vláda Umara ibn al-Chattába[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. čestné příjmení mu udělil prorok Mohamed
  2. HRBEK, Ivan, Korán , str. 39, Odeon, Praha 1991, 2. vydání, ISBN 80-207-0444-2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984