Antonín Hron

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Hron
(in memoriam) brigádní generál Antonín Hron
(in memoriam) brigádní generál Antonín Hron
Jiná jménaAntonín Jan HRON[1]
Narození17. září 1891
Prachatice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. dubna 1945
KT Flossenbürg, Třetí říše
Příčina úmrtívšeobecná vyčerpanost po věznění a týdenním pochodu smrti[2]
VzděláníVysoká škola válečná v Praze
Povolánívoják z povolání, důstojník
Zaměstnavatelministerstvo obrany
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1914–1918
Řád jugoslávské koruny
Československá revoluční medaile
Československý válečný kříž
RodičeJan Hron, Marie Hronová (rozená Lišková)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Hron (17. září 1891, Prachatice[3] – 12. dubna 1945, KT Flossenbürg, Německo) prošel několika bojišti první světové války. Mezi světovými válkami byl prvorepublikovým důstojníkem československé armády. Na sklonku své vojenské kariéry dosáhl hodnosti plukovníka generálního štábu. V letech 1937 až 1939 zastával funkci československého vojenského atašé v Berlíně.[4] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do ilegální činnosti v Obraně národa (ON). Jako příslušník domácího protinacistického odboje spolupracoval s divizním generálem Ing. Aloisem Eliášem a s Ústředním vedením Obrany národa).[1] Byl zatčen gestapem (stejně jako Václav Kropáček a Josef Pták) dne 14. prosince 1939.[4] Na rozdíl od Václava Kropáčka, který byl odsouzen k trestu smrti, byl Antonín Hron odsouzen (27. října 1943) spolu s Josefem Ptákem u drážďanského soudu pouze k pěti letům káznice a ke ztrátě čestných práv občanských na dalších pět let.[4] Antonín Hron zemřel 12. dubna 1945 v KT Flossenbürg na následky všeobecné vyčerpanosti po věznění a v důsledku prodělaných útrap na týdenním pochodu smrti.[4] Po druhé světové válce byl (in memoriam) povýšen do hodnosti brigádního generála.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina a studia[editovat | editovat zdroj]

Antonín Hron se narodil 17. září 1891 v Prachaticích jako syn státního úředníka Jana Hrona a jeho manželky Marie Hronové (rozené Liškové).[2] Po skončení pražské české reálné školy (1904 až 1908) v Ječné ulici nastoupil ke studiu (na podzim roku 1908) do pražské kadetní školy.[2] Po skončení této školy byl 18. srpna 1912 odveden do rakousko–uherské armády.[2] V hodnosti podporučíka pěchoty byl kmenově zařazen k c. k. pěšímu pluku číslo 8 v Brně.[2] Až do října roku 1918 sloužil u tohoto útvaru (v jeho brněnské posádce, u detašovaného III. praporu v Trebinji, ale i na nejrůznějších bojištích první světové války).

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V období od 1. srpna 1914 až do 18. prosince 1914 byl zařazen na funkci velitele čety, později jako velitel kulometného oddílu v poli (srbská fronta).[2] Na srbské frontě vážně onemocněl, strávil tři měsíce v nemocnici a poté byl dočasně převelen do Sibině.[2] V Sibini velel náhradní rotě pluku.[2] Od 18. května 1915 až do 6. září 1915 zastával funkci velitele roty u III. praporu pluku na italské frontě.[2] [p 1] Při bitvě na planině Doberdo byl (dne 6. září 1915) Antonín Hron (poprvé) raněn a až do 29. prosince 1915 byl hospitalizován v nemocnici.[2] Po propuštění z nemocnice se opět stal velitelem sibiňské náhradní roty.[2] V období od 2. června 1916 do 23. září 1916 byl ve funkci velitele roty a později ve funkci praporního pobočníka nejprve na italském bojišti a později na rumunském bojišti.[2] V bitvě na Cornul Sanoga byl 23. září 1916 Antonín Hron opět (podruhé) raněn, převezen do nemocnice (24. září 1916), kde se léčil až do konce roku 1916 (28. prosince 1916).[2] Půl roku strávil u náhradního tělesa v Sibini, odkud byl (18. června 1917) převelen na italskou frontu.[2] Tady bojoval nejprve jako velitel roty u III./8. praporu a poté (od 15. března 1918 do 15. června 1918) u c. k. pěšího pluku číslo 108. Dne 15. června 1918 byl Antonín Hron potřetí raněn (v boji na Monte Grappa).[2] Následovaly tři měsíce léčby v nemocnici a dne 11. září 1918 se Antonín Hron stal opět velitelem náhradní roty pluku v Sibini.[2] Na začátku října 1918 se v Praze Antonín Hron přihlásil (u redaktora Františka Síse) do vojenské Maffie (a složil předepsanou přísahu).[2] Několik dní (6. listopadu 1918) před skončením první světové války (11. listopadu 1918) přešel Antonín Hron s náhradní rotou bývalého c. k. pěšího pluku číslo 8 do Brna (ohlásil příchod u zdejšího posádkového velitelství) a pokračoval v činné službě v československé armádě.[2]

Mezi dvěma válkami[editovat | editovat zdroj]

V období od 29. prosince 1918 do 13. února 1920 konal Antonín Hron službu u kombinovaného pěšího pluku IV.[2] Ve funkci plukovního pobočníka se s tímto plukem zúčastnil bojů s Poláky na Těšínsku jakož i tažení proti maďarským bolševikům na Slovensku.[2] Frekventantem II. kurzu školy generálního štábu v Praze byl od 14. února 1920 do 5. září 1920.[2] [p 2] Po skončení tohoto kurzu jej zařadili k MNO – hlavnímu štábu v Praze.[2] Tady zastával funkci konceptního důstojníka mobilizační skupiny 1. oddělení.[2] V mezidobí absolvoval zkušené u jezdeckého pluku 3 v Nových Zámcích (od 1. dubna 1921 do 30. dubna 1921) a u hrubého dělostřeleckého pluku 125 v Banské Bystrici (od 1. května 1921 do 31. července 1921).[2] Posluchačem II. ročníku Vysoké školy válečné v Praze byl Antonín Hron v období od 16. listopadu 1921 do 10. září 1922.[2] Po úspěšném dokončení studia byl od 20. září 1922 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a současně v téže době nastoupil službu u velitelství 9. divize v Trnavě.[2] V Trnavě působil až do 14. února 1924 na pozici přednosty 1. oddělení.[2] V období od 15. února 1924 do 30. září 1924 vykonával funkci přednosty 1. a 4. oddělení u velitelství 1. horské brigády v Rožmberku.[2] Odtud byl 1. října 1924 převelen (jako přednosta 3. oddělení) na velitelství 9. divize do Trnavy.[2] Od 1. února 1926 byl přidělen k MNO – hlavnímu štábu v Praze jako referent 4. oddělení.[2] [p 3] Jako profesor na pražské Válečné škole přednášel Antonín Hron předmět „služba generálního štábu“ od 15. září 1929 do 15. září 1933.[2] [p 4] Velitelem praporu u pěšího pluku 33 ve Falknově nad Ohří byl Antonín Hron od 16. září 1933 až do 29. září 1934.[2] Od 30. září 1934 byl náčelníkem štábu 3. divize v Litoměřicích.[2] Tuto funkci vykonával až do 31. srpna 1937, kdy Antonín Hron nastoupil na měsíc trvající stáž u 2. oddělení hlavního štábu v Praze.[2] [p 5] [p 6] Funkci vojenského atašé ČSR v Berlíně (v Německu) (s akreditací pro Dánsko a Nizozemí) vykonával Antonín Hron od 1. října 1937 do poloviny roku 1939 (30. června 1939), kdy byl z této funkce odvolán.[2]

V protektorátu[editovat | editovat zdroj]

V Obraně národa[editovat | editovat zdroj]

Po 15. březnu 1939 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava [p 7] byla v letních měsících roku 1939 československá branná moc rozpuštěna. Antonín Hron (v hodnosti bývalého plukovníka generálního štábu) byl dnem 1. srpna 1939 převeden do odboru Předsednictva ministerské rady v Praze, kde zastával funkci vrchního sekčního rady.[2] [p 8] V součinnosti s generály Josefem Bílým a Bedřichem Neumannem se Antonín Hron aktivně zapojil do budování protinacistické vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).[5] V Praze navázal kontakty s vysokými představiteli ON a to nejen s výše jmenovaným armádním generálem Josefem Bílým, ale především s divizním generálem Ing. Aloisem Eliášem a s podplukovníkem generálního štábu Václavem Kropáčkem.[2] Zapojení Antonína Hrona do struktur ON bylo problematické (Němci jej znali z doby, kdy vykonával v Berlíně funkci československého vojenského atašé, viz výše).[2] A tak byl pověřen zajišťováním intervencí (ve prospěch zatčených a jejich rodinných příslušníků) u protektorátní vlády.[2]

Zatčení gestapem, věznení, soud[editovat | editovat zdroj]

Antonín Hron byl zatčen gestapem 14. prosince 1939 v Praze.[2] [p 9] Byl vězněn v pražské pankrácké věznici, pak v Terezíně, Budyšíně (Bautzen), Berlíně a Drážďanech.[2] Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelům nedařilo proti němu shromáždit důkazy, dostal se Antonín Hron před soud až na podzim roku 1943.[7] Před senátem Volksgerichtu byl Antonín Hron dne 27. října 1943 odsouzen k pěti letům káznice a ke ztrátě čestných práv občanských na dalších pět let.[2] Společně s ním byli obžalování i plukovník generálního štábu Josef Pták (ten byl odsouzen v týž den k identickému trestu) a podplukovník generálního štábu Václav Kropáček (ten byl odsouzen ve stejný den za velezradu a zemězradu k trestu smrti).[2]

Věznění, pochod smrti, ...[editovat | editovat zdroj]

Téměř čtyři roky strávené ve vazbě se Antonínu Hronovi započítaly do pětiletého trestu, takže si jeho zbytek odpykal v káznici v Ebrachu.[2] Po vypršení trestu nebyl propuštěn na svobodu, ale byl převezen do trestního tábora Langenzen u Norimberka.[2] Před postupem spojeneckých armád byl tento tábor dne 5. dubna 1945 vyklizen.[7] Plukovník Antonín Hron byl začleněn do buchenwaldského transportu, ve kterém prodělal pochod smrti do koncentračního tábora ve Flossenbürgu.[8][2] Zde dne 12. dubna 1945 podle oficiální zprávy zemřel (spolu s plukovníkem generálního štábu Josefem Ptákem).[7] Jako příčina smrti Antonína Hrona je uváděna všeobecná vyčerpanost následkem věznění a útrap týdenního pochodu smrti.[8][7][2] Prakticky ihned byla jejich těla zpopelněna v táborovém krematoriu. Jiná verze příčiny úmrtí uvádí, že si na hrdinech odboje vybili svou zlost příslušníci SS a oba dva byli zastřeleni.[7]

  • Spolupracovníci Antonína Hrona v odboji
  • generál Josef Bílý
    generál Josef Bílý
  • generál Bedřich Neumann
    generál Bedřich Neumann
  • generál Alois Eliáš
    generál Alois Eliáš
  • plukovník gšt. Josef Pták
    plukovník gšt. Josef Pták
  • podplukovník gšt. Václav Kropáček
    podplukovník gšt. Václav Kropáček

Pamětní místo[editovat | editovat zdroj]

Pomník důstojníků GŠ (obětí z let 1939–1945)[9]

Pomník důstojníků Generálního štábu, obětí z let 1939–1945 v Praze 6, Tychonova 270/2, v objektu Ministerstva obrany ČR[9]

Vyznamenání a povýšení[editovat | editovat zdroj]

Posmrtně byl plukovník generálního štábu Antonín Hron vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1947 povýšen prezidentem republiky do hodnosti brigádního generála.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Do hodnosti nadporučíka byl povýšen dne 1. července 1915.[1]
  2. ↑ Do hodnosti kapitána byl povýšen dne 1. března 1920.[1]
  3. ↑ Do hodnosti štábního kapitána byl povýšen 9. července 1926.[1] Do hodnosti majora byl povýšen 29. prosince 1928.[1]
  4. ↑ Zde byl povýšen dne 10. února 1933 do hodnosti podplukovníka.[1]
  5. ↑ Antonín Hron zastával funkci přednosty německé sekce obranného zpravodajství Plánovací a studijní skupiny 2. oddělení hlavního štábu československé armády.[5] V roce 1936 se Antonín Hron spolu s plukovníkem generálního štábu Františkem Hájkem a Františkem Moravcem zúčastnil zpravodajské konference v Moskvě.[5]
  6. ↑ Do hodnosti plukovníka byl povýšen dne 1. července 1937.[1]
  7. ↑ Antonín Hron (ve funkci československého vojenského atašé v Berlíně) v noci na 14. března 1939 potvrdil zprávu, že k obsazení zbytku republiky dojde následujícího dne tedy 15. března 1939.[5] Svůj telefonický rozhovor ukončil těmito slovy: „Bůh buď i nám milostiv.“[5]
  8. ↑ Po rozpuštění československé armády působil Antonín Hron v Úřadu předsednictva vlády.[5]
  9. ↑ Široký záběr vojenské ilegální činnosti neunikl pozornosti německých represivních složek (sicherheitsdienst, abwehr, gestapo).[6] Nejprve doplatila na nedostatečnou konspiraci a podcenění schopností německých bezpečnostních složek Schmoranzova skupina, která čelila navíc zradě ve vlastních řadách (jednalo se o jednoho z příslušníků skupiny štábního kapitána Václava Menerta, který později v procesu s tiskovými tajemníky svědčil).[6] V na základě dekonspirace Schmoranzovy skupiny gestapo zatklo koncem srpna 1939 několik desítek členů a spolupracovníků této skupiny (včetně Zdeňka Schmoranze).[6] Začátkem září 1939 byl pak zatčen generál Jan Netík provádějící likvidaci ministerstva obrany.[6] V listopadu 1939 a v prosinci 1939 byli zatčeni štábní kapitáni František Fárek a Antonín Longa, ale také bývalí vysocí představitelé hlavního štábu: generálové Bohuslav Fiala a Miroslav Miklík (1892–1965).[6] Zatýkání zasáhlo i nejbližší spolupracovníky generála Aloise Eliáše – plukovníky Františka Havla, Antonína Hrona a podplukovníka Václava Kropáčka.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k STEHLÍK, Eduard. KRAVÁK František. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. Kapitola s životopisnými údaji pro osobu: HRON Antonín Jan, s. 105, 106. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavatelství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola s životopisnými údaji Antonína Hrona (2 stránky), s. 66, 67. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Prachatice
  4. ↑ a b c d KOPECKÝ, Lukáš. Božena Kropáčková – neobyčejný osud obyčejné ženy. S. 86 až 96. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2019-06-27]. Čís. 04, s. 86 až 96. Text s rozsahem 10 stránek ve formátu PDF ke stažení. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  5. ↑ a b c d e f Plukovník gšt. Antonín Hron 17. 9. 1891 – 12. 4. 1945 [online]. www druhasvetova com [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f ŚRÁMEK, Pavel. Studie a materiály předválečné armády – českoslovenští vojáci v domácím odboji [online]. armada vojenstvi cz [cit. 2019-08-22]. Otištěno: Armádní technický magazín, ročník 34, 2002, číslo 12, strany 41 - 42. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e KOPECKÝ, Lukáš, Mgr. (doktorand KHI FF UJEP). VHÚ získal pozůstalost po brigádním generálovi in memoriam Josefu Ptákovi [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavatelství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola s životopisnými údaji Josefa Ptáka (2 stránky), s. 160, 161. 
  9. ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Praha 6, Tychonova, Hradčany, v objektu MO ČR: 2006-03-06 [cit. 2016-10-25]. PAMÁTCE DŮSTOJNÍKŮ GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, ABSOLVENTŮ VYSOKÉ ŠKOLY VÁLEČNÉ, KTEŘÍ POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY V LETECH 1939-1945. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Hron&oldid=22010216“