Biarum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBiarum
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí Biarum tenuifolium
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď árónovité (Araceae)
Rod biarum (Biarum)
Schott, 1832
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biarum[1] (Biarum) je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to nevelké byliny s podzemní hlízou, z níž vyrůstá toulcovité květenství a řapíkaté listy. Rod zahrnuje 21 druhů a je rozšířen ve Středomoří a na Blízkém a Středním východě. V jižní Evropě roste 7 druhů, z nichž většina jsou endemity.

Kresba Biarum bovei z roku 1835

Popis[editovat | editovat zdroj]

Biara jsou drobné byliny s podzemní, kulovitou nebo poněkud zploštělou hlízou. Ve středu horní části hlízy je růstový pupen, při bázi zbytky loňské hlízy. U většiny druhů vyrůstá z hlízy nejprve květenství a po jeho odkvětu se teprve objevují listy, u části druhů se květenství objevuje společně s listy a výjimečně až po listech. Listy jsou řapíkaté (řapíky jsou někdy ukryté pod povrchem země), s čárkovitou, kopinatou, podlouhle eliptickou nebo lžicovitou čepelí. Čepel je na bázi sbíhavá na řapík, na vrcholu zaokrouhlená až uťatá, s rovným nebo zvlněným okrajem. Květenství je buď přisedlé na hlíze nebo vyrůstá na krátké až dlouhé, podzemní až krátce nadzemní stopce. Je tvořeno palicí obklopenou toulcem. Toulec je nadzemní nebo částečně, výjimečně i zcela podzemní. Většinou je sytě purpurový až temně zelený a ve spodní části bělavý, případně celý purpurový nebo celý bělavý. Palice může být kratší nebo delší než toulec a je členěna do několika zón. Její vrchol bývá sterilní, pod ním je zóna samčích květů, pak zóna oboupohlavná, ve spodní části pak zóna samičích květů. Samčí květy obsahují 2 tyčinky. Semeník samičích květů obsahuje jediné vajíčko. Plodem jsou bílé až fialové nebo purpurové, kulovité bobule uspořádané do podzemního nebo částečně nadzemního plodenství.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod biarum zahrnuje 21 druhů. Je rozšířen v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém a Středním východě. Centrum druhové diverzity je na Blízkém východě. Z jižní Evropy je udáváno celkem 7 druhů. Největší areál má druh B. tenuifolium, rozšířený v severní Africe, jižní Evropě i Turecku, a B. dispar rostoucí ve Španělsku, severní Africe a na Sardinii. V jihozápadním Španělsku rostou endemické druhy B. carratracense a B. mendax, na Krétě B. davisii, v Řecku B. fraasianum a B. rhopalospadix. Na řecký ostrov Simi zasahuje z jihozápadního Turecka i druh B. marmarisense.[3][4]

Biara se vyskytují v oblastech s výrazně suchým létem. Jejich vegetační sezóna začíná v pozdním létě nebo začátkem podzimu s příchodem dešťů a trvá do časného léta, kdy zatahují. Většina druhů kvete na podzim nebo začátkem zimy.[2]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy rostlin rodu biarum buď sladce voní nebo zapáchají a jsou opylovány zejména mouchami a brouky (zejména drabčíky a vrubounovitými).[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh Biarum tenuifolium popsal již Carl Linné v roce 1753 jako Arum tenuifolium.[6] Rod Biarum je na základě morfologie tyčinek a způsobu otevírání prašníků dělen do 2 podrodů: Podrod Biarum zahrnuje druhy B. tenuifolium a B. rhopalospadix, do podrodu Ischarum jsou řazeny všechny zbývající druhy.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy jsou pěstovány ve specializovaných sbírkách jako skalničky.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c d BOYCE, Peter C. A taxonomic revision of Biarum (Araceae). Aroideana. 2006, čís. 29. Dostupné online. 
  3. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GIBERNAU, M. Pollinators and visitors of Aroid inflorescences. Aroideana. 2005, čís. 26. Dostupné online. 
  6. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]