Anafylaktický šok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anafylaktický šok
lat. '
Vyrážka typická pro horečku dengue
Angioedém na tváři chlapce, který kvůli němu není schopen otevřít oči. K této reakci došlo v důsledku vystavení alergenu.
Základní údaje
Původce:
Přenos:
Statistické údaje
Klasifikace a externí odkazy
MedlinePlus: 000844

Anafylaktický šok je závažnou, rychle nastupující alergickou reakcí, která může způsobit i smrt.[1] Typicky se projevuje řadou symptomů, mezi něž patří svědivá vyrážka, otok v hrdle a nízký krevní tlak. K běžným příčinám patří bodnutí či štípnutí hmyzem nebo požití jistých potravin a léků.

Z patofyziologického hlediska je anafylaktický šok způsoben uvolněním mediátorů z určitých typů bílých krvinek ; k jeho spuštění dochází buď působením imunologických nebo neimunologických mechanismů. Diagnóza se určuje na základě přítomných symptomů a příznaků. Prvním nezbytným krokem je nitrožilní podání epinefrinu, jež je doprovázeno dalšími pomocnými opatřeními.

V celosvětovém měřítku se anafylaktický šok v určitém okamžiku života projeví u přibližně 0,05 - 2 % lidí, přičemž se zdá, že tento počet narůstá. Název onemocnění pochází z řečtiny ze slov ἀνά ana, proti a φύλαξις fylaxe,ochrana.

Příznaky a symptomy[editovat | editovat zdroj]

Příznaky a symptomy anafylaktického šoku.

Anafylaktický šok se běžně projevuje mnoha různými symptomy trvajícími po dobu několika minut až hodin;[2][3] začíná od 5 do 30 minut po nitrožilní aplikaci a do 2 hodin po konzumaci potravin.[4] Mezi nejběžněji zasažené oblasti patří kůže (80–90 %), dýchací soustava (70 %), zažívací a trávicí trakt (30–45 %), srdce a cévní soustava (10–45 %) a centrální nervová soustava (10–15 %);[3] obvykle jsou postiženy dvě a více oblastí.[5]

Kůže[editovat | editovat zdroj]

Kopřivka a zarudnutí na zádech osoby, která utrpěla anafylaktický šok.

Mezi typické symptomy patří kopřivka postihující celé tělo, svědění a zčervenání či otok rtů.[6]Tyto symptomy mohou u pacientů trpících otokem nebo angioedémem vyvolat spíše pocit pálení kůže než svědění.[4] K otoku jazyka či hrdla dochází přibližně ve 20 % případů.[7] V dalších případech se může objevit rýma a otok spojivek.[8] Rovněž může dojít ke zmodrání kůže v důsledku nedostatku kyslíku.[8]

Dýchací soustava[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s dýchací soustavou může dojít k výskytu řady symptomů a příznaků, včetně dýchavičnosti, sípání či stridoru.[6] Sípání je obvykle zapříčiněno křečemi průduškových svalů,[9] zatímco stridor souvisí s ucpáním horních cest dýchacích v důsledku otoku.[8] Pacient může také trpět chrapotem, bolestivým polykáním či kašlem.[4]

Krevní oběh[editovat | editovat zdroj]

Následkem anafylaktického šoku může docházet ke spasmu koronární tepny s následným infarktem myokardu, k arytmii či zástavě srdce.[3][5] U osob s onemocněním srdce je riziko srdeční zástavy vlivem anafylaktického šoku vyšší.[9] Koronární spasmus souvisí s přítomností buněk uvolňujících histamin v srdci.[9] Zatímco ke zvýšené tepové frekvenci běžněji dochází v důsledku nízkého krevního tlaku,[8] u 10 % případů je popisován Bezold–Jarischův reflex, kdy je také zpomalení srdeční frekvence dáváno do souvislosti s nízkým krevním tlakem.[10] Pokles krevního tlaku nebo šok (buď distributivní nebo kardiogenní) může způsobit pocit závrati nebo ztrátu vědomí.[9] Ojediněle může být velmi nízký krevní tlak jediným příznakem anafylaktického šoku.[7]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Symptomy postihující zažívací a trávicí trakt mohou zahrnovat křečovitou bolest břicha, průjem a zvracení.[6] Může docházet ke zmatenosti, ztrátě kontroly močového měchýře nebo k bolestem v pánevní oblasti podobným děložním křečím.[6][8] Rozšíření cév mozku může vést k bolestem hlavy.[4] Rovněž jsou popisovány pocity úzkosti nebo „blížící se zkázy“.[5]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

K anafylaktickému šoku může dojít v reakci na téměř jakoukoli cizí látku.[11] Mezi běžné spouštěcí faktory patří jedpři bodnutí či štípnutí hmyzem, potraviny a léky.[10][12] Potraviny jsou nejběžnějším spouštěcím faktorem u dětí a mladých dospělých osob, zatímco léky a bodnutí či štípnutí hmyzem jsou častější u starších dospělých.[5] Mezi méně běžné příčiny patří fyzické faktory, biologické činitele (například sperma), latex, hormonální změny, přísady do potravin (například glutamát sodný), potravinářská barviva a místně aplikované léky.[8]Fyzické faktory, jako například cvičení (cvičením vyvolaný anafylaktický šok) nebo teplota (horko či chlad), mohou rovněž působit jako spouštěcí faktory prostřednictvím přímého účinku na mastocyty.[5][13] Případy anafylaxe vyvolané cvičením jsou často spojovány s požitím určitých potravin.[4] Během anestézie jsou nejběžnějšími příčinami anafylaxe neuromuskulární blokátory, antibiotika a latex.[14] U 32-50 % případů zůstává příčina neznámá; v takovém případě hovoříme o „idiopatické anafylaxi“.[15]

Potraviny[editovat | editovat zdroj]

Anafylaktický šok může být spuštěn mnoha potravinami a může k němu dojít i při první konzumaci těchto potravin.[10] Potraviny, které jsou běžnými spouštěcími faktory, se různí v závislosti na geografické poloze. V západních kulturách je převažující příčinou anafylaktického šoku požití burských oříšků, pšenice, ořechů, korýšů a měkkýšů, ryb, mléka a vajec či vystavení těmto potravinám.[3][5] Sezam je běžným spouštěcím faktorem na Středním východě, zatímco rýže a cizrna jsou častou příčinou anafylaktického šoku v Asii.[5] Závažné případy obvykle nastávají v důsledku požití alergenu,[10] u některých osob je ale prudká reakce vyvolána i pouhým kontaktem. Děti se mohou alergie v průběhu vývoje zbavit. 80 % dětí s anafylaktickou reakcí na mléko či vejce a 20 % dětí s prodělaným anafylaktickým šokem v důsledku požití burských oříšků je do 16 let věku schopno tyto potraviny tolerovat.[11]

Léky[editovat | editovat zdroj]

Anafylaktický šok může potenciálně způsobit každý lék. Mezi nejběžnější patří beta-laktamová antibiotika (například penicilin), aspirin a NSAID.[3][16] Anafylaktická reakce na ostatní antibiotika je méně častá a reakce na NSAID závisí na typu činitele, což znamená, že pokud je osoba alergická na jeden typ léku NSAID, jiný typ obvykle toleruje.[16] Mezi další relativně běžné příčiny patří chemoterapie, vakcíny, protaminy a bylinné přípravky.[5][16] Některé léky (mimo jiné vankomycin, morfin,RTG kontrastní látky) způsobují anafylaktický šok přímo spuštěním degranulace mastocytů.[10]

Četnost reakce na látku závisí částečně na četnosti jejího užití a částečně na jejích vnitřních charakteristikách.[17] Anafylaktická reakce na peniciliny nebo cefalosporiny se objevuje pouze po jejich navázání na proteiny v těle, přičemž některé látky se vážou snadněji než jiné.[4] Anafylaktická reakce na penicilin se projevuje v jednom ze 2 000 až 10 000 případů léčby, přičemž ke smrti dochází u méně než jednoho z 50 000 případů.[4] Anafylaktická reakce na aspirin a NSAID se objevuje přibližně u jedné osoby z 50 000.[4] Pokud je u osoby zaznamenána anafylaktická reakce na peniciliny, riziko reakce na cefalosporiny je vyšší, stále však menší než 1 ku 1 000.[4] V minulosti užívané RTG kontrastní látky vyvolávaly reakci v 1 % případů, zatímco novější látky s nižší osmolaritou způsobují reakci pouze v 0,04 % případů.[17]

Jed[editovat | editovat zdroj]

U citlivých osob může anafylaktický šok vyvolat i jed bodavého a kousavého hmyzu, jako jsou například blanokřídlí (včely a vosy) nebo příslušníci podčeledi triatominae (ploštice zákeřnice).[3][18] Předchozí systémové reakce v rozsahu závažnějším než jen místní reakce v okolí bodnutí jsou pro příští anafylaktický šok rizikovým faktorem;[19][20] u poloviny úmrtí však k žádné předchozí systémové reakci nedošlo.[21]

Rizikové faktory[editovat | editovat zdroj]

U osob s atopickými onemocněními, jako je například astma, ekzém nebo alergická rýma, existuje vysoké riziko anafylaktického šoku z potravin, latexu a RTG kontrastních látek, ne však z nitrožilně aplikovaných léků nebo bodnutí hmyzem.[5][10] Jistá studie prokázala, že 60 % dětí v minulosti trpělo atopickými onemocněními a že více než 90 % dětí, které zemřely na anafylaktický šok, mělo astma.[10] Vyšší riziko je prokázáno u osob s mastocytózou či u osob s vyšším socioekonomickým postavením.[5][10] Čím delší je doba od posledního vystavení rizikové látce, tím je riziko nižší.[4]

Patofyziologie[editovat | editovat zdroj]

Anafylaktický šok je prudkou alergickou reakcí s rychlým nástupem postihující řadu orgánových soustav lidského těla.[1][22] Dochází k němu v důsledku uvolnění mediátorů zánětu a cytokinů z mastocytů a bazofilů, typicky v důsledku imunologické reakce, někdy ale také působením neimunologického mechanismu.[22]

Imunologické mechanismy[editovat | editovat zdroj]

V rámci imunologického mechanismu se imunoglobulin E (IgE) váže na antigen (cizí látka, která vyvolává alergickou reakci). Na antigen navázaný IgE poté aktivuje receptory FcεRI mastocytů a bazofilů. To vede k uvolnění mediátorů zánětu, jako je například histamin. Tyto mediátory následně zvyšují kontrakce hladkého svalstva průdušek, spustí vazodilataci, zvýší únik tekutin z cév a způsobí stlačení srdečního svalu.[4][22] Existuje rovněž imunologický mechanismus, který není založen na IgE, není však známo, zda se projevuje i u lidí.[22]

Neimunologické mechanismy[editovat | editovat zdroj]

Neimunologické mechanismy souvisí s látkami, které přímo způsobují degranulaci mastocytů a bazofilů. Mezi takové činitele patří například kontrastní látky, opioidy, teplota (horko či chlad) a vibrace.[13][22]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Anafylaktický šok je diagnostikován na základě klinických kritérií.[5] Pokud se v rámci minut/hodin po vystavení alergenu projeví kterýkoliv z následujících symptomů, existuje velká pravděpodobnost rozvinutí anafylaktického šoku:[5]

  1. Postižení pokožky nebo slizniční tkáně plus obtíže s dýcháním nebo nízký krevní tlak
  2. Dva či více z následujících symptomů:-
    a. Postižení kůže nebo sliznice
    b. Obtíže s dýcháním
    c. Nízký krevní tlak
    d. Gastrointestinální symptomy
  3. Nízký krevní tlak po vystavení známému alergenu

Pro diagnostikování anafylaktického šoku v důsledku štípnutí hmyzem nebo požití léků mohou být užitečné krevní testy na tryptázu nebo histamin (uvolňovaný z mastocytů). Tyto testy však mají pouze omezené využití, je-li příčinou šoku požití potravin nebo má-li osoba normální krevní tlak,[5] diagnózu nemohou určit přesně.[11]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Existují tři hlavní klasifikace anafylaktického šoku. Anafylaktický šok je spojován se systémovou vazodilatací, jež má za následek nízký krevní tlak; ten je a priori o 30 % nižší než běžný krevní tlak pacienta nebo se pohybuje pod standardní hodnotou.[7]Bifázická anafylaxe je recidiva symptomů do 1–72 hodin bez dalšího vystavení alergenu.[5] Údaje o četnosti se liší, některé studie uvádějí bifázickou anafylaxi až ve 20 % případů.[23] K recidivě obvykle dochází do 8 hodin.[10] Léčba probíhá stejným způsobem jako u anafylaktického šoku.[3] Pseudoanafylaktická reakce nebo anafylaktoidní reakce jsou typem anafylaxe, který nesouvisí s alergickou reakcí, nýbrž s přímou degranulací mastocytů.[10][24]Pojmem v současné době používaným Světovou alergologickou organizací[24] je anafylaxe vyvolaná neimunologickým mechanismem (non-immune anaphylaxis), přičemž platí doporučení starou terminologii nadále nepoužívat.[10]

Testy na alergie[editovat | editovat zdroj]

Test kožní alergie prováděný na pravé ruce.

Testy na alergie mohou pomoci při určování spouštěcích faktorů. Testy kožních alergií (jako například epikutánní testy) jsou k dispozici pro některé potraviny a jedy.[11] Krevní testy zaměřené na konkrétní IgE mohou být užitečné při potvrzování alergií na mléko, vejce, burské oříšky, ořechy a ryby.[11] Kožní testy je možno využít i pro potvrzení alergie na penicilin, nikoli však na ostatní léky.[11] Neimunologické formy anafylaxe mohou být určeny pouze na základě anamnézy nebo vystavení dotyčnému alergenu, ne však kožními či krevními testy.[24]

Diferenciální diagnóza[editovat | editovat zdroj]

V některých případech může být obtížné odlišit anafylaktický šok od astmatu, synkopy a záchvatů paniky.[5] U astmatu se však obvykle neprojevuje svědění nebo gastrointestinální symptomy, pro synkopu je charakteristická spíše bledost než vyrážka a u záchvatu paniky sice dochází ke zčervenání, nikoli však ke kopřivce.[5] Mezi další podobně se projevující stavy patří otrava rybou scombroid a anisakiáza.[10]

Pitevní nálezy[editovat | editovat zdroj]

U osoby, která zemřela na následky anafylaktického šoku, může pitva ukázat „prázdné srdce“, což lze přičítat sníženému žilnímu návratu následkem vazodilatace a redistribuci intravaskulárního objemu z centrální do periferní komory.[25] Dalšími příznaky jsou otok hrtanu, eozinofilie plic, srdce a tkání a hypoperfuze myokardu.[26] Laboratorní nálezy mohou odhalit zvýšenou hladinu séra tryptázy a celkově zvýšenou hladinu séra IgE.[26]

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Lidem ohroženým anafylaxí se doporučuje vyhýbat se spouštěcím faktorům anafylaktického šoku. V případech, kdy to možné není, může být vhodnou volbou desenzibilizace. Imunoterapie využívající jedu blanokřídlých je u 80–90 % dospělých a u 98 % dětí účinná jako desenzibilizace proti alergiím na včely, vosy, sršně, vosy útočné a tzv. ohnivé mravence. Orální imunoterapie může být účinná při desenzibilizaci některých lidí na určité potraviny obsahující mléko, vejce, ořechy a burské oříšky; běžně se při ní ale vyskytují nežádoucí účinky. Desenzibilizace je rovněž možná u mnoha léků, většině lidí se však doporučuje, aby se dotyčné látce jednoduše vyhýbali. V případech alergické reakce na latex může být důležité vyhýbat se zkříženě reaktivním potravinám jako je, mimo jiné, avokádo, banány a brambory.[5]

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Anafylaktický šok je náhlá příhoda, která může vyžadovat resuscitační opatření, jako například udržení průchodnosti dýchacích cest, dodatečný přísun kyslíku, vysoký objem nitrožilních tekutin a bedlivé pozorování pacienta.[3] Podání epinefrinu je možné společně s antihistaminiky a steroidy často používanými jako doplňkové léčebné látky.[5] Nemocným se po návratu k normálu doporučuje zůstat v nemocnici na pozorování po dobu 2 až 24 hodin kvůli obavám z možné bifázické anafylaxe.[10][23][27][4]

Epinefrin[editovat | editovat zdroj]

Stará verze injekčního pera EpiPen.

Epinefrin (adrenalin) je primárním prostředkem léčby anafylaktického šoku bez absolutní kontraindikace jeho použití.[3] Jakmile se objeví podezření na anafylaktický šok, doporučuje se aplikovat roztok epinefrinu intramuskulárně do střední anterolaterální oblasti stehna. Pokud je reakce nedostatečná, je možné aplikaci injekcí opakovat každých 5 až 15 minut.[5] Druhá dávka je potřeba v 16 až 35 % případů,[10] více než dvě dávky jsou nutné jen ojediněle.[5] Intramuskulární způsob aplikace je preferován před subkutánním podáním, protože u toho může dojít k opožděnému vstřebávání.[28] Méně závažné nežádoucí účinky epinefrinu zahrnují třes, úzkost, bolesti hlavy a palpitace.[5]

Osoby užívající beta-blokátory mohou být vůči účinkům epinefrinu odolné.[10] Pokud je v takové situaci epinefrin neúčinný, lze nitrožilně podat glukagon, jehož akční mechanismus je na beta-blokátorech nezávislý.[10]

V nezbytném případě je možné podat epinefrin rovněž nitrožilně ve formě zředěného roztoku. Nitrožilní epinefrin je však spojován s arytmií a infarktem myokardu.[29] Autoinjekční epinefrinové pero se používá k aplikaci léku obvykle ve dvou odlišných dávkách - jedné pro dospělé či děti vážící více než 25 kg a jedné pro děti vážící od 10 do 25 kg.[30]

Doplňková léčba[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli jsou antihistaminika (H1 a H2) běžně používána a teoreticky považována za účinná, toto tvrzení není dostatečně podpořeno důkazy. Cochranova databáze v hodnocení z roku 2007 nenalezla žádné kvalitní studie, na jejichž základě by bylo možné vyslovit doporučení jejich použití v případech anafylaxe,[31] a není jim ani přisuzována účinnost v případě edému a křečí dýchacích cest.[10] Kortikosteroidy nemají pravděpodobně na anafylaktický šok vliv, mohou však být aplikovány ve snaze o snížení rizika bifázické anafylaxe. Jejich profylaktická účinnost v těchto situacích je nejistá.[23] Nebulizovaný salbutamol může být účinný u křečí průduškového svalstva, které se nepodařilo vyřešit pomocí epinefrinu.[10] Methylenová modř se používá u osob, které nereagují na ostatní opatření, a to v důsledku jejího předpokládaného účinku na uvolnění hladkého svalstva.[10]

Připravenost[editovat | editovat zdroj]

Osobám náchylným k anafylaktickému šoku se doporučuje mít připravený „alergický akční plán“; rodiče by rovněž měli informovat školu o alergii svého dítěte a o tom, jak v případě anafylaktického šoku postupovat.[32] Akční plán obvykle zahrnuje použití autoinjekčních epinefrinových per, doporučení nosit identifikační náramek se zdravotními informacemi a rady o tom, jak se vyhýbat spouštěcím faktorům.[32] Imunoterapie je dostupná pro určité typy spouštěcích faktorů s cílem zabránit budoucím příhodám anafylaxe. Víceletá subkutánní desenzibilizace je účinná proti bodavému hmyzu, zatímco orální desenzibilizace funguje u mnoha druhů potravin.[3]

Prognóza[editovat | editovat zdroj]

U osob, u nichž je známa příčina anafylaktického šoku a jimž je poskytnuta okamžitá léčba, je prognóza dobrá.[33] To obecně platí i v případě neznámé příčiny, kdy jsou dostupné vhodné preventivní léky.[4] Pokud dojde k úmrtí, je tomu tak obvykle v důsledku respiračních (typicky asfyxie) nebo kardiovaskulárních příčin (šok),[10][22] přičemž úmrtím končí 0,7–20 % případů.[4][9] Jsou známy i případy úmrtí, ke kterým došlo v řádu minut.[5] Výsledky u cvičením vyvolané anafylaxe jsou obvykle dobré; čím jsou lidé starší, tím klesá četnost i závažnost těchto příhod.[15]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Četnost výskytu anafylaktického šoku je 4–5 na 100 000 osob ročně,[10]přičemž celoživotní riziko je 0,5–2%.[5]Zdá se, že tato čísla rostou - četnost výskytu v 80. letech 20. století byla přibližně 20 na 100 000 za rok, zatímco v 90. letech 20. století to bylo 50 na 100 000 za rok.[3] K navýšení dochází podle všeho zejména u anafylaktického šoku vyvolaného potravinami.[34]Riziko je největší u mladých lidí a u žen.[3][10]

V současné době vede anafylaktický šok k 500–1 000 úmrtí ročně (2,4 na milión) ve Spojených státech, k 20 úmrtím ročně ve Spojeném království (0,33 na milión) a k 15 úmrtím ročně v Austrálii (0,64 na milión).[10]Úmrtnost se mezi 70. lety 20. století a prvním desetiletím 21. století snížila.[35] V Austrálii umírají na následky anafylaktického šoku vyvolaného potravinami zejména ženy, zatímco u mužů jsou to hlavně následky anafylaktické reakce na bodnutí hmyzem.[10] K úmrtí dochází nejběžněji v důsledku anafylaktického šoku vyvolaného léky.[10]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výraz „afylaxe“ poprvé použil Charles Richet v roce 1902, později však výraz změnil na „anafylaxe“ z důvodu lepší výslovnosti.[11] Za jeho práci o anafylaxi mu byla v roce 1913 udělena Nobelova cena za lékařství a fyziologii.[4] Samotný jev je však popisován již od starověku.[24]Výraz pochází z řečtiny ze slov ἀνά ana, proti, a φύλαξις fylaxe, ochrana.[36]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Vědci se neustále snaží o vyvinutí sublinguálně podávaného epinefrinu k léčbě anafylaktického šoku.[10] Subkutánní injekce anti-IgE protilátky omalizumab je zkoumána jako metoda zabraňující recidivě, není však stále ještě doporučována.[5][37]

Lead[editovat | editovat zdroj]

Anafylaktický šok (z řeckého ανα ana "proti" a φύλαξις phylaxis "ochrana") (též alergický šok) je extrémní, život ohrožující forma alergické reakce, okamžitá odpověď jedince na podání alergenu, nejpozději do 30 minut.[38] Nejčastěji k němu dochází po injekčním podání alergenu, tedy po injekci léku nebo po bodnutí hmyzem.[39] Závažné reakce po přijetí alergenu ústy nebo vdechnutím jsou méně časté.

Heparin vytvářený při anafylaktickém šoku

Při prvním kontaktu s alergenem se proti němu vytvoří protilátka typu IgE. Při dalším setkání s tímto alergenem ho vytvořené IgE poznají, a zapříčiní uvolnění nadměrného množství histaminu a heparinu.[39][40] Vyplavení přehnaně aktivního hormonu způsobí roztažení cév celého těla a do srdce se přestane vracet krev. Postupně začne klesat krevní tlak a zvyšovat tep.[38] Hrozí riziko udušení a to ze dvou příčin. První je, že můžou vzniknout otoky v dýchacím ústrojí. Druhá je, že postižený dostane astmatický záchvat, který vede ke zužování průdušek.[38] Jedná se o nesmyslnou obranou reakci, kdy se tělo snaží zabránit vdechování nebezpečné látky.[40]

Existuje i anafylaktoidní reakce, kde může dojít k anafylaktickému šoku již při prvním setkání s alergenem.[40] Ten se ale vyskytuje poměrně vzácně. Šance že k němu dojde je jen 1:1000000.[39]

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Postižený často pociťuje nauseu (nevolnost), někdy tíhu na prsou a v zádech, mžitky před očima, studený pot, strach, mrazení, brnění jazyku, brnění úst, sucho v ústech, žízeň, slyší ufony-divné pískání či zvuky v uších, ledové ruce, ztráta vědomí. Specifické příznaky:[39]

  • Otoky mimo místo bodnutí, celotělový otok je nejdříve vidět na víčkách
  • Zarudlá horká kůže, svědění (zejména na začátku reakce)
  • Vyrážka
  • Kašel, chraptění
  • Bolest hlavy
  • Tíha na prsou a na zádech
  • Pocit ucpaného nosu[40]
  • Dušnost, sípavé dýchání
  • Mžitky před očima, ztráta vědomí vlivem poklesu krevního tlaku

První pomoc[editovat | editovat zdroj]

Epipen je laická injekční stříkačka s adrenalinem
  • Volat okamžitě 155
  • Povolit postiženému oděv, aby mohl dobře dýchat
  • Pokud je při vědomí, nechat sedět s oporou zad, v bezvědomí položit na záda.
  • Pokud má laickou injekční stříkačku s adrenalinem – EpiPen - je vhodné jí použít. Aplikuje se do horní třetiny stehna, po odjištění a úderu pružina vbodne jehlu a vstříkne adrenalin. (článek v anglické Wikipedii).

Při ztrátě reakce na podnět zahajujeme resuscitaci dýchací a srdeční činnosti - umělé dýchání a nepřímá srdeční masáž.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Pacientka s dýchací maskou po anafylaktickém šoku

Odbornou léčbou je nitrožilní podání adrenalinu[38] v dávce 0,1 mg opakovaně do zlepšení stavu, dále se podávají kortikoidy, například hydrokortizon a antihistaminika.

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Nejlepší prevencí je vyhýbání se alergenům.[40] V některých případech se může podávat očkování minimálního množství alergenu a tím si tělo může na látku zvyknout.[39][40]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Tintinalli, Judith E.(2010). Emergency Medicine: A Comprehensive Study Guide (Emergency Medicine (Tintinalli)).New York:McGraw-Hill Companies, 177–182. ISBN 0-07-148480-9. 
  2. Oswalt ML, Kemp SF(May 2007)."Anaphylaxis: office management and prevention". Immunol Allergy Clin North Am27(2): 177–91, vi. doi:10.1016/j.iac.2007.03.004. PMID 17493497.“Clinically, anaphylaxis is considered likely to be present if any one of three criteria is satisfied within minutes to hours” 
  3. a b c d e f g h i j k l Simons FE(October 2009)."Anaphylaxis: Recent advances in assessment and treatment". J. Allergy Clin. Immunol.124(4): 625–36; quiz 637–8. doi:10.1016/j.jaci.2009.08.025. PMID 19815109. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o Marx, John(2010). Rosen's emergency medicine: concepts and clinical practice 7th edition.Philadelphia, PA:Mosby/Elsevier, 15111528. ISBN 978-0-323-05472-0. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x Simons, FE; World Allergy, Organization(2010 May)."World Allergy Organization survey on global availability of essentials for the assessment and management of anaphylaxis by allergy-immunology specialists in health care settings.". Annals of allergy, asthma & immunology : official publication of the American College of Allergy, Asthma, & Immunology104(5): 405–12. doi:10.1016/j.anai.2010.01.023. PMID 20486330. 
  6. a b c d Sampson HA, Muñoz-Furlong A, Campbell RL, et al.(February 2006)."Second symposium on the definition and management of anaphylaxis: summary report—Second National Institute of Allergy and Infectious Disease/Food Allergy and Anaphylaxis Network symposium". J. Allergy Clin. Immunol.117(2): 391–7. doi:10.1016/j.jaci.2005.12.1303. PMID 16461139. 
  7. a b c Limsuwan, T; Demoly, P(2010 Jul)."Acute symptoms of drug hypersensitivity (urticaria, angioedema, anaphylaxis, anaphylactic shock).". The Medical clinics of North America94(4): 691–710, x. doi:10.1016/j.mcna.2010.03.007. PMID 20609858. 
  8. a b c d e f Brown, SG; Mullins, RJ, Gold, MS(2006 Sep 4)."Anaphylaxis: diagnosis and management.". The Medical journal of Australia185(5): 283–9. PMID 16948628. 
  9. a b c d e Triggiani, M; Patella, V, Staiano, RI, Granata, F, Marone, G(2008 Sep)."Allergy and the cardiovascular system.". Clinical and experimental immunology153 Suppl 1: 7–11. doi:10.1111/j.1365-2249.2008.03714.x. PMID 18721322. PMC:2515352. 
  10. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Lee, JK; Vadas, P(2011 Jul)."Anaphylaxis: mechanisms and management.". Clinical and experimental allergy : journal of the British Society for Allergy and Clinical Immunology41(7): 923–38. doi:10.1111/j.1365-2222.2011.03779.x. PMID 21668816. 
  11. a b c d e f g Boden, SR; Wesley Burks, A(2011 Jul)."Anaphylaxis: a history with emphasis on food allergy.". Immunological reviews242(1): 247–57. doi:10.1111/j.1600-065X.2011.01028.x. PMID 21682750. 
  12. Worm, M(2010)."Epidemiology of anaphylaxis.". Chemical immunology and allergy95: 12–21. doi:10.1159/000315935. PMID 20519879. 
  13. a b editors, Marianne Gausche-Hill, Susan Fuchs, Loren Yamamoto,(2007). The pediatric emergency medicine resource, Rev. 4. ed.,Sudbury, Mass.:Jones & Bartlett, 69. ISBN 978-0-7637-4414-4. 
  14. Dewachter, P; Mouton-Faivre, C, Emala, CW(2009 Nov)."Anaphylaxis and anesthesia: controversies and new insights.". Anesthesiology111(5): 1141–50. doi:10.1097/ALN.0b013e3181bbd443. PMID 19858877. 
  15. a b editor, Mariana C. Castells,(2010). Anaphylaxis and hypersensitivity reactions.New York:Humana Press, 223. ISBN 978-1-60327-950-5. 
  16. a b c Volcheck, Gerald W.(2009). Clinical allergy : diagnosis and management.Totowa, N.J.:Humana Press, 442. ISBN 978-1-58829-616-0. 
  17. a b Drain, KL; Volcheck, GW(2001)."Preventing and managing drug-induced anaphylaxis.". Drug safety : an international journal of medical toxicology and drug experience24(11): 843–53. PMID 11665871. 
  18. Klotz, JH; Dorn, PL, Logan, JL, Stevens, L, Pinnas, JL, Schmidt, JO, Klotz, SA(2010 Jun 15).""Kissing bugs": potential disease vectors and cause of anaphylaxis.". Clinical infectious diseases : an official publication of the Infectious Diseases Society of America50(12): 1629–34. doi:10.1086/652769. PMID 20462351. 
  19. Bilò, MB(2011 Jul)."Anaphylaxis caused by Hymenoptera stings: from epidemiology to treatment.". Allergy66 Suppl 95: 35–7. doi:10.1111/j.1398-9995.2011.02630.x. PMID 21668850. 
  20. Cox, L; Larenas-Linnemann, D, Lockey, RF, Passalacqua, G(2010 Mar)."Speaking the same language: The World Allergy Organization Subcutaneous Immunotherapy Systemic Reaction Grading System.". The Journal of allergy and clinical immunology125(3): 569–74, 574.e1-574.e7. doi:10.1016/j.jaci.2009.10.060. PMID 20144472. 
  21. Bilò, BM; Bonifazi, F(2008 Aug)."Epidemiology of insect-venom anaphylaxis.". Current opinion in allergy and clinical immunology8(4): 330–7. doi:10.1097/ACI.0b013e32830638c5. PMID 18596590. 
  22. a b c d e f Khan, BQ; Kemp, SF(2011 Aug)."Pathophysiology of anaphylaxis.". Current opinion in allergy and clinical immunology11(4): 319–25. doi:10.1097/ACI.0b013e3283481ab6. PMID 21659865. 
  23. a b c Lieberman P(September 2005)."Biphasic anaphylactic reactions". Ann. Allergy Asthma Immunol.95(3): 217–26; quiz 226, 258. doi:10.1016/S1081-1206(10)61217-3. PMID 16200811. 
  24. a b c d Ring, J; Behrendt, H, de Weck, A(2010)."History and classification of anaphylaxis.". Chemical immunology and allergy95: 1–11. doi:10.1159/000315934. PMID 20519878. 
  25. Anaphylaxis, Author: Stephen F Kemp, MD, FACP; Chief Editor: Michael A Kaliner, MD;http://emedicine.medscape.com/article/135065-overview#showall
  26. a b Da Broi, U; Moreschi, C(2011 Jan 30)."Post-mortem diagnosis of anaphylaxis: A difficult task in forensic medicine.". Forensic Science International204(1-3): 1–5. doi:10.1016/j.forsciint.2010.04.039. PMID 20684869. 
  27. Emergency treatment of anaphylactic reactions – Guidelines for healthcare providers [PDF]. Resuscitation Council (UK), 2008-January, [cit. 2008-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Simons, KJ; Simons, FE(2010 Aug)."Epinephrine and its use in anaphylaxis: current issues.". Current opinion in allergy and clinical immunology10(4): 354–61. doi:10.1097/ACI.0b013e32833bc670. PMID 20543673. 
  29. Mueller, UR(2007 Aug)."Cardiovascular disease and anaphylaxis.". Current opinion in allergy and clinical immunology7(4): 337–41. doi:10.1097/ACI.0b013e328259c328. PMID 17620826. 
  30. Sicherer, SH; Simons, FE, Section on Allergy and Immunology, American Academy of, Pediatrics(2007 Mar)."Self-injectable epinephrine for first-aid management of anaphylaxis.". Pediatrics119(3): 638–46. doi:10.1542/peds.2006-3689. PMID 17332221. 
  31. Sheikh A, Ten Broek V, Brown SG, Simons FE(August 2007)."H1-antihistamines for the treatment of anaphylaxis: Cochrane systematic review". Allergy62(8): 830–7. doi:10.1111/j.1398-9995.2007.01435.x. PMID 17620060. 
  32. a b Martelli, A; Ghiglioni, D, Sarratud, T, Calcinai, E, Veehof, S, Terracciano, L, Fiocchi, A(2008 Aug)."Anaphylaxis in the emergency department: a paediatric perspective.". Current opinion in allergy and clinical immunology8(4): 321–9. doi:10.1097/ACI.0b013e328307a067. PMID 18596589. 
  33. Harris, edited by Jeffrey; Weisman, Micheal S.(2007). Head and neck manifestations of systemic disease.London:Informa Healthcare, 325. ISBN 978-0-8493-4050-5. 
  34. Koplin, JJ; Martin, PE, Allen, KJ(2011 Oct)."An update on epidemiology of anaphylaxis in children and adults.". Current opinion in allergy and clinical immunology11(5): 492–6. doi:10.1097/ACI.0b013e32834a41a1. PMID 21760501. 
  35. Demain, JG; Minaei, AA, Tracy, JM(2010 Aug)."Anaphylaxis and insect allergy.". Current opinion in allergy and clinical immunology10(4): 318–22. doi:10.1097/ACI.0b013e32833a6c72. PMID 20543675. 
  36. anaphylaxis [online]. merriam-webster.com, [cit. 2009-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Vichyanond, P(2011 Sep)."Omalizumab in allergic diseases, a recent review.". Asian Pacific journal of allergy and immunology / launched by the Allergy and Immunology Society of Thailand29(3): 209–19. PMID 22053590. 
  38. a b c d http://www.stefajir.cz/?q=anafylakticky-sok
  39. a b c d e http://www.vasedeti.cz/zdravi/onemocneni/anafylakticky-sok/
  40. a b c d e f http://nemoci.vitalion.cz/anafylakticky-sok/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]