Antinatalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arthur Schopenhauer (1788–1860), slavný představitel antinatalistické teorie

Antinatalismus je filosofický postoj, podle kterého má narození zápornou hodnotu, a který tak stojí v opozici natalismu. Mezi jeho přední zastánce patří Arthur Schopenhauer,[1] Peter Wessel Zapffe[2] a David Benatar, jehož kniha Nebýt či být vyšla také v češtině a v současnosti ji lze vnímat jako jeden z nejvíce popisných manifestů antinatalismu.[3] Podobné myšlenky najdeme také v části Aristotelovy Etiky Eudemovy jako „moudrost Silénovu“ a tvorbě Fridricha Nietzscheho.

Argumenty pro antinatalismus[editovat | editovat zdroj]

Morální odpovědnost[editovat | editovat zdroj]

Arthur Schopenhauer tvrdil, že hodnota života je v podstatě záporná, protože jakákoliv pozitivní zkušenost bude vždy převážena utrpením, které je silnějším pocitem.

Kdokoliv chce okamžitě otestovat tvrzení, že potěšení ve světě převáží bolest, či že se v každém případě tyto dvě navzájem vyrovnávají, měl by porovnat pocity zvířete, které hltá druhé, s pocity toho druhého.[4]

Schopenhauer se domníval, že nejrozumnějším postojem je nepřivádět děti na svět:

Pokud by děti byly na svět přiváděny jen z aktu čistého rozumu, existovala by nadále lidská rasa? Neměl by člověk spíše více soucitu s následujícími generacemi, aby je ušetřil břemena existence, či aby na sebe vzal úděl chladnokrevného uložení tohoto břemene?[5]

Norský filosof Peter Wessel Zapffe poznamenal, že děti jsou na svět přiváděny bez souhlasu či plánování:

V souladu s mým pojetím života jsem zvolil nepřivést na svět děti. Mince je prozkoumána a jen po řádném zvážení je dána žebrákovi, kdežto dítě je vymrštěno do kosmické brutality bez otálení.[6]

David Benatar vycházel z předpokladu, že působení újmy je morálně špatné a měli bychom se ho vyvarovat. Tvrdí, že narození nové osoby je vždy spojeno s význačnou újmou této osobě, a proto je morálním imperativem nemnožit se. Jeho argument je založen na následujících premisách:

Schéma Benatarovy asymetrie

(1) Přítomnost bolesti je špatná.

(2) Přítomnost potěšení je dobrá.

(3) Nepřítomnost utrpení je dobrá, i pokud si toto dobro nikdo neužívá.

(4) Nepřítomnost potěšení není špatná, dokud neexistuje někdo, pro koho je tato nepřítomnost strádáním.[3]

Pokud někdo existuje, existuje i přítomnost utrpení a přítomnost potěšení. Pokud někdo neexistuje, není přítomno utrpení ani potěšení, přičemž absence potěšení však v důsledku neexistence vědomí nemůže být vnímána jako deprivace. Pro Benatara „by jakékoliv utrpení stačilo, aby byl příchod do existence újmou“ a újma, kterou příchod do existence způsobí, je podle něj vyhnutelná a zbytečná. Podle Benatara je vždy dobré vyhnout se újmě, kdykoliv je to možné a proto je vždy dobré nepřijít do existence.

Nemožnost svolení[editovat | editovat zdroj]

Seana Shiffrin, Gerald Harrison, Julia Tanner, Asheel Singh, Jimmy Alfonso Licon a další argumentují, že plození dětí je z morálního hlediska problematické kvůli nemožnosti získání svolení člověka, který bude stvořen.

Seana Shiffrin předkládá čtyři faktory, které podle jejího názoru činí předpokládání hypotetického souhlasu s narozením problematickým:

  1. pokud čin není uskutečněn, nehrozí velká újma;
  2. pokud je čin uskutečněn, újma utrpěná stvořenou osobou může být závažná;
  3. stvořená osoba nemůže uniknout vzniklé situaci bez velké újmy (sebevražda je často fyzicky, psychicky a morálně nesnesitelnou možností);
  4. hypotetické svolení není posuzováno podle preferencí a hodnot osoby, která bude nést následky vzniklé situace.[7]

Gerald Harrison a Julia Tanner argumentují tím, že pokud chceme někoho významně ovlivnit naším činem a není možné získat jejich svolení, pak by běžně akceptovanou volbou mělo být tento čin neuskutečnit. Výjimkou jsou podle nich činy, kterými chceme zabránit ještě větší újmě (například odstrčení někoho z cesty padajícího klavíru). Plození dětí podle nich ovšem mezi takové činy nepatří, protože před provedením činu osoba neexistuje (tedy jí nehrozí žádná újma, pokud čin nebude proveden).[8][9][10][11]

Asheel Singh zdůrazňuje, že není třeba být toho názoru, že je příchod na svět vždy celkově újma, pro přijetí antinatalismu jako opodstatněného názoru. Podle jeho názoru stačí věřit, že z morálního hlediska nemáme právo způsobit někomu bez jeho svolení vážnou újmu, které se lze vyhnout.[12]

Podobně podle Jimmyho Alfonsa Licona je plození morálně ospravedlnitelné, jen pokud existuje způsob, jak získat informovaný souhlas od neexistující osoby, a vzhledem k této nemožnosti je plození tedy nemorální.[13]

Přelidnění[editovat | editovat zdroj]

Někteří zastánci antinatalistického postoje tvrdí, že by antinatalistická opatření mohla vyřešit problémy jako přelidnění, hladomor,[14] vyčerpávání neobnovitelných zdrojů[15] či antropogenní globální oteplování. Některé země, např. Indie nebo Čína, zavedly opatření cílící na snížení počtu dětí na rodinu (politika jednoho dítěte), ve snaze zkrotit vážné obavy z přelidnění a ulevit zátěži na národní zdroje, přestože tato opatření nemohou být považována za všeobecně odrazující od veškerého rození.[16]

Podle antinatalistů by přelidnění v dlouhodobém rámci mohlo vést ke zvýšenému konfliktu o klesající zdroje.[17] Paul Ehrlich ve své knize Populační bomba uvádí, že rychle rostoucí populace brzy způsobí krizi, a obhajuje donucovací antinatalistická opatření na globální úrovni ve snaze vyhnout se maltusiánské katastrofě. Přesto, že v jím očekávaném období (jeho předpovědi z roku 1968 očekávaly katastrofu v pozdních 80. letech 20. století) k žádné krizi nedošlo, za svou knihou si stojí a prohlašuje, že bez budoucích depopulačních snah se problém zhorší.[18]

Významným kritikem přelidnění, často poukazujícím na jeho negativní důsledky v médiích, je také britský přírodovědec a moderátor Sir David Attenborough, který provázel například tematickou epizodou dokumentárního cyklu BBC Horizon.[19][20][21] Podobně jako bioložka Jane Goodallová je David Attenborough patronem organizace Population Matters, která se zabývá především vzdělávací činností a vývojem řešení v oblasti populačních problémů.[22][23]

Významní antinatalisté[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antinatalism na anglické Wikipedii.

  1. Schopenhauer, Arthur. Parerga and Paralipomena, Short Philosophical Essays, Vol. 2, Oxford University Press, 2000, Ch. XII, Additional Remarks on the Doctrine of the Suffering of the World, § 149, p. 292.
  2. Zapffe, Peter Wessel "The Last Messiah"
  3. a b BENATAR, David. Nebýt či být. Praha: [s.n.], 2013. 304 s. ISBN 978-80-7438-085-3. 
  4. Schopenhauer, Arthur. Parerga and Paralipomena, Short Philosophical Essays, Vol. 2, Oxford University Press, 2000, Ch. XII, Additional Remarks on the Doctrine of the Suffering of the World, § 149, p. 292.
  5. Schopenhauer, Arthur. Studies in Pessimism: The Essays. The Pennsylvania State University, 2005, p. 7.
  6. To Be a Human Being (1989–90); the philosopher Peter Wessel Zapffe in his 90th year (1990 documentary, Tromsø Norway: Original Film AS).
  7. [1] S. Shiffrin, Wrongful Life, Procreative Responsibility, and the Significance of Harm, Cambridge University Press, 1999, p. 133.
  8. [2] G. Harrison, J. Tanner, Better Not To Have Children, Think, 2011, volume 10, issue 27, p. 113.
  9. [3] G. Harrison, Antinatalism, Asymmetry, and an Ethic of Prima Facie Duties, South African Journal of Philosophy, volume 31, issue 1, 2012.
  10. G. Harrison, J. Tanner, How Many Children Should We Have? None, The Philosophers' Magazine 75, 2016, pp. 72–77.
  11. [4] G. Harrison, Antinatalism and Moral Particularism, Essays in Philosophy, Is Procreation Immoral?, volume 20, issue 1, article 5, 2019.
  12. [5] A. Singh, Assessing anti-natalism: a philosophical examination of the morality of procreation, University of Johannesburg, 2012, p. 5.
  13. LICON, Jimmy Alfonso. THE IMMORALITY OF PROCREATION. Think. 2012-09-01, roč. 11, čís. 32, s. 85–91. Dostupné online [cit. 2016-01-13]. ISSN 1755-1196. DOI:10.1017/S1477175612000206. 
  14. Dixon, Brian, E. (28 April 2008). In food crisis, family planning helps
  15. Meadows, Donella (1993): Die neuen Grenzen des Wachstums: die Lage der Menschheit: Bedrohung und Zukunftschancen. Stuttgart: Dt. Verl.-Anst. ISBN 3-421-06626-4
  16. Heinz Werner Wessler (30 January 2007): Indien – eine Einführung: Herausforderungen für die aufstrebende asiatische Großmacht im 21. Jahrhundert. Bundeszentrale für politische Bildung
  17. "Effects of Over-Consumption and Increasing Populations". 26 September 2001. Retrieved 19 June 2007
  18. Paul R. Ehrlich; Anne H. Ehrlich (2009). "The Population Bomb Revisited" (PDF). Electronic Journal of Sustainable Development 1 (3): 63–71. Retrieved 2010-02-01.
  19. iDNES.cz [online]. iDNES.cz [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. 
  20. SHARIATMADARI, Helen. How Many People Can Live on Planet Earth?. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  21. Vimeo [online]. Vimeo [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. 
  22. www.populationmatters.org [online]. www.populationmatters.org [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-25. 
  23. www.populationmatters.org [online]. www.populationmatters.org [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-29. 
  24. Internet Encyclopedia of Philosophy, http://www.iep.utm.edu/hartmann/
  25. Matti Häyry, The rational cure for prereproductive stress syndrome, Journal Of Medical Ethics, 2004, 30(4), pp. 377–378.
  26. E. M. Cioran, The Trouble with Being Born
  27. Seana Shiffrin, Wrongful Life, Procreative Responsibility, and the Significance of Harm, Legal Theory 5, 117–148 (1999).
  28. Zapffe, Peter Wessel "The Last Messiah"
  29. Thomas Ligotti, The Conspiracy against the Human Race
  30. Saltus, E. The Philosophy of Disenchantment
  31. Fernando Vallejo: 'No le veo ninguna razón a la vida, no la puedo defender' | Cultura | elmundo.es [online]. www.elmundo.es [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. 
  32. RMS -vs- Doctor, on the evils of Natalism [online]. www.art.net [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. 
  33. Nina Paley’s Blog [online]. blog.ninapaley.com [cit. 2016-01-13]. Dostupné online.